Tyhle dvě fotografie na první pohled nemají nic společného. A přece se mi při pohledu na ně vybaví příběh, který bych zde nyní popsal.

To bylo tak. Po 14 krásných dnech strávených se skupinkou fotografů v Belize jsem se přesunul na Floridu, kde jsme další dva týdny cestovali s manželkou. Byl jsem na sebe celkem hrdý. Za celou belizskou cestu jsem o nic nepřišel, nikde nic nezapomněl a byla to jedna z prvních věcí, které jsem po uvítání na letišti manželce řekl. Ubytovali jsme se v malém hotýlku nedaleko letiště v Orlandu a oba unaveni předchozí cestou, jsme usnuli. Druhý den jsme si naordinovali odpočinek a relax a hned další den jsme se přesunuli napříč státem k mexickému zálivu do St. Petersburg.

Posilněni odpočinkem jsme se hned po ubytování přesunuli do jedné z okolních rezervací na průzkum. Byl jsem natěšený na setkání s krotkými floridskými zvířaty, ale setkání s pásovcem mě dokonce trochu zarazilo. Poprvé jsem ho viděl před lety v Belize, kdy jsem nemohl dospat v jedné pralesní ubytovně a kolem čtvrté ráno vyšel na verandu. Všiml jsem si, jak něco dupe a on to byl pásovec. Byl jsem toho plný a do svítání jsem z toho vyžil.  Floridské setkání bylo mnohem intenzivnější. Sotva jsme zabouchli dveře od auta, volá na mě manželka:„pásovec!“. Takhle rychle jsem ještě objektivy nepřehodil. A už se plazím k místu, kde pásovec cupital. Bylo to v okolí parkoviště, takže tráva byla pečlivě sestřižená a na pásovce bylo dobře vidět. Šmejdil citlivým čenichem v zemi, co chvíli se zastavil, něco zbaštil a zase popoběhl. Přii plazení jsem si všiml, že se pásovec blíží ke mně. Zastavil jsem se a chtěl jsem počkat, až bude ve vhodné vzdálenosti. Ale co to, on se nezastavuje a jde stále ke mně. Jak jsem se připlazil, tak se opatrně plazím zpět. Ale pásovec toho nedbá a stále se blíží. Tak vstanu, jako že se zastaví a já si přelehnu. Ale nic. Pásovec mi běží naproti, jako by mě chtěl po letech přivítat. Nastává honička, kdy se rozeběhnu, zalehnu, namířím objektiv a pásovec je moc blízko. Tak znova. Utíkám před ním mnohem dál, lehnu a … pásovec je zase mimo zaostřitelnou vzdálenost. Máte tu být krotcí, ale jak vás tu budu fotit, když mi přijdete až k botě? Nakonec vznikla JEDINÁ ostrá fotka. Ostatní jsou částečně rozmazané díky špatným světelným podmínkám a hlavně síky náruživému čelnímu přibližování pásovce. Prostranství nebylo nekonečné, a tak mě po chvíli pásovec zahnal do míst, kde už se fotit nedal. Byl jsem v euforii. Večer jsem si stáhnul fotky do fotobanky, do PC a napadlo mě, že bych je mohl uložit ještě na záložní. Kdepak ji mám? Ano, to je zajímavá otázka, kdepak ji mám??? Hledám, nadzvedávám, šacuju. Databanka nikde! Nedalo se dál tajit, zkouším se ještě zeptat manželky, jestli ji neviděla. Bohužel ne a v tom mi to dochází! Já ji přece dal s pár dalšími věcmi minulou noc do šuplíku v hotelu, protože jsem nechtěl, aby byly přes noc na očích. Vyčítavý pohled manželky byl zcela oprávněný. Volali jsme do hotelu na druhém konci Floridy, ale marně. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nenašel. Ach jo. Škoda jí, holky. Budu muset být mnohem opatrnější.

Další den jsme strávili ve Fort de Soto. Romantické bílé pláže bičoval silný studený vítr. Manželka si brala plavky zbytečně, protože místo relaxace na pláži (zatímco já budu trdlovat s opeřenci) byla zahalená v dlouhých nohavicích a větrovce. Byla jí taková zima, že byla zabalená i v kapuce. Opravdový Sunshine State! Vítr byl opravdu nesnesitelný. Ptáci se ve vzduchu nevznášeli, ale doslova bojovali s živlem a vytvářeli kreace hodné Petra Jirmuse. Fotit se prostě moc nedalo. Už jsem také omrzal, když jsme dorazili do závětří. Najednou vítr utichl, slunce mělo sílu i hřát a před námi se odehrávalo malé drama. Racek si vyhlédl sumcovitou rybu a začal s ní zápasit na břehu. Ryba se vzpínala, bránila, ale nic platné. Ještě za živa z ní racek tahal maso. Otřesně  atraktivní. Asi jako když lev trhá gazelu. Po chvíli přilétl jiný racek a pak další a tak se haštěřili, až rybu nechali svému osudu. Pravda, že ta toho už moc nenaplave.

Bylo dost silné slunce, ale takový výjev se nevidí každý den. Sundal jsem batoh ze zad, nasadil jsem dlouhý objektiv a vzniklo pár fotografií, mimo jiné i ta, kterou vidíte nahoře. Pak jsem foťák zase schoval, protože nás čekala zpáteční cesta přes větrnou bouři na pláži. Musel jsem sám sebe pochválit, jak se mi podařilo sbalit všechny objektivy a přesto byl batoh takový skladnější, než když jsem ho tahal po Belize. Patrně jsem si už našel rutinu v balení. A pak přišlo prozření! Žádný lepší způsob balení! Není tam jeden objektiv! Ale jaký? Půjčená 70-200 tam je, širokáč taky, blesk, konvertor, čtyřstovka … ale kde je Tamton 180? Kam jsem ho jenom dal? Takticky jsem o tom pomlčel. Včera jsem musel přiznat databanku, tohle už by bylo silné kafe. Jenže před pravdou se schovat nedá. Šuplík pozřel i objektiv! Manželka, neméně zděšená než já, se ujišťovala, že je to opravdu poslední věc, kterou jsem v šuplíku schoval. Prošel jsem si všechny věci a kajícně potvrdil, že ano.

Od té chvíle jsem byl tak ostražitý jako nikdy. Vše jsem pečlivě balil a přepočítával položky. Nastal den odletu. Na disku 3000 fotek (neměl jsem čas je promazávat), za sebou jsme měli zážitek s Batmanem, pochroumaná záda, spálený obličej a už to vypadalo, že bude všechno v pohodě. Připravil jsem si batůžek na cestu domů, dal do něj jen nejnutnější věci kvůli váze. Ještě mp3 přehrávač na cestu a sluchátka … Ale kde jsou? ŠUPLE! PROKLÍNÁM TĚ! Mé milované Koss Porta Pro, které mi věrně sloužily po dlouhých 11 let, skončily v útrobách nenasytného šuplete. Mp3 přehrávač si dalo jako dezert! Už vím, proč se říká výlet za všechny prachy :-)

Po návratu jsem tedy prodal záložní tělo Canon 40D a za získané peníze pořídil Sigmu 150mm/2.8, která stála stejně. A tak mám místo Tamrona 180/3.5 tuto Sigmu. A popravdě, jsem rád! Dokonce si umím představit mnohem jednodušší cestu, kterou bych tento objektiv nabyl. Kdykoli si teď prohlížím fotky z Fort de Sota a okolí, všechno se mi začne živě vybavovat. Jsem zvědav, jak se Sigma osvědčí při focení kolibříků v Panamě. Ale to je ještě půl roku čas … A tak končí pohádka o Pásovci, rackovi a nenasytném šupleti ...

Kam dál? Fotogalerie z Floridy ...