Letošní cesty do tropů jsou za mnou a konečně se dostávám k tomu, abych si zpětně prošel fotky a něco málo o nich napsal. V květnu jsem se třemi fotografy navštívil počtvrté Kostariku. Tahle země stála před 17 lety na prahu mého cestování. Tehdy jsme tam se ženou strávili měsíc, zemi projeli doslova křížem krážem a navštívili jsme asi 25 míst. Dnes cestuji úplně jinak a dvoutýdenní pobyt se odehrává na dvou nebo třech místech. Z pohledu „sbírání“ druhů to není dobrá strategie, nicméně z pohledu fotografické „výtěžnosti“ se mi tento model hodně osvědčil. Dá se tak s některými druhy trávit více času, zkusit se vracet na zajímavá místa a využít tak na maximum potenciál dané lokality. I během čtvrté cesty do Kostariky to probíhalo stejně.
Amazónek hnědohlavý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/4, 1/1250s
Focení na krmítkách
V Kostarice brzy pochopili, že atraktivita lokality se zvyšuje pomocí různých lákadel pro zvířata. Není divu, že téměř každá ubytovna v současné době láká zvířata do svého okolí. Stejně jako u nás sypeme zrní sýkorkám, které nás za odměnu nechají nahlédnout do svého intimního života, i v tropech to funguje skvěle. Tady s loupanou slunečnicí zas tolik parády nenaděláte, zato vhodně umístěný banán nebo papája dělají divy. Během dne se na krmné stanici střídají nádherné druhy od barevných tangar po tukany několika druhů. Podobným lákadlem jsou pak krmné stanice s cukrovou vodou, které lákají do okolí ubytoven fantastické kolibříky a v noci zase různé druhy můr i netopýry. Pokud je v ubytovně rozmístěn dostatek takových atrakcí, mají fotografové o zábavu postaráno. Voňavé ovoce láká i druhy, které byste jindy mohli jen pozorovat dalekohledem vysoko v korunách stromů. Jiné druhy na banán nalákáte jen těžko a je třeba vyměnit libou vůni ovoce za nelibou vůni tlející mršiny. Odměnou je možnost spatřit zblízka třeba kondora královského, který patří k nejatraktivnějším druhům celé kostarické ptačí říše. Na některých místech to má bohužel i druhý efekt. Jsou tak atraktivní, že se sem sjíždějí fotografické workshopy z celého světa, a tak je tu občas hlava na hlavě. Díky tomu jsem pro své cesty do takto exponovaných lokalit začal hledat alternativní termíny i mimo sezónu. Přínos je jednoznačný, když se to povede, máte ubytovnu prakticky jen pro sebe a zážitek z pobytu v jejím okolí se hodně umocňuje.
Kondor královský, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, TC 1.4x, ISO 1000, f/5.6, 1/1250s
Tukan hnědohřbetý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 200, f/4, 1/250s
Libohlásek zlatohnědý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/4, 1/800s
Na krmítkách není všechno
Focením na krmítkách se dá strávit veškerý čas pobytu v ubytovnách. Z mého pohledu je to škoda, i když přísun a pestrost druhů se prakticky nikdy nezastaví a komfortní zázemí ubytovny umožňuje získat atraktivní fotku prakticky „zadarmo“ s minimálním úsilím. Přesto se mnoho atraktivních záběrů dá pořídit i na procházkách do okolí. Takové fotky jsou mnohdy atraktivnější, protože fotky z krmítek vypadají po čase všechny stejně. Nejlepší strategie je porozhlédnout se po okolí, sednout na nějaké místo a pozorovat cvrkot. A ony se začnou dít věci. Sedíte třeba u tiché laguny, kde se nic neděje. A po chvíli si všimnete, jak vám jde naproti bazilišek. Z ničeho nic přistane na větev kousek od vás ledňáček. Něco zachrastí v korunách stromů a spatříte malou skupinku chápanů, kteří tudy projdou a zase zmizí. Dalo by se říct, že se pořád něco děje. Samozřejmě jsou mezi těmito výjevy mnohem delší pauzy než na krmítku. Ale zážitek ze setkání je nesmírně intenzivní, zejména pokud jste v tu chvíli na místě jen vy a příroda. Proto rád na cestách kombinuji obojí. Jak pohodičku u krmítek, tak silné prožitky spojení s přírodou na stezkách v lese nebo u vody. Myslím, že to má pozitivní dopad na mysl i výsledné fotky.
Leguán zelený, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/2.8, 1/200s
Rybařík zelený, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, TC 1.4x, ISO 640, f/5.6, 1/50s
Kolibřík ohnivohrdlý, Kostarika, Olympus E-M1X, Laowa 15mm/2, ISO 800, f/5.6, 1/640s
Tanec s pipulkami
Třetí variantou focení je pak setkání s druhy, které byste sami jen těžko hledali. Proto je dobré mít občas k dispozici místního průvodce, který je seznámen s lokálním výskytem zajímavých druhů a umožní vám je spatřit. K takovému setkání patřilo focení pipulky červenohlavé na jejím tokaništi. Tento drobný ptáček předvádí samičce nádherný taneček, který proslul na jednom videu na internetu. Od té doby této pipulce říkají také „Michael Jackson Bird“, protože její pohyby nápadně připomínají zpěvákův slavný Moonwalk. My jsme na tokaništi strávili jedno ráno. Pro představu, jak takové focení probíhá. Tiše si v pralese postavíte stativ a hypnotizujete větvičku, kam by podle všeho měla pipulka přistát a zatancovat. A tak čekáte. A čekáte. A nic se neděje třeba půl hodiny. Pozornost poleví, začnete se koukat všude kolem a najednou zjistíte, že JE TAM! Popadnete foťák, zaostříte, zakomponujete, mírná podexpozice a … ptáček frkne. Tak teď jste měli smůlu, počkáte na další přílet. Pipulka občas jen přiletí, sedne, kouká a netancuje. A tak se to opakuje několik hodin, dokud jsou všichni komáři v lese nakrmení k prasknutí a vy už máte pocit, že to, co vám během krátkých návštěv pipulky zůstalo na kartě, je aspoň částečně to, co se dá z 15 metrové vzdálenosti od 10cm ptáčka získat. V tomto případě se ukázalo, že mnohem zajímavější než fotka je video. Naštěstí mi pipulka zatancovala hned napoprvé.
Pipulka červenohlavá, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, TC 1.4x, ISO 1600, f/5.6, 1/80s
Videoukázka tance pipulky
Noční procházky
Samostatnou kapitolou jsou noční procházky. Ty už patří k pravidelným doplňkům mých cest. Musím říct, že tolik hmyzu jako letos v květnu jsem v Kostarice ještě nepotkal. Sice je to hodně daleko za nabídkou pralesů v JV Asii, které mají nesrovnatelně pestřejší strukturu nočních živočichů, ale i tak to bylo hodně fajn. Našel jsem několik atraktivních pakobylek, kudlanky, sem tam žabky včetně velmi atraktivní listovnice červenooké i spící ještěrky. Zkrátka noční les si budu chtít procházet znovu a znovu, protože nevyzpytatelnost takových setkání má obrovské kouzlo. Často jsem uléhal až dlouho po půlnoci, kdy většina obyvatel ubytoven dávno sladce spala.
Svítilka surinamská, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 320, f/14, 1/125s
Kobylka Typophyllum sp., Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 400, f/8, 10s
Kudlanky, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-100mm/4 IS, ISO 500, f/8, 1/40s
Pakobylka, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-200mm/3.5-6.3, ISO 200, f/11, 1/125s
Vampýr dlouhojazyčný, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/10, 1s
Univerzální objektiv Olympus M.Zuiko 12-200mm/3.5 – 6.3
Na cestu jsem měl zapůjčený také nový zoom od Olympusu v rozsahu 12 – 200mm, což je v přepočtu na plný formát 24 – 400mm. Mám v plánu napsat ke každému kousku techniky, který jsem kdy použil, několik vět, a tak si nechám podrobnější informace do samostatného článku. Nicméně moje pocity z objektivu popsat mohu. Podle mě je vhodný pro všechny, kdo rádi cestují na lehko a chtějí si vyfotit všechno od krajiny po portrét tukana bez nutnosti měnit objektivy. Pro všechny cestovatele je to podle mě špičková volba, která nezatíží batoh a přinese hodně radosti. Samozřejmě je to univerzální objektiv a takový má svá kompromisní místa. Fotky jsou ostré, i když ne tak jako objektivy PRO řady. Ostří svižně, i když ne tak jako objektivy PRO řady. Nicméně výstupy jsou v porovnání s ostatními ultrazoomy špičkové a s klidným srdcem ho mohu doporučit všem, kteří si chtějí cestování užívat na lehko. V kombinaci s lehounkými těly Olympusu, například E-M10 II nebo E-M5 II, je to ultimátní volba. Navíc je utěsněný proti prachu a vlhkosti, což není v této kategorii standardem.
Listovnice červenooká, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-200mm/3.5-6.3, ISO 200, f/13, 1/200s
Kolibřík fialovohrdlý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-200mm/3.5-6.3, ISO 500, f/6.3, 1/160s
Další fotografické příležitosti
Kostarika je nesmírně fotogenická. Níže si mozaiku naší poslední cesty můžete poskládat pomocí dalších obrázků bez komentáře. Všech 25 fotek, které tento článek dokreslují, je samozřejmě jen zlomkem toho, co jsme potkali a mohli fotit, ale myslím, že jako ukázka diverzity této krásné země to bude stačit.
Kolibřík bělokrký, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 200, f/4, 1/40s
Listovnice červenooká, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 500, f/4.5, 1/60s
Arassari smaragdový, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 800, f/5.6, 1/80s
Kolibřík ohnivohrdlý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/4, 1/640s
Listovnice červenooká, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/2.8, 1/50s
Datel sběrač, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/4, 1/250s
Křovinář, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/10, 1/80s
Arassari pestrý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 640, f/4, 1/250s
Rosněnka, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/9, 1/80s
Kolibřík fialovohrdlý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 800, f/4, 1/1600s
Ara arakanga, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 100, f/2.8, 1/2500s
Comment
Petře, to jsou neuvěřitelně překrásné fotky! Ten kolibřík na šikoráč, to je až neuvěřitelný 🙂 díky za krásný fotky!