Mikronastavení AF - Microadjustment 70D 7D Mark II | Petr Bambousek

„Je to ostrý?“ – „Já ti nevím. Mně přijde, že ne.“ Tak tenhle rozhovor jsme vedli na cestách snad tisíckrát. Stejně tak rozhovor: „Sakra, jak to že to máš tak ostrý, když fotíš z ruky s konvertorem?“ – „Já ti nevím, mně to z toho leze zkrátka takhle“. Podle mého názoru v mém případě hrají roli dvě důležité události. Kalibrace ostření hardwarová a Kalibrace ostření softwarová.

Upozornění: V článku jsou vyjádřeny mé názory a zkušenosti, které nemusí plně ladit s těmi vašimi. Nenesu žádnou zodpovědnost za to, že budete ochotni sušit kočku v mikrovlnce, případně dělat jiné věci, které vám budou připadat proti zdravému rozumu.

Hardwarová kalibrace ostření

Bylo to na Borneu 27. září 2013 v 7:51. Snažil jsem se vyfotit paprsky prosvítající pralesem a vyzkoušel jsem snad všechny objektivy, co jsem měl. Nakonec jsem si vzal i pevnou 300/2.8 IS L (v té době asi měsíc po pořízení) a zkusil ještě nějaký detail. Nestálo to za nic, tak jsem „upevnil“ objektiv za patku na plně vysunutý stativ a sedl si opodál na lavičku a jen jsem se kochal. Periferně jsem zahlédl pohyb a díky svému postřehu jsem mohl pozorovat, jak se špatně zajištěný objektiv s tělem řítí z výšky na dřevěnou lávku, ozve se náraz, řinčení stativu, co padnul na druhou stranu, a vidím, jak se foťák odráží od hrany lávky a odpíchnutým Ritbergerem pokračuje v pádu další metr na zem v pralese. Pak nastalo ticho. Asi nejtišší ticho, jaké jsem zatím zažil. Ještě chvíli jsem si snažil vsugerovat, že se to nestalo. Ale stalo. Sestoupil jsem z lávky do lesa, vylovil jsem oba z listí a začal sepisovat škody. Tady trošku hlíny, tady lístek, neoriginální grip nefunguje, bez gripu foťák ovšem běží, objektiv ostří, stabilizace nabíhá. Uffff. Cípem trička jsem vše očistil a šel s výrazem dítěte, kterému umřel osmák degu, zpátky do chaty. Až dva měsíce na to jsem zjistil, že na foťáku je nad očnicí miniaturní táhlá prasklinka. Zadělal jsem ji černým silikonem a foťák stále šlape jako hodinky (od nehody byl se mnou na dalších 8 expedicích). Skoro mám pocit, že to byl jeden z klíčových okamžiků pro získání současné ostrosti mých fotek. 🙂

Softwarová kalibrace ostření

Pokud máte za sebou Hardwarovou kalibraci, jste na nejlepší cestě pokračovat v té softwarové, tzv. Mikronastavení AF nebo také Microadjustment. Bez popsané HW kalibrace se možná kýžený výsledek nedostaví, proto před dalším čtením zvažte, zda není dobré začít právě s ní. Na internetu je řada postupů, jak si ostření zkalibrovat. Ve zkratce řečeno – Cvaknout – Posunout – Cvaknout – Porovnat – Posunout – Cvaknout … Existují i nějaké programy do PC, které s tím mohou pomoci, stejně tak firmware Magic Lantern (pozor, není schválen firmou Canon a může způsobit ztrátu záruky) má jednu metodu kontroly ostření v sobě. A to je metoda, kterou jsem si (bez Magic Lantern) zkalibroval svá dvě těla Canon EOS 7D Mark II a Canon EOS 6D s objektivy Canon EF 16-35mm/4 IS L, Canon EF 100mm/2.8 IS L a Canon EF 300mm/2.8 IS L. Je to metoda, kterou jsem našel brouzdáním na YouTube a podotýkám, že jsem ji nevymyslel, jen převzal a zpracoval pro ty, kteří nevládnou angličtinou. Video originální verze najdete na konci článku a metoda se jmenuje DotTune.

DotTune

Tato neuvěřitelně fikaná, jednoduchá a v mém případě účinná metoda se dá přeložit jako „Ladění tečky“. Jejím principem je zjistit rozsah, ve kterém považuje foťák danou oblast za zaostřenou. V polovině tohoto rozsahu se nachází ideální Mikronastavení pro přesné zaostření. U sebe mohu potvrdit, že výše zmíněná fototechnika byla zkalibrována velmi přesně. Děkuji tímto vynálezci, že si dal tu práci a metodu vymyslel a její použití detailně popsal. Níže najdete podrobný recept s mými poznámkami.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]

KROK 1 – PŘÍPRAVA

Pro kalibraci budete potřebovat: 1 foťák 1 objektiv s AF (tato metoda opravdu nezkalibruje manuální objektiv) 1 stativ (pokud jste se rozhodli přeskočit HW kalibraci, zkontrolujte, že je vše dobře utaženo) 1 testovací obrazec Dáme všechno dohromady a za stálého míchání Mikronastavením dojdeme k finálnímu výsledku asi za 10 minut… [separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]

KROK 2 – TESTOVACÍ SCÉNA

A) Umístění testovacího obrazce

+ stáhněte si testovací obrazec z internetu, vytiskněte a připevněte do výšky očí + když nemáte tiskárnu, tak poslouží i zadní strana knihy s drobným textem + když nemáte knihu, tak si vemte pet lahev s instrukcemi o složení + když nemáte pet lahev … no, pojďme dál …

Já jsem použil nějaký testovací obrázek z časopisu Photolife z roku 2005. Tehdy nesloužil pro mikroadjustment a posloužil taky dobře. Upevnil jsem ho do pevných desek s klipem (ty desky, co dřív používali moderátoři v TV, dnes mají tablety, jak jsem si všiml) a ty jsem umístil do knihovny v obýváku. Knihy deskám dělaly oporu a pro mé potřeby to bylo velmi jednoduché řešení.

B) Stativ a foťák

+ Upevněte foťák na stativ a pomocí vestavěné vodováhy ho dejte do roviny, ta by měla odpovídat rovině testovacího obrazce. Ideální vzdálenost od foťáku (čipu) je 50 násobek ohniskové vzdálenosti objektivu (př. 100mm x 50 = 5 000mm = 5m)

Já jsem použil metodu pokus – omyl. Postavil jsem stativ co nejlépe podle svého svědomí, aby čip a testovací obrazec tvořili rovnoběžné plochy, zaostřil jsem a cvaknul. Snímek by měl být stejně ostrý po celé ploše obrázku, drobným srovnáním stativu jsem dosáhl roviny asi během 30 s. Ideální vzdálenost jsem dodržel u kratších objektivů, 15m dlouhý obývák pro kalibraci 300mm/2.8 fakt nemáme, ale zvládli jsme to i na kratší vzdálenost.

+ Zapněte AF + Nastavte rozumné ISO

Není třeba fotit na ISO 100, ale ISO 3200 vám toho moc nenapoví, protože se v něm už začínají ztrácet detaily. Myslím, že snímek do 400 ISO by měl mít vypovídající hodnotu na jakémkoli těle.

+ Nastavte Prioritu clony Av/A + Nastavte nejnižší hodnotu clony

Tady bych doporučil, abyste svůj objektiv nepřeceňovali, mnoho levnějších objektivů, zejména zoom provedení, bude mít s ostrostí na otevřenou clonu problémy vždycky. Pokud kalibrujete takový objektiv, doporučuji přiclonit o 1/3, abyste viděli aspoň něco ostrého. Pevná skla budou mít vesměs dostatek ostrosti pro testování.

+ Nastavte středový ostřící bod + Připravte si tužku a papír nebo nějaký diginotýsek + Zaostřete klasicky a vytvořte jeden snímek pro kontrolu expozice, ať vám z toho nelezou divočiny + Pokud jste opravovali expozici, vytvořte jeden správně exponovaný referenční snímek + Přepněte na Live View, rozostřete obraz ostřícím prstencem, zaostřete přes LV a vytvořte ještě jeden referenční snímek

Pro test jako takový tyto snímky nejsou vůbec potřeba, ale myslím, že není na škodu mít něco pro porovnání, jak to vypadalo před kalibrací a po ní.

+ Nastavte v Menu Mikronastavení na „0“ (nula)

Dobře, já počkám … Majitelé Canonu EOS 60D, 5D? a xxxD řady, vy jste ze hry venku, váš foťák tuto možnost nejspíš nemá. Majitelé Canon EOS 50D, 5D Mk II, 6D, 7D, 70D atd., najdou nastavení v oranžové nabídce Menu (skoro na konci) – C.Fn. II – Auto. ostření – Mikronastavení AF. Majitelé 5D Mk III, 7D Mk II, 1Dx atd. najdou nastavení ve fialovém Menu AF – Mikronastavení AF. Změna hodnoty se dělá pomocí tlačítka Info. Máte? Dobře, tak koukněte do návodu, já počkám … Máte? Ok. Majitelé Nikonu to určitě dokážou najít hned, protože Nikon je lepší a navíc Mikronastavení AF určitě nikdy potřebovat nebudou. A kdyby ano, tak vědí, kde ho hledat. Pokud máte Nikon, tak si ještě (alespoň pro tuto příležitost) vypněte ostření na spoušti a zaktivujte ho na zadní tlačítko, níže popsaná metoda by vám jinak nefungovala! Majitelé jiných značek, je mi líto, budete muset trochu víc testovat, která metoda je lepčí – hepčí – je to pravda.

+ Zapněte Live View a jdeme testovat … [separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]

KROK 3 – TESTUJEME AF

+ Zaostřete pomocí Live View co možná nejpřesněji

Tahle fáze je hodně důležitá, tak jí věnujte trochu času. Já jsem lupou přiblížil obrazec co nejblíž a provedl jsem zaostření. Pak jsem zkusil ještě jemně ručně ostření doladit, ale popravdě, líp než AF jsem to nedokázal. Tak jsem objektivem pootočil, aby se obraz rozostřil a nechal opět zaostřit AF. Obraz je tedy ostrý.

+ Vypněte Live View
+ Vypněte ostření

Tady pozor, abyste se nedotkli AF kroužku a nepohli si se scénou. Majitelé Nikonu, vy ostření nevypínejte, měli byste mít jen vypnuté ostření na spoušti a přesunuté na zadní tlačítko.

+ V Menu zvolte nastavení Mikronastavení AF (dále jen MAF) na hodnotu +1 a namáčkněte a držte spoušť

Nyní budete hledat rozsah potvrzení zaostření na vašem foťáku. Tím, že jsme před tím precizně zaostřili přes AF, foťák bude v hledáčku při namáčknutí spouště signalizovat, že je zaostřeno i při vypnutém AF. Symbol zaostření je zelená tečka, kterou budeme ladit (proto DotTune). Budete sledovat, jak se tečka chová. Jediné správné chování je, že SVÍTÍ aspoň 5 vteřin. Tedy nebliká, nemá kolem sebe nějaká pomocná světýlka, SVÍTÍ nepřetržitě po dobu držení spouště. Koukněte do hledáčku, namáčkněte spoušť a držte aspoň 5 vteřin, jestli svítí AF kontrolka, jdeme dál. V Menu, MAF nastavte na +2, namáčkněte spoušť, kontrolka svítí? Tak dál. Menu, MAF +3, Svítí? A tak pokračujte, až dojdete do bodu NESVÍTÍ, SVÍTÍ AŽ POZDĚ, BLIKÁ. Tady STOP. Nastavte hodnotu MAF o jednu menší a potvrďte si, že tam to bylo ještě ok. Prima, hodnotu si napište. Např. +8.

+ V Menu zvolte MAF na -1 zopakujte celý postup se zápornými čísly

Jak jsem psal, testoval jsem 2 těla a tři objektivy, navíc zoom objektivu jsem kalibroval nejkratší ohnisko a nejdelší zvlášť. Po chvíli cviku zjistíte, že to jde velmi rychle. Pro urychlení doporučuji takovou menší zkratku – záchytné body po 5. Tedy nastavit např. -15, namáčnout a vyhodnotit. Nesvítí? Ok, tak -10. Svítí? Paráda, budeme hledat někde mezi -10 a -15. Finální hodnota bude např. -12, protože u -13 už kontrolka nesvítila.

+ Nastavte mikronastavení na polovinu cesty mezi hodnotami

V našem případě máme hodnoty +8 a -12. Hodnota mikronastavení vašeho objektivu je -2, protože je vzdálena o 10 stupínků na každou stranu. Pro ty, kdo si to nechtějí počítat, vytvořil autor metody jednoduchý přepočet. Zadáte plusovou hodnotu, zápornou a necháte si spočítat prostředek. Může se stát, že výsledkem bude nějaké půl číslo (pokud je součet lichý), tak můžete vyzkoušet obě, které dává lepší výsledky. Např. -2 nebo -1.

+ Zapněte AF
+ Rozostřete obraz pootočením objektivu
+ Zaostřete klasickým AF (střední bod)
+ Vyfoťte referenční snímek

Jestli dobře počítám, měli byste mít dva snímky už vyfocené. První s klasickým AF, pak na Live View a teď přidáme referenční klasickým AF s kalibrací. Pokud se vše povedlo, měl by se třetí snímek výrazně blížit až rovnat tomu s Live View.

A je to. Váš foťák je nově zkalibrovaný, můžete vzít další objektiv a hurá do toho. Budu rád, pokud se rozhovory povedou v duchu: „Je to ostrý?“ – „Jasně!“ [separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]

Ukázka kresby z fotek – výřezy 1:1 (klikněte na obrázek)

Canon EOS 6D, Canon EF 300/2.8 IS L + TC 2x II+ TC 1.4x II – foceno z ruky

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]

Canon EOS 6D, Canon EF 300mm/2.8 IS L, TC 1,4x II – foceno z ruky

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘] Zde jsou ještě užitečné odkazy: + Web autora metody + Referenční tabulky pro tisk: Tab1 Tab2 + Kalkulátor výsledného Mikronastavení + Originální video, ze kterého jsem vycházel (anglicky):

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’15‘]