V lednu 2020 proběhla moje pátá výprava do Kostariky. Jako vždy jsem se snažil pro fotografy, kteří jeli se mnou, najít zajímavé motivy k focení. Tentokrát jel s námi na cestu ještě někdo – předprodukční vzorek nového foťáku Olympus E-M1 mark III. Jsem rád, že se mi novinka dostala do ruky na reálnou cestu a nemusím pro testovací účely fotit do omrzení knihovnu v obýváku. Původně jsem napsal celkem dlouhou pasáž o tom, jaké novinky foťák obsahuje a co má shodného s předchozími modely. Jenže, to si můžete přečíst v technickém letáku (nebo v bodech níže) a nic vám to o foťáku neřekne. Každý uživatel má své vlastní potřeby a vlastní očekávání. Co mně připadá zajímavé, může někdo shledat jako zbytečné, a naopak. Udělám to tedy jinak, popíšu vám nový foťák na reálných příkladech z praxe.

Focení volavky proměnlivé, Olympus E-M1 mark III, Kostarika 2020

Studiové testy vs reálný život

Než budete číst dál, dovolte mi proto pár řádků o tom, co v mém pohledu znamenají poznatky z praxe. Asi všichni známe ty klasické testy nezávislých serverů. Ty srovnávají foťáky z jednoduchého hlediska – porovnávají parametry napříč značkami/modely a vyhodnocují, které si stojí v danou chvíli nejlépe. Tím vzniká pocit určité objektivity, který ještě umocňuje závěrečné hodnocení, kde si recenzent posteskne, že foťáku chybí nějaké funkce, které lze zahlédnout u jiných výrobců. Vzniká tak trochu utopická touha po technicky dokonalém foťáku, který má vše, co trh nabízí, ale který ještě nikdy nikdo nevyrobil. (pozor, spoiler: a nevyrobí).

Kvesal chocholatý, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1600, f/4, 1/40s, z ruky

Já fotím na Olympus. Trvá to už tři roky a vědom si všech výhod i nevýhod patřím mezi velmi spokojené uživatele. Za tu dobu mé fotky z Olympusu uspěly ve větším množství prestižních mezinárodních soutěží než za celou mou éru s full frame. Velikost čipu evidentně nemá s atraktivitou fotky nic společného. Pro někoho je to ovšem příznak neobjektivního pohledu na věc. Jak může být objektivní, když tím fotí a je dokonce ambasador/vizionář značky? Otázkou je, jak moc je objektivní zapřísáhlý milovník full frame? V podstatě to vždycky skončí žabo-myší válkou o to, co je lepší. A stejně se na tom lidi neshodnou. Protože „lepší“ nemá žádnou objektivní stupnici. Jeden chce pixely, druhý chce kompaktnost, třetí chce „fíčury“ a čtvrtý, co já vím, kávovar. Nenabízím tedy objektivní pohled na věc, nenabízím recenzi v pravém slova smyslu s povrchním nastavením základních parametrů a testovacími trerčíky či výcvaky z okna. Nabízím pohled aktivního uživatele z praxe. Člověka, který se nebojí tvrdit, že zná svůj foťák téměř dokonale a neostýchá se využít všechny možné vychytávky, které foťák nabízí, k tomu, aby mohl s maximální volností tvořit. Chtěl bych, abyste si dokázali představit, jak ty sáhodlouhé parametry k tvorbě fotek využít, místo hledání situací, kdy využít nejdou. Často se třeba diskutuje použití snímku ve vysokém rozlišení (HiRes shot). Jeho odpůrci poukazují na to, že jeho použití není ideální dejme tomu při pohybu objektů. To je pravda, proto se ve svých článcích snažím zaměřit na situace, kdy použít lze. (U auta vám taky nepomůže informace, že tempomat je serpentýnách k ničemu. Z mého pohledu spíš oceníte přehled silnic, kde vám uleví od strnulého mačkání pedálu). Vím, co foťáky Olympus dokážou, a kde jsou jejich limity – však jsem to vše už popsal v článcích věnovaných mému přechodu z FF. Nečekejte tedy standardizované testovací obrazce a porovnání šumu na jednotlivá ISO. Určitě budou někde k dispozici srovnávací testy, tam si najdete svou odpověď. Jelikož v době psaní těchto řádků nepodporoval RAW z nového foťáku můj primární program Capture One a jejich úpravu jsem dělal trochu složitější cestou přes DNG konvertor, nemám ani k dispozici potřebná data. (Zvažuji, že zjara udělám srovnávací článek šumivosti celé řady foťáků od Olympusu). V tomto článku zkrátka nenajdete informace o tom, jak si foťák stojí při focení studiové scény v pokojové teplotě ze stativu. Chci se zaměřit na to, jak foťák funguje v reálném životě fotografa tropické přírody.

Leguán zelený, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/5.6, 1/3s, z ruky

Palmovník dlouhoocasý, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/4, 1/500s, z ruky

Parametry a porovnání s předchozími modely

Přestože se nechci zbytečně nořit do parametrů, určitě se na úvod sluší zmínit, o jaký foťák jde, a kam ho zařadit. Nový model je nástupcem modelu E-M1 mark II. Jeho výbava nese tedy prvky předchozího modelu, stejně tak i celou řadu vychytávek vyššího modelu E-M1X i několik novinek, které vidíme u foťáku Olympus (nejen této řady) poprvé. Výčet není kompletní, zahrnuje hlavní možnosti, které já osobně považuji za nejdůležitější.

Tolik tedy rychlé seznámení s možnostmi foťáku a teď, jak to celé využít v praxi. Pokud máte zkušenosti s ovládáním E-M1 II nebo E-M1X, pak se foťák ovládá velmi snadno a není třeba se na něm nic zvláštního učit. Po chvíli testování si zvyknete na pozici joysticku na ovládání AF bodů, jinak je vše na svém místě. V Kostarice jsem se snažil otestovat všechny možné režimy focení, i když předem podotýkám, že výprava do Kostariky měla úplně jinou náplň než testování nového foťáku.

Banakit jamajský, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1000, f/4, 1/320s, z ruky

Co přináší E-M1 III z pohledu fotografa ptactva?

Pátrání pro vodním ptactvu, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS

Jak jsem psal na začátku, chci vám popsat práci s foťákem v praxi. To v mém pojetí znamená například toto: Sedíte v kánoi, tiše pádlujete lagunou, abyste se neslyšně dostali do blízkosti drobné volavky proměnlivé, která právě loví vážky. Foťák s objektivem máte na popruhu spuštěný do klína, abyste mohli pohodlně pádlovat a měli foťák v pohotovosti. Paří na vás sluníčko, pálí vás za krkem a vy víte, že zbytečný pohyb by volavku vyplašil. Necháte sluníčko dělat svou práci a soustředíte se na svůj cíl. Však ono se to na krku za týden oloupe a bude zase dobře. Příště nesmíte zapomenout na ochranu proti spálení. Volavka je bohužel hodně malá a ještě k tomu je za ní roští. Musíte opatrně kánoi nasměrovat z jiného úhlu a stále se pokoušíte dostat blíž. Pak vezmete foťák do ruky a snažíte se vychytat ten správný okamžik. Volavka už neloví, začala si čistit zobákem peří a jazykem zobák. Jazyk čouhající ze zobáku. To je záběr, který nyní chcete na fotce mít. Aby vzniklo zajímavé pozadí, musíte zapomenout na focení od oka, je třeba dát foťák níž, ideálně k hladině. Vyklopíte displej, opatrně se vykloníte z kánoe a foťák s teleobjektivem držíte těsně nad hladinou. Volavka zpozorněla a sleduje, co to vyvádíte. Čekáte v dost nepohodlné poloze a snažíte se udržet foťák v rovině. V tu chvíli vám také dochází, jakou úlevu vám přináší kompaktní rozměry, kdy sestava s dosahem odpovídajícím 600mm, kterou držíte nad hladinou, váží jen 2kg. Volavka se uklidnila a pokračuje v očistě. Udržet v téhle pozici malý ostřící bod na jejím drobném oku je složité. Jednou ťuknete na joystick. Tím se aktivuje vámi naprogramovaná jednodušší matice ostřících bodů (5×5) a na ní skupina 3×3 ostřících bodů. Zároveň se změní režim S-AF na kontinuální ostření C-AF. Pomůžete si také aktivací vodováhy přes tlačítko Info a znovu vás překvapí, jak moc jste před tím drželi foťák nakřivo. Všechny tyto pohyby děláte jen palcem a volavka je stále klidná a vyrovnaná. Máte aktivovaný režim stabilizátoru na IS-1, který je z daných režimů nejsilnější a díky kompenzaci až 7,5 EV vidíte ve vyklopeném displeji i přes hodně krkolomné držení foťáku prakticky dokonale statický obraz. Okraj loďky vás tlačí do žeber jako nějaké středověké mučidlo. Než se volavka začne olizovat, trvá několik dlouhých minut, kdy si jen čechrá peříčka. Teď to musíte vydržet a nedělat žádné pohyby. Žebra bolí jako čert. Loďku pomalu unáší zesilující větřík, vy jste přes okraj pověšeni jako mokré tepláky a sledujete aktivitu volavky. Konečně se začala olizovat, přichází vaše chvíle. Začnete fotit. Mezi každou sekvencí pro jistotu znovu zaostříte. Máte nastavený tichý režim a fotíte v krátkých intenzivních sekvencích (18sn/s.), abyste volavku zvukem závěrky nerušili a zároveň měli z čeho vybírat ten nejpovedenější záběr. Volavka se dočistila, dolízala a odlétá. Je slyšet něco jako blížící se vítr. Můžete se narovnat a projít fotky. Na jedno otočení ovladače si je zvětšíte 1:1 a projíždíte sérii fotek s volavkou. Ty, které jsou dokonale ostré, jedním stiskem tlačítka zamknete, ostatní necháte být. Poté označíte celou sérii, kterou jste právě vyfotili a dáte hromadně vymazat. Na kartě zůstanou jen ty fotky, které jste zamkli a ze série máte 15 super ostrých záběrů, žádný odpad na kartě nezůstal. Pak snímky projdete ještě jednou a zámeček zrušíte u těch, kde je sice dokonale ostré oko, ale pozice jazyka není nejlepší. Zůstane vám 5 fotek, kde je přesně to, co jste chtěli. Zvuk větru se znovu zesílil. A teď vám to docvakne. Ten zvuk, co jste vnímali jako pomalu se blížící vítr, je ve skutečnosti déšť. A jak vidno, žádný májový deštík. Než pádlem třikrát máchnete, abyste se schovali aspoň trochu pod strom, je to tady. Pravý tropický liják. Provazy deště nemilosrdně máčí vás (i foťák) na kost. Trvá to nekonečných 15 minut. V lodi vzniká bazének a čekáte, až to přejde. Pak vám dojde, že déšť už ustal, i když pořád „prší“. To ze stromů okapává tisíce kapiček. Je čas pokračovat v jízdě, oklepete foťák a loď namíříte třeba směrem k baziliškovi, který právě přeběhl po vodě k nedalekému křoví.

Tukanování

Celí promáčení se nakonec vracíte do ubytovny, kde se převléknete a jdete zkusit štěstí s tukany a tangarami. Už v suchém oblečení se dostavíte k dobře situované krmné stanici, u které se průběžně zastavují atraktivní druhy tropických ptáků. Ještě se trochu klepete mírnou zimnicí, ale to brzy přejde. Hned jak přicházíte, vidíte, že je na větvi tukan. Na foťáku zůstalo nastavení z lodi. To se teď nejeví jako úplně ideální, jedním ťuknutím na joystick se vracíte k původnímu nastavení ostření s malým bodem v režimu S-AF. Tukan stojí na větvi, která je s vámi v rovině a přesnost záběrů se tím zvýší. Po jedné krátké sérii tukan odlétá. Stejným způsobem jako na lodi si bleskově promažete fotky a máte čas přemýšlet, jak byste si přáli tukana, až se vrátí.

Tukan krátkozobý, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 640, f/4, 1/500s, z ruky

Po lijáku se oblaka rychle roztahují a přichází zase ostré sluníčko, které prakticky znemožňuje nějakou rozumnou tvorbu. Ptačí aktivita na krmítku také klesla pod bod mrazu a trvá třeba hodinu, než se objeví nějaký ptačí druh. Máte chvíli času připravit si foťák na akčnější fotky. Co třeba zkusit přílet tukana. Často volí stejnou trajektorii, zítra odjíždíte a už nebude čas to vyzkoušet. Začnete si cvičně trénovat, jak fotku vytvořit. Je vám jasné, že foťák bude mít pro tyto motivy značně jiné parametry než nyní. Ale co když si foťák nastavíte a tukan nepřiletí. Budete muset zase všechno přenastavit. Ideální bude uložit si nastavení na Custom režim – C4 (ty předchozí C1 – C3 už máte nastavené na focení noční oblohy, noční makro a aktivaci ND filtru). Jdeme na to. Nejprve si uložíte současné nastavení foťáku jako C4. Tím nebudete muset vše vracet zpátky. Zároveň zvolíte automatickou aktualizaci nastavení, tak nebude nutné průběžně nastavení ukládat, udělá se to samo. Pak si nastavíte nějaké snadno dostupné tlačítko na rychlou volbu C4. Otočíte volič režimů na C4 a začnete tunit foťák na letovky tukanů. Zkusíme výchozí nastavení třeba takto – let tukana budete chtít sledovat a stabilizátor IS-1 by vám to znemožnil. Povolíte částečnou stabilizaci, která vám umožní horizontální pohyby a bude kompenzovat jen vertikální (IS-2). Dost pravděpodobně budete potřebovat rychlé časy, nastavíte ISO ze 400 na 1250. Kontinuální snímání C-AF bude ostřit průběžně, snížení frekvence snímání například na 15 sn/s pomůže autofocusu hbitě přeostřovat, zkusíte také změnit citlivost přeostřování na +2. Dále si zkontrolujete, že máte v menu nastaven scanner AF na mód 3 – tedy, že se bude snažit zaostřit, i když v daném momentě rovinu ostření nenajde. To je prevencí toho, aby se AF tak říkajíc nezasekl. Teď je otázka, jaký zvolit AF bod. Bude stačit jeden? Nebo radši menší skupinu 3×3? 300mm objektiv má na Olympusu úhel pohledu jako 600mm a udržet ostřící bod na letovce tukana bude prakticky nemožné. Zkusíme tedy volbu všech bodů AF a Start ve středu. To zajistí, že ostření začne skupinou bodů 3×3 uprostřed a pak se bude snažit chytat objekt podle jeho pohybu. Jako základ to stačí. Otočíte volič režimů zpátky na A, abyste byli připraveni na běžné focení. Začíná zase pršet. Konečně přilétají ptáci, v dešti jim to sluší. Chcete mít na fotce z deště „provázky“ místo teček a je třeba se dostat na delší časy. Víte, že s objektivem 300mm udržíte s IS-1 celkem pohodlně 1/50s, ale to už hraničí s pohyby ptáků. Nastavíte ISO 64 a expoziční časy se začnou pohybovat kolem 1/125s. Ideál. Ptáci jsou ostří a kapky deště vytvoří potřebné provázky.

Trupiál mexický, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 800, f/4, 1/800s, z ruky

Arasari pestrý, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 64, f/4, 1/125s, z ruky

Déšť ustává, ptáci mizí. Je stále dost zataženo, v tom přiletí tukan. Přichází vaše chvíle. Stisknutím jednoho tlačítka se přepínáte do režimu C4 a jdete to zkusit. Máte jen jednu šanci. Tukan stojí na větvi, ze které v určitou chvíli přeletí na banány. Vy stojíte na svém předem vyhlédnutém místě. Tukan asi třikrát naznačí odlet, vy třikrát zbytečně stisknete sérii. A pak přijde to, čeho jste se báli. Vycukaní předešlými náznaky se vracíte objektivem k tukanovi, abyste si na něj znovu zaostřili. V tom se tukan nečekaně odrazí a letí. Vaše reakce jsou půl vteřiny za ním a vznikne série, kde je tukan na 5 fotkách – kousek mimo hloubku ostrosti. Ostření ani nemělo pořádně šanci ho najít. Tukan sedí na banánu a vzduchem proletí vaše zavrčení. Prakticky jen jedna použitelná fotka a technicky není moc dokonalá. Napadne vás, že nebude od věci ostření ještě trochu pomoci nastavením limiteru AF.

Tukan krátkozobý, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1250, f/4, 1/1000s, z ruky

Zatímco tukan baští banán, dolaďujete nastavení na příště. Otočíte volič režimů na C4 a nastavíte si limiter ostření. Jak ale změřit vzdálenosti, které v limiteru nastavit? Řešením je dočasná volba režimu Pre-MF. Namíříte na tukanovu startovací větev, zaostříte a odečtete její vzdálenost z displeje (20m). Pak zaostříte přistávací větev s banánem (12m). Nastavíte jeden ze tří limiterů na hodnoty 11m – 21m. Foťák bude pracovat jen s touto vzdáleností a nebude nucen jezdit do nekonečna. Dojde vám, že režim na letovky nebudete používat jen na tukany, ale třeba i na kolibříky, kteří vás pustí mnohem blíž, nebo na kondory, kteří zase létají mnohem dál. Uložíte si tři limitery – 1) 1,5m – 8m na kolibříky, 2) zmíněný 11m – 21m na tukany a 3) 40m – 80m na kondory. K rychlé změně limiterů si jejich volbu přiřadíte k tlačítku. To pak bude stačit jen přidržet a otočným voličem zvolit ten nejvhodnější podle motivu. Díky předchozímu nastavení není třeba nic ukládat, tato volba se automaticky přiřadí režimu C4. Režim C4 se tak stane celkem skvělým režimem na letovky a z běžného focení se do něj přepnete jediným stiskem tlačítka, kterému jste C4 před tím přiřadili. Je možné, že hodnoty limiterů budete potřebovat operativně měnit, proto si jejich nastavení uložíte pod rychlou volbu osobního Menu. Tukan se mezitím najedl a je fuč. Přiletí ještě? To je zcela na něm. (pozor spoiler: ne, tukan už se neobjevil, a tak to „příště“ bude trvat možná další rok, možná déle). Druhý den půjdete zkusit štěstí s kondory královskými. Sednete do krytu, stisknete tlačítko pro aktivaci C4 a doufáte, že přistávajícího kondora zachytíte. Podaří se letovka nebo přistání s roztaženými křídly? Já myslím, že to klaplo, co říkáte? Osobní režim C4 na letovky tímto považuji za dostatečně odladěný a můžeme se posunout na nové místo.

Kondor královský, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 640, f/4, 1/1600s, z ruky

Konec první části

Nevím, jestli se mi to podařilo. Chtěl jsem vám přiblížit, co v reálném životě fotografa přírody znamenají suché papírové parametry foťáku (které lidé tak s oblibou porovnávají). Ono totiž vůbec nezáleží jen na tom, CO foťák nabízí, ale JAK moc rychle a efektivně se to dá při reálné tvorbě využít. Bez zdržování, bez nutnosti složitě vstoupit do Menu a jedním dotekem svižně reagovat na motiv, který máte před sebou. Podle mě to nový Olympus umí skvěle. V druhém pokračování tohoto článku podobnou formou popíšu své zkušenosti s focením kolibříků, což je kategorie sama pro sebe. Stejně tak zmíním i možnosti, které foťák přináší pro focení krajiny. Na konci pak shrnu hlavní pozitiva, která na foťáku nacházím, stejně tak i věci, které bych vylepšil, aby byl komfort focení maximální. Zatím neváhejte kouknout na recenzi Rosti Stacha, který foťák také testoval.

PŘEČÍST 2. DÍL >>

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com