Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis)
Je to patrně nejběžnější tropická volavka. Najdeme ji v tropech po celém světě. Osobně jsem se s ní setkal v Thajsku, v Gambii a naposledy v Belize. Na rozdíl od ostatních volavek ji najdeme především na pastvinách. Vždy je obklopena stádem krav nebo koňů. V Africe tuto funkci plní nosorožci, buvoli a další zvířata. Všichni mají stejnou roli - svou chůzí plaší hmyz a drobné obratlovce, kteří se stávají kořistí volavek. Pro krávy jsou však volavky také užitečné. Zbavují je obtížného hmyzu, který se na ně stále lepí. Krávy jsou v tu chvíli velmi tolerantní a nechají volavky, ať si s nimi dělají, co chtějí.



Další důležitou "funkcí" volavek, je ochrana stáda před vetřelci. Když se procházíte krajinou, připadá vám, že nafotit tyto volavky je naprosto jednoduché. Stačí přijít ke stádu a volavky zvěčnit. Jenže to má háček. Volavky rusohlavé jsou dost plaché a jakmile se přiblížíte příliš, okamžitě se zvednou a odletí. Krávy to pochopí jako signál nebezpečí a celé stádo se vzdálí od ostnatého drátu, který ohraničuje pastvinu. Tam pak klidně zůstanou celý zbytek dne a s focením je konec.  Při výpravě s Lumírem Koutníkem do Belize jsme se o této trpké skutečnosti přesvědčili. I to je důvod, proč se mi podařilo tyto všudypřítomné volavky nafotit až letos, pomocí malé lsti.



Jeli jsme s kamarády kolem pastviny s kravami, které obklopovalo malé hejno volavek. Pobíhaly sem a tam, jednou dokonce nepozornou volavku kráva sejmula nohou. Jindy plaché volavky na projíždějící auto vůbec nereagovaly. A tehdy přišla naše chvíle. Je třeba vyzdvihnout obětavost a zručnost Karla, který řídil. Požádali jsme ho, ať zastaví, opatr ně jsme vysunuli objektivy a cvakli pár volavek. Jenže jak pobíhaly po pastvině, dostaly se za nás a nedaly se fotit. "Karle, couvni prosím kousek". Karel couvnul. "Stop, paráda". Cvak, cvak. "Karle, prosím tě kousk dopředu" Cvak, cvak. "Karle, prosím tě couvni" Cvak. Fotit bohužel mohli jen ti, co byli v tu chvíli u pravého okénka, což mi bylo trochu líto. Přeci jen jsem chtěl, aby si zafotili hlavně kluci. Na tomto místě chci ještě jednou říct - Karle, moc díky!!! Snažil jsem se zachytit volavku v nejtypičtějších pozicích. Záměrně jsem se nevyhýbal krávám v pozadí, záměrem bylo podtrhnout její typické chování. Dlužno říci, že se volavky pohybjí dost rychle, však ten hmyz se s tím taky nemaže. Jsem moc rád, že se mi pár snímků povedlo.



Volavky rusohlavé mají ještě jeden famózní zvyk. Na noc se slétají ve velkých hejnech na nocoviště. V Belize vím už o dvou místech, kde se každý podvečer v pět hodin začínají slétat volavky. Je to nádherná podívaná. V malých skupinkách se na vybraných stromech shromažďují volavky z pastvin. Představení trvá hodinu až do západu slunce. V tu chvíli jsou stromy obsypané sněhobílými volavkami, které si hájí své místo neustálým štěbetáním. Fotograficky je to trochu náročná akce. Nejvíc volavek je na místě až v době, kdy nesvítí žádné slunce a na krajinu padá tma. Hašteření volavek trvá ještě dlouho do tmy. Před východem slunce se zase volavky ve skupinkách rozlétnou na všechny strany, najdou si své stádo a koloběh se uzavírá.