Olympus E-M1 Mark II

AKTUALIZACE: Nezapomeňte si pročíst také mé praktické zkušenosti z focení na Tenerife a v pralesích Malajsie.

Měl jsem příležitost na několik dnů otestovat nový fotoaparát, o kterém bude ještě hodně slyšet. Jedná se o Olympus E-M1 Mark II. Do nejbližší budoucnosti jsem se rozhodl využívat právě tento kompaktní systém (viz samostatný článek) a věřím, že bude pro mnohé zrcadlovkáře zajímavé přečíst si pár mých postřehů. Nečekejte agitku a nějaké přesvědčování, že je to to samé, jako Full Frame. Není a asi ještě dlouho nebude. Jsou momenty, kdy je Full Frame nenahraditelný. Po prvním testování jsem přesvědčen, že budeme i s Olympusem dobří parťáci. Když jsem při úvahách o změně procházel své fotografie vytvořené za poslední dva roky, položil jsem si otázku, zda bych je byl schopen pořídit i jiným systémem. Nemám to přesně spočítané, ale vyšlo mi to tak, že cca 70% z nich určitě ano. 30% je zkrátka dílem kombinace FF a nízkých clon, které jsou na malém čipu do značné míry tabu. Zároveň mě napadlo dalších cca 30% fotek, které mi systém FF fotit neumožňoval, a nyní se mi k nim otevírají brány. Pokud vás napadají podobné myšlenky o změně systému a to oběma směry (z FF na malý čip nebo z malého čipu do světa FF), doporučuji zodpovědně popsat svůj plánovaný přístup k focení vybraného motivu. A podle toho si nastavit priority. Tento boj si musí každý vybojovat sám, já to mám za sebou. Tolik tedy k úvodu, abyste následující řádky četli z pohledu člověka, který dlouhá léta koukal na malé čipy z velkého odstupu. Je dost možné, že některé postřehy vám budou připadat srandovní, protože jako ostřílení bezzrcadlovkáři je berete jako samozřejmost. Tak se nesmějte moc nahlas. Asi vás trkne, že v takovém případě si budete muset při cestě k FF tyto libůstky odpustit. Doplňující fotky jsem pořídil během krátkých výletů do ZOO Praha a na oslavách zahájení adventu v Příbrami. Jedná se jen o ilustrační snímky, žádné „umění“ jsem neplánoval tvořit. Všechny jsou focené z ruky a pro zajímavost jsem ke všem přidal EXIF. Vybavení Olympusu E-M1 Mark II je tak komplexní, že je vlastně těžké někde začít. Začnu tedy od ovládání, co se děje po uchopení do ruky.

[separator color=’EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’10‘]

ERGONOMIE

Úchyt

Konečně bezzrcadlovka, která má nějaké normální tvary. Nějak nerozumím tomu, proč výrobci začali dělat všechny bezzrcadlovky hranaté a postupně je zaoblují. Zejména v době, kdy je ergonomie současných foťáků dotažena skoro k dokonalosti. I proto jsem vnímal tyto foťáky spíš negativně. Nyní mám v ruce foťák, který se přes své rozměry drží dost pohodlně, což se přidáním bateriového gripu ještě výrazně zlepšilo, a celek působí jako zrcadlovka. Pro mě osobně byl na úchop nejpříjemnější kompromis Canon 60D/70D s gripem. Hranatý vzhled a méně pohodlné držení mě mimo jiné odradilo od současných modelů Fuji nebo Sony, které mají kvalitnější výstupy. Třeba to připadá mnohým jako malichernost, já jsem na ergonomii hodně vysazený. Navíc, každý má ruku jinak velkou a jinak zvyklou. Za mě je tedy foťák výborně vyřešený, i přes svou velikost zkrátka držíte foťák.

Tlačítka

Myslím, že Canon má naprosto geniálně vyřešené přiřazení funkcí k tlačítkům, vždycky jsem se tím prohrabal a foťák si nastavil pro ovládání pravou rukou. Olympus jde v tomto směru mnohem dál. Sice dostanete foťák, který má ke každému tlačítku přiřazenou nějakou funkci, ale v menu ho můžete totálně změnit. Navíc máte pro každé tlačítko téměř nepřeberné množství voleb. Foťák můžete tedy zcela předělat a nastavit si své oblíbené funkce kam chcete. Nenajdete tlačítko ISO nebo WB. Je řada možností, jak je nastavit. Z výroby je tato volba přiřazena přednímu a zadnímu voliči, když je chytrá páčka u očnice v pozici 2. V pozici 1 je nastavena změna clony na předním kolečku, pod/přeexpozice na zadním. Já jsem to vyřešil tak, že jsem páčce změnil funkci a používám ji jako zapínání/vypínání foťáku. Pozice 1 zapne foťák, pozice 2 vypne. Jde to dokonce nastavit i obráceně. ISO/WB měním po stisknutí horního tlačítka na přední straně foťáku, které je při držení vždy snadno k nahmatání. Začínáte se v tom ztrácet? V tom je krása i prokletí tohoto foťáku. Je tolik možností, jak ho předělat, že pro mnohé bude bezpečnější to nechat, jak to je. Celkově máte k dispozici 5 variabilních tlačítek přímo na foťáku, další se nachází na většině objektivů řady Pro (L-Fn), připojením gripu získáte další dvě tlačítka, která lze nastavit nezávisle na jejich ekvivalentu na těle. Stále mějte na paměti, že to není nutné, ale krása je, že je to možné.

Zvyk je železná košile

Tento foťák mě oslovil i tím, že má přesunuté ovládání na pravou stranu, levou ruku můžete plně nechat na držení objektivu. Moje první kroky vedly k tomu, abych foťák ovládal pokud možno stejně jako zrcadlovky Canon. Moje volby jsou na následujícím obrázku. Výsledkem je, že foťák má prakticky stejné ovládání jako moje předchozí zrcadlovky, to je prostě báseň, nemusím na to myslet.

[separator color=’EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’10‘]

ELEKTRONICKÝ HLEDÁČEK (EVF)

Je dost věcí, o kterých si majitel zrcadlovky může nechat jenom zdát. Tím, že je hledáček elektronický, je k dispozici několik fantastických funkcí. Tak se pojďme trošku kochat.

Pomocník ostření

Je možné aktivovat pomocné ostření, které zobrazuje červeně (nebo bíle, nebo jinak) linii ostřených hran. Poznáte tedy, jestli se ostří oko nebo něco vedle. To oceníte ve spojení se zoomovým náhledem scény přímo v hledáčku. Neumím si představit, že by šlo manuálně ostřit ještě lépe.

Reálná expozice

V hledáčku vidíte víceméně online expozici a dopad vyvážení bílé. Kompenzace expozice tedy probíhá přímo podle zobrazené scény, nikoli odhadem, jak by to tak asi mohlo být. Tady asi kdekdo namítne, že to lidi akorát zparchantí a nebudou se muset učit základy focení. Samozřejmě vždycky je větší kumštýř ten, kdo dělá věci manuálně. Kosa, sebevíc je romantická, taky časem ustoupila kombajnům.

[separator color=’EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’10‘]

DALŠÍ MOŽNOSTI

Barevné podání

V menu najdete celou řadu barevných profilů. Já jsem si je všechny povypínal a nechal jsem tam jen Natural režim pro barevnou fotografii a BW pro černobílou. Právě černobílé fotce bych se rád začal věnovat, ale chybí mi černobílé vidění světa. Chtěl jsem s tím po novém roce začít víc experimentovat, a co může být pro nováčka v tomto světě lepšího, než si přepnout ČB obraz a koukat jak to v něm chodí. Tuto funkci jde zapnout i u zrcadlovek při použití Live View. V hledáčku ovšem zůstává pohled klasicky barevný. Jsem z toho nadšen a už se na to moc těším.

Odvrácená strana ráje

Samozřejmě EVF s sebou nese i řadu omezení. Pohled je zprostředkovaný a je třeba mít zapnutý foťák, jinak nevidíte nic. Hledat si motivy v trávě na louce off-line není možné. Foťák má pro zrcadlovkáře alespoň režim simulace klasického hledáčku, který je reálnější, ale je zbaven všech zajímavostí uvedených výše. Možná má používání EVF ještě další nevýhody, ale mně osobně nic nenapadá, tak mi asi nic jiného nechybí. Výhody jsou rozhodně na straně EVF.

Vychytávky

Je pro mě strašně obtížné popsat všechny vychytávky, kterými tento foťák oplývá. Znovu upozorňuji, že není třeba je všechny využít, protože možnosti nastavení jsou bezprecedentně podrobné. To, co mě zaujalo nejvíc, je asi následující seznam. Určitě bude mít každý radost z něčeho jiného. Za mě to je:

Výběr ostřícího bodu

Možnost volby ostřícího bodu je snadná buď přímo tlačítky ve 4 směrech kolem OK, nebo po aktivování volby ostřících bodů přesně na tom místě, kde je tlačítko u Canonu. Volba konkrétních bodů pak může probíhat zrychleně přes přední a zadní ovládací kolečka v horní části foťáku. A teď to začne. Foťák je opravdu malý a volba bodů palcem na voliči kolem OK je možná, ale vyžaduje to celkem krkolomně ohnout palec, abyste se na směrovky dostali. Zrychlená volba zase vyžaduje zmačknutí tlačítka ostřících bodů, takže palec musíte ohnout ještě víc. Geniální řešení je využití zadního displeje. Koukáte do hledáčku, ten se aktivuje a zhasne zadní displej. Potřebujete změnit bod AF na jiný v rámci mřížky 121 ostřících bodů. Dotknete se palcem displeje, který stále nesvítí, ale v hledáčku se vám ukáže celá mřížka. Pohybem palce najdete konkrétní AF bod tak rychle jak nikdy. Vždycky mi velké množství AF bodů připadalo spíš na obtíž, protože pohyb mezi nimi je zdlouhavý. Toto řešení je opravdu brilantní a pokrytí snad 80% prostoru AF body si můžete užít na plné pecky. Wow. Zde je ukázka pokrytí AF body a umístění motivu do nejkrajnější polohy. (Pokud se obrázek špatně načte, dejte obnovit stránku, to pomůže … než vykoumám, proč se to děje).

[before-after width=“1000px“ viewer_position=“center“ offset=“0.5″ label_one=“SNÍMEK BEZ AF BODŮ“ label_two=“POKRYTÍ 121 AF BODY“]

[/before-after]

HiRes snímky

Ještě než se dostanu ke kvalitě výstupů, musím říct, že jedním z argumentů pro tento foťák byl fakt, že umí vytvořit 50 mpx jpg a 80 mpx RAW s vysokým rozlišením. Takový snímek si v množství detailů prakticky v ničem nezadá s výstupy z famózního Canon EOS 5Ds(R). V případě 20 mpx Olympusu z toho plynou určitá omezení. Není možné použít vyšší clonu než f/8, snímek se tvoří pohybem stabilizátoru a je složen z 8 snímků, takže foťák se nesmí hnout, scéna by měla být statická. Není to tedy 100% náhrada, ale otestoval jsem to na pár motivech a určitě to budu využívat, jak to půjde. Problematické je také focení pohybujících se objektů (listí, tekoucí voda pod.), ale i tady udělal Olympus od předchozí verze (stejný režim je u E-M5 Mk II) úžasnou práci a při focení vodopádu jsem výstup shledal zcela vyhovující. Detailů je opravdu hodně. A to se bavíme o výstupu JPG. Proč né RAW? Tak o tom níže.

Barevné podání pomocných ukazatelů

Hodně zajímavá je možnost zvolit si vlastní barvu ukazatelů ostření a pomocné mřížky. A to ne z nějakých 5 přednastavených, ale z celé škály RGB. Tenhle foťák má prostě některé volby, které přesahují moje chápání.

Korekce měření

Tohle je také hodně zajímavé nastavení. Pokud máte pocit, že měření expozice probíhá pravidelně s nějakou odchylkou (např. světlejší), můžete si v menu nastavit automatickou korekci expozice, abyste ji stále nemuseli nastavovat ručně. Vím, že tuto volbu mají třeba foťáky řady Canon 1D, nevím nyní do jaké míry, každopádně E-M1 Mark II umožňuje tuto volbu nastavit ke každému typu měření zvlášť.

Bodové měření

Bodové měření téměř nepoužívám. Je to proto, že žádný foťák, který jsem používal, neměl volbu bodového měření od ostřícího bodu. Nicméně tento Olympus má přesně to, co mi dává smysl, měří bodovou expozici od ostřícího bodu, vždy od středu zorného pole. K dispozici je tak 121 míst, odkud můžete bodově expozici měřit. Přitom taková blbost, u Canonu opět výsada jen nejvyšší řady 1D.

Olympus E-M1 Mark II, M.ZUIKO 40-150/2.8, ISO 320, f/4, 1/50s

Další expoziční možnosti

Ještě krátce zmíním to, co mě opravdu baví. Konečně mám foťák, který umí nastavit libovolný odpočet samospouště. Volby 2s (příliš krátké na ustálení chvění) a 10s (proklatě dlouhé) mi připadají omezující. Přitom možnost nastavit si dobu manuálně musí být programátorsky naprosto jednoduché. Takže sláva. Stejně tak velmi oceňuji, že nejdelší čas závěrky není 30s, ale 60s. Většinou jsem se do 30s vešel, ale někdy bych využil i o něco delší, třeba 35s (kvůli většímu množství nasnímaných hvězd se světelnějším objektivem), ale už bylo třeba připojovat spoušť, kterou jsem občas neměl. Interní nastavení času závěrky (B) je už jen třešinkou na dortu. Tato volba už se začala objevovat i u zrcadlovek, které jsem v poslední době používal.

Mikronastavení AF

Většina foťáků dnes umožňuje nastavit upřesňující hodnoty ostření, aby byla fotka opravdu ostrá. I tuto volbu Olympus nabízí a jak už jste asi pochopili, nezůstane jen u toho. Olympus opět přidal něco nevídaného, korekci lze udělat buď na celé ploše, nebo nezávisle na 25 zónách, které slučují nejbližší AF body do skupin na mřížku 5 x 5. A v každé můžete upravit ostření pro široký a dlouhý konec zoom objektivu. Popravdě si neumím představit u každého objektivu toto nastavení měnit a každou zónu testovat. Krása spočívá v tom, že je to možné, pokud v některé zóně bude permanentně docházet k odchylce od očekávání.

Stabilizace

Nad tím mi asi zůstane ještě dlouho rozum stát. Foťák má integrovanou stabilizaci. Každý nasazený objektiv je tedy stabilizovaný. A to tak, jak to ze zrcadlovek neznám. Vlastní zkušenost mi napovídá, že budu moci fotit z ruky fotky až na 4-5s z (při použití širokého objektivu), 1/6 při použití 150 mm (ekvivalent 300mm u FF) a 1/15s u 300mm (ekvivalent 600mm u FF). Stabilizace se sčítá s tou, která je v objektivu. Konkrétně je to 300mm/4 a 12-100/4. Tohle jsou přesně ty brány, které byly pro mě dříve tabu. Lze toho využít na pohyblivé i statické objekty, na krajiny, na focení v jeskyních, kde se nesmí používat stativ (jen počkej Borneo, tohle si konečně spolu užijeme). Napadají mě motivy, které jsem dříve prostě ignoroval. Tohle mě bude hodně bavit.

Už je to všechno?

Tenhle maličký foťák je tak narvaný funkcemi, že to určitě není všechno. Jsou to věci, které mě jako dlouholetého uživatele zrcadlovek hned upoutaly. K dalším možnostem foťáku patří například interní nastavení skládaného makra nebo online sledování, jak se vytváří obraz u dlouhých expozic (např. roztočené hvězdy), a další a další. K nim asi něco napíšu, až je vyzkouším, zatím je jen vedu v patrnosti a plánuji si, jak je v praxi zužitkuji.

Olympus E-M1 Mark II, M.ZUIKO 14-40/2.8, ISO 400, f/9, 2.5s

[separator color=’EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’15‘ down=’10‘]

FAQ

Níže budu postupovat formou jakéhosi rozhovoru, který je opřen o dotazy, které mi od lidí chodí, od debat na internetu, které jsem zaznamenal a pokud přijde další zajímavý dotaz, pokusím se tento „rozhovor“ aktualizovat.

Jak je to s výdrží baterky? Viděl jsem, že vydrží jen 440 snímků, to je hrůza.

Podle mých zkušeností vydrží baterka několikanásobně více. Delší praxí se ukáže, jak moc. Během testování jsem dával foťák nabíjet například při těchto stavech 57% 652 fotek + delší brouzdání v menu, 82% 552 fotek a kratší brouzdání v menu, 36% 933 fotek a kratší brouzdání v menu. Při procházce a focení v ZOO jsem skončil fotit na hodnotě 10% 3304 fotek a prakticky nulové procházení menu. Fotky v ZOO jsem několikrát procházel a promazával velké série, které jsem nafotil, například při snaze zachytit medvědí tlapu, jak se odráží od skla. Zhruba 3 hodiny jsem strávil v klimatizovaných pavilonech, stejnou dobu pak venku v teplotě okolo 0°C. To je víc než paráda.

Jak je to s tím přepočtem ohniska a hloubky ostrosti, je 150mm/2.8 opravdu jako 300mm/2.8 na zrcadlovce? Uvědomuješ si, že přijdeš o krásné pozadí, které vytváří FF a nízké clony?

Tohle mě samozřejmě hodně zajímalo. Použitá technologie způsobí, že se ohnisko objektivu v reálu zdvojnásobí, takže skutečně 150mm odpovídá +/- 300mm objektivu (přímým porovnáním zoom 40-150 a 300mm od Canonu je patrné, že v tomto případě je ohnisko o něco širší, pocitově tak 280-290.). Hloubka ostrosti se nechová jako 2.8, ale jako cca 4,5-5,6. Z toho plynou výhody i nevýhody. Pozadí nejde rozostřit tak snadno jako u FF zrcadlovky. To ovšem neznamená, že nevzniká hezké pozadí vůbec. Omyl, kterým se nechává spousta lidí zmást, je ten, že kamkoli namíříte 2.8 objektiv, tak bude pozadí krémové. To ani náhodou neplatí. Naopak, když umíte nad pozadím přemýšlet, není problém malovat krásně jemné pozadí i s méně světelným objektivem. Níže je ukázka fotky z objektivu M.ZUIKO 300/4 IS v plném rozlišení. Ten se po nasazení na Olympus E-M1 Mark II chová jako 600mm a světelností (cca) 7.1 (pocitová hloubka ostrosti, určitě se to dá někde vypočítat, ale pro představu to myslím stačí).

Olympus E-M1 Mark II, M.ZUIKO 300/4 IS, ISO 200, f/4, 1/500s [fotka v plném rozlišení – doporučuji otevřít v novém okně]

Jaká je tedy kvalita stejného ISO u tohoto foťáku a FF

Pokud dáte vedle sebe dvě fotky na stejně vysoké vyšší ISO (např. 1600, 3200, atd.), bude určitě ve výhodě FF. Přes to nejede vlak. Díky velmi účinné stabilizaci zjistíte, že nutnost šponovat ISO do takových výšek nebude tak častá. Určitě nastanou situace, kdy malý čip scénu nebude schopen zachytit a výstup z FF bude jednoznačně ve výhodě. Stejně tak nastanou situace, kdy FF už nebude schopen vyfotit kvalitní výstup a tento foťák bude stále ve výhodě. Je na každém, aby si uvědomil za jakých podmínek, a u jakých příležitostí s ISO hýbe, a pak si dokáže odpovědět, zda je to pro něj únosné. Já jsem si na to odpověď našel – o některé motivy přijdu, jiné motivy získám. A kdo říká, že je třeba fotit stále to stejné a stále stejně.

Jak je to s celkovou kvalitou fotek a množstvím detailů?

Abych mohl objektivně posoudit kvalitu výstupu, budu si muset počkat, až přijde na trh nový modul Adobe Camera Raw (ACR). V době psaní článku se daly RAW soubory vyvolat jen z programu Olympus, který je neuvěřitelně pomalý a zpracování obrazu mi připadá dost nekvalitní. Pokusy v RAW Therapee taky nedopadly nijak slibně. Na základě recenze na serveru DPReview, kde mají k dispozici beta verzi ACR, je myslím zbytečné obraz lámat přes koleno, když evidentně ACR poskytne mnohem lepší výstupy. Oficiálně je fotoaparát v prodeji až v prosinci, takže ještě času dost. Tuhle kapitolu tedy doplním, až budu mít relevantní data. Samozřejmě bude platit úměra čím vyšší ISO, tím méně detailů. Ale to asi zná každý fotograf. Limit „klidného srdce“ zatím vnímám někde na hodnotě ISO 800, ISO 1600 bude naprosto skvěle použitelné s citlivým postprocesem, vyšší ISO musím vyzkoušet s ostrou verzí ACR, protože tam bude třeba mít dokonalý převod obrazu a ten nyní není k dispozici. Vzhledem k tomu, že jsem tiskl jednu ze svých fotek pořízenou FF zrcadlovkou EOS 5Ds na ISO 5000 (vzdor předpokladu, že ten foťák má limit použitelnosti někde kolem ISO 800) a je na tisku úplně super, očekávám, že zajímavá fotka z Olympusu snese tisk i u vyšších ISO. Pro mě osobně asi zůstane priorita držet ISO do 800-1600 a využít přednosti popsané v předchozích odpovědích.

Olympus E-M1 Mark II, M.ZUIKO 12-40/2.8, ISO 800, f/2.8, 0.4s (pavilon nočních zvířat)

Jak je to s tou váhou? Někde jsem četl, že to v důsledku taková úspora není.

Moje FF výbava vážila 14kg. V tom ovšem není jen foťák a objektivy, je v tom váha batohu, příslušenství, pití apod. Zkrátka celková hmotnost batohu, který jsem nosil na zádech, byla 14 kg. Trochu pozdě (po prodeji jednoho objektivu a jednoho těla) jsem učinil pokus. Vyndal jsem z batohu vše zbytné a vložil do něj jen techniku, kterou mám na FF. Váha zavazadel, kterou používám na cestách, ukázala 8,65 Kg. K tomu by se mělo připočítat druhé tělo s gripem a baterkami (1,5 kg), objektiv 70-300 (630g) a dva konvertory (545g). Celkem by to činilo asi 11,5 kg. Zbytek toho, co nosím na zádech, je tedy to příslušenství. Pak jsem vložil mou budoucí výbavu od Olympusu tamtéž a váha ukázala 6,65 Kg. K tomu je třeba přičíst druhé tělo s gripem (800g), objektiv 7-14 (320g) a odečíst 1,5 kg za lehčí batoh, který budu pořizovat. To celkem vychází na 6,3 kg. Příslušenství nahrazovat nebudu, takže sumasumárum necelých 9 kg v „plné polní“.

Má ten foťák nějaké nevýhody? Neříkej mi, že je ve všem geniální!

Samozřejmě. Každý fotograf, který fotil na FF, okamžitě pocítí menší rozměry (pro někoho ro může být nemyslitelné) a horší kvalitu výstupu na vyšší ISO. Do gripu se dá vložit jen jedna baterie, druhá zůstává v těle, vyměnit obě baterky vyžaduje vyšroubování gripu, což je dost nepraktické. Naštěstí v menu je volba priority baterie a dá se nastavit primární vybíjení té v gripu. Aspoň tak. Snímky nafocené v sérii se nedají prohlížet při průběžném ukládání. Zkrátka je třeba počkat, než se vše uloží. Na SanDisku 95mb/s to trvalo u větších dávek i 5 vteřin, což není zrovna příjemné. V dohledné době budu pořizovat SanDisk 280mb/s a očekávám rapidní zlepšení. U foťáku mi dále chybí volba přímého zvětšení snímku 1:1 od ostřícího bodu. Na to jsem si zvykl u Canonu a je to fantastická volba. Kroky zvětšení jsou tu v násobcích, ale který je ten správný, těžko odhadnout. Mně asi nejvíc vyhovuje 7x, ale neřekl bych, že je to 100%. Jde nastavit třeba 8x šikovným hmatem na displeji, ale tato volba se vypnutím foťáku zresetuje a pak je zase k dispozici 7x nebo 10x. Tohle mi připadá nedotažené. No a dostávám se k tomu, co mě tedy štve patrně nejvíc. Jak jste asi zjistili, foťák umožňuje neskutečné možnosti nastavení, přizpůsobení, kalibrace apod. Všechny ty věci se musí někam vejít a tím je Menu. Nejrozvětvenější menu na světě asi. Některá menu mají 2 i 3 podmenu, takže těch voleb jsou celkem opravdu desítky. A v tomto menu, které umožňuje nastavit ty nejpodrobnější detaily, chybí volba Vlastní menu, kam byste si mohli dát nejčastějších pár možností. Canon má aktuálně možnost dělit vlastní menu na záložky a ty podle potřeby přidávat a ubírat. Naprosto mě fascinuje, že taková volba foťáku těchto kvalit chybí. To je asi vše, na co jsem narazil. Jinak je pro mě přechod na ovládání až nečekaně hladký.

Proč zrovna Olympus? Však je tu Sony, Fuji atd.

Úplně přesně řečeno nepřecházím na Olympus, ale přecházím na Olympus E-M1 Mark II. Je to právě a jedině toto konkrétní tělo, které mě svými možnostmi a ergonomií tak nadchlo, že jsem o něčem tak zásadním, jako je změna systému, začal vůbec uvažovat. Procházel jsem si současnou nabídku těl a žádné mě neoslovilo. Kdyby se neblížilo vydání tohoto zásadního foťáku, budu dál nosit na zádech to, co nosím. Od změny jsem nechtěl jen úbytek zátěže v batohu, ale reálný přínos v jiném parametru. Ten jsem našel v tomto konkrétním modelu Olympusu a to i s vědomím, že existuje celá řada jiných variant.

Znamená to, že jsi seknul s FF a je to pro tebe uzavřená kapitola?

Vůbec ne. V současné době využívám systém Olympus a jsem s ním spokojen. Nechci být ale ve své tvorbě svázán konkrétním systémem. Pokud budu cítit nějaké významné omezení v tvorbě a to mi nabídne FF, budu hledat cestu, jak se k tomu vrátit. Zatím takový impuls nepřišel.

Olympus E-M1 Mark II, M.ZUIKO 40-150/2.8, ISO 500, f/2.8, 1/125s

[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]

PS: Na mnoha diskuzních fórech i sociálních sítích jsem se dočetl různé scénáře na téma „jak to bylo s mým přechodem k jiné značce doopravdy“. Nejčastější scénáře jsou takové, že jsem za to dostal zaplaceno, techniku mám zdarma a teď píšu na webu dohodnuté PR články. Někomu prostě nestačí informace „přátelé, po 30 expedicích do tropů mě už prostě bolí záda, jsem unavený a vím, že s tím musím něco udělat“ a touží po něčem více šokujícím. Kéž bych pro vás něco podobného měl. Nejsem si vědom jediné věty, kde bych lidi ponoukal k zakoupení Olympusu – pro svou tvorbu využívejte to, co vyhovuje vám a děkuji, že budete respektovat totéž u mě. Pokud máte raději strohé technicky založené recenze plné testovacích terčíků, technických parametrů a čísel, která se dají porovnávat, doporučuji vám testy na DPReview, DXO a podobných serverech. Ve svých článcích se snažím popsat pouze své osobní praktické zkušenosti s přechodem na nový systém, který aktuálně využívám, a se kterým jsem, k údivu mnohých, spokojen. Jeho nevýhody nezastírám a prezentuji svůj postup, jak se s nimi vyrovnat a jak využívat naplno jeho výhody. To, že si to někdo překládá jinak, není mou vinou.

[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]

Své zkušenosti s novou technikou jsem popsal ve čtyřech článcích:

Změna systému (důvody mého přechodu na Olympus)
Mé první zkušenosti a nastavení (dvoutýdenní testování v domácích podmínkách)
Tenerife s Olympusem (převážně krajina a rodinné fotografie)
Měsíc v pralesích Malajsie (fotografie zvířat od hmyzu po opice)

[separator color=’#efefef‘ thickness=’1′ up=’20‘ down=’20‘]