Olympus 150-400mm/4.5 TC v Kostarice | Petr Bambousek | Wildlife Photography
17643
post-template-default,single,single-post,postid-17643,single-format-standard,central-core-1.0.2,ajax_fade,page_not_loaded,

Olympus 150-400mm/4.5 TC v Kostarice

Olympus 150-400mm/4.5 TC v Kostarice

18 Pro 2020, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika, Olympus, Zápisky z cest

Tukan krátkozobý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 400, f/4.5, 1/200s, z ruky

Abych byl upřímný, vlastně ani nevím jak začít. Měla by to být sofistikovaná recenze nového objektivu Olympus M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO? Mělo by to být více o tom, jaké byly okolnosti a průběh mojí cesty do Kostariky v době koronaviru? Nebo by to měly být příběhy jednotlivých fotografií, které pomohou divákovi pochopit okolnosti vzniku fotografií a že samotný pobyt v Kostarice zdaleka neznamená přivézt atraktivní fotky? Tak to udělám tak, že to bude od každého něco. I když bude tento článek věnován hlavně objektivu Olympus 150-400mm/4.5 TC, jak uvidíte, najdete tu ještě několik dalších fotek, které mi snad pomohou, aby kolekce nepůsobila tak jednotvárně. Ohnisky, která jsem na novém objektivu využíval nejčastěji (250-500mm – což je ekvivalent 500 – 1000 na FF), vznikají především typicky atlasové fotky. Takže tu a tam uvidíte i jinou perspektivu a motivy než ptáci na větvičce. Třeba zajímavé druhy, které jsem potkal na svých nočních procházkách. Bez nich by totiž portfolio z mých cest nebylo úplné.

POZN: Doprovodné fotografie na šířku mají delší stranu 1600px, fotografie na výšku 1400px. Je možné, že se vám po rozkliknutí zobrazí nějak komprimované kvůli rozlišení vašeho zařízení. Pokud si je chcete prohlédnout v lepší kvalitě, doporučuji na ně kliknout pravým tlačítkem a “otevřít v nové kartě”. 

Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 64, f/10, 1/160s, blesk, z ruky

Můj plán

 

V době, kdy vzniká tento článek, nás provází druhá a možná už třetí vlna celosvětové pandemie koronaviru. VŠECHNO je jinak. Už jsme necelý rok zamčeni doma a čekáme, co bude. To se projevilo na psychice mnoha lidí, na změnách denního rytmu i fotografické tvorbě. O tom, jak jsem se s tímto obdobím popasoval, jsem nechal na YouTube záznam z on-line přednášky Fotograf přírody pod zámkem. Ti, kdo ho viděli, vědí, že jsem si s určitou mírou nadsázky zahrál na proroka a naznačil, že když rok 2020 začal cestou do Kostariky, a pak se v něm události odehrály v zrcadlovém pořádku, pak z toho vyplývá, že rok 2020 opět zakončím v Kostarice. Ovšem, ono to nebylo tak úplně náhodou. Přirovnal bych se ke sprintérovi na startovní čáře. Věděl jsem, že ve chvíli, kdy to bude jen trochu možné, pokusím se na pár dnů vrátit do Kostariky. Je to země, kde moje cestování před 20 lety začínalo, a kam se mohu vracet kdykoli. Stačilo, aby vyšla oficiální zpráva, že Kostarika vítá turisty. Znělo mi to jako startovní výstřel, stačilo jen vyrazit. Cesta mi měla posloužit jako odměna za to, že jsem to ten rok nějak zvládnul, chtěl jsem ji pojmout jako dovolenou, kde nemusím nic řešit (pobyt na dvou místech, která důvěrně znám) s možností opakovaně se vracet na atraktivní místa v okolí – projížďky na kánoi po lagunách, procházky po okolí, procházky po lese, focení ptáků přilákaných na banány, výpravy kolem vody v naději, že uvidím a třeba nafotím bazilišky, noční procházky po lese. To vše bez nějaké ambice přivézt cokoli nového, ale s volnou rukou plně se oddat tvorbě, pokud mě něco nového napadne.

Kondor královský, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 200, f/5.6, 1/250s, z ruky

Kondor královský, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 367mm, ISO 200, f/4.5, 1/250s, z ruky

PŘED ODJEZDEM

 

Tuhle idylku ovšem narušila celá řada událostí ještě před odjezdem, tak i během pobytu. Tak předně jsou to povinné dokumenty, které se cesty týkají. Měl jsem od léta nový pas, takže s doklady nebyl problém (haha) a zbývalo jen nastudovat, co je třeba pro všechny destinace, kterých se po cestě dotknu v režimu letištního tranzitu. Letěl jsem s KLM, takže ve hře bylo Nizozemí, Kostarika, na zpáteční cestě Panama a koneckonců i Česká republika. Ve všem zmíněném vládne taková zvláštní poloinformovanost. Informace existují, jsou dostupné, ale detaily, které chcete zjistit, už se zjišťují těžko. Asi nejjednoznačnější je vstup do Kostariky – potřebujete zaplatit pojištění proti případným následkům kovid v Kostarice (ubytování v hotelu a související náklady). Kostarická vláda nabízí možnost zaplatit to přímo u vybraných pojišťoven, nebo v případě pojištění na domácí půdě definuje minimální krytí. Druhou povinnou částí je vyplněný online formulář (nejdříve 48 hodin před odletem), kde deklarujete, že jste zdraví, a který online zkontroluje aktivní pojištění (mají to moc hezky propletené). Nakonec jsem vzdal prohledávání všech českých pojišťoven a objednal pojištění v Kostarice (10 dní za 6500 Kč), den před odletem jsem vyplnil formulář a dostal QR kód. Bez něj se do Kostariky nedostanete a už v Praze na letišti ho chtěli na přepážce vidět. QR kód jsem dostal, ale nastal náraz v něčem jiném. Den před odjezdem jsem vyplňoval také on-line check-in na auto z půjčovny. Došel jsem ke kolonce – Expirace dokladu a málem jsem omdlel. Ano, můj řidičák je 2 měsíce expirovaný! (už chápete to haha?). To je informace, kterou nechcete 12 hodin před odjezdem na letiště zjistit. Po menším infarktu, jsem kontaktoval kamaráda Jeffrey Muňoze, který žije v Kostarice, a ten mi pomohl během několika hodin zajistit osobního řidiče. Na plánované dva celodenní výlety na jinou lokalitu jsem mohl zapomenout. Stejně tak jsem musel překopat itinerář, něco zrušit, něco prodloužit, něco přidat. Když jsem jel ve tři v noci na letiště, ještě mi bušilo srdce, jak to bylo celé neskutečně hektické. Další věcí, která značně ovlivnila můj pobyt, byla nutnost zorganizovat ještě v Kostarice výtěr z nosu a PCR test na koronavirus, protože Panama to má jako podmínku pro vstup. Zda je to nutné i pro 2 hodinový tranzit, jsem se už nikde nedozvěděl, a že jsem to zkoušel. Jeden den pobytu probíhal tak, že jsem se přesouval z bodu A do bodu B 5,5 hodiny. V bodu B jsem strávil 3hodiny, abych se vydal na půl cesty zpět do Bodu C (tedy laboratoře v San José), kde jsem měl absolvovat test v takovou dobu, aby nebyl starší než 48 hodin před vstupem do Panamy. A pak zase cesta do bodu B. Časově to bylo tak, že jsem od 8 hodin ráno do 11 hodin večer strávil buď v autě, nebo čekáním na auto nebo pobytem v laboratoři a čekáním na doktora. Výsledkem byly dvě zprávy. Předně, hurá, jsem covid negativní. A druhak, bože, v Panamě je na přestupu každému nějaký test ukradený, vůbec není potřeba! Mno. Že mi na zpáteční cestě po 10 hodinách čekání v Amsterdamu uletělo letadlo do Prahy, to už beru jen jako třešinku na dortu za všemi eskapádami. Jen pro info, do Prahy letí hodinu po sobě dva lety s KLM s velmi podobnými čísly letu. Mno. Tolik (velmi) ve zkratce k samotné cestě.

Tyran bentevi, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 250, f/5.6, 1/160s, z ruky

Volavka zelenavá, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 320, f/5.6, 1/200s, z ruky

Tyranovec černočapkový, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 350mm, ISO 640, f/4.5, 1/200s, z ruky

TESTOVÁNÍ NOVÉHO OBJEKTIVU 150-400MM

 

Ať už to bylo tím, že se před pár týdny prohnali Střední Amerikou dva hurikány, ať už někde něco v pralese plodilo nebo za tím bylo jakési řízení osudu, které mi opět řeklo – „budeš si to tu muset hodně odpracovat“ – pravdou bylo, že četnost setkání se zvířaty byla nečekaně nízká. Ono by to konečně nevadilo, protože, jak jsem psal, chtěl jsem si hlavně odpočinout, jen tak být a když to přijde, tak něco vytvořit. Jedna okolnost mi ale tuhle pohodu narušovala. Měl jsem příležitost půjčit si na cestu nový objektiv Olympusu 150-400mm/4.5 TC (celý název tu s dovolením už psát nebudu, to se nedá). Objektiv, na který jsme všichni čekali dva roky (tedy my, co nás baví fotit Olympusem). Taková možnost se nedala odmítnout. A vlastně jsem hrozně vděčný za to, že se možnost zapůjčení objektivu kryla s mou cestou do Kostariky, protože jinak by tento článek byl patrně plný testovacích fotek hřbetů knih v mé knihovně, plachých kání v mlze a předpokladů, jak by se to všechno mohlo v praxi osvědčit. On to ten osud umí všechno tak pěkně zamotat, aniž by nám dopředu řekl, co má v úmyslu.

 

Kvesal chocholatý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 316mm, ISO 2000, f/4.5, 1/13s, stativ Peak Design Travel Tripod

Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 100, f/9, 1/200s, blesk, z ruky

 

ZKRÁCENÁ VERZE

 

Jak se mi s novým objektivem fotilo? Fotilo se mi s ním výborně.

Tirika tovi, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 250, f/5, 1/160s, z ruky

PRODLOUŽENÁ VERZE

 

Dobrá, chápu, že jste asi čekali trochu víc. Tak to vezmu popořádku a zkusím to uvést do kontextu. Ale bude to dlouhé, opravdu to chcete? Cože? Nevadí? Dobrá, já vás varoval.

Mechanické zpracování

 

První pocit, když jsem objektiv viděl na živo, byl – jé, on je menší, než jsem čekal. První pocit, když jsem ho poprvé vzal do ruky, byl – jé, ten je teda lehký! Co to znamená v řeči čísel? Objektiv bez clony má asi 32 cm na délku a neváží ani 2 kg (1875g). Clona je z karbonu, takže objektiv je po nasazení o něco delší, ale váhový nárůst je zanedbatelný. Pocit lehkosti je dán několika okolnostmi. Jednou z nich je dokonalé vyvážení objektivu. Když si objektiv postavíte stativovou patkou na levou dlaň, nikam se nepřeváží. Při zoomování se nic nevysouvá a objektiv má stále stejné těžiště.  Taková věc se moc často v recenzích neřeší, ale věřte, že při dlouhodobém focení z ruky, je to nesmírně důležitý parametr. Pokud se objektiv chová právě takto, pak pravá ruka, která drží foťák, se namáhá jen minimálně a tím se redukuje třes svalů, který by mohl mít vliv na udržení časů závěrky.

Pro focení ze stativu je zde hned několik drobných vychytávek:

+ Má v sobě vyfrézovaný ArcaSwiss zářez, takže pro drtivou většinu kvalitních hlav není třeba používat extra destičku.

+ Pokud chcete použít destičku vlastní, pak jsou k dispozici dva závity na utažení, čímž se eliminuje její posun v případě většího zatížení.

+ Vnitřní strana je pokryta koženým potahem, to jsem zprvu moc nechápal, ale jakmile přenášíte objektiv držením za patku, zjistíte, jak příjemný prvek to je.

+ Stativová objímka má aretaci každých 45°, takže při otáčení foťáku ze šířky na výšku nemusíte sledovat nějaké čárky, stačí počkat, až to “cvakne” a jste tam.

Objektiv je stavěný na focení z ruky a to pochopíte hned, jak s ním někam namíříte:

+ Jak jsem psal, je dokonale vyvážený, což je naprostá nádhera.

+ Vestavěný konvertor je na pravé straně přímo u prstů, které drží foťák, dost blízko, aby se dal kdykoli zapnout, dost daleko, aby prstům v ničem nepřekážel.

+ Pokud ho uchopíte levou rukou, máte prsty přirozeně na prstenci zoomování, ten funguje příjemně lehce a využitím palce s prostředníkem dojedete jedním otočením ze 150-400mm a zpět.

+ Prstenec ostření je krásně jemný a na dosah od zoomu, přesto fyzicky oddělený, takže jím neotočíte omylem.

+ Ovládací prvky jsou skvěle dostupné právě u palce, kterým držíte zoom – já jsem je nijak nevyužíval, nastavil jsem plný rozsah bez limiteru, AF, zapnul jsem stabilizaci, vypnul zvuk a tlačítkům přiřadil L-Fn (takto bych to mohl zalepit, neměl jsem potřebu nastavení měnit).

+ Používání PeakDesign popruhu usnadňují dvě poutka na objektivu, která pomohou rozložit jeho váhu. Prakticky celou Kostariku jsem objektiv odnosil na popruhu s jednou kotvičkou objektivu a druhou na těle, objektiv se při chůzi drží u těla a nikde se “nebimbá”

Tangara palmová, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 325mm, ISO 640, f/5.6, 1/200s, z ruky

Zoom a vestavěný konvertor 1.25x

 

Vysvětlovat výhody zoom objektivu je patrně nošení dříví do lesa. I když v tomto případě se jedná naprosto unikátní kombinaci parametrů. Objektiv 150-400mm na m43 formátu má zorný úhel 300-800mm. Vestavěný konvertor 1.25x z toho udělá 187,5-500mm, tedy zorný úhel 375-1000mm. Světelnost je v celém rozsahu zoomu konstantní 4,5 (respektive 5.6, pokud je aktivován konvertor). Minimální ostřící vzdálenost je báječných 1,3m. Uff, to je čísel! Co to ale znamená v praxi? V praktickém využití to znamená naprosto neskutečný univerzál, kterým vyfotíte vše od vážky, motýla, ještěrky, žáby, přes drobné pěvce, datly, tukany, ledňáčky, volavky, až po šelmy. A to vše, aniž byste udělali větší pohyb než neznatelné pootočení zoomem případně doplněné o stejně nenápadné zapnutí či vypnutí konvertoru. Z pohledu zvířete jsou to pohyby, jež nebudí pocit ohrožení. Možná se zdá, že stejného efektu se dá dosáhnout i s jinými zoom objektivy v kombinaci s externími konvertory. Na papíře to tak asi funguje, ale v praxi bude zážitek odlišný. Například připojení externího konvertoru – to známe asi všichni. Zkuste si spočítat, kolik vteřin to zabere – v ideálním, případě 2-3s, někdy i 5s. To je jen čas. Druhou otázkou je, kolik pohybů u toho vykonáte. Když to porovnáte s tím, že foťákem nepohnete a jen uděláte prstem “cvak”, tak je to často rozdíl pořízené/nepořízené fotky. Tím netvrdím, že s konvertory to nejde, však sám jsem na tuto práci u pevných skel zvyklý (200mm, 300mm). Jen jsem si vychutnal to blaho a nesmírné zrychlení reakcí, když externí konvertory nepotřebuji. Tedy mezi námi, šílenství je, že tenhle objektiv podporuje i externí konvertory 1.4x i 2x. Dá se tak získat neskutečné ohnisko až 2000mm. Upřímně řečeno, vyzkoušel jsem to, funguje to, ale kouzlo použití samotného objektivu je to tam. A nenašel jsem motivy, kterými bych nativní rozsah 300-1000mm nepokryl. Pokud někomu nestačí 1000mm na zachycení zvířete, asi je pravý čas na to přestat prodlužovat ohniska a začít přemýšlet, jak se ke zvířatům dostat blíž. Na obrázcích níže je malá ukázka univerzálního využití tohoto zoomu. Lovící bukač je vyfocen ze stejného místa v kontextu biotopu na 150mm a pak v detailu na 500mm. Zoom v kombinaci s vestavěným konvertorem pomáhá rovnou tvořit finální kompozici bez nutnosti následného ořezu. Stejně tak jsem tyto možnosti využíval při focení ptáků přilákaných na banán. Jejich velikost se pohybuje od několika centimetrů u tangar až po téměř metrového hoko žlutozobého. Ve výčtu příležitostí, kdy zoom hodně pomáhá, nesmím zapomenout na focení z kánoe. Ať už plovoucí nebo zaparkované. Takto se mi podařilo “dohnat” rybaříka obojkového, který mi neustále unikal.

Bukač červenavý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 150mm, ISO 200, f/4.5, 1/100s, z ruky

Bukač červenavý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 400, f/5.6, 1/100s, z ruky

Mé nejčastější expoziční hodnoty

Pro zájemce o čísla jsem níže přiložil přehled použitých exif údajů. Ze 4500 fotografií, které jsem domů přivezl, jsem tento objektiv využil u necelých 3700. Z nich jsem téměř rovnoměrně využil samotný objektiv i aktivovaný vestavěný konvertor. Na třetinu všech pořízených fotek s novým objektivem mi stačilo ISO 200, drtivou většinu jsem pak nafotil na ISO mezi 250 – 1250. Nejčastěji jsem používal zcela otevřenou clonu (bez TC i s ním), jen u jednotek fotek jsem nějak přiclonil. Expoziční časy byly prakticky kdekoli mez 1/40s – 1/800s.

Kresba objektivu

Podle mého názoru je kresba objektivu naprosto výborná. I to je důvod, proč jsem prakticky nemusel clonit a přesto jsem měl k dispozici hromadu kresby v peří, případně srsti zvířat. Vím, že kresba zoom objektivů je historicky vnímána jako určitý kompromis, nicméně ta doba už je nenávratně pryč a na trhu jsou skvělé zoomy s fantastickou kresbou v celém rozsahu. A přesně k nim novinka Olympusu patří. Pokud se nedívám na Exif, nedokážu říci, která fotka byla pořízena s aktivovaným konvertorem a bez něj, na kresbě se to nijak neprojeví. Abyste si sami mohli udělat obrázek o tom, jak na tom objektiv s kresebností je, kliknutím na obrázek níže najdete několik fotografií, které si můžete stáhnout v plném rozlišení bez jakýchkoli úprav pro vlastní potřeby. Fotografie byly pouze převedeny z originálního RAW do JPG a nastavením redukce šumu na “0”. Řekl bych, že ostrost je pak závislá na tom, zda se podaří trefit oko, či nikoli. A to bude poslední technické téma, kterému se budu věnovat – ostření na oči, zejména novinka – ostření s detekcí ptáků.

Olympus E-M1X a ostření ptáků

 

Vedle nového objektivu jsem si mohl na cestě do Kostariky vyzkoušet také novinku, kterou přináší firmware 2.0 u foťáku E-M1X. Tou je automatická detekce ptáků a ostření na oko. Jak to funguje? V menu AF zvolíte Sledování subjektu a v nabídce vyberete Ptáci. Pak nastavíte režim ostření na C-AF + TR, který umožňuje sledovat objekt v obraze, a nakonec zvolíte výseč ostřících bodů. To se ukáže jako důležité ve chvíli, kdy je na scéně více ptáků, AF bude mít prioritu na zvolené výseči a prioritně bude ostřit na ptáka uvnitř AF klastru. A jak to funguje v praxi? Funguje to výborně, dobře i špatně. Po chvíli testování rychle zjistíte, kdy se AF chytá. Já to nedokážu ničím změřit, ale řekl bych, že určitě v 70-80% to funguje dobře. Vše probíhá ve dvou krocích. 1. Detekce ptáka – ta se odehrává i bez namáčknuté spouště a poznáte ji podle bílého rámečku, který ohraničí objekt. Řekl bych, že tohle funguje opravdu skvěle a na ukázkovém videu níže, můžete vidět, jak rámeček krásně kmitá kolem ptáka a snaží se co nejvíc najít na subjektu hlavu nebo oko. 2. Ostření na oko – po namáčknutí tlačítka na ostření se bílý rámeček změní na zelený a snaží se, co může chytit oka. Když se to nedaří, vybírá větší oblast. Úspěšnost se dá zvýšit nastavením několika parametrů – jednak zmíněné přednastavení ostřící oblasti, dále citlivostí AF (nastavení “0” nebo “-1” se zdá jako ideální výchozí) a v neposlední řadě pomáhá dobře izolovat ptáka od pozadí. Mně ostření občas detekovalo kromě ptáka třeba i vedle rostoucí bromélii. Díky tomu, že není nástroj, kterým se dá vybrat prioritní subjekt (kromě posunu AF zóny), někdy AF dost skákalo. Aktivita na dobře zakrmených místech byla během mého pobytu neuvěřitelně nízká, a tak jsem neměl prostor zkoušet letovky tukanů, jak jsem původně plánoval. Nakonec jsem byl rád, že se za ten týden na chvíli objevily všechny tři místní druhy. Detekce jinak perfektně rozeznala všechny druhy ptáků, se kterými jsem se setkal – kolibříky, tukany, tangary, volavky. Detekce dokonce funguje i na jiná zvířata – nosáli koati nebo naše domácí kočka, následný AF u nich ale oko nenajde. Vidím v tom velkou naději pro budoucí rozvoj trackingu. Jak jsem detekci používal v Kostarice? Nejprve jsem využíval klasické ostření, pokud jsem měl pocit, že se pták příliš pohybuje, aktivoval jsem jedním tlačítkem ostření na ptáky, pokud jsem měl pocit, že v danou chvíli chybuje, přepnul jsem tlačítkem na klasický C-AF režim, případně letovky. Během testování jsem tak na foťáku E-M1X postupně odladil 4 režimy ostření, mezi kterými jsem na jedno kliknutí přepínal podle potřeby. Výtěžnost těchto kombinací byla extra vysoká a nevybavím si situaci, kdy bych v dané sérii neměl dost ostrých fotek na výběr. Pokud chcete vědět, jak si rychlou volbu různých nastavení na foťáku Olympus nastavit, dozvíte se to v mém videu na YouTube. Níže jsou má čtyři nastavení AF, mezi kterými jsem operativně přepínal.

+ 1. Základní ostření – S-AF – jeden bod
+ 2. Bird tracking – uloženo pod C1 a to pak na tlačítko u spouště (+/-)
+ 3. Kontinuální ostření – C-AF (bez TR), klastr 3×3 body na matici 5×5, uloženo na C2 a to pak na tlačítko u spouště (ISO)
+ 4. Letovky – C-AF (bez TR), klastr 5×5 na matici 5×5, uloženo na C3 a to pak na tlačítko u spouště (REC)

U všech režimů jsem pak ještě ladil doplňková nastavení stabilizace, citlivosti ostření, citlivosti C-AF, priority a rychlosti snímání, limiteru AF, apod. Řekl bych, že se mi podařilo najít ke všem režimům dost odladěné varianty, které jsem si pro jistotu uložil do počítače pro budoucí použití. Pro noční focení jsem pak používal E-M1 mark III, kde mám zase odladěné režimy na makro a noční makro.

PŘÍBĚHY FOTEK

 

Technických údajů a čísel jsme si myslím užili. Samotné fotky ovšem nevznikají jen nastavením foťáku a jeho parametry (jak jsem stihnul vypozorovat, jedná se o častý omyl lidí v mnoha plamenných diskuzích). Fotkám je třeba jít aktivně naproti. V následujících řádcích bych rád popsal příběhy několika fotografií, abyste měli představu, jak takové focení probíhá. Jak jsem psal v úvodu, během cesty jsem se snažil odpočívat, fotit „staré známé“ i vyčekat, vychodit a vykánoit složitější druhy. Ze sedmi dnů pobytu jsem trávil dlouhé hodiny na kánoi v naději, že se mi podaří zachytit ledňáčky, bazilišky, volavky. Číhal jsem hodiny na ledňáčka na jeho (dříve) oblíbeném místě (zbytečně). Chodil jsem kolem laguny, a snažil se odhalit bazilišky dřív, než odhalí oni mě a utečou na druhý břeh v naději, že poprvé nějak hezky vyfotím dospělého samce. Sedával jsem na terase, kde býval živý ruch kolem banánů, a doufal, že budu moci experimentovat s tukany, tangarami, vlhovci a dalšími (naivka). To ovšem nenastalo, a tukani se objevili maximálně dvakrát za den a to jsem u toho většinou díky popsaným aktivitám nebyl. Řekněme, že 85% mého pobytu bylo zataženo a po půl hodinách se střídaly silné dešťové přeháňky. Jednou trvala přeháňka 5h. Myslím, že “rainwatching” bych mohl začít vyučovat minimálně na střední škole. Během této fáze se prakticky nedalo fotit nikde jinde než pod střechou u krmítka. Problém byla absence ptáků, takže jsem mnoho hodin opravdu jen civěl do deště. To je fotograficky málo výtěžné, ale na psychiku zatíženou rokem plný kotrmelců to mělo blahodárný vliv. Ve chvílích, kdy nepršelo a mrak s novou dávkou nebylo vidno, vydal jsem se do okolí, buď pěšky, nebo na kánoi. Celkově jsem strávil mimo krmítka většinu času, i když druhová výtěžnost byla samozřejmě extrémně nízká. Jsou však druhy, které u banánů nenajdete. V noci jsem pak chodil do lesa a hledal něco zajímavého na focení. Denně jsem spal okolo 4-5 hodin. I když struktura zvířat, které jsem měl příležitost fotit, se nijak výrazně nezměnila, úsilí, kterého bylo zapotřebí ke vzniku fotek, bylo nečekaně značné. Když nad tím tak přemýšlím, pro testování nového objektivu jsem si vlastně nemohl přát nic lepšího. Mohl jsem si vyzkoušet, jaké to je, mít ho na rameni a v rukou skoro po celý den. Na stativ jsem ho postavil jen dvakrát při focení kvesalů, kteří zlomyslně přilétli už před půl šestou ráno, kdy byla ještě tma jako v ranci. Kromě dvou fotografií jsou všechny fotky v tomto článku pořízeny z ruky.

Příběh první: Sokolec volavý

 

Sokolec volavý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 438mm, ISO 200, f/5.6, 1/200s, z ruky

Tři dny za sebou si sedal tenhle nádherný lovec hadů na vzdálený strom asi 20m nad zemí a “smál” se na celé kolo. Jeho anglický název Laughing Falcon (“smějící se sokol”) totiž výborně vystihuje jeho hlasový projev. No, pak mi to nedalo a zkusil jsem se vyškrábat na protější kopec, abych ho zkusil aspoň nějak vyfotit. Vyhlédl jsem si chvíli mezi pravidelnými slejváky a vyrazil. Stoupání do kopce bylo namáhavé, tráva a okolní rostliny byly do pasu, a když jsem byl zhruba tam, odkud by měl být vidět, zjistil jsem, že je pryč. Snažil jsem se ho najít skrze změť větví, ale nebyl tam. Tak jsem se zase namáhavou cestou vydal zpátky s tím, že se jedná o klasický neúspěch. Sejdu na cestu a nad hlavou se mi ozvalo “ha-ha-ha-ha-ha”. Kouknu a on pořád sedí na té stejné větvi a může se umlátit smíchy. No počkej, pacholku, a zase se drápu na kopec, už přesně vím, na jaké větvi sedí. Ale jakmile jsem se dostal na kopec, zase “zmizel”. Tentokrát jsem se ale nedal odradit a dobrých deset minut jsem procházel pod změtí větví a hustou trávou sem a tam, až jsem ho uviděl. Teď ještě najít nějaký průhled, kde bude aspoň trochu vidět. A je to, super, krásně se otočil. Ozval se hrom a bylo vidět, že už se žene další průtrž mračen. Seběhl jsem z kopce dolů na cestu, sáhnu do kapsy a mobil! Kde je?! Bral jsem si ho? Určitě jo. Bouřka se zatím hrnula a začal boj s časem. Drápu se na kopec, abych úplně zoufalý hledal v podrostu mobil, který mohl být kdekoli. Do toho se nad hlavou zase ozývá “ha-ha-ha-ha-ha”! Mrcho! Déšť už je slyšet, je to jako když se blíží nákladní auto. Zkouším vymyslet, kde sakra ten mobil mohl z kapsy vypadnout, procházím všechny stezky, které jsem v trávě vytvořil, a že jich bylo. A najednou – TADY! Uff, letím dolů na cestu, honem pod střechu v ubytovně a už je to tady, další liják. Srdce mi buší, sokolec je v háji, protože tenhle liják chce prožít taky někde pod střechou a listuju fotkami. Uff, tak jedna tu je, s těmi jeho brýlemi … Ale jo, stálo mi to za to. Až to přejde, musím na kánoi …

Pozadí vzniku fotografie

 

Takhle luněc volavý pravidelně sedával na stromě a pozoroval okolí

Místo, kde jsem ztratil (a naštěstí po nervovém vypětí opět našel) telefon. Dodnes tomu nerozumím.

Příběh druhý: Na kánoi

 

Bukač středoamerický, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 800, f/5.6, 1/250s, z ruky

Na tuhle část se vždycky hrozně těším, i když z ní mám nejméně fotek. Jenže ten pocit. Ustane déšť, sednu do kánoe, odrazím se a jedu. Naprosto potichu se znovu a znovu chystám prozkoumat nehybné jezírko. Třeba budu mít štěstí a podaří se mi přechytračit ledňáčka, třeba potkám bukače nebo volavku agami. Třeba mi zapózuje bazilišek. A třeba se stane něco výjimečného. Abyste si představili, jaká pozorování během 1-2 hodinové projížďky proběhnou, pečlivě jsem si všechno zapsal. Co všechno jsem tedy viděl: + něco žbluňklo + mládě baziliška uteklo po vodě do chroští + kolem proletěl kolibřík + z vody vystrčila hlavu želva a zas ji ponořila + asi 30m nad hlavou mi prošla tlupa chápanů v doprovodu malp kapucínských + s rachotem přede mnou uletěl rybařík obojkový (40cm ledňáček) a usedl vysoko na strom + mám pocit, že se na mě podíval strom – pádlováním zpět jsem zjistil, že na větvi stojí v hustém listí bukač a snaží se vzbudit dojem, že tam není. Vytvořil jsem bukačovi portrét na památku a pomalu se vydal do místa, kde jsem zahlédl rybaříka. Jenže vždycky mě stihne odhalit a s křikem odlétá pryč. Došlo mi, že loď je sice absolutně tichá a nemůže ho rušit, problémem bude moje rychlost. Čím pomaleji loďka popluje, tím méně bude moje přítomnost nápadná. Ledňáček si sedl asi 40m ode mě a tak jsem zkusil taktiku pomalé jízdy. Nasměroval jsem špičku kánoe na strom, kde odpočíval, odrazil jsem se dvakrát pádlem a po vzoru mistrů světa v curlingu vyjel. Odhad jsem měl celkem dokonalý a posledních asi 20m jsem se prakticky neviditelně přibližoval. Celou dobu jsem měl foťák zvednutý u oka a sledoval, jak se počáteční šedomodrá skvrnka zvětšuje, už je z ní patrný rybařík (i když v hrozném chroští), ten se zvětšuje, zvětšuje, fotím, fotím, fotím a … podjel jsem ho. Rybařík nehnul ani brvou a koukal, co to pro boha je. Dal jsem foťák od oka, chytil pádlo a ledňáček frnknul. A stejně tak frnknulo další mládě baziliška, kterému ruply nervy a přestalo se tvářit jako součást větvičky. Marná sláva, je čas vyrazit na bazilišky.

Rybařík obojkový, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 320, f/5.6, 1/200s, z ruky

Pozadí vzniku fotografie

 

Ledňáček na obzoru, vyrážím na “steč”

Příběh třetí: Bazilišek zelený

 

Bazilišek zelený, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 200, f/4.5, 1/160s, z ruky

Velkou část pobytu jsem věnoval baziliškům. Záměrně nepíšu focení bazilišků. S nimi se to má tak. Jsou nádherní a napadá vás hned celá řada míst, kde byste je chtěli potkat, kde by jim to slušelo a kde by byla radost je fotit. JENŽE. Bazilišci ale vůbec nemají smysl pro estetično. Dalo by se říci, že jak jsou krásní, tak jsou blbí. Do vody v lagunách tu a tam padají po bouřkách stromy. Bazilišci to milují a často se na nich sluní. Z vody trčí desítky zajímavých větví, které se zrcadlí na hladině a jdou vodorovné ke břehu, po kterém jdete. Takže ideální místo, říkám si. Ale bazilišci to tak nevidí. Pokud se sluní někde jinde než v úplném chroští, tak se sluní úplně špatně zády ke mně. A nejlépe obklopeni neuvěřitelnou změtí větví. Případně jsou velmi blízko u protějšího břehu, takže daleko od toho, kudy chodím. A navíc, i když dokáží být krásně klidní, stačí, abych stoupnul na suchou větvičku, ta praskne a bazilišek šup do vody, chvíli běží po hladině, pak plave, pak se potopí a je po srandě. Tohle všechno je ještě vlastně ta dobrá varianta, kdy jsem baziliška objevil. Po většinu času je totiž pátrání marné. Proto jsem třeba hodinu seděl u břehu (ideálně mezi lijáky) a jen koukal. Průběh událostí je prakticky nulový, jen komáři se domáhají pozornosti. A přece, podařilo se mi vyfotit baziliška tak, jak jsem si to ve svých ideálech představoval. A co je na tom podivné, bylo to hned první den. Správně by to mělo gradovat. Měl bych být nejdřív úplně neúspěšný, pak sem tam nějakého zahlédnout a pak, úplně na konec, kdy už jsem to vzdal, dosáhnout díky své píli a umíněnosti odměny. Ale ono to bylo úplně obráceně. Šel jsem k laguně na místo, kde jsem při dřívějších návštěvách bazilišky občas zahlédl. A žádný tu nebyl. Tak jsem si sedl a koukám, skenuji každou větvičku a najednou strnu. Na kládě přes vodu leží natažený krásný samec a háže hlavou nahoru a dolů. To je jejich teritoriální chování. Nejdřív jsem myslel, že je to na mě. Pak jsem ale málem omdlel. Asi 15m od něj je napůl ve vodě druhý samec. Sice zády k mé aktuální pozici, ale bokem ke břehu. Vědom si nevyzpytatelné povahy bazilišků a jejich schopnosti při sebemenší chybě okamžitě utéct, začal jsem se plíživým krokem posouvat do lepší pozice. Oba bazilišci o mně věděli a bylo jen na nich, co mi dovolí. Bylo to fyzicky hodně náročné, protože k vodní hladině jsem musel sejít strmý kopec a to tak nenápadně, jak to jen šlo. Trvalo to snad dvacet minut, než jsem se dostal do takového úhlu, že za baziliškem nebylo žádné rušivé pozadí. Vyklopil jsem displej a snažil se dostat foťák co nejníž k hladině, druhou rukou jsem za stativovou patku otočenou vzhůru držel objektiv. Bylo to neuvěřitelné, takový adrenalin! Fotil jsem jako o život. Na otevřenou clonu, na vyšší clonu, běžnou expozici, podexpozici, co bych chodil kolem horké kaše, brzy jsem měl na kartě asi 800 prakticky totožných fotek (18sn/s to naseká hned). Tak a teď to chtělo ještě jeden krůček a dostanu se úplně na hladinu, hlavně to nezkazit. Dělám ten poslední krůček na zpevněném břehu a žbuňk! Noha mi zajela po koleno do vody! Panika, žbluňk a je tam druhá, voda cáká, já nadávám, držím foťák nad hlavou, abych ho neutopil, dostávám se na opravdu pevný břeh a žiju. No a co myslíte bazilišci? Ty mrchy tam zůstaly! Ani se nehnuly, jen mě pozorovaly. Stačilo ale, abych vzal opět foťák do té správné pozice a šup, byli ti tam! Je tohle normální?! Zmáchaný jsem se šel převléci a udělat tři zálohy, protože tuhle fotku prostě chci dovézt domů!

Pozadí vzniku fotografie

 

90% setkání s baziliškem zeleným vypadalo takto

Takových setkání jsem zažil desítky

Pokud jsou na dosah foťáku, tak se výborně maskují a spoléhají na svou nehybnost

Nechápou, že takové místo je možná dobré k odpočinku, ale úplně nemožné k focení

Šipka naznačuje, kde jsem fotil baziliška, křížek zase místo, kde opravdu NENÍ pevný břeh

Scéna s baziliškem trochu v kontextu (využito ohnisko 150mm (EQ 300mm)) a pak přišla euforie na 400mm (EQ 800mm)

Příběh čtvrtý: Anolis na cestě

 

 

Anolis, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 200, f/5.6, 1/100s, z ruky

Vydal jsem se na procházku, protože přestalo pršet. Vzal jsem si jen přes rameno 150-400 a vyrazil. Jdu a jdu a jdu a nikde nic. Slyším, jak se z dálky blíží nějaké nákladní auto. Tak se přirozeně držím při kraji cesty. Je na ní pár louží. Zvuk náklaďáku se blíží a v tom mě to trkne. Jsem asi kilometr od ubytovny a ten zvuk nezpůsobuje žádné auto. To je slejvák. A jaký! Přestala být vidět vegetace a já jsem v tom až po uši. Je to jako ve vířivce. Voda mě zmáčela na kost, foťák dostal taky svou dávku a cesta se změnila k nepoznání. Než jsem došel k ubytovně, tak to přestalo. Posledních asi 300m jsem šel prakticky suchou nohou. A tam, v jedné louži byl asi 8cm anolis. I když jsem neměl na focení moc náladu, tak jsem neodolal, položil jsem foťák na zem, vyklopil displej a udělal ještěrce portrét na památku. Když jsem si fotku na pokoji po horké sprše a v suchém oblečení prohlížel, všiml jsem si, jak je voda pod drobnou tlapkou anolise “ohnutá”. Takhle nějak běhají ti bazilišci po vodě. Zbytek dne jsem strávil pod střechou, pozoroval další a další slejváky a doufal, že aspoň na chvíli přiletí nějaký pták a tentokrát já budu v suchu a on bude moknout.

Pozadí vzniku fotografie

 

Cestička k domovu

Gumovky si brát nebudu, však neprší

Tyranosaurus na cestě

Ten den ptáci opravdu přišli. A konečně to bylo obráceně, já byl v suchu a oni mokli. Dny rychle ubíhaly a než jsem se nadál, moje krátká návštěva Kostariky byla u konce. Mně opět zůstávají jen silné vzpomínky, 4500 fotek na disku a nadšení z nového objektivu 150-400mm/4.5 TC od Olympusu. Jestli čekáte, že mu budu něco vytýkat, tak se nedočkáte. Opticky je skvělý, rozsahem neuvěřitelný, naprosto odolný rozmarům počasí, s možností fotit větší hmyz, ptactvo a savce všech velikostí s extra silnou stabilizací. Takový objektiv je na trhu opravdovou raritou, jeho celá užitná hodnota se z parametrů vyčíst nedá. Existují objektivy, které mají některé prvky jeho výbavy, ale žádný nemá všechny takto pohromadě. A cena? Ano, je vysoká a přesně odpovídá možnostem, které se fotografům přírody otvírají. Já jsem svou příležitost k jeho pořízení vyměnil za příležitost prožít 10 dnů v Kostarice. Až přijde čas, s radostí se zařadím do seznamu čekatelů a bude mi ctí být jeho hrdým majitelem. Níže najdete takový pel-mel fotek, které jsem zatím stihnul upravit, a trochu odrážejí, co jsem během pobytu mohl (nejen) se 150-400 fotit.

Tukan krátkozobý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 367mm, ISO 320, f/4.5, 1/200s, z ruky

Kondor královský, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 200, f/4.5, 1/2500s, z ruky

Kolibřík vulkánový, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 250, f/8, 1/100s, z ruky

Kvesal chocholatý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 316mm, ISO 1000, f/4.5, 1/100s, z ruky

Tukan krátkozobý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 350mm, ISO 64, f/4.5, 1/30s, z ruky

Tangara rudokostřecová, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 500, f/5.6, 1/125s, z ruky

Tangara rudokostřecová, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 500, f/4.5, 1/125s, z ruky

Kolibřík zelený, Kostarika, Olympus E-M1X, Laowa 7.5mm/2, ISO 800, f/5.6, 1/800s, stativ Peak Design Travel Tripod

Kvesal chocholatý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 800, f/5.6, 1/125s, z ruky

Kudlanka, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 400mm, ISO 250, f/6.3, 1/50s, z ruky

Tyránek ploskozobý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 320, f/5.6, 1/160s, z ruky

Vážka, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 500mm, ISO 500, f/5.6, 1/100s, z ruky

Bazilišek zelený, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 150mm, ISO 320, f/5, 1/60s, z ruky

Arasari pestrý, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 150-400mm/4.5 TC 1.25x IS PRO, 367mm, ISO 1600, f/5.6, 1/100s, z ruky

A NA ZÁVĚR JEŠTĚ PÁR OBRÁZKŮ Z NOČNÍCH PROCHÁZEK

 

Listovnice červenooká, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 64, f/9, 1/250s, blesk, z ruky

Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 100, f/8, 1/200s, blesk, z ruky

Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 64, f/10, 1/125s, blesk, z ruky

Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 12-100mm/4 IS PRO, ISO 64, f/7.1, 1/125s, blesk, z ruky

Mravenec Atta, Kostarika, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 60mm/2.8, ISO 250, f/9, 1s, blesk, z ruky

MOJE MOTTO: JEDINÉ, CO NÁS LIMITUJE, JE NAŠE PŘEDSTAVIVOST …

  • kamba

    Dobrý den
    Vidím jem spojení E-M1X a objektivu. A co např. ve spojení s E-M1 MIII.
    Děkuji za info.

    Odpovědět
  • Václav Pižl

    Bezva článek, fotky super.

    Odpovědět
  • Vladimír Kovalčík

    Skvělé čtení, skvělé foto. Inspirace i pobavení.

    Odpovědět
  • Jan Veber

    Ahoj Petře,

    opět naprostá paráda a ten noční mravenec s tím modrým listem je můj kandidát na vítěze wildlife photographer ! Jinak hlavně pevné zdraví a mnoho úspěchů jak v osobním životě tak na poli fotografie v příštím roce, který bude doufám mnohem lepší než ten právě končící.
    S pozdravem
    Honza

    Odpovědět
  • Radek Bártek

    Paráda, děkuji za inspirující článek.

    Odpovědět
  • Václav Bláha

    Krásné a poučné čtení, Jako pohádka. Je to tak, kdo chce něco dokázat, musí vylézt ze své ulity a jít příležitosti naproti. Zítra si to přečtu znovu. Motto – nic není zadarmo, štěstí přeje připraveným. Kdo umí, tak umí.

    Odpovědět
  • Milan Fiala

    Petře, skvělé všechno 🙂

    Odpovědět
  • mirek horyna

    To bylo počteníčko, díky Petře. Bylo to jedním dechem.

    Odpovědět
  • Filip Jelínek

    Nezklamal jsi… u šálku čaje a posléze u sklenky vína jsem si článek a hlavně fotky dokonale užil! Díky.

    Odpovědět
  • Rostislav Stach

    Krásný článek i fotky!

    Odpovědět

Post a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..