Petr Bambousek | Wildlife Photography | Nezbytné maličkosti
11723
post-template-default,single,single-post,postid-11723,single-format-standard,ajax_updown_fade,page_not_loaded,

Nezbytné maličkosti

Nezbytné maličkosti

16 Dub 2018, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika, Olympus

Čas nejde zastavit

Po delší době doháním resty a mám připraveno hned několik článků. Vezmu to postupně, jak jejich příprava vznikala. Nejdříve navážu na jeden rozhovor na Youtube (viz níže) o mém příslušenství, který jsme natočili s Megapixel.cz. V dalším článku napíšu pár postřehů z poslední cesty do Ekvádoru. Na to hezky naváže moje nové workflow na zálohování fotek na cestách pomocí tabletu (využito prakticky právě v Ekvádoru) a pak vás seznámím s postřehy ohledně praktického použití řady světelných objektivů (1.2) od Olympusu pro focení zvířat. Ale pěkně popořádku, nejdřív se vrátíme před mou únorovou cestu do Ekvádoru …

Videorozhovor pro Megapixel – Příslušenství fotografa přírody

Když jsme ve spolupráci s Megapixel.cz připravovali rozhovor o mém fotovybavení a používaném příslušenství, došlo mi, kolik drobností vlastně k focení využívám. Samozřejmě, že mám foťák a objektivy, které mi umožňují zachytit to, co vidím před sebou. Na stejnou úroveň bych  však postavil i příslušenství, bez kterého si už nějak moc nedovedu představit své cesty po světě ani po naší krajině. Když se mi honil hlavou tenhle článek, měl se původně jmenovat 5 užitečných věcí, které nosím v batohu. Jenže seznam těch užitečných věcí rostl, a ne a ne se zastavit. Tak jsem to zarazil na 10 TOP položkách a přejmenoval na Nezbytné maličkosti. Jestli máte 30 minut času, tak koukněte na naše video, kde jsou těch drobotin desítky.

Nezbytné maličkosti

V dnešní době je nabídka různého fotopříslušenství tak obrovská, že se těžko hledá to jediné, správné a nejlepší řešení. Vždy lze najít ke všemu řadu alternativ. V článku najdete věci, které v posledním roce nejvíce pomáhaly mně (a během té doby mě nezklamaly) a můžete to brát jako inspiraci pro hledání vlastního příslušenství. Tak tady je moje osobní TOP desítka …

1. Peak Design Slide*

Popruh Peak Design Slide považuji za přelomový a je to moje nejoblíbenější položka v seznamu. Nikdy jsem popruhy nepoužíval, protože mi vadila jejich nepraktičnost při nandavání a odepínání v případě potřeby. Jednou bych popruh využil, jindy bych ho nejradši zahodil. Řešení od Peak Design jsem shledal jako naprosto geniální a po roce používání bych mu dal 9,5 hvězdiček z 10. Tu půlku hvězdičky si schovám do verze, kdy bude v klipech popruhu zabudován slabý magnet, který bude držet odepnutý popruh u sebe, když ho budu chtít operativně odepnout a nebudu mít, kam ho položit. Jinak se tomuto systému snad nedá nic vytknout. Na foťáku mám permanentně připnutou destičku, která má tvar Arca, takže padne do každé modernější stativové hlavy. Na batoh jsem si pak přidal k jezdcům zipů náhradní kotvičky pro případ, že bych potřeboval nahradit nějakou unavenou. Po roce intenzivního používání zatím nevykazuje opotřebení ani jedna kotvička. Zkrátka, jestli mě s nějakým příslušenstvím někde potkáte, tak to bude patrně tenhle popruh. Jak jsem si všiml, je mezi fotografy hodně rozšířen a myslím, že to fakt není náhoda.

2. Peak Design Capture V3*

Na poslední cestě do Ekvádoru jsem nově používal i rychloupínák nové generace zvaný Capture V3. V téhle inovované verzi má mnohem příjemnější tvary i váhu než předchozí model. Připevněný na tráku k batohu jsem ho nosil stále a zacvakával v případě potřeby druhé tělo s menším objektivem. Tak se dalo pohodlně chodit lesem (hlavní foťák na Slide, druhý na Capture) a mít obě ruce volné. Idylka skončila po bláznivé jízdě taxíkem z letiště do hotelu. Tedy poprvé, kdy jsem neměl Capture na batohu přidělaný napevno, protože jsem ho musel při kontrole batohu odepnout, a dal jsem ho tam zpátky jen provizorně. To jsem nemohl tušit, že nás čeká místy hororová jízda a auto budeme opouštět s pocitem lidí, co přežili zkázu Titanicu. Do hotelu jsme dorazili za tmy (i když díky zvolené rychlosti bych počítal, že tam snad dojedeme o hodinu dřív, než jsme vyjeli) a při rychlém vyndávání batohů z auta se mi podařilo nevědomky Capture strhnout z popruhu. Zjistil jsem to až druhý den, kdy mi na batohu „něco chybělo“ a jeden z majitelů ubytovny našel ráno připevňovací šroubek na parkovišti. Zvykl jsem si na ten systém natolik, že Capture zařadím zpět do své výbavy a už vím, že „provizorně“ už ho připevňovat nebudu.

3. Fotobatoh Think Tank Airport Essential*

Když jsem hledal vhodný fotobatoh pro novu výbavu od Olympusu, narazil jsem na velmi nenápadný batoh Think Tank Airport Essential. Znám tu značku od fotografů z Ameriky, tady tolik rozšířený není. Nechal jsem si nanosit veškerou výbavu, kterou jsem hodlal využívat, a přímo na prodejně se do něj pokusil všechno naskládat. Nejen, že se tam vše vešlo, ale ještě mi zbylo místo na případné zapůjčené objektivy nebo brašničku s drobným příslušenstvím. Designem je tak nenápadný, že nevypadá ani jako fotobatoh. Po zhruba ročním užívání musím říct, že to byla hodně dobrá volba a batoh nevykazuje žádné projevy používání (a to byl mockrát se mnou po Čechách, dvakrát na Borneu, v Malajsii, na Kanárech, v Pantanalu a Ekvádoru). Mám hodně rád značku LowePro, u které jsem v té době nenašel vhodné řešení. Současná nabídka má v sobě nové verze Lowepro batoh Flipside 300/400 AW II, které se mi také hodně líbí a jestli ThinkTank nějak zničím, zahrnu je do výběru. Všiml jsem si, že mezi bezzrcadlovkáři je hodně oblíbený LowePro ProTactic 350/450 AW, ten mě ovšem neoslovuje designově. Variant je tedy spousta, stačí si vybrat, co je srdci nejbližší.

4. SD Karty Sony*

Po prvním testování Olympusu jsem došel k závěru, že bez rychlých karet to nepůjde. Jednak pomáhají k ukládání větších sérií a jednak díky své rychlosti výrazně snižují spotřebu baterie. Na trhu se rychle šíří různé rychlé karty. Já mám aktuálně ve výbavě 4. Všechny mají kapacitu 32GB a ještě se mi nestalo, abych za jeden den zaplnil dvě, které mám vložené ve foťáku. Během svého osobního testu, jehož výsledky najdete v jiném článku, jsem si za osobního vítěze zvolil karty Sony SF-G32. Ty mi vyhovují jak svou rychlostí, tak i mechanickým zpracováním, které mi připadá víc než velmi solidní.


5. NiSi Filtry

Jsem spokojen s filtry od firem Hoya a VFFOTO, které používám na většině objektivů. Na můj oblíbený široký objektiv M.Zuiko 7-14mm/2.8 díky vypouklé čočce žádný filtr nasadit nejde. Po nějaké době jsem našel velmi pěkně vyrobený adaptér k filtrům NiSi a objednal ho s menší sadou filtrů. Na objektiv se přichycuje velmi snadno a díky tomu mohu mít na svém oblíbeném širokáči šedé i přechodové filtry. Je super, že držák lze připevnit na všechny ostatní objektivy v mé výbavě, a tak se s tím dá pracovat napříč ohnisky. Kvalita samotných filtrů je podle mě výborná a ani silnější šedé filtry nemají nežádoucí barevný nádech.

6. Baterie IKEA LADDA 2450

Při brouzdání internetem jsem narazil na zajímavé zahraniční články, které popisují, jak relativně levné baterie LADDA 2450 z Ikea svým výkonem prakticky kopírují ikonické baterie Eneloop Pro. Začal jsem po tom pátrat a vše nasvědčovalo tomu, že skutečně dobíjecí baterie s velkou kapacitou za 200 Kč jsou prakticky identické jako ty osvědčené za dvojnásobek ceny. Protože tužkovky používám v mnoha zařízeních, pořídil jsem několik sad baterií LADDA a původní Eneloop jsem si ponechal pro domácí využití. Zatím nedokážu vyhodnotit, jak se výdrží liší, ale vše nasvědčuje tomu, že LADDA jsou opravdu stejné, jen místo černé barvy bílé.

7. Svítilna Olight S30R Baton III

Před několika lety jsem prakticky propadl nočním procházkám po pralese a začal jsem řešit, jakou baterii pro tyto účely zvolit. S předchozím výběrem baterky jsem byl spokojen, jen mě limitovala výdrží. Na maximální výkon vydržela necelou hodinu, což je při sedmihodinové procházce pralesem dost velký problém. Při poklesu intenzity osvětlení se začne projevovat moje oční vada, kvůli které nosím brýle, a v lese si tak maximálně můžu svítit na cestu. Po návratu z Malajsie, kde jsem týden chodil prakticky výhradně v noci a délka nočních procházet mnohonásobně překračovala životnost baterií ve svítilně, jsem začal pátrat po nějakém lepším řešení. A jestli je ve fotobatozích velký výběr, tak ve svítilnách je prakticky nekonečný. Vždy jdou proti sobě tři parametry – doba svícení/maximální výkon/velikost. Čím je větší výkon, tím baterka vydrží méně, čím vydrží při tomto výkonu déle, tím je větší atd. Nakonec jsem zvolil OLIGHT S30R Baton III, která má výborné parametry a velmi precizní a nenápadný design. Baterie dokáže svítit 3,5 hodiny s vyšším výkonem, než měla moje původní. To znamená za noc spotřebu pouhých dvou baterií. Po několika cestách jsem z ní stále nadšen, protože její skvělý design, svítivost, odolnost vůči pádu na zem a voděodolnost, jsou přesně ty parametry, které jsem hledal.

8. Joby GorillaPod Rig*

Už mockrát se mi stalo, že bych potřeboval víc než jen dvě ruce. Do rukou se mi dostala novinka od výrobce „ohýbacích“ stativů Joby s názvem JOBY GorillaPod Rig, která tuhle touhu výborně řeší. Jedná se o přídavná ramena, která se dají připevnit (nejen) ke GorillaPod K5. Přestože jsou původně určena zejména pro filmaře, během testování jsem našel celou řadu možných využití pro držení blesků nebo držáků na malé odrazky apod. Díky tomu, že ramena se dají přes redukci spojovat a koupit i samostatně jako příslušenství, ve spojení např. s dlouhou destičkou (viz níže) je to skvělý pomocník. Zatím je mám k dispozici krátce, nápadů na využití mám ale fůru.

9. Dlouhá destička

Celkem často jsem řešil, že bych potřeboval nějaký držák na světla, blesky nebo nějaké příslušenství a dostat ho mimo foťák. Řešení jsem našel v celkem jednoduché dlouhé destičce, na kterou se dá připojit vše se závitem, který má běžná stativová destička. Je tak možné držet foťák, z obou stran na GorillaPod Rig ramenech mít dva malé blesky a nedělat u toho složité jogínské pozice. Stejně tak využít různá ramena pro držení blesků/světel/větviček. Pro focení makro fotek je to skvělý pomocník a díky rozměrům nezabere prakticky žádné místo.

10. Selfie Ttyč GoGen

Jak se s tím fotí selfie, vám neřeknu, ale jedno vím jistě – tohle se mnou pojede na všechny cesty. Na videu, které jsme natočili s Megapixel, si můžete prohlédnout praktickou ukázku toho, proč je pro mě Selfie tyč GOGEN tak užitečná. Dá se totiž použít pro jednoduché stavění malých ateliérů v přírodě, umístění externího blesku i pro odchyt hadů. Navíc je teleskopická, lehká a nosnost má 1 kg. Víc si od takové tyče nemohu přát.

Většinu své výbavy jsem zakoupil v obchodě Megapixel, se kterým dlouhodobě spolupracuji. Pokud vás některé části mé výbavy zaujaly a chcete si je pořídit také, budu rád, když využijete pro nákup uvedené odkazy v textu u položek označených hvězdičkou (*). Podpoříte tak moji tvorbu a nebude vás to stát ani korunu navíc.

10+1. Kočičí záchod

Tohle je tak trochu netypické fotopříslušenství, ale jsem za ten nápad moc rád. Nedávno jsem měl příležitost fotit „modré skokany“, přesněji skokany ostronosé. V době páření mají neskutečné zbarvení a léta jsem si přál být u toho. Po opakovaných návštěvách lokality a konzultacích s kamarádem, který ji navštěvoval v době, kdy já nemohl, jsem nakonec trefil ten správný den, kdy bylo skokanům hej. Vědom si toho, že to bude určitě poprvé a možná i naposledy, kdy bych tento fenomén mohl fotit, jsem zvažoval, jaké ohnisko využít. Nejlepší pozorování je přímo z vody, ale jak to udělat, když budu potřebovat změnit ohnisko? Nejde neustále courat tam a zpět. Čert vem, že by se skokani schovali, ale zvyšuje se tím pravděpodobnost narušení případných snůšek na trase z vody a zpět. Rozhodl jsem se, že zůstanu na jediném, pečlivě vybraném místě, kde byli skokani v dostatečném množství, ale přístupová cesta nevedla přes hlavní trdliště. Jak ale dostat celou výbavu do mělké vody? Využil jsem spodní bednu kočičího záchoda, který už naše kočky nepotřebují, neb v kočičím nebi mají prý jiné alternativy. Do bedny jsem položil fotobatoh a zjistil, že je snad přesně vyráběna na něj. S výbavou jsem se tedy přesunul do vody, kde jsem na jediném místě zůstal několik hodin. Skokany jsem měl na dosah. Ty vzdálenější jsem fotil teleobjektivem, ty, kteří se objevili kousek ode mě, širšími ohnisky. Střídal jsem dva foťáky a pět objektivů. Ten, který jsem zrovna nepoužíval, jsem poctivě vracel vždy do batohu. Tedy až na poslední minuty. Prakticky úplně na závěr focení po západu slunce se jeden skokan dostal ke mně do těsné blízkosti, prakticky mi stál na neopranových holinkách. Napadlo mě vyfotit si ho širokým ohniskem. Nasadil jsem ho na foťák, ten jsem položil nahoru na batoh, otočil jsem se, zavadil o bednu a …ŽBLUŇK! (O focení skokanů a utopeném foťáku napíšu zas někdy jindy.)

No a příště vás zavedu na pár chvilek do mlžných pralesů v Ekvádoru …

  • Pavel Černý

    Dobrý den, ten článek o workflow zálohování již někde existuje, nebo to máte teprve v plánu ?

    Odpovědět
  • Filip Martin

    Vďaka za zdieľanie Vašich myšlienok. Inšpiruje ma to. Prajem veľa úspechov. 🙂 P.S. niektorí fotografi robia kratšie či dlhšie videá, ako to vyzerá „behind the scenes“, napr. Morten Hilmer má fajn kanál. To by bolo super vidieť aj Vás tak pri práci v tom pralese 🙂

    Odpovědět

Post a comment

*