M.Zuiko 1.2 – tři mušketýři v akci | Petr Bambousek

Tři mušketýři byli také čtyři

V nabídce profi objektivů Olympus září již nějakou dobu tři skla se světelností 1.2. Jmenovitě je to M.Zuiko 17mm/1.2, M.Zuiko 25mm/1.2 a M.Zuiko 45mm/1.2. Během svých cest jsem měl zapůjčené všechny tři, ale nikdy ne společně. Vím o nich, že jsou to opticky dokonalá skla, ale neměl jsem příležitost je porovnat všechny spolu. Proto jsem využil možnost, která se mi naskytla, během jednoho víkendu jsem si všechny zapůjčil a porovnal jejich pohled na zachycení stejné scény – konkrétně fotografie květin. Objektivy jsou totiž primárně určeny pro focení portrétů, nicméně jejich schopnost zjemnit pozadí najde široké uplatnění v různých oborech. Mě pochopitelně nejvíce zajímá přínos pro focení zvířat a rostlin. Stejně jako tři mušketýři byli vlastně čtyři, i v mém srovnání se mihnul d’Artagnan jehož roli ztvárnil M.Zuiko 75mm/1.8, což je dlouhodobý král portrétních objektivů v systému m43.

Cíle mého testování

O co mi šlo v mém testování především? Nezabýval jsem se porovnáváním ostrosti. Můžeme si hned v úvodu říci, že se jedná o jedny z nejostřejších objektivů v celé nabídce Olympus a piplat se v tom, který z nich je na tom o mikromilimetr lépe, nehodlám. Vězte, že každý z nich je možné použít bez obav na otevřenou clonu. Mě především zajímalo, jak se objektivy vypořádají s rozostřením pozadí a jaký bokeh dokáží vykouzlit. Také jsem chtěl vědět, jak ohniska zpracují stejný motiv. Výsledkem tedy nemělo být jejich pořadí od nejlepšího po nejhorší, ale porovnání všech objektivů na stejném motivu. Každý z těchto objektivů má silné a slabé chvíle, je třeba si při výběru uvědomit, co na výsledných fotografiích chcete mít.

Bokeh

Co je to bokeh? Bokeh (čti: boke), nebo také rozostřené pozadí, neznamená jen míru rozostření, ale především estetickou kvalitu rozostření. Často se skloňuje neschopnost systému m43 pěkný bokeh vytvářet. Při jeho posuzování nejde však jen o to, jak moc objektiv pozadí „rozmatlá“, ale jak příjemně dokáže objekty mimo hloubku ostrosti propojit. Co má na jemné pozadí vliv? Je to celá řada okolností, mezi nimiž jsou nejčastěji skloňovaná světelnost objektivu a velikost čipu. Jsou to ovšem pouze dva z mnoha parametrů. Na vznik příjemného pozadí totiž působí celá řada dalších okolností. K nim patří kromě zmíněného také ohnisko (čím delší, tím snáze dochází ke kompresi rovin a oddělení popředí od pozadí), minimální ostřící vzdálenost, která pak souvisí se dvěma dalšími prvky – vzdáleností fotografa od objektu a vzdáleností objektu od pozadí. Pokud vyjde srnka z lesa a vy ji fotíte proti tomuto lesu z 50 metrů, pak je naděje na rozostřené pozadí téměř nulová. Pokud se ale srnka dostane od lesa dále na pastvu, bude se pravděpodobnost příjemně rozmazaného lesa v pozadí zvyšovat zvolením nízké clony, volbou delšího ohniska, rovinou zaostření, která bude kopírovat horizont, atd. atd. Zatímco u poměrně velké srnky bude zapotřebí k vytvoření hezkého pozadí vzdálenosti srnky od lesa v řádu desítek metrů, při focení menších objektů (rostliny, žáby, ještěrky) se tato potřebná vzdálenost zkracuje na centimetry až desítky centimetrů. Pokud bychom měřili míru rozostření na full frame zrcadlovkách a ekvivalentnímu ohnisku objektivu na m43 systému, pak ze stejného místa při zvolení stejné clony by na tom byl full frame lépe, to je bez debat. Nicméně focení není o tom, že lidé chodí ruku v ruce vedle sebe a jsou nuceni používat identické objektivy. Díky zmíněným prvkům, které bokeh pomáhají vytvářet, se dá s výslednou fotkou hodně pracovat třeba použitím jiného ohniska, vhodnějším úhlem pohledu, možností se více přiblížit, atd.

Zkuste si tipnout …

Na obrázku výše vidíte naprosto jednoduchou scénu. Je to nízká kopretina v podrostu (zde najdete mozaiku ve vyšším rozlišení – otevřete v nové záložce). Motiv je stále stejný, jediné, co se na mozaice mění, je zvolené ohnisko a vzdálenost objektivu od květiny. Můžete si tipnout, který ze čtyř uvedených objektivů stojí za kterou fotkou. Možná budete překvapeni, jak to nakonec bylo. Všechny testovací fotografie v tomto článku jsou bez jakýchkoli úprav tak, jak vylezly z foťáku, pouze uloženy jako jpg.

Testovací scény

Nyní se podíváme, jak čtyři mušketýři pracují ve třech situacích. Tedy konkrétně:
Testovací scéna 1 – jak vypadá stejný objekt focený na nejmenší zaostřitelnou vzdálenost objektivu (květina ve váze s vodou)
Testovací scéna 2 – jak vypadá objekt vyfocený různými ohnisky ze stejného místa
Testovací scéna 3 – jak vypadá objekt, který je vyfocen různými ohnisky tak, aby byl ve výsledku zhruba stejně velký (2 varianty)

TEST 1 – objekt focený na nejmenší zaostřitelnou vzdálenost objektivu

TEST 2 – objekt vyfocený různými ohnisky ze stejného místa

TEST 3 – objekt, který je vyfocen různými ohnisky tak, aby byl ve výsledku zhruba stejně velký (1)

TEST 3 – objekt, který je vyfocen různými ohnisky tak, aby byl ve výsledku zhruba stejně velký (2)

Závěrem

Jak se dá z fotografií vidět, každý z těchto objektivů má své kouzlo. Umím si představit mít ve výbavě každý z nich. Pokud budete fotit objekty, které vás pustí dostatečně blízko, pak je velmi zajímavé, co dokáže vykouzlit M.Zuiko 17mm/1.2. Mně osobně připadá nejpůsobivější, protože při nejmenší zaostřitelné vzdálenosti nabízí velmi atraktivní poměr relativně širokého záběru s velmi jemným pozadím. M.Zuiko 75mm/1.8 zase přináší největší zaostřenou plochu objektu vůči silně rozostřenému pozadí. U testovací scény 1 je květ kopretiny prakticky celý proostřený a přitom pozadí je ze všech zvolených objektivů nejjemnější. Svým projevem je objektiv M.Zuiko 25mm/1.2 bližší 17mm a M.Zuiko 45mm/1.2 objektivu 75mm. Na závěr si můžete prohlédnout ukázky fotek, které jsem s objektivy nafotil v reálném použití v přírodě u nás i v tropech.

M.Zuiko 17mm/1.2

M.Zuiko 25mm/1.2

M.Zuiko 45mm/1.2

M.Zuiko 75mm/1.8

Rozuzlení fotky v úvodu

Vrtá vám hlavou, která z fotek v úvodní mozaice patřila kterému objektivu? Tak tady je rozřešení … (zde najdete mozaiku ve vyšším rozlišení – otevřete v nové záložce)