Fotoreport z cesty do Panamy 2021 | Petr Bambousek | Wildlife Photography
Widlife fotografie panama
bambousek, wildlife, report, trip report, panama, ptáci, žáby, ještěrky, bazilišek, tukan, trogon, mravenčík, lenochod, vřešťan, lenochodi, opice, tower, canopy, totums, mount totumas, lodge, kolibřík, kolibříci, makro, noční focení, blesk, olympus, 150-400, 8-25
18637
post-template-default,single,single-post,postid-18637,single-format-standard,central-core-1.0.2,ajax_fade,page_not_loaded,

Fotoreport z cesty do Panamy 2021

Fotoreport z cesty do Panamy 2021

17 Čvc 2021, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika, Olympus, Zápisky z cest

Tak jsem doma z Panamy. Před pár lety by to byl rutinní úvod reportíku z cest. Jenže díky době, ve které se nedá už dva roky nic naplánovat, a co se naplánuje, to se musí mnohokrát změnit či mnoha improvizacemi zakulatit, je to věta, kterou jsem už dlouho nemohl vyslovit nahlas. Tak si ji dám ještě jednou. Tak jsem doma z Panamy. Jo, je to povznášející pocit, něco naplánovat, zrealizovat a dokončit. Kdo by to byl řekl.

Pohled na Panama City přes nížinný prales v parku Soberanía

Moje pátá návštěva Panamy byla náročná, krásná, složitá a i pohodová. Vznikla souhrou okolností, které mi neumožnily realizovat jiné cesty, které jsem přesouval a rušil, protože situace u nás nebo v dané zemi se s ohledem na covid-19 nevyvíjela dobře. A tak se nakonec stalo, že jsme ve čtveřici stáli jednou velmi časně ráno na ruzyňském letišti a vzájemně se ujišťovali, že se to opravdu děje. Když jsme přistáli v Panamě a prošli všemi procedurami před odletem i po příletu, začali jsme tušit, že to není sen. Když jsme druhý den přeletěli Panamu napříč ke kostarickým hranicím a ocitli se v první ubytovně, bylo tam tak krásně, že jsme zase začali pochybovat, zda to reálně prožíváme. Když jsme se další ráno probudili tamtéž a fotky z prvního dne byly stále na kartách, bylo jasné, že je to realita, jsme opravdu v Panamě a ti kolibříci jsou reální. Začala tak dvoutýdenní cesta, kterou jsem naplánoval tak, abychom se podívali na tři odlišné biotopy: hory – vrchovinu – nížinu. Kromě návštěvy zmíněných oblastí jsme neměli žádný konkrétní cíl. Jediným cílem bylo dobře pozorovat okolí a na četných procházkách motivy k focení hledat. Panamské ubytovny jsou mnohem méně přizpůsobené pro návštěvu fotografů, než je tomu třeba v Kostarice nebo Ekvádoru. I když se zde nacházejí krmítka pro ptactvo, jsou budována hlavně pro potěchu oka, nikoli s akcentem na dokonalé odsedové větve, vzdálená pozadí a trvalý přísun rozmanitých druhů. To byl mimochodem i důvod, proč jsem do Panamy chtěl a proč by zrušená cesta do Kostariky měla hodně podobné parametry. Chtěl jsem/potřeboval jsem impulzy, které by nás vyhnaly dál od ubytovny a umožnily vytvořit fotky, které jsou třeba méně dokonalé, ale maximálně přirozené s prvkem náhody. Tedy to, co z nich dělá záběry obtížně opakovatelné.

Pozn. V článku najdete více než 40 fotek, proto může jeho úplné načtení trvat déle. Kdyby to trvalo moc dlouho, zkuste obnovit stránku – F5. Abyste si fotky užili, doporučuji (zejména ty na šířku) rozkliknout do lightboxu nebo pravým tlačítkem otevřít v novém okně. 

Kolibřík subtropický, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Hory

 

Prvním cílem byla ubytovna Mount Totumas, kde jsem před pár lety našel opravdový ráj a panamský druhý domov. Vlivem období návštěvy (mimo sezonu) a probíhající pandemie jsme měli celý komplex sami pro sebe. A to je, věřte mi, ten nejlepší dopad celé pandemie. Když už se vám podaří někam dostat, tak je tam tak málo lidí, že si dané místo můžete užít opravdu naplno. Počasí je v horách značně rozmanité, takže jsme tu během pár dnů zažili prakticky vše, od zmrzlých rukou, vodorovného deště, přes jasno, zataženo či neprostupnou mlhu. To vše v nahodilém pořadí a klidně dvakrát za den. Pokud se člověk odpoutá od focení ptactva a rozhlédne se kolem, je možné tu spatřit bohatou skladbu druhů od hmyzu po ještěrky. Nedílnou součástí horských lesů Panamy jsou kolibříci, kteří se tu vyskytují v sympatických počtech. Níže můžete vidět několik ukázek z fotografií, které jsem zde (a v přilehlém okolí) pořídil při denních a nočních vycházkách. Výčet není zdaleka kompletní, ale zpracování všech motivů (z celé cesty) mi zabere řadu týdnů.

Klouzálek skvrnitotemenný, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Ostnohřbetka, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Kukačka veverčí, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Lelek šerý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Datel sběrač, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Zvonovec trojhrotý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Kolibřík fialkový, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Manduca sp., Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 8-25mm/4

Chápan středoamerický, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

ZE ZÁKULISÍ

Hlavní ubytovna Mount Totumas

Focení střízlíka

Hledání horských druhů ptactva

Kafe, hory, kolibříci, pohoda

Vrchovina

 

Nižší nadmořská výška Canopy Lodge v El Valle přinesla i změnu druhů, které nám křížily cestu. Během prvních hodin jsme tu potkali první motmoty, trogony, tukany a vousáky. Samozřejmě, vesměs v roští či na vrcholcích stromů. Další boj nastal, když jsme se probojovali k těmto druhům trochu víc „na dostřel“. Tukan, který se dal celkem dobře vyfotit, měl poraněný zobák, motmot po nějakém boji přišel o oko a měl rozdrbaný ocas, ledňáček si z nás dělal dobrý den. Jedním z motivů, které jsem si chtěl nafotit, byli bazilišci, kteří rádi sedávají na kamenech v místním potůčku. Fotky s rozmazanou vodou na delší čas se mi podařilo cvaknout hned v prvních minutách pobytu a nabyl jsem falešného dojmu, že další krok (bazilišek zeširoka) bude hračka. Přebrodil jsem potok a nechal foťák celé dopoledne fotit časosběrem jedno místo. Plán byl jasný, bazilišek si vyleze na svůj oblíbený kámen a bude moc pěkné foto. Nakonec se ukázalo, že je to všechno jen ne hračka a dokonce mě tato nevinná hrátka málem stála foťák. Místní mě varovali, že potok se po dešti dost rozvodní, a že mnou zmíněná nepromokavost vybavení s tím nemá nic moc společného. Tak jsem jim důvěřoval, a jakmile se začal blížit pravidelný odpolední liják, raději jsem foťák ze stanoviště odebral. Jak se ukázalo, dobře jsem udělal. Po dešti se hladina zvedla tolik, že pod vodou zmizely všechny kameny, včetně toho „mého“. Fotku baziliška zeširoka tedy nemám, ale plány, jak to udělat příště, ano. Kromě těchto denních pozorování se nám podařilo v noci prošmejdit zahradu a najít skvělá místa na focení žabek a hmyzu. O zábavu jsme tak měli postaráno a v následující galerii opět můžete pár fotek vidět.

Rosnička ozdobná, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Bazilišek hřebenatý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Kobylka, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Rosněnka Fleischmannova, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Rosněnka Fleischmannova, pulci na listu, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Rosnička narezlá, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Rosněnka Fleischmannova, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

Rosněnka Fleischmannova, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8 Macro

ZE ZÁKULISÍ

Canopy Lodge, El Valle

Zde jsem měl umístěný foťák s cílem vyfotit baziliška (situace před deštěm/po dešti)

Nížina

 

Poslední lokací bylo okolí panamského průplavu. Na území dnešního parku Soberanía je možné spatřit až neuvěřitelné množství ptačích druhů. Najdeme zde i světově známou cestu Pipeline Road, která se táhne desítky kilometrů do útrob parku a drží i rekord v počtu ptačích druhů napočítaných za 24 hodin. Během jednoho dne tu napočítali nepochopitelných 357 druhů! Skladba zvířat je zas trochu odlišná od toho, co jsme viděli na předchozích dvou destinacích a to i díky tomu, že se jedná o naprostou nížinu, nadmořská výška osciluje okolo 50 m n m. Zde je třeba si ptačí druhy nejvíce vychodit, vykoukat a vymodlit. Panovalo také největší vedro, doprovázelo nás nejvíc komárů a některé druhy jsme rozpoznali prakticky až na kartě foťáku, protože v přítmí nepřehledného podrostu pralesa moc k rozeznání nebyly. K ornitologicky nejcennějším setkáním patří mravenčíci a další ptáci úzce navázaní na bojové mravence (Army ants). Tento fenomén patří k nejzajímavějším pozorováním v pralese. Bojoví mravenci procházejí ve značném množství lesem, chytají a na kusy trhají spoustu hmyzu. Ve hmyzí říši nastane panika ve stylu – zachraň se, kdo můžeš. Kobylky, housenky, mouchy (ale i menší obratlovci) se snaží před mravenci utéci. A toho využívají právě mravenčíci (a další druhy ptáků), kteří postávají okolo a tuto zpovykanou chamraď do sebe soukají. Samotné mravence nechávají na pokoji. Pokud se tedy podaří v lese najít řádící mravence, je možné pozorovat celou řadu jinak skrytě žijících druhů ptáků a to relativně zblízka. Nám se to podařilo s pomocí místního průvodce jednou a je pravda, že několik druhů mravenčíků jsme mohli POZOROVAT. S focením je to ovšem extra těžké. Na snímcích ze zákulisí si můžete prohlédnout, jak takové místo vypadá. V naprosto chaotickém podrostu poskakuje několik ptáků, jejichž barvy si můžete maximálně domýšlet a s foťákem v rukou se snažíte najít skulinu, kterou ptáka proostříte. Okolní tma vás tlačí do vysokých hodnot ISO, kde 3200 je prakticky minimum, abyste se dostali aspoň na expoziční čas 1/50s, dlouhý objektiv těžkne, na stativ se dá zapomenout a ptáci mají až zvrhlou schopnost uskočit stranou právě ve chvíli, kdy jste si našli vytouženou skulinku. Proto se mi zdálo jako ze sna, když jsem dostal příležitost vyfotit si mravenčíka modrolícího. To je druh, který patří na pomyslný trůn všech mravenčíků, mimo jiné i proto, že vykazuje i nějaké barvy. Během pozorování mravenců se neobjevil a fotil jsem ho až o den později na jiném místě parku. Okolnosti byly kuriózní. Abych věděl, jaký druh mravenčíka je v okolí, pouštěl jsem si za chůze hlasy tří nejatraktivnějších. A jak tak jdu a pouštím si hlas mravenčíka modrolícího, něco se mihlo v podrostu a ozval se jeho hlas. Ubezpečil jsem se, že to není nahrávka, ale reálný pták. Mravenčíka velikosti kosa jsem matně zahlédl na jedné nízké větvi a zkusil ho vyfotit. Pak popolétl, vydržel pár vteřin na druhé větvi a uletěl. To bylo vše. Za celých pět dnů v parku několik vteřin „slávy“. Na pokusy o opětovné přivolání už nereagoval. Méně dobrodružná a více pohodová byla pak návštěva Canopy Tower, kde jsme měli příležitost fotit několik lenochodů přímo z očí do očí a přes ranní mlhu zahlédnout i panorama mrakodrapů Panama City, které se svou vyspělou moderní architekturou vymyká všemu, co se dá ve Střední Americe potkat. Zde je opět několik fotografií, ke zbytku se budu postupně dostávat. Jak je patrné, opět jsme fotili ve dne, v noci.

Kněžík proměnlivý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Lenochod tříprstý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Tukan krátkozobý, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Šnekožrout, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 8-25mm/4

Kajman brýlový, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 8-25mm/4

Mravenčík modrolící, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Kolibřík západní, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC

Rosnička Rosenbergova, Panama, Olympus E-M1 III, Olympus 8-25mm/4

ZE ZÁKULISÍ

Panorama z Canopy Tower

Biotop mravenčíků v Soberanía NP

Hledání ptactva na Pipeline Road

Hledání ptáků na Pipeline Road

Ranní mlha v Gamboa

 

Technika

 

Na cestě jsem měl možnost v reálu vyzkoušet několik atraktivních kusů techniky. Hlavním tělem byl Olympus E-M1 Mark III, záložní E-M1 II jsem nevyužil. Podruhé jsem mohl fotit s objektivem Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, o kterém jsem se rozepsal v článcích z Kostariky. Stále si myslím, že svou konstrukcí a výkonem se jedná o nejlepší teleobjektiv na trhu, podle mě je to prostě malý zázrak. Bude to ještě nějaký čas trvat, ale doufám, že jednou doplní mou výbavu trvale. Druhým objektivem byl nový zoom Olympus 8-25mm/4, který měl velmi slibné parametry na focení širokoúhlého „close-up“ a dobrý potenciál na noční procházky za žábami, hmyzem a další drobotinou. Ve všem zmíněném na mě zapůsobil skvěle a mou výbavu doplnil trvale hned po návratu. O tom, jak se mi s ním fotilo, co se mi na objektivu líbí a co mě naopak rozčiluje, napíšu pár řádků v samostatném článku. Stejně tak brzy napíšu článek i o manuálním objektivu Laowa 10mm/2 Zero-D. Ten jsem měl s sebou také, i když se ke slovu moc často nedostal. Přeci jen, cesta neměla za úkol otestovat techniku, chtěl jsem se soustředit hlavně na focení jako takové a na to, aby se ostatní členové výpravy cítili dobře. Celkově jsem do Panamy vezl 7 objektivů a zajímalo mě, které mi pokryjí nejvíce motivů. Pokud by se jednalo o cestu, která je postavena na pohodovém focení u dobře promyšlených krmítek, asi bych to neřešil, ale na výpravě, kde jsme nachodili ve dne v noci přes 60 km (a to je u fotografické cesty do Latinské Ameriky opravdu nadstandard), je znát každé deko v batohu. Musím říci, že na nějakých 95% všech motivů jsem si plně vystačil s triem Olympus 150-400/4.5 IS TC, Olympus 8-25mm/4 a Olympus 60mm/2.8 Macro. Asi dvakrát jsem si říkal, že bych ocenil jiné ohnisko – zejména u lenochodů, kdy bylo 150mm moc a 25mm málo by se mi hodně hodil 40-150 (díky, Vítku, za půjčení) nebo 12-100 (ten jsem s sebou měl, ale zůstal v ubytovně). Bylo příjemné zjistit, že si vystačím se třemi objektivy, a kdybych jo potřeboval fotit nějakou noční krajinu, přibalil bych si Laowa 7.5mm/2 nebo Laowu 10mm/2. Oba zmíněné objektivy jsou tak malé, že nemohou překážet ani v případě, kdy se rozhodnete vzít si jen to nejnutnější. Stativ jsem používal minimálně, ale když na něj přeci jen došlo, ocenil jsem minimální rozměry i váhu mého oblíbeného Peak Design Travel Tripod. Výbavu jsem nosil v batohu Shimoda Explore 30l, který mi dělá společníka už dva roky, a jsem z něj stále nadšen. Mimochodem, už brzy bude na trhu jeho druhá verze! K tomu jsem vezl ještě spoustu harampádí, které jsem nevyužil, ale tak to už bývá.

Batoh Shimoda Explore 30l mě věrně doprovází už dva roky

Čas na relaxaci s Olympus 150-400mm/4.5 IS TC 

Základna v lese při focení ostnohřbetek

 

Porovnání Olympus 150-400mm/4.5 IS TC a Sigma 500mm/4

 

Závěrem

 

Za sebe si myslím, že cesta do Panamy se povedla a měli jsme možnost fotit celou řadu atraktivních druhů v jejich přirozených biotopech. Bylo to jiné focení než ve zmíněné Kostarice nebo Ekvádoru, kde to člověka svádí trávit hodně času u krmítek a o to déle na to budu asi vzpomínat. Budu věřit, že se situace kolem cestování postupně ustálí a bude možné podobné cesty opět realizovat. Protože námětů na to, kam se vrátit příště, mám spoustu.

Příště zkusím do jednoho záběru dostat ještě tapíra, tak mi držte palce 😀 

  • Radek Bártek

    Paráda, díky za počtení. Trochu mi vrtá v hlavě ten malej kajman…co maminka…

    Odpovědět
  • Lumír

    Ahoj Petře. Krásné fotky. Moc se mi líbí kukačka a bazilišek, ale i další fotky jsou povedené. Smekám, že se ti to v této době podařilo realizovat. Přeji ti hodně dalších fotocestovatelských úspěchů 🙂

    Odpovědět

Post a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..