Po 10 letech práce v programu Adobe Lightroom jsem přesedlal na program Capture One Pro (C1). Vedla mě k tomu zvědavost, jestli je na trhu něco, co by mě mohlo oslovit. Vývoj jde dopředu mílovými kroky, a proto není marné občas sundat klapky z očí a koukat kolem sebe. Během roční cesty plné testování programů na úpravu RAW, které byly v té době na trhu, jsem vyzkoušel žít několik měsíců s programy DxO Lab 2, Luminar 3 a Capture One Pro 11 a 12. Poslední jmenovaný mi připadal nejdospělejší a na konci testování, v prosinci 2018, jsem zakoupil plnou verzi 12. Od té doby jsem v Capture One za uplynulý rok upravil stovky fotek z cest na Madagaskar, do Řecka, Kostariky, na Shetlandy, do Pantanalu a na Borneo. Myslím, že se mi slušně dostal pod kůži a jsou z nás už velcí kámoši. Adobe Lightroom má několik funkcí, které mi v C1 chybí. Například stále postrádám možnost vidět fotky v podsložkách, což je hodně trpké, když chcete rychle prohledat fotky z nějaké cesty a musíte tupě rozkliknout postupně všechny složky s fotkami. Snažím se to obcházet pomocí kolekcí, ale není to ono. Stejně tak mi na C1 vadí nemožnost při úpravě fotku zmenšit na něco menšího, než „fit to screen“. S oblibou upravuji fotky na menším náhledu, který dokonale pomáhá vnímat kontext jednotlivých úprav. A do třetice postrádám možnost porovnat rychle úpravy „před a po“ pouhým stisknutím jedné klávesy. Víc věcí, které by mi jako dlouholetému uživateli Lightroom chyběly, jsem neobjevil. Naopak, naprosto si chrochtám nad možnostmi, které program nabízí a TOP 7 (pro mě) nejlepších vychytávek bych zde rád stručně popsal. Občas budu porovnávat funkčnost s Lightroom, ve kterém jsem strávil jednu dekádu fotografického života. Nerad bych, aby to vyznělo tak, že Lightroom je hrozný a C1 úžasný. Oba programy považuji za současnou špičku na poli editace RAW a mám je rád oba. Capture One mi momentálně pro mou práci vyhovuje víc a tady je 7 hlavních důvodů proč. Fotky upravuji na monitoru EIZO CS2730, tak mě napadlo dát náhledy právě do něj. Využil jsem k tomu portréty 6 druhů tukanů, které jsem na svých cestách potkal. Po rozkliknutí uvidíte obrazovky C1 ve větším rozlišení.

Výběr mých fotografií vytvořených za poslední rok a upravených v programu Capture One Pro 12

1) Prakticky neomezené možnosti přizpůsobení

Jako dlouholetý uživatel Lightroom jsem samozřejmě zpočátku bojoval s úplně jiným vzhledem programu. Prakticky nic nebylo na „svém“ místě. Jak jsem se programu nořil, objevil jsem neskutečné možnosti jeho přizpůsobení. Uživatel si může poskládat vlastní panely na své oblíbené místo, prohodit panely zleva doprava a poskládat si své workflow přesně tak, jak mu vyhovuje. Lightroom umí už panely nástrojů také posouvat, ale zejména panel Basic je tak obsáhlý, že si jeho posunutím moc nepomůžete. Jakmile najdete nejvhodnější rozložení pro vaši práci, dá se to vše uložit jako tzv. Workspace (pracovní plochu) a na jedno kliknutí se můžete dostat zpět na původní nastavení. C1 mezi předinstalované workspace zařadil (v překladu) Zjednodušený, Černobílý, Svatební nebo Migrace. Ten je právě určen dřívějším uživatelům Lightroom. Pokud chcete C1 vyzkoušet, pak doporučuji přepnout workspace na Migration a najednou se budete cítit (skoro) jako doma. Já jsem si workspace Migrace všiml až poté, co jsem si „vyladil“ vlastní dva a pojmenoval je Lightroom Basic a Lightroom Advance. V nich mám několik praktických nastavení, které práci dále usnadňují. Pokud vás tedy jako mě zarazil základní vzhled C1, nebojte, je to jen jedna z mnoha variant, jak může program vypadat a do „Lightroom“ vzhledu se můžete dostat na jedno kliknutí (respektive na tři).

I takhle může vypadat rozhraní Capture One po využití Workspace

2) Vlastní klávesové zkratky prakticky na cokoli

Jestli jsem nadšený z možností přizpůsobení vzhledu, tak jsem skoro v šoku z toho, čemu všemu jde přiřadit klávesovou zkratku. K dispozici je 13 kategorií a v nich stovky možností. Nikdo vás samozřejmě netlačí je všechny vytvořit a používat. To skvělé na tom je, že si můžete vytvořit vlastní profil a klávesové zkraty si totálně předělat podle svého. Imigranta z Lightroom samozřejmě napadne, že o své oblíbené „G“ a „D“ nepřijde. Přizpůsobení workspace a nadefinování vlastních zkratek neskutečně pomáhá proniknout do možností programu.

Klávesové zkratky jsem si přizpůsobil podle zvyklostí z LR a přirozeně položených prstů na klávesnici

3) Možnost porovnat až 12 fotografií ze série vedle sebe

Pokud fotíte zvířata nebo sport a často fotíte v sériích, asi znáte to peklo, když hledáte ze série ten nejlepší záběr. Já to dřív řešil v Zoneru, pak v prohlížeči ACDSee. Lightroom umí také porovnat fotky vedle sebe, bohužel jen dvě a jejich načítání v plném rozlišení trvá věčnost, pokud nemáte při importu vytvořené velké náhledy. Proto mě potěšilo, že C1 umožňuje porovnat až 12 fotek najednou a jejich načítání je poměrně rychlé, do nějakých 15 vteřin jsou všechny zvětšené fotky na 100% načtené v plném rozlišení. To neuvěřitelně šetří čas při promazávání.

Capture One umí porovnat až 12 fotografií vedle sebe v plném rozlišení

4) Práce ve vrstvách

Musím říci, že mi strašně vyhovuje Photoshop a jeho možnosti lokálních úprav pomocí vrstev a masek. Lightroom tuhle možnost nemá, respektive ne tak logicky postavenou. Proto mi vždy přišlo přirozené, že po základních úpravách v Lightroom přecházím do Photoshopu, který má lokální úpravy mnohem kvalitnější a přesnější. Vrstvy v C1 mě téhle potřeby z valné části zbavují. I když do Photoshopu tak jako tak přejdu, fotka je díky použití vrstev mnohem lépe připravená a je z valné části hotová. Jestli tomu něco pomáhá, tak je to kombinace vrstev a definice jasových oblastí pomocí Luma Range.

Prací ve vrstvách se dá z fotky dostat maximum a oddělit jednotlivé kroky workflow

5) Přesné maskování jasů pomocí Luma Range

Luma range v upravované oblasti je novinkou od loňské verze 12 a popravdě to byl jeden ze silných argumentů, proč jsem se do poznávání Capture One pustil. Podobný nástroj mají i novější verze Lightroom CC, tady je ovšem o dost propracovanější a práce v něm je jednodušší. Stačí vytvořit vrstvu a pomocí dvou táhel, která známe z nástroje úrovně, určit, kam se bude lokální úprava aplikovat. Pokud má třeba tukan přepálenou horní část zobáku, a to se stává často, stačí na nové vrstvě definovat pomocí Luma range právě jen ta místa, kde chceme přepaly stáhnout a mít tak jistotu, že se nástroj nebude aplikovat nikam jinam. To, co umí Capture One vytáhnout z přepalů, se jen tak nevidí. V další vrstvě se dají například projasnit přesně definované stíny. Kombinace vrstev a Luma range je tedy neskutečně silná. Kdyby se podařilo v budoucnu do programu dostat ještě něco jako Sharpness range, který by podobně definoval místa v hloubce a mimo hloubku ostrosti, dalo by se s tím geniálně pracovat při lokálním odstranění šumu a precizním doostření. Třeba se někdy dočkáme, zatím je tento pokročilý nástroj ve Photoshopu a pracuje skvěle.

Luma range umí přesně lokalizovat místa pro úpravy jasů

6) Skvělé zpracování detailů obrazu

Kvalita výstupu byla pro moje testování klíčová. Ono totiž nestačí vzít jednu fotku, tupě ji otevřít v několika programech a pak porovnat ostrost. Tím byste dostali značně zkreslenou představu o tom, jako dobrý zvolený program opravdu je. Proto jsem testováním programů trávil i několik měsíců, protože je důležité pochopit jejich logiku a principy. Objektivně musím říct, že byly chvíle, kdy mi třeba DxO vyprodukovalo fotku ostřejší. Bohužel se jednalo jen o těžko definovatelné situace a nebyl jsem schopen přijít na to, kdy k tomu dochází, neboť jindy byl výstup naopak mnohem horší. Výstupy byly hodně nekonzistentní, stejně tak mě nepřesvědčil Luminar 3. Ten vůbec považuji za „nejlepší nedodělaný program“ na trhu. Z pohledu kvality výstupu a konzistentních výsledků bez překvapení mi nejlépe vychází právě Capture One a Lightroom. V poslední verzi Lightroom CC Classic mi připadají výstupy v mnoha případech prakticky identické s C1 (loni při testování jsem takový pocit neměl). V Capture One jsem si nastavil vlastní výchozí doostření, které se aplikuje na všechny fotky, a jsem nadšen, že s tím prakticky nemusím nijak hýbat. Pokud je fotka zaostřená špatně, je mimo hloubku ostrosti nebo neostrá díky pohybu, je stejně mnohem lepší použít specializované nástroje. V mém případě jsou to „zázračné“ programy Topaz, o kterých jsem psal v jiném článku.

Capture One Pro dokáže skvěle pracovat s detaily a vytáhne hodně kresby

7) Možnost používání plovoucích panelů

Když jsem před 10 lety začal používat Lightroom, štvalo mě, že jsou nástroje na úpravu dost krátké. Čím jsou táhla delší, tím jemnější a přesnější je zvolená úprava. Naštěstí Lightroom umí roztáhnout boční panel a táhla jsou tak příjemně dlouhá. Paradoxně instalací češtiny se zase dost zkrátí, proto jsem ji kdysi zase hned odinstaloval. Krátká táhla jsou například obstrukcí, která mi vadila na používání Luminar 3. A jak je na tom Capture One? Samozřejmě dobře, jinak bych to nedal do TOP 7, že. C1 nabízí příjemně dlouhá táhla a boční panel jde také do určité míry rozšířit. Rozsahem jsou blízká „prodlouženým“ panelům Lightroom, takže jsou dostatečně precizní. V případě potřeby je možné nástroje vyjmout z hlavního panelu a používat jako plovoucí, pak je tam zase vrátit. Skvělé je to například při použití křivek. V C1 se dají zvětšit klidně přes celý obrázek (kdyby to dávalo smysl) a vytvářet naprosto dokonalé křivky. Ostatní nástroje mají velikost stejnou jako pevně uložené v panelu úprav. Vyjmutí a vrácení panelu je naprosto jednoduché, stačí využít tažení myší.

Všechny nástroje lze operativně vyjmout z hlavního panelu a v případě křivek značně zvýšit přesnost jejich aplikace na fotku

Video

V dubnu jsem uložil na YouTube video, kde jsem popsal hlavní rozdíly výstupů Capture One oproti Lightroom. Jedná se o můj pohled na věc a odráží popsané informace v tomto článku. Některá nastavení už mám trochu jiná a s novou verzí jich přibude. Pokud chcete vidět Capture One použitý vedle Lightroom, může to být pro vás užitečné.

Závěrem

Capture One je extra komplexní a uživatelům přináší hodně komfortu pro úpravy. Ty, které vystraší jeho primárně nastavený design, jistě potěší, že na pár kliknutí se dá všechno změnit, vynechat složité nástroje a ty pak postupně přidávat podle toho, jak moc ve workflow chybí. Na obzoru je nová verze Capture One 20. Jakmile bude oficiálně uveden na trh, seznámím vás s hlavními novinkami, které přináší (článek najdete zde). Pokud uvažujete o změně editoru RAW, tak doporučuji vzít rozhodně Capture One Pro v úvahu a vyzkoušet měsíční trial. Program se dá zakoupit pomocí předplatného, stejně jako produkty Adobe, nebo jako stálá licence bez dalších plateb. Ze současných programů je dražší, ale zároveň jeden z nejkvalitnějších na trhu. Počátkem roku 2020 vytvořím nový Videokurz, který začínajícím uživatelům pomůže překonat první ostych, představím své aktuální nastavení programu a workflow úprav s praktickým využitím mnoha dalších vychytávek. 29. Ledna 2020 proběhne také můj první celodenní kurz na Capture One.