Petr Bambousek | Wildlife Photography | Změna systému
9948
post-template-default,single,single-post,postid-9948,single-format-standard,ajax_updown_fade,page_not_loaded,

Přechod na nový systém

Změna systému

23 Lis 2016, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika

canopus

Rozhodl jsem se změnit systém, kterým budu tvořit své fotografie. Protože očekávám, že to hodně lidí překvapí a budou v tom hledat víc, než v tom je, rozhodl jsem se sepsat pár řádků, které to uvádí na pravou míru. Jsem zvyklý, že má rozhodnutí stran výběru techniky vzbuzují různé vášně. Když jsem před 8 lety prodával vybavení Nikon a přecházel na Canon, dostal jsem řadu emailů s dotazem, co se stalo, zda vím něco o krachu Nikonu a podobně. Nyní budu přecházet z techniky Canon na techniku Olympus. Co mě k tomu vedlo? Je to definitivní? Budu litovat?

Jsem přesvědčen, že technika Canon, kterou v poslední době používám, patří k tomu nejlepšímu, co současný svět digitální fotografie nabízí. Objektivy, které nosím ve fotobatohu, jsou extrémně ostré, odolné a rychlé. Těla, která jsem v poslední době využíval, dokáží zachovat enormní množství detailů a poskytují nebývalou ergonomii. Pro mě osobně nebyl v mnou používané technice Canon limit pro tvorbu kreativních a poutavých fotografií.

Dříve jsem si vystačil se třemi objektivy, v současné době jich mám šest. Může za to moje touha pojmout fotografii zvířat co možná nejrůznoroději a hledání nových úhlů pohledů. Kontrolou exif fotografií, které jsem pořídil za poslední dva roky, jsem si potvrdil, že využívám mnohem rozmanitější ohniska než dříve. Počet objektivů a jejich možnosti mi proto naprosto vyhovují. Negativní stránkou takové sestavy je její celková váha. Abych se neobíral o možnosti kreativního pojetí fotografií, nosím s sebou preventivně všechny objektivy na všechny výpravy do lesa. 14 kg se dá krátkodobě zvládnout, ale sám cítím, že mě neustálé sundávání a nandávání těžkého batohu vyčerpává a odvádí mi myšlenky od tvorby fotek. Pohyb v pralese je mnohem komplikovanější než v našich končinách a na komfort fotografa útočí řada vnějších vlivů, kromě těžké techniky také dotěrný hmyz, nepřívětivé podnebí a náročný terén.

Při tvorbě fotografií často volím postup mimo „příručky“ a vzdor obecným doporučením a pravidlům, fotím drtivou většinu fotografií z ruky. V případě velkého objektivu nasazeného na tělo s gripem se jedná o permanentní nošení 4 kg sestavy. Při focení makroobjektivem je to něco přes 2 kg. Komponování mých fotek často probíhá v krkolomných pozicích a při náročných expedicích cítím značnou únavu z neustálého držení těžké techniky. Po návratu z cest, které jsem podnikl v roce 2016, jsem začal uvažovat o redukci výbavy. Částečný prodej výbavy by mě obral o nové úhly pohledu, které mi skladba objektivů nyní poskytuje.

Osud si o svou pozornost rád říká sám a v době, kdy jsem uvažoval o změně své sestavy, vydal Olympus nové tělo E-M1 Mark II. Do té doby mě segment Mikro 4/3 fotoaparátů ničím neoslovil. Nyní vidím cestu, jak zachovat pestrou škálu ohnisek a výrazně odlehčit svým rukám a zádům. Po dlouhodobém a poctivém studiu podkladů a osobní zkušenosti, jsem se rozhodl do budoucna využívat primárně tento systém.

Fotografii se věnuji řadu let a jsem si plně vědom přínosů i nevýhod nového systému. Jsem přesvědčen, že si dokážu najít cestu, jak i nadále přinášet nové pohledy na fotografii zvířat a ti, kteří si oblíbili můj styl fotografií, nebudou nijak ochuzeni. Baví mě objevovat nové cesty, proto přechod na nový systém nevnímám jako nějaký kompromis, ale jako skvělou příležitost začít využívat nové možnosti, které mi technika poskytne. Vím, že si určitě čas od času postesknu po možnostech, které nabízí má současná výbava. A třeba se zase k plnému formátu časem vrátím.

Dostal jsem dost dotazů, čím techniku nahradím a co si nechám od Canonu. Zatím se mi v batohu ustálila sestava Olympus E-M1 Mark II, M.Zuiko 25mm/1.2 Pro, M.Zuiko 7-14/2.8 Pro, M.Zuiko 12-40/2.8 Pro, M.Zuiko 40-150/2.8 Pro, M.Zuiko 300/4 IS Pro a TC 1.4x. Od Canonu jsem si chtěl nechat jedno tělo a malý objektiv, ale po zkušenostech z terénu jsem došel k závěru, že by se na to jen prášilo. Když budu potřebovat jinou techniku třeba jen na dny až týdny v roce, budu to řešit nějakou zápůjčkou.

PS: Na mnoha diskuzních fórech i sociálních sítích jsem se dočetl různé scénáře na téma „jak to bylo s mým přechodem k jiné značce doopravdy“. Nejčastější scénáře jsou takové, že jsem za to dostal zaplaceno, techniku mám zdarma a teď píšu na webu dohodnuté PR články. Někomu prostě nestačí informace „přátelé, po 30 expedicích do tropů mě už prostě bolí záda, jsem unavený a vím, že s tím musím něco udělat“ a touží po něčem více šokujícím. Kéž bych pro vás něco podobného měl. Nejsem si vědom jediné věty, kde bych lidi ponoukal k zakoupení Olympusu – pro svou tvorbu využívejte to, co vyhovuje vám a děkuji, že budete respektovat totéž u mě. Pokud máte raději strohé technicky založené recenze plné testovacích terčíků, technických parametrů a čísel, která se dají porovnávat, doporučuji vám testy na DPReview, DXO a podobných serverech. Ve svých článcích se snažím popsat pouze své osobní praktické zkušenosti s přechodem na nový systém, který aktuálně využívám, a se kterým jsem, k údivu mnohých, spokojen. Jeho nevýhody nezastírám a prezentuji svůj postup, jak se s nimi vyrovnat a jak využívat naplno jeho výhody. To, že si to někdo překládá jinak, není mou vinou.

Své zkušenosti s novou technikou jsem popsal ve čtyřech článcích:

  1. Změna systému (důvody mého přechodu na Olympus)
  2. Mé první zkušenosti a nastavení (dvoutýdenní testování v domácích podmínkách)
  3. Tenerife s Olympusem (převážně krajina a rodinné fotografie)
  4. Měsíc v pralesích Malajsie (fotografie zvířat od hmyzu po opice)