Petr Bambousek | Wildlife Photography | Zálohování fotek na cestách
12460
post-template-default,single,single-post,postid-12460,single-format-standard,ajax_updown_fade,page_not_loaded,,central

záloha fotografií na cestách

Zálohování fotek na cestách

30 Lis 2018, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika, Olympus

O svém postupu zálohování na cestách jsem psal v historii už dvakrát. Před 6 lety jsem přestal vozit klasický notebook a pořídil si tablet. Z pohledu kompaktnosti značný posun kupředu. Po pár letech se na trhu objevily výrobky, které fungují jako tablet i notebook zároveň, a tak jsem na zálohy používal Asus T100. Loni jsem se opět vrátil k tabletu. Ačkoli. No uvidíte, jak to vlastně je. To, že žijeme v technickém světě, na nás klepe ze všech stran. Technologie jdou dopředu tak rychle, že cokoli si pořídíme, už je to zastaralé. Jednou za pár let se tedy pokouším zjistit, jestli by mi ten vývoj mohl být k něčemu užitečný. Ukazuje se, že občas ano. Zařízení, která se nyní používají, jsou oproti těm předchozím výkonnější, odolnější a prostě lepší. K Vánocům jsem tedy před rokem pořídil nový tablet, který je výkonem na míle vzdálený tomu původnímu. Vlastně to byl původně úplně jiný model, než jaký mě nakonec na cestách doprovází.

Pokud vás zajímá hlavně můj postup zálohování fotek, tak klidně následující text přeskočte. Půjde o mou cestu k současnému tabletu, mobilu a diskům, která bude možná pro mnoho z vás zbytečná. Když tuto pasáž vynecháte, o nic nepřijdete. Můžete si rovnou nalistovat odstavec – Moje zálohování v praxi.

Tablet – můj výběr zařízení a priority

Dlouho jsem procházel aktuální nabídku na trhu. Můj požadavek byl jasný – dobrý výkon, dobrá výdrže baterie (to jde často přímo proti sobě), možnost připojit externí SSD disk a jiná zařízení, možnost vložit kartu pro rozšíření paměti a také, co si budeme vykládat, nějaká rozumná cenová dostupnost. Jak uvidíte, ono to investicí do zařízení zdaleka nekončí. K finální částce se člověk dohrabe díky dalším věcem. Bylo mi jasné, že chtít super výkon za málo peněz je nesmysl, stejně tak nesmyslné mi připadalo investovat 20 tis, abych měl nejlepší dělo na trhu. Na úvod ještě zmíním, že jsem chtěl Android, protože jsem na něj zvyklý a vyhovuje mi. To pro ty, kterým přijde divné, že jsem top model našel za dvacet a ne za padesát tisíc. Držel jsem se tedy rozpočtu kolem 10 tis. Nabídka je dnes extrémně široká i vysoká. Vyznat se v nuancích jednotlivých modelů mě stálo hodně úsilí, protože model se stejným označením ale odlišnou výbavou se dá sehnat i s 5 tis rozdílem. Zkrátka po desítkách hodin strávených nad testy, ANTUTU reporty a taky přesvědčení, že to využiju, jsem si šel pro tablet s vestavěným projektorem.

Lenovo Yoga Tablet 3 PRO 10.1″ – 64GB

Musím říct, že Yoga Tablet 3 Pro 10.1  mi prostě připadá sexy. Vestavěný projektor jsem hodlal využívat při kurzech bez ambice, že z toho vypadne obraz jako z televíze, ale že bude patrné, co chci sdělit. Žel po týdnu jsem ho šel zhrzený vrátit. Vše fungovalo, jak mělo, vestavěný stojánek je opravdu neskutečně praktický, stejně tak se tablet i díky zesílené straně výborně drží na výšku. Obraz z projektoru byl dostatečný, podle mých představ. Jenže po týdnu používání jsem si všiml, že se tablet v běžném provozu nějak hodně zahřívá. Vlastně víc než hodně. Nakonec to vyústilo v to, že se na zadní straně objevila vypouklina. Hrozně mě to naštvalo. Tolik hodin trávím nad výběrem a k čemu to. Tak jsem po vánočních svátcích zamířil zpět k prodejci a nechal si vrátit peníze. Takhle to nepůjde. Kašlu na sexy design, půjdu po jistotě – Samsung. Hledání bylo už jednodušší, a tak jsem si nesl domů, na první pohled celkem nudný, Samsung Galaxy Tab S2 9.7 WiFi.

Samsung Galaxy Tab S2 9.7 WiFi

Nebudu se o něm příliš rozepisovat, ale ano, tenhle tablet je fakt super. Je tenký tak, že tenčí už je asi jen potravinářská fólie. Jeho výkon je opravdu výborný a nikdy se mi nestalo, že by se jakkoli zasekl, i když pro pocit jistoty a bezpečí by se mi líbilo, kdyby měl pro provoz volnou kapacitu jako můj telefon (o něm za chvíli). Podstatné pro mě je, že podporuje OTG koncovku, načte SSD/flash disk/čtečku a jde do něj vložit kartu na zálohování. Tu jsem zvolil s kapacitou 128 GB od San Disku. Jestli hledáte nějakou jistotu ve výkonu, precizním zpracování a výdrži baterie, tak za sebe tenhle tablet s klidným srdcem doporučuji. Alespoň dnes, kdy to píšu, po roce používání. A je mi jasné, že v řádu měsíců, možná týdnů, bude díky vývoji technologií zastaralý a nahrazený novým, lepším, dražším modelem.

Honor View 10

Když jsem byl vyslán evropským zastoupením Olympus na týden do Afriky, říkal jsem si, že bych si měl pořídit telefon s lepším fotoaparátem na dokumentaci toho, co se děje v zázemí cesty. Bylo mi totiž jasné, že se na ta místa možná už nikdy nepodívám. Poprvé jsem tak dal do telefonu víc než 3 tisíce. Opět proběhl průzkum trhu a kvality fotoaparátů. Dneska už telefony prakticky vymazaly z povrchu klasické kompakty. Jestli je mezi tablety hodně na výběr, tak mezi telefony pro to není v češtině výraz. Řekl bych, že nepřeberné množství je příliš málo, takže je asi nejbližší výraz přehršle. V případě telefonů jsou to aspoň dvě takové přehršle. Jak se v tom vyznat, marná hádanka. No nic, vycvičen z hledání tabletu jsem šel po výkonu a pomohly reporty ANTUTU. Pak jsem k tomu přidal parametry podobné těm tabletovým (tedy schopnost číst disky a vložit externí kartu). Nakonec jsem řešení našel překvapivě rychle. Všem požadavkům vyhovoval Honor View 10 (který byl v jedné recenzi označen za starší, ačkoli byl uveden na trh v lednu a recenze vznikla v červenci, to je vážně magořina). Lídrem trhu z pohledu kvality fotografií byl v té době Huawei P20. Ale pro dvojnásobnou investici jsem nenašel argument, protože nemám ambici telefonem nahradit foťák, jen mít dokumentační fotky kvalitnější než z nejnižších modelů. Telefon mám aktuálně půl roku a wow, je fakt super. Precizně zpracovaný a z 6GB RAM je i po spuštění mnoha aplikací najednou okolo 3 GB volné paměti. Baterka vydrží dlouho a nabíjí se bleskově. Foťák fotí velmi obstojně, o třídu lépe než můj předchozí telefon. A vnitřní paměť 128 GB ve spojení s vloženou kartou Adata 128 GB mi najednou trochu zamotala pořadí zařízení pro zálohu. Příjemnou, i když ne zásadní informací je i fakt, že jsem si pořídil externí SSD s USB-C koncovkou, není tak třeba pro zálohy používat redukci. Co tedy na cesty nakonec vozím? Tablet a telefon nebo jen telefon? Obojí. Kdybych měl jet na nějakou cestu, kam by se tablet nevešel, je super, že zálohy zvládnu pouze s telefonem, ale pro mé běžné cestování je tablet skvělý pomocník. Díky velikosti displeje a výdrži se s ním skvěle tráví čas u filmů na desetihodinových letech a při dlouhých čekáních na letištích. Sledovat film na mobilu nedokážu. Tak věřím, že mám zas na pár let vystaráno.

Externí disky a karty

Nezbytnou součástí zálohovací sestavy jsou samozřejmě zálohovací média samotná. Tady jsem kladl důraz na to, aby byla odolná, rychlá a se snadnou konektivitou k oběma zmíněným. Zálohovací sestavu tvoří totiž řada věcí, které spolu musí komunikovat – SD karta z foťáku, čtečka karet, kterou se dostanou data do zařízení, redukce v případě jiných koncovek a externí disky, kam se data sypou pro účel zálohy. Zálohou je pro mě umístění fotek minimálně na dvě místa najednou. Samotné přesunutí fotek z karty do telefonu a následné smazání karty není záloha. Můj zálohovací kit tedy tvoří následující zařízení.

Karty ve foťáku

Díky tomu, jak pracuje můj Olympus E-M1 Mark II, jsem přešel na používání rychlých karet. Jejich testování jsem věnoval celý článek a přínos je pro focení jednoznačný. Na SD karty fotím už asi 6 let, a tak se mi jich za tu dobu nahromadilo jako do mariáše. Poslední novinkou v této mé sbírce je karta ADATA 64 GB, která má za stejnou cenu jako konkurence dvojnásobnou kapacitu, a při provozu zatím nevykázala jedinou chybu, rychlost je prakticky identická a zpracování precizní. Používám dva foťáky se dvěma sloty, takže potřebuji 4 karty. Postupně tak nahrazují 64 GB ADATA karty mé dosavadní 32 GB Sony/San Disk/Lexar karty. V podstatě se tak dostanu u karet ve foťáku na kapacitu, která dohromady (256 GB) přesahuje množství fotek, které si z výprav běžně vozím. Málokdy totiž přesáhnu 100 GB dat.

Karty v telefonu a tabletu

Zde jsem také sáhl po rychlých kartách od ADATA, abych po investici do tabletu a telefonu nezasekl celý proces na pomalém přenosu dat do/ze zařízení. Kapacitu těchto karet mám v obou zařízeních 128 GB.

Externí SSD Disky

Tablet ani telefon nepracuje správně s klasickými externími disky, a proto jsem pro nový způsob zálohy pořídil verzi SSD. Když jsem před rokem disky sháněl, byl výběr celkem omezený a ceny dost vysoké. Sáhl jsem po disku od Samsungu T5 250 GB, který se ukázal jako skvělá volba. Líbí se mi třeba to, že součástí balení je kabel USB-C na USB-C i USB-C na USB-A. Oba jsou odlišeny barevně stahovacím páskem, tak se v nich dá na první pohled snadno orientovat. Rád bych v budoucnu natáčel o něco víc videí, tak jsem se porozhlížel po SSD s větší kapacitou. Díky spolupráci s českým zastoupením ADATA mám možnost využívat záložní disky SE730H 512GB. Po dobrých zkušenostech s kartami jsem neváhal možnost využít. Jsou také s USB-C koncovkou, takže není třeba shánět nové kabely. Rychlost čtení a zápisu je velmi blízká Samsungu.

Redukce

Poslední součást mého kitu na zálohy jsou redukce. Je celkem smutné, že až po tolika letech od vynálezu USB (kde „U“ má znamenat univerzální) se v posledních letech vyskytuje skutečně univerzální varianta – USB-C. U ní je jedno, kterým koncem ji do zařízení dáte, vždy tam pasuje. Tablet má koncovku MicroUSB, Čtečka SD karet USB-A a můj mobil a disky mají USB-C. Při hledání adaptérů, které jednotlivé konce propojí, jsem hledal takové, které jsou malé a podporují OTG. Nakonec jsem sehnal ty správné, to už je v porovnání s ostatními investicemi položka za pár korun. Potřeboval jsem redukci Micro-USB (samec) na USB-A (samice) pro připojení čtečky karet k tabletu a USB-C (samec) na USB-A (samice) na připojení čtečky k mobilu. To je písmen, co. Chvíli mi trvalo, než jsem se ve všem zorientoval, ale nakonec si to všechno sedlo a moje zálohovací stanice byla připravena k plnému nasazení.

Moje zálohování v praxi

Přes trochu složitý úvod se dostávám k tomu, jak probíhá moje záloha v praxi. Když máte zařízení a disky, které spolu spolupracují, pak už je to celkem jednoduché a ne příliš odlišné od klasického používání externích disků v PC. Jeden rozdíl tu přeci jen je, potřebuji mezičlánek kam fotky přesunu. Telefon i tablet mají jen jeden USB port, a tak je třeba nejdřív fotky dostat do zařízení a odtud zálohovat na disk. Patrně by to šlo i přes nějaký USB hub, kam se připojí čtečka na kartu i SSD disk zároveň. Přiznám se, že to jsem už nezkoušel, hodně v takovém případě závisí na tom, jak dlouho by takový přenos trval. Takže jak to u mě probíhá v praxi?

Krok 1 – promazání ve foťáku

Je to samozřejmě individuální, ale mně osobně se vyplácí věnovat čas promazání fotek přímo ve foťáku. Pokud to samozřejmě podmínky dovolí, někdy má vyšší prioritu ochránit kapacitu baterky, která tím samozřejmě ubývá. Pokud jsou tomu podmínky nakloněny, tak to vždy dělám hned v terénu po ukončení fotoseance. Na foťáku mám nastaveno uzamknutí fotek jedním dotekem, takže si po focení zvětším fotky 1:1 a zamykám ty povedené. Jakmile je fotka málo ostrá, končí v propadlišti dějin. Pouze v případě, že je něčím výjimečná, nechám si ji. To se stalo historicky asi třikrát. Díky tomu si udržuji jednak celkem prázdné karty a jednak netrvá záloha tak dlouho, jako kdybych tam poslal veškerý balast, který jsem nafotil. Když to nejde, nedá se nic dělat, fotky jdou na disky nepromazané.

Krok 2 – z karty do telefonu

Večer, při obědě nebo ve chvílích, kdy nefotím, propojím čtečku s telefonem pomocí OTG redukce a přesunu fotky do předem připravené struktury. Ta nese jako hlavní adresář název země (třeba MADAGASCAR) a v něm jsou podsložky očíslované podle pořadí vzniku fotek. Někdy si vytvořím pro lepší orientaci ještě jednu vyšší složku s názvem ubytovny. Do složky 00_(to aby byla na prvním místě) si vkládám průběžně fotky favoritky, které mi připadají zajímavé. Zálohovat do telefonu mi přijde velmi praktické zejména proto, že když se někdo z místních zeptá, co jste nafotili, nemusíte vytahovat a startovat notebook, sáhnete do kapsy a můžete mu něco ukázat. Složka 00 s oblíbenými fotkami pak zrychluje náhled na to zajímavé, aniž byste museli listovat mezi stovkami fotek a hledat ty pravé. Další věc, která se mi osvědčila, je vytvářet raději víc složek s méně fotkami po jednotlivých dnech nebo akcích. Při následném dohledávání fotek je mnohem jednodušší projít dobře pojmenované složky s menším počtem fotek, než jednu obří, kde jsou jich u sebe tisíce. Tady taková drobnost. Pokud používáte dva foťáky, osvědčilo se mi před každou cestou zkontrolovat, že je na obou nastavený stejný datum a čas. Je vlastně skoro jedno, jestli odpovídá místu pobytu. Důležité je, aby fotky vznikaly ve stejný čas, a při řazení fotek např. v LR mezi fotkami nevznikaly nelogické skoky. Fotky jsou v zařízení, šup s nimi na disk.

Krok 3 – z telefonu na disk

Když jsou fotky v mobilu, tak přichází chvíle, kdy se přesunou na záložní disk. K propojení používám buď přímo USB-C na USB-C kabel (z mobilu), případně USB-C na USB-A kabel a redukci na MicroUSB (tablet). Jakmile jsou fotky na mobilu a na disku, jsou na dvou místech, je možné zformátovat kartu ve foťáku a znovu začít fotit. Přes noc pak nechám proběhnout zálohu na druhý disk/tablet a je to. Pokud se dělají zálohy na dva disky, je dobré si nějak určit hlavní. Může to být ten s větší kapacitou nebo v případě stejné kapacity využít dvě různá barevná provedení, případně si na hlavní nalepit nějakou samolepku, řešení je hodně. Možná si říkáte, že je to blbost, ale pomáhá to udržet přehled, kam byla záloha provedena. Alespoň mně to tak funguje. Vím, že zálohu na jeden z disků budu dělat určitě pravidelně a na ten druhý to můžu trochu „flákat“, protože jednu kopii mám v telefonu a druhou na hlavním záložním disku. Když u toho neusnu, tak si fotky z disku dám i na tablet pro kochání, případně nějaké dílčí předúpravy. Musím říct, že i když to programy umožňují, nedělám na fotkách žádné přípravy pro reálnou práci v PC. Kamarád Ondra Uhlíř popsal své workflow záloh na cestách, kde používá Lightroom CC, který podobné věci umožňuje. Jelikož se jen zřídka pohybuji v místech, kde je rychlý internet, nemám pro podobný postup využití. Ke zpracování fotek používám většinou Photoshop nebo některý z alternativních programů jako Luminar či DxO, takže si práci s RAWy nechávám na doma. Nicméně na článek Ondry doporučuji kouknout, protože nabízí další alternativu, jak zálohy na cestách provádět, a je postaven na užití Apple.

Krok 4 – po návratu domů

Jakmile se dostanu v pořádku domů i fotkami (ideální je mít záložní disky na dvou místech – jeden v odbaveném zavazadle, jeden v příručním), tak vezmu ten hlavní disk (v příručním) a zkopíruji na svůj 4 TB disk Seagate. S fotkami pak mohu pracovat. Přes noc pak provedu zálohu na druhý identický 4TB disk Seagate jiné barvy a je hotovo. Cestovní disky mohu zformátovat a připravit na další cestu. Osobně to dělám často až před odjezdem na další trip, takže mám fotky z poslední cesty i na 4 místech, než je zredukuji na klasická dvě. A je to. Když tohle vše proběhne, postupuji v úpravách svým léty vytříbeným způsobem, který jsem popsal v několikahodinovém tutoriálu, a pak to sázím na web.

Závěrem

Ať už zvolíte způsob záloh jakýkoli, je zkrátka dobré si z cest fotky nějak dopravit domů. Já jsem začal přistupovat k poctivým zálohám poté, co jsem přišel o fotky z Belize v roce 2008. Tehdy jsem neměl s sebou ani notebook, natož tablet, a fotky jsem zálohoval na disk se vstupem na kartu. V polovině výpravy se displeji disku objevilo HDD Failed a bylo vymalováno. Od té doby jsem vozil buď notebook nebo tablet nebo hybrid mezi tabletem a notebookem. Přeju vám, ať se vracíte se svých cest ve zdraví a se snímky, které stojí za to zálohovat.

  • Martin Grossman

    Ahoj Peťo. Když použiješ USB-C hub, můžeš kopírovat z karty přímo na disk. Rychlost je použitelná. Navíc po připojení nabíječky můžeš při zálohování ještě nabíjet mobil. Mám o tom článeček na webu. M.

    Odpovědět

Post a comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.