Stačí mít oči otevřené a vstoupíme do brány neviditelného světa. To se snadno řekne, ale realita je mnohem těžší. Vzpomínám si jako dnes, jak jsem procházel jednou z mnoha stezek v belizském pralese Cockscomb. Jak jsem prošem kolem jednoho z mnoha stromů a jak jsem se zastavil. Jak jsem chvíli přemýšlel, co jsem to vlastně viděl a po chvíli mi to došlo.

Jsou tvorové, které spatříte jen za odměnu. Musíte si něco protrpět, aby se slitovali a ukázali se v plné kráse. Mezi takové tvory patří bezesporu zástupci hmyzího světa, zvaní Svítilky. Poprvé jsem se s nimi setkal právě při zmíněné procházce pralesem. Vrátil jsem se několik kroků zpět a zkoumal kmen stromu, až jsem po chvíli objevil dvojici nádherných tvorů. Byla to Svítilka bradavičnatá (Phrictus quinquepartitus). Toto prapodivné stvoření je asi 10 cm dlouhý křís, který se živí mízou stromů. Od té chvíle jsem vždy v Cockscombu procházel velmi pomalu a pátral po dalších jedincích. Asi nemusím zdůrazňovat, že zbytečně. Taková setkání jsou opravdu vlemi vzácná, alespoň pro mě. Po 5 letech jsem byl v Belize již potřetí a touha potkat svítilku ve mně přetrvala. A ono se to k mému úžasu a nadšení povedlo.

Bylo to velmi prozaické setkání. Letos bylo v Belize opravdu nevídané chladno. Místo jasného nebe se po obloze proháněly mraky, v noci klesaly teploty k 16°C. Několik chladných nocí, několik jízd klimatizovaným autem a nachlazení na sebe nenechalo dlouho čekat. Nachlazení si podalo ruku s kašlem a ten zase s vysokou teplotou. Po pár dnech jsem byl úplně odepsaný. Proto jsem se místo focení uchýlil do jistoty postele. Prospal jsem nejlepší světlo, prospal jsem poledne a kolem třetí hodiny jsem se odvážil vstát. Bylo mi všelijak a hlavně mi bylo líto, že jsem promarnil den. Přišoural jsem se k velkému síťovanému oknu své ubikace a koukal, jak je venku.



Ve výhledu mi ale něco vadilo. Myslel jsem si, že je to suchý list, který vítr zavál až k síťce. A stejně jako tehdy v Cockscombu, i teď mi chvíli trvalo, než jsem zjistil, co vidím. Nebylo pochyb. Na síťce přistála Svítilka surinamská (Fulgora laternaria)! Nádherný tvor. Teplota mi o stupeň klesla :-) Je to neuvěřitelné zvíře a myslím, že pro představu úplně postačí fotografie. Přitom stačilo mít oči otevřené, ve správnou chvíli, na správném místě. A právě ty dvě poslední podmínky jsou nejsložitější. O to víc si podobných setkání cením. Taková setkání se totiž nedají naplánovat. Ta se buď stanou nebo ne. Právě tahle nevyzpytatelnost mě na cestách po Belize (a nejen tam) baví. Stačí mít oči otevřené ...