[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Aktualizace 11. května 2016: Přidány ukázky fotografií Canon EOS 5Ds + Canon EF 300mm/2.8 IS II + Konvertor TC 2x III
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Po čtyřech letech, kdy fotím na Full Frame, se odehraje v mém fotografickém životě významná změna – přejdu do sféry 50MPx zrcadlovky. Nejdřív jsem takový počet pixelů vnímal jako úlet a jen honbu výrobce vyrovnat se 36MPx u konkurence. Postupně se začaly objevovat recenze a fotky v plném rozlišení a mně začalo být jasné, že se děje něco mnohem mimořádnějšího než jen bohapustý konkurenční boj. Jak to vidím já, začíná nová éra digitální fotografie. Začíná se tedy psát má etapa s foťákem Canon EOS 5DS.
Proč jsem nesáhl po verzi „R“?
Canon vydal foťák ve dvou verzích EOS 5DS a EOS 5DSR. Na první pohled jsou obě identické. Varianta EOS 5DSR má však upravený Low Pass Filtr. Tato technologie pomáhá vyšší ostrosti i sklonům k moiré. Proč jsem tedy nesáhl po verzi „R“? To asi zaskočí spoustu fotografů. Vždyť „R“ verze je přece lepší (je mimochodem i o 6.000 Kč dražší). Dokonce to vypadá, že foťák za 92 tis. je prakticky jako bláto a teprve varianta, která se blíží 100 tis. Kč, má nějaké ty detaily, kvůli kterým se vyplatí do něj investovat. Před samotnou koupí jsem prošel snad všechny dostupné recenze na netu a prohlédl volně stažitelné fotky. Šlo mi především o RAW, ale jsou k dohledání i fotky, které jsou v plném rozlišení jen převedené do JPG. A co jsem zjistil? EOS 6D mi dělal věrného společníka poslední tři roky a s jeho výstupy jsem maximálně spokojen. Tiskl jsem z něj fotky na 1m a vypadají výborně. Když jsem si stáhl originální RAWy z DPReview a dal si vedle sebe 6D a 5DS, chvíli jsem nedýchal. Vedle 5DS vypadají výstupy z 6D trochu legračně. Pak jsem udělal totéž s 5DS a 5DSR a v hlavě mi běželo asi toto – „tady jsou stejný, tady jsou stejný, jo … tady, tady je trochu víc kresby asi … jo, jo, když se na to chvíli dívám, tak opravdu je na té „R“ verzi o krapítek víc detailů … jo, jo, tak to ne“. Pak jsem si stáhl reálné fotky z terénu a ateliéru. Nedokážu určit, která byla focená kterou verzí. Našel jsem šíleně měkké fotky z „R“ verze i neuvěřitelně prokreslené z verze „bez R“. Co z toho asi plyne? Kdybych fotil tutéž scénu se stejným nastavením oběma foťáky a pak si fotky dal vedle sebe, po chvíli hledání bych asi našel místa, kde je „R“ verze ostřejší. Ale o kolik? Na škále 0-100 bych 5DS posadil na hodnotu 95 a 5DSR na 97. Až pojedete někdy autem, schválně jeďte chvíli 95km/h a pak 97km/h. Tak asi takový v nich cítím rozdíl. V téhle paralele vnímám výstup z EOS 6D (a opakuji, že jsem s ním fotil k plné spokojenosti 3 roky) jako 65km/h. No, a když si to takhle vedle sebe poskládám, tak si položím otázky:
1) Bude pro mě přínosem změna z 65 na 95?
2) Dokážu reálně ocenit rozdíl mezi 95 a 97?
3) Stojí mi ten rozdíl 6.000 Kč za to?
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Posuďte sami. Toto je pohled na jednu ze scén, na kterých jsem v obchodě testoval ostrost obou foťáků. (Fotka je úmyslně podexponovaná, aby se vyloučila neostrost při focení z ruky, ale to není třeba řešit). Kliknutím na obrázek uvidíte pohled na znázorněný výřez 1:1 z obou foťáků. Doporučuji nechat otevřít obrázek v novém okně a zvětšit 1:1. Pak mi povězte, který z těch foťáků je o takový stupeň lepší, že převálcuje ostrostí ten druhý. Ten vlevo? Nebo ten vpravo? A který je 5DS a který je 5DSR?
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Díky tomuto a dalším zmíněným porovnáním jsem si na výše uvedené otázky odpověděl takto:
1) Ano
2) Ne
3) Ne
= můj nový foťák bude mít označení Canon EOS 5DS.
Technická specifikace
Kdo čte moje občasné recenze, asi ví, že technickým údajům moc nedám. Podle mě je jich všude dost, na stránkách výrobce i prodejců se to technickými údaji jen hemží. Tak si asi každý blahem zachrochtá, protože foťák má – pixely, megapixely, těch má dokonce 50, má chip, senzor, procesor, interval, filtr, autofocus, servo, režimy, tlačítka, voliče, displeje, aretaci, gramy, dekagramy, USB, AWB, iTR, EV, B, Av, Tv, M, 5, D a v neposlední řadě S. Tedy dostatek věcí, aby mohly vznikat kombinace, variace, diskuse, hádky, radost i pláč. Tak to bychom měli.
Přínos nového foťáku
Ve své výbavě jsem v průběhu let měl řadu různých foťáků vesměs střední třídy. Jednak je to dáno mými ekonomickými možnostmi a jednak jsem se naučil využívat reálné přínosy nové techniky. Nejdéle jsem fotil s Canon EOS 6D. Až dosud mi vyhovovala kombinace Full Frame těla a Crop jako záložního (aktuálně Canon EOS 7D MKII). Když jsem začal zvažovat náhradu EOS 6D, sledoval jsem zprávy o chystaných novinkách. V roce 2016 dojde k obměně snad celé řady FF od Canonu, měli bychom se postupně seznámit s 1Dx Mark II, 5D Mark IV a 6D Mark II. Pokud se mělo v mém batohu něco změnit, bylo to podmíněno jednoznačným posunem, ne jen evolucí současného. Podle předpokládaných specifikací jsem rovnou zavrhl EOS 6D MII, který bude patrně jen opravdu mírně vylepšeným současným modelem. Na 1Dx MII mít nikdy nebudu, a tak to vypadá, že pravý posun by znamenal jen 5D MIV. Otázkou ale je, kdy se objeví na scéně a zatím nejsou prognózy nijak příznivé. Příští rok mě čeká několik expedic, které mě oproti předchozím rokům povedou do míst s větší intenzitou okolního světla, zejména Florida a Pantanal, několik evropských lokalit. Tak jsem se rozhodl nečekat na novinky, které budou podle všeho naprosto novou dimenzí ve schopnosti zvládat vysoké ISO, a podívat se na aktuální nabídku. Popravdě, zpočátku mě EOS 5DS(R) nijak neoslovil. Předprodukční ne úplně povedené ukázkové snímky mi nepřipadaly nijak strhující. Postupně se ale na internetu objevovaly recenze, nejprve ty technické, pak (a to je pro mě to nejdůležitější) praktické.
1) Ergonomie
Jak jsem se věnoval tomuto foťáku víc, zjistil jsem, že k mému současnému crop tělu by to byla výrazná posila. Má totiž prakticky shodné ovládání a rozmístění tlačítek, i řadu funkcí a nastavení. To jsem dříve velmi oceňoval při současném používání EOS 6D a EOS 70D, které jsou také velmi podobně koncipované. Kombinace EOS 6D a EOS 7D MII je zkrátka střídání dvou odlišných foťáků a fotografa to nutí myslet na rozmístění jednotlivých tlačítek. To mně osobně dost nevyhovuje, protože jsem zvyklý ovládat foťák poslepu. Takže nový foťák měl mimo jiné splňovat opětovné sjednocení designu. Až na drobnosti se to povedlo. Přál bych si moc, kdyby byla těla opravdu identická? To by byla přece krása. Pro mě osobně bylo nezbytné koupit si k foťáku grip. Měl jsem ho na všech tělech a 5Ds není výjimkou. Pokud bych fotil jen krátkými objektivy, asi bych to tak neřešil, ale často fotím teleobjektivem z ruky a opora v gripu je naprosto úžasná.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
2) Ovládání
První dva dny s novým foťákem jsem strávil nastavováním funkcí tak, abych je měl shodně s těly, která jsem používal dříve, zejména se 7D MII, který budu mít s 5Ds jako záložní. Výborné je, že mnoho věcí je opravdu shodných, a tak na první chycení foťáku nepoznám, který mám zrovna v ruce. Již tradičně jsem vypnul všechna odšumovadla, všechna nabuzení dynamického rozsahu apod., abych měl nad výstupy maximální kontrolu. Jak uvidíte později, u kvality výstupu hraje velkou roli, kdo a jak se dat ujme. To, na co jsem nedal dopustit u EOS 6D, je jeho ovládání přesunuté vpravo. Foťák se dá snadno ovládat jen dvěma prsty a není třeba pouštět levou ruku z objektivu. U všech těl se snažím tomuto nastavení přiblížit. Canon má pro přiřazení funkcí tlačítkům zvláštní menu, tak že ho není třeba lovit na několika místech. K mému standardnímu nastavení patří vypnutí AF na spoušti, naopak přiřazení AF na tlačítka AF-ON a *. V obou se dá shodně se 7D MII nastavit ještě detailnější režim chování. AF-ON mi slouží jako klasický AF systém, kde přepínám jen to, jaký typ AF bodu se má zvolit, a * mi slouží jako trekovací systém iTR, který využívá všech 61 bodů AF. Otázkou pro mě bylo, kam přiřadit zobrazení fotky 1:1 a kam ISO. Ani jedno z klasických tlačítek mi nevyhovuje. Když mám foťák u oka, je pro mě hledání tlačítka ISO problematické a často se přehmátnu. Pro zobrazení fotky 1:1 je třeba v běžném režimu pustit objektiv a použít levou ruku. To jsem u 7D MII vyřešil tak, že jsem zobrazení 1:1 přiřadil na SET a ISO na nový volič u joysticku. EOS 5Ds tento ovladač postrádá a už to vypadalo, že se musím smířit s hmatáním po monitlačítkách ukazováčkem nebo s pouštěním objektivu kvůli prohlédnutí fotky. Naštěstí jsem objevil další místo, kterému lze přiřadit volbu ISO a tím je tlačítko M-Fn přímo u spouště. Hodně mě potěšilo, že jeho opakovaným tisknutím se vlastně nahrazují tlačítka u displeje. Takže nejen, že umí zaktivovat volbu ISO, ale volbu režimu snímání, AF, vyvážení bílé či metodu měření. Po předchozím stisku tlačítka pro volbu ostřících bodů umí přepínat mezi volbami ostřících bodů. Kontrolou jsem zjistil, že shodné využití M-Fn umí i 7D MII, pravděpodobně i 5D MIII. 5D MIII však neoplývá tak skvěle řešeným hledáčkem, takže použití M-Fn pro jiné režimy se mi zdá jako méně praktické. Celé dobrodružné vyprávění o dvou čudlíkách zakončím tím, že fotku 1:1 si zobrazuji pomocí tlačítka SET a ISO měním pomocí tlačítka M-Fn. Možná máte pocit, že jsem tomu věnoval příliš prostoru, ale věřte mi, že tyhle drobnosti mají v praxi velký význam a dokážou zkrátit reakční dobu i v řádu vteřin. U focení zvířat tedy mohou tvořit rozdíl od pořízení fotky a jejím nepořízení.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Foťák jinak disponuje vším praktickým z předchozích verzí foťáků, jako je aretace voličů režimu proti náhodnému pootočení, intuitivní vestavěný intervalometr, integrované nastavení času režimu Bulb nebo skládáním fotografií do HDR v několika režimech. Proč právě u takového foťáku, který má velké ambice stát se věrným přítelem všech krajinářů, je výstup pouze v JPG, mi hlava nebere, a radši k tomu víc psát nebudu. Mně osobně těší ještě praktické funkce ze 7D MII/5D MIII, kdy tlačítku Rate lze přiřadit funkci ochrany snímku proti smazání, kdy mazání jde zrychlit pouze na dvouklik Delete + SET, a možnost vytvořit si ve vlastním menu hned 5 záložek podle toho, co je pro vás prioritou. Z mého pohledu jsou ergonomie a ovládání dovedeny téměř k dokonalosti.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Dost komentářů na internetu se věnuje nízkému rozsahu ISO a tudíž větší náchylnosti k šumu, než mají konvenční FF zrcadlovky. Je tomu tak? Zajímají vás mé praktické postřehy z focení zvířat s novým Canon EOS 5DS? Chcete vědět, jestli jsem koupí verze s Low Pass Filtrem prohloupil? Chcete vědět, jestli si dokážu poradit s focením z ruky, které v drtivé většině případů upřednostňuji? Zajímá vás, jak je na tom foťák s kresbou a šumem při vysokých hodnotách ISO? Pokud jste v podobném rozhodování jako jsem byl já, snad vám pomůže další část článku zaměřená na reálné výstupy.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
První vlaštovka … totiž kachnička
Na začátku prosince jsem strávil celý den mezi zvířaty v ZOO a testoval co (ne)dovede EOS 5Ds. Vyfotil jsem asi 1000 snímků a myslím, že jsem si udělal dost jasný obrázek, co se dá od nového foťáku čekat. Na úvod vkládám jednu ukázku. Šlo mi zejména o testování kresby a ostrosti na 100% zvětšení. Kreativitu si nechám až někam do tropů. Fotka vznikla okolo 14. hodiny odpoledne, kdy byla obloha téměř celá zatažená. V postprocesu byla fotka načtena do Lightroom, kde jsem ji upravoval co možná nejméně – ořez a zesvětlení expozice. Toť vše. Pokud bych chtěl fotkou nějak dále hýbat, provedl bych lokální odšumění, nabuzení saturace a ještě pár drobností. Pokud chcete vidět, jak fotka vypadá v plném rozlišení po ořezu, doporučuji otevřít v novém okně a zvětšit na 100%.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
3) kvalita výstupu – prolog
3) Kvalita výstupů – ukázky
+ vyšší hodnoty ISO | bude možné fotit na hodnoty přes ISO 1000, když tolik testů potvrzuje, že se jedná o foťák, který to nezvládá moc dobře?
+ ostrost na nízkou clonu | další věc, kterou mám ve zvyku
4) Autofocus
Pokud jste četli úvodní slovo k tomuto “testu kvality”, víte, že se jedná o fotky focené z ruky, při zatažené obloze, na nízké hodnoty clony. V takovém počasí se výborně testuje kromě kresby také spolehlivost AF. Canon EOS 5Ds má stejný počet ostřících bodů jako EOS 5D MIII, režim ostření je však modernizován podle toho, který byl použit u EOS 7D MII (iTR). Škoda, že si Canon nevzal ještě příklad z EOS 6D, který měl citlivost AF od -3EV, u zmíněných foťáků je použita citlivost AF od -2 EV. V tak špatných podmínkách, aby se to projevilo, jsem nefotil, nicméně by se mi tato schopnost líbila. Pro focení zvířat používám kontinuální ostření, které přepínám na jednorázové tím, že přestanu ostřit pomocí tlačítka AF-ON vzadu na těle. Zatím mám z foťáku a jeho AF výborný pocit (EOS 6D měl nejschopnější prostřední bod, ostatní jsou citlivé jen při dobrých světelných podmínkách). S EOS 5Ds si v tomto směru připadám jako v ráji. Focení z ruky na nízké clony a 50MPx rozlišení s sebou nese velký důraz na přesné zaostření. Součástí mého testu byla proto i kalibrace ostření pomocí Microadjustment v Menu foťáku. Níže vidíte snímek s nastavením AF na “0” a s nastavením AF na “+10”. Přestože se jedná o snímky na clonu 2,8, tedy to nejhorší, co objektiv dokáže, je jasné, že kalibrace ostření je na výsledku sakra znát.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Canon EOS 5Ds, Canon EF 300mm/2.8, ISO 1000, clona 2.8, čas 1/320, kalibrace AF na +10
Další obrázek vás přenese do porovnání ostrosti sekvence 8 snímků při zapnutém kontinuálním ostření. Nejedná se o nějakou veleakci, ale je to to nejdynamičtější, co mi zvířata v takovém počasí předvedla. Až na dva snímky, kde ostrost pokulhává, je myslím sekvence dost vyrovnaná. Zde se patrně projevila konstrukce zrcátka, které má menší otřesy. Na EOS 6D i na EOS 7D MII používám tichý režim i za cenu snížení rychlosti snímání. U 7D MII je tento mód opravdu doveden k dokonalosti. Pocitově bych řekl, že tichý mód má u 5Ds takový divný zvuk a cítím v něm do ruky lehce vyšší vibrace než při běžném režimu. Takže patrně budu využívat zejména klasické “rychlé” snímání 5sn./sek.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
Canon EOS 5Ds, Canon EF 300mm/2.8, ISO 640, clona 3.5, čas 1/250 (snímky 1-4)
Canon EOS 5Ds, Canon EF 300mm/2.8, ISO 640, clona 3.5, čas 1/250 (snímky 5-8)
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
5) Režim CROP
Canon EOS 5Ds má v sobě zabudovaný CROP režim (1.3x a 1.6x), od kterého jsem si sliboval víc, než dokáže. Při focení do RAW jen vloží do exif informaci o ořezu, takže obrázek otevřený v LR se rovnou ořízne 1,3x nebo 1,6x. Ovšem ukládá se celý snímek, takže je to spíš vodítko, jak by fotka mohla vypadat, ale přínos to v praxi nemá. To mě trochu mrzí, protože Nikon dokáže například zrychlit kontinuální snímání. Pro využití crop režimu na RAW jsem nakonec nenašel použití.
[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]
6) Možnosti s 50MPx
B) Druhou variantou je možnost zmenšení takové fotky v případě, kdy není například dokonale ostrá nebo nese vyšší známky šumu. Po zmenšení fotky na rozměry 20-30 Mpx fotky se tyto neduhy výrazně stírají a fotka vypadá výborně, prakticky jako originál z EOS 6D. Dá se použít na web i na tisk.
C) Třetí variantou fotky budou takové, které vyžadují větší ořez, třeba 50% snímku. Takovou variaci bude možné použít pro tisk v případě, že se mi podaří v ní zachovat prvotřídní ostrost.
Přínosy Canon EOS 5Ds pro mé focení:
+ dokáže dostat překvapivě dost informací z levných objektivů – např. 50mm/1.8 STM
+ ostření má 61 bodů, iTR sledování je super
+ záložky vlastního menu
+ m-Fn umí nastavit ISO … uff
+ hledáček plný informací
+ stejná baterka jako modely před tím
+ stejný grip jako EOS 5D MIII, snad historicky první shoda
+ má tichý chod, ale 7D II je o řád tišší a příjemnější
+ detailní nastavení AF-ON a *
+ profil Fine Detail – LR ho sice ignoruje, ale v DPP nebo na displeji foťáku je více ostrosti
+ nastavitelný mód Q … wow (viz obrázek výše)
+ intervalometr ve foťáku
+ nastavení bulb ve foťáku
+ průběžné ostření u videa
+ 2 karty
+ RATE = chránit
+ závěrka až 1/8000s
+ přímé mazání fotek
+ AWB má variantu, která respektuje dopadající světlo
+ časosběrné video s průvodcem – wow
+ USB 3.0
+ menu je neuvěřitelně přehledné, vše co se dá programovat, je na jednom místě
Zápory Canon EOS 5Ds pro mé focení
– HDR jen v JPG, to opravdu nechápu
– nemá GPS, nemá wifi – opět dost nepochopitelné
– chybí brmbátko ze 7d II, kde se daly nastavit další funkce
– baterka vydrží méně
– po nabití ukáže jen 99% u neorig. dokonce 63% (podle všeho chyba aktuálního firmware)
– ukládání fotek je pomalejší, buffer (14 sn.) se vyčistí po cca 7 vteřinách
– prohlížení právě vyfocené fotky je pomalé (ty tam jsou doby, kdy jsem viděl fotku okamžitě, 3-4 ces. někdy opravdu zdržují)
– prodleva od zmáčknutí spouště – pociťuji určitou prodlevu od namáčknutí spouště po spuštění např. stabilizace, kdy u jiných foťáků stačí o spoušť prakticky jen zavadit, zde je třeba opravdu namáčknout
– video nemá mp4 a další možnosti, které má např. 7D II
– bracketing v rozsahu +/- 3EV, to by mohlo omezit třeba návštěvníky Antelope Canyon
– citlivost AF od -2EV
24 Comments
like this
r k forex tilak nagar
Ahoj, ač jsem z jiného tábora DSLR, nedá mi to si rýpnout do MPx šílenství. Pokud je scéna statická, nic proti, MPx mají (po splnění mnoha dalších „must“) opodstatnění. Ale pro wildlife fotky je typické, že se objekt občas pohne – se nezastaví – se skoro nedá chytit do hledáčku. Tady je přínos MPx>10M pochybný. Proč? Stačí jednoduchý výpočet. Snímač (vezmu D4) je široký 36mm a má asi 5000px. Pominu-li pro jednoduchost Bayerovu masku atp., tak by se pro maximální ostrost měl během expozičního času objekt (např. hrana) pohnout maximálně právě o 1px. Při času 1/1000s bez ohledu na objektiv tedy může „přeběhnout“ přes celý snímač za 5000x1ms, tj 5 sekund!!! I když se jedná jen o jednoduchou aproximaci tak je jasné, že v praxi při focení pohybujících se objektů vyšší roslišení snímače nic nepřinese a neobstojí ani argument ořezu, neboť jen zvýrazní hranovou neostrost. Podobná situace je při použití teleobjektivu za horších světelných podmínek, protože neexistuje stabilizace, která udrží 1px (a s vypnutou „z ruky“ to bude ještě horší…). Takže shrnuto : nečekal bych zázraky ani lepší fotky, podle mne je důležitější (pro focení zvířat) malý šum při vyšších ISO, dostatečný dynamický rozsah, spolehlivý a rychlý AF i při horším světle a 14b RAW.
Díky Radime za koment. I když přiznávám, že těm výpočtům vůbec nerozumím. Já to počítám jinak – mám fotky, které jsou špičkově ostré a které jsou neostré. A to u všech foťáků co jsem kdy používal – rozsah 6 – 20 MPx, nově 50 MPx. Neostré mažu, ostré si nechávám a tisknu. Přínos pro mě je jednoznačný, pokud budu fotit jako dosud – tedy na cca 85-100% snímku, budu mít pro tisk metrových fotek k dispozici velké množství detailů. I když si většina lidí myslí, že WL fotka je o akci, já si to nemyslím. Opravdu akčních situací jsem zažil v přírodě minimum. A pak je jedno, jestli foťák bude mít málo/hodně pixelů, 1/60s, která tam většinou skočí, bude dlouhá pro cokoli, co se hýbe. Takže za mě, pokud uvidím v přírodě to, co jsem vídal posledních 10 let, pak je pro mě tenhle foťák jednoznačně přínosem. Naopak ti, kdo sledují mou tvorbu, nepostřehnou žádnou změnu, budou ji sledovat převážně na webu a na 1200px těžko poznají, že mám nové tělo.
Chýba mi tu porovnanie rovnakého záberu so 6D.
Celý článok je o prínose 50 megapixelov oproti 20-tim zo 6D .. a porovnanie žiadne 🙁
To je tím, že tento článek nemá ambice něco porovnávat a vyústit z toho nějaký závěr. Je to soupis postřehů majitele nového foťáku. Z toho důvodu není na konci objektivní závěr, ale nazval jsem to „přínosy pro MÉ focení“, jaký přínos má foťák pro ostatní vůbec netuším. S EOS 6D jsem fotil velmi intenzivně 3 roky a dokážu si proto v hlavě srovnat, jaký přínos/odnos foťák má. Aktuálně nedisponuji EOS 6D, abych to mohl vesle sebe porovnávat.
Když Canon uvedl fotoaparát 5Ds, první myšlenkou, co jsem se nechal unášet byl časosběr. Tolik pixelů pro 4K a ještě bych mohl lehce posouvat záběrem v postprodukci … ale vůbec by mne nenapadlo, že by ho chtěl nějaký fotograf divoké přírody jako ty Petře 😉
🙂 Já většinou fotím s technikou, kterou ostatní nepovažují za příliš vhodnou. A ono vždycky nějak dopadne. 🙂
Hlavně moc neřešit a fotit, článek fajny. Chybuj klidně dál, na fotky je radost koukat:-D
Bez pochyby ještě párkrát pochybím 🙂
Ahoj Petře
Prima čtení, jen bych měl jeden dotaz ohledně focení do crop módu. Když ho použiješ, změní se nějak hledáček nebo se to projeví jen jako výřez z fotky.
Dik
Jirka
Při Crop módu jen ztmavnou okraje na cca 50% propustnost světla, abys viděl zvolený ořez a přitom viděl i celý obraz. Čili je to takový nešikovný, podle mě je to určeno pro ty, kdo fotí do jpg.
Ahoj Peťo. Souhlasím s tebou. Výborný článek. Inspiroval mě k psaní 🙂 Mít peníze, jdu si pořídit kus nové techniky 🙂
Je zvláštní číst, jak lidi znají vše teoreticky. Celkem mě to pobavilo 🙂
Má 5DS možnost připojit sluchátka? To je taková drobnůstka, kterou na svém starém 7D postrádám, Používám jen externí mikrofon, ale přežít se bez toho dá 🙂
Ať ti výborně slouží! Těším se na tvoje fotografie.
Jarda.
EOS 5Ds umí připojit externí mikrofon, na sluchátka nemá vstup. Na nahrávání má relativně omezení možnosti, i když na to moje mimochodem-natáčení to bude bohatě stačit 🙂
Len dodam.
1: LPF filter je upravený ale spôsobom že sa dá vypnúť. Nie je permanentne odstraneny. To taký dodatok k spojitosti k moire efektu.
2: približne od 28-30Mpx ( FF senzor ) nedochádza k nežiaducemu moire efektu. Je to dané rozlíšenim a prekreslenim problémových miest. Preto dnes značky ako Sony a Nikon nepoužívajú LPF filter.
3: resumé – pri 50Mpx môže človek úplne zabudnúť na moire „efekt“. To by aj Nikon D810 s jeho 36Mpx bol veľmi nepoužiteľný v určitých situáciách keďže ten má úplne ( nie elektronicky ) odstraneny LPF fitlter rovnako ako 42Mpx Sony A7r II.
Obhajoba ušetrených 6000 kacek sa nezakladá na reálnych vlastnostiach. Pre ostatných čo si budú chcieť kúpiť toto telo odporúčam nešetriť 6000. Veď aj na čo.. Pri sume skoro 100 000 je 6000 čo? Absolútne nič a nepomôže Vám to ani k kúpe ostrého objektívu 🙂
To to je objektívny názor na rozdiel medzi verziami S a Sr od človeka čo ten fotak nemá ( nepotrebuje obhájiť svoj kúpený fotak ) a ani ho kupovať neplánuje.
A na záver.
Existujú nejaké reálne testy na yt kde je porovnane D810, 5D3, 5Ds a 5Dsr. Hlavne pri horších svetelných podmienkach ( wl také určite má ). Išlo tam aj o vytahovanie info z tieňov, prekreslenie, fotenie na vyššie iso a tak dalej.
Nebudem popisovat všetky výsledky, ale.
Rozdiely medzi 5Ds a 5Dsr v prospech 5Dsr boli tieto.
Lepšie prekreslenie detailov hlavne v tieňoch, lepší kontrast, príjemnejšie zrno ( vysoké iso ), o chlp ale predsa väčší dynamický rozsah, pri vyššom ISO vernejsie farby.
Áno bolo to kvôli elektronickemu vypnutiu/potlačeniu LPF filtra čo jasne preukázalo následne zapnutie LPF filtra a opätovný test.
Takže ja by som čakal od profi WL fotografa, že naozaj si zistí komplet všetky dostupné informácie predtým než si kúpi svoje prime telo. Nie je v tom veľký rozdiel?? Ako fotograf viem že maličkosti rozhodujú či je fotka vynikajúca, alebo dokonalá. Ak niekomu stojí ušetrených 6% ceny za stratu preukázateľne lepších vlastností hlavne v zlých svetelných podmienkach tak dobre teda. Ale bola to chyba ktorú ale pán Bambousek zistiť nemusí keďže nebude mať možnosť fotiť oboma telami naraz. Ak ale bude nejaký WL fotograf fotiť s 5Dsr tak by tam mohli byť neskôr rozdiely.
Nie je to pre autora článku určené tento komentár. Je pre ľudí ktorí budú stáť pred rovnakou dilemou. Aby sa vedeli rozhodnúť a nespravili chybu 🙂
Pekný deň prajem.
Tak to je dlouhý koment, asi nestihnu zareagovat na vše, ale zkusím napsat svůj pohled na věc. Ušetřených 6.000 je nic? Narovinu, pro mě ne. Objektiv za to mít nemůžu, to je jasné, ale spoustu jiných věcí ano – rychlé karty nebo 3TB disk nebo špičkové pohorky nebo nepromokavou bundu nebo opravené auto nebo dárky pro rodinu. Objektivita názoru na něco, co jste si osobně nevyzkoušel a vycházíte jen z dostupných technických informací, je dost na hraně. Verze R je podle mě technologicky lepší, o tom bez debat. Peníze jsem měl připravené na oboje, takže si nepotřebuju nic obhajovat. Pro mě je rozhodující reálný přínos do mé tvorby. Tedy posun, který okem poznám, a budu ho moci prezentovat. A přesně to se nestalo. Je to asi jako když dva horolezci vylezou na Mount Everest a ten jeden tvrdí, že byl výš, protože je o hlavu vyšší než ten druhý. Pro mě je jeden nebo druhý foťák momentálně ten pomyslný Everest. Pro mě je podstatný ten pohled dolů na zdolaných 8 tis metrů, ne pohled nahoru na těch 50 cm. Nikdo z lidí, kteří se budou na mé fotky dívat, nepozná rozdíl mezi tím, že jsem používal 6D a nyní 5DS, protože přínos, který v něm spatřuji je ryze technický a ne estetický. Tím méně bude kdokoli schopen rozeznat rozdíl mezi 5DS a 5DSR pouhým pohledem na fotku. V podstatě jediný, kdo tu celou změnu ocení, budu já sám, protože si umím srovnat, kolik detailů jsem mohl zachytit dříve a kolik nyní. To je objektivní názor člověka, který dal před časem na web tipovačku, aby lidi poznali, kterou značkou foťáku bylo vyfoceno 12 fotek z mé galerie. Pokud někdo nesledoval mou tvorbu od začátku, nebyl schopen poznat nic. Důvodem je to, že všechny ty objektivní pravdy plynoucí z technických specifikací foťáků jsou jen teoretické. V praxi je to tak, že buď je fotka zajímavá nebo není. Do finální podoby fotky vstupuje spousta jiných faktorů, z nichž mnohé nemají s technikou nic společného. Už jsem si zvykl, že dělám s výběrem techniky zásadní chyby, kterých bych měl litovat. Pořídit si 6D na wl byla chyba, snížit mu rychlost na 3sn/sec byla chyba. Chybu jsem udělal i 300mm, protože objektivně lepší je 400mm. Moje chyba, že upravuji fotky na něčem jiném než EIZO, je prakticky neodpustitelná. Chybu dělám, když se okrádám o krásy AdobeRGB, který má přece tolik co nabídnout 🙂 Skoro začínám mít svoje chybná rozhodnutí rád, protože mi zatím přináší jen samou radost 🙂 Mám taky jedno zvolání pro ostatní – nebojte se dělat chyby. Jestli se budete rozhodovat mezi 5DS a 5DSR, vyzkoušejte si je se shodným nastavením a kupte si to, co vám přinese užitek a hlavně udělá radost. 🙂 Protože o tu tak nějak jde, ne 🙂
Zdravím. Já osobně bych šel pro 5DSR, důvodem není jen vyšší ostrost (kterou osobně na 4K displayi vidím celkem zřetelně), ale i lepší přenos kontrastu. Myslím si, že to za těch 6 tisíc navíc stojí. Ale to je zase můj osobní pohled. Hrozně mě mrzí, že se Canon neinspiroval u konkurence a nemá na cropu rychlejší framerate. Kdyby na cropu uměl 8 a víc fps, tak by krásně nahradil 7D mk II. Tuhle strategii ale u Canonu sleduji celou dobu co fotím. Tedy skoro 10 let. Podle mne se Canon bál, že by 5DS kanibalizovalo 1Dx, tak mu uměle ubrali jeho schopnosti a řekli „tohle je foťák primárně pro art a studio“. Nemá kompletní weather sealing, nemá možnost rychlejšího fps i když hardwarově by to šlo (cpu i buffer by to dal v pohodě). Okostili jej o konektivitu pro profesionální filmaře atd. A Samozřejmě, ale to Canon dělá všem tělům co nejsou z 1D řady, není tam bodové měření expozice na vybraný bod. Vlastně jediná věc, která 7D mk II chybí oproti 1Dx a která je zase jen otázkou softwaru protože 7D mk II má RGB iR senzor, který se na 1Dx k tomuto účelu používá. Kdyby to měl, tak by fotograf měl vždy stoprocentní jistotu korektní expozice. Takhle se musí spolehnout na zkušenosti a na to, že nezapomene správně kompenzovat. Jak Canon miluju pro jejich ergonomii, tak ho zároveň nenávidím pro jejich produktový marketing.
Je pravda, že já 4K monitor nemám, tak jsem toho šoku ušetřen 🙂 Mimochodem, můj monitor stál bratru 7K 🙂 Každopádně si myslím, že je super, že Canon má tolik foťáků v nabídce, že si musí vybrat snad každý (ostatní značky také tak). Takže všem přeju, ať si koupí to, co jim vyhovuje, protože primárně by mělo jít o tvorbu a radost z hledání statických příběhů v dynamickém světě kolem nás. A to mě osobně baví nejvíc, s foťákem i bez foťáku 🙂
Mám D810 a zrychlení na cropu prakticky nepovažuji za přínos. Proč? Hlavně proto, že jsem si mnohokrát v praxi ověřil, že v okamžiku, kdy zapnu crop, se zvíře dle Murphyho zákonů vydá tak blízko ke mně, že se mi do záběru nevejde 🙂 Trochu samozřejmě žertuji, ale opravdu jen trochu – o několik fotek jsem kvůli zapnutému cropu doopravdy přišel, což mě nasměrovalo k tomu, že jsem jej přestal používat a ořezávám zásadně v postprodukci. Ani rychlejší FPS mě nepřesvědčí, abych změnil názor. Pro úplnost ale musím také doplnit, že jsem roky používal foťák se 4,5 FPS a nikdy mi to nepřišlo jako limitující parametr.
Tomu rozumím, každý má potřeby jinde, proto je na foťácích spousta funkcí, které jedni milují a druzí o nich mnohdy ani nevědí. Mně spíš zaráží fakt, proč vlastně ten „crop“ na tomhle těle je, když nemá prakticky jiný přínos než ztmavnutí hledáčku. 🙂
Tradičně perfektní report o novém těle. Petr vždy přináší osobní názor (a zkušenost) a proto jeho recenze obdivuji. Nejsou to recenze uhrazené výrobcem. Jsou pro mne přínosem. Jsem za ním pozadu. Fotím okradeným 6D a doplňuji ho reklamou vyneseným 7D (II). Zatím jsem nedokázal udělat tak kvalitní a vymakanou fotku jako Petr (a určitě to nikdy nedokáži).
Petr přesně popsal marketingovou strategii Canonu – nevyšachovat špici levnějším přístrojem. Jaký bude další vývoj neumím odhadnout, ale jsem přesvědčen, že „výhody“ zrcadlovek rychle mizí.
Jsem rád Zdeňku, že tě moje „recenze“ baví 🙂 Opatruj se a užívej si focení 🙂
Tak to jsi mě trochu zaskočil, on v režimu crop nevznikne oříznutý RAW? V tom případě tomu také moc nerozumím 🙂
Ahoj
Michal
Vznikne jen fotka v plném rozlišení, kterou např. Lightroom zobrazí jako oříznutou. Jedná se jen o klasický „RAW ořez“, tady ho lze kdykoli změnit i zrušit a získat opět plný formát. Jediné, kde se projeví ořez je při focení do jpg. Tedy funkce je to zajímavá, to určitě ano, ale přínos je nulový 🙂