Jak se krmí Karančo jižní
Tak a jsem doma. Moje měsíční putování po Belize a Floridě je u konce. Jsem plný dojmů a mám připraveno okolo 30 článků, které sem budu pravidelně každý týden vkládat. Začnu od konce. Poslední dva dny mé cesty vytrvale pršelo. Lilo, obloha byla zatažená nízkou oblačností, jak často slýcháváme v předpovědi počasí. Dokonale mi to zhatilo plány. Nakonec jsem si řekl, že se i v dešti podívám na nedaleké mokřady Viera Wetlands, kde jsem strávil minulý slunný večer. A odehrálo se mi před očima divadlo, na které se nezapomíná.
V hustém dešti se naše auto plížilo mokřady rychlostí 10 mil/h. Manželka řídila a já jí ze zadního sedadla dával pokyny, kam má zajet, kde má přibrzdit, kde couvnout. Na tohle téma mám připraveno povídání z Belize. :-) Kousek od cesty jsem zahlédl Karančo jižní (Polyborus plancus) jak na něčem stojí. Okamžitě jsme zastavili. Srdce mi tlouklo, když jsem stahoval okénko, abych viděl více. Karančo stálo na Slípce zelenonohé (Gallinula chloropus). Všiml jsem si, že slípka kope nohama a v tom to začalo.
Slípce se podařilo vykopnout mohutnými pařáty do vzduchu, skopla ze sebe karančo a zběsile se utíkala ukrýt do nedalekého keře. Karančo se vydalo za ní. Jak je u něj typické, neletělo, ale stejně urputně běželo. Slípka se prodírala křovím a podařilo se jí dostat na protější stranu než stálo karančo. Nastala honička jak z filmové komedie, kdy se dva honí kolem stolu. Jenže tady šlo o život. Jakmile se karančo vydalo oběhnout keř zleva, slípka běžela také. Jakmile to zkusilo z druhé strany, slípka se zase vracela. Bylo to neuvěřitělné. Do toho všeho hustě lilo. Trvalo to pár minut a výsledek byl pro karančo nulový. Z nedalekého stromu slétlo druhé karančo (mládě). To vyplašilo slípku, která vystartovala pryč od keře. Pro rychlonohé karančo to byl však jasný signál, že přichází jeho šance. Okamžitě vyběhlo za slípkou. Po nějakých 15 metrech ji dohonilo a zmocnilo se jí.
Slípka se znovu bránila, ale nebylo to nic platné. Karančo si již druhou šanci uniknout nedalo. Několika dobře zvolenými hmaty zobákem ukončilo běh o život slípky zelenonohé. Celé to však mělo úplně jinou pointu. Karančo to celé absolvovalo kvůli mláděti, které před tím svým příletem vyplašilo slípku z křoví. Jakmile byla slípka bezpečně mrtvá, s pískotem se začalo blížit ke kořisti. Pak si ji popotáhlo za zobák a křídla stranou a tam se dosyta nakrmilo. Déšť rychle smýval krev z hrdla slípky a Viera Wetland žilo dál svým životem.
Citace z Wikipedie:“Živí se převážně mršinami. Loví také hady, kraby, hmyz a menší obratlovce. Také často plení hnízda jiných ptáků.„ … občas skolí téměř tak velkého ptáka jako je on sám, bych dodat.
Přidat komentář:
JCommentsČLÁNKY Z VÝPRAV DO TROPŮ
Deník z Panamy 2011 |
Focení tukanů Arassari |
Pásovec, racek a šuple |
Vaše komentáře
je vidět, že starost o zajištění potravy potomkům, je donutí skolit i většího protivníka. Honička musela být srandovní a zároveň napínavá, bylo to cítit i z Tvých řádků. Rád jsem se zastavil, dozvěděl se nové informace a prohlédl bezva snímky. Díky za článek. PP.
Jsem rád, že jsi se v pořádku vrátil a těším se na nějaké to vyprávění a ukázku fotek. Článek je zajímavý, ale na mě moc smutný. Když si na prvním snímku prohlédnu krásnou slípku a potom vidím, jak to s ní dopadlo
Ahoj L.
Jirka