Olympus E-M1 mark III v Kostarice (2)
14674
post-template-default,single,single-post,postid-14674,single-format-standard,central-core-1.0.2,ajax_fade,page_not_loaded,

Olympus E-M1 mark III v Kostarice (2)

Olympus E-M1 mark III v Kostarice (2)

17 Úno 2020, Posted by Petr Bambousek in Články, Fotografická technika, Olympus, Příběhy fotografií, Zápisky z cest

Máme tu druhou část mého povídání o focení přírody v Kostarice s novinkou od Olympusu E-M1 mark III. V první části jsem krátce popsal hlavní novinky oproti předchozímu modelu E-M1 mark II a pokusil se popsat chování foťáku na praktických příkladech. Nyní plynule navážu tam, kde jsem skončil. Podíváme se na to, jak si foťák poradil s focením kolibříků a dalších motivů. Taky se dozvíte, proč jsem skončil v bazénu s ledovou vodou. No, o tom až za chvíli. Bude to delší povídání, tak se pohodlně posaďte a zkusíme se opět přenést do tropického ráje jménem Kostarika.

Kolibřík zelenotemenný, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 2000, f/4, 1/160s, z ruky

 

Záludnosti při focení kolibříků

 

Není divu, že kolibříci na fotografy působí jako magnet. Někdy je až neuvěřitelné, kolik krásy se vejde do tak malého tělíčka. Při focení kolibříků je na rozdíl od jiných druhů třeba řešit několik jejich specifik:

+ jsou mrňaví – a to opravdu hodně
+ jsou rychlí – možná ještě víc
+ jejich pohyby jsou značně trhavé
+ prostředí, ve kterém se vyskytují, je často krásné ale fotograficky nepřívětivé – buď je světla moc, nebo naopak žádné
+ nejvíce barev je vidět jen v určitém úhlu a za určitého světla
+ někdy si až příliš horlivě hájí zdroj potravy a znemožňují focení jiných než dominantních druhů

Kolibřík skvostný, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 640, f/4, 1/320s, z ruky

Mají ovšem i své kladné stránky:

+ jejich závislost na sladkém a relativní krotkost
+ jejich obliba v místě odsedu, ze kterého mají dobrý výhled na zdroj potravy
+ a především – jsou nádherní

 

Kolibřík vulkánový, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 500, f/5.6, 1/160s, z ruky

Stejně jako naše sýkorky na slunečnici, tukani a tangary na banán, dají se kolibříci nalákat na sladkou vodu. Ideální je, pokud je v místě nejen krmítko s cukrovou vodou, ale také rozkvetlé keře a další květiny. Pak stačí vybrat jeho oblíbenou kytku, zakomponovat snímek, případně jí dodat atraktivitu sladkou vodu a čekat. Kolibřík se dříve nebo později ke kytce dostane. Na vteřinu. Někdy ani to ne. Rychlost vaší reakce je v tom případě klíčová. V zásadě máte u kolibříků několik základních motivů, kterým se dá věnovat.

+ focení kolibříků na odsedové větvičce
+ focení bojujích kolibříků (sedících/letících)
+ focení letovek u krmítka
+ focení u kytky s předem vymyšlenou kompozicí (ideálně ze stativu)
+ focení „na šoulačku“ těch druhů, které se nedají nalákat ke krmítku nebo kytce

Možná se zdá, že vyfotit sedícího kolibříka by neměl být takový problém. Jak jsem psal, rádi si sedají na své oblíbené místo, odkud dobře vidí na zdroj své potravy – ať už krmítko s cukrovou vodou nebo keř obalený květy. A opravdu je možné si fotku běžného druhu pořídit poměrně snadno. Problém nastane ve chvíli, kdy si k nafocení vyberete druh, který nepatří mezi dominantní. To je naopak jednodušší vyfotit si kolibříka v letu. K nim patří například jeden z nejkrásnějších druhů, které jsem měl příležitost fotit – kolibřík půvabný (White-crested Coquette).   V následujících řádcích najdete popis reálných situací a můj postup jejich řešení s využitím možností, které E-M1 III nabízí. Zvolené nastavení pro jednotlivé motivy je označeno tučně, novinky oproti E-M1 II (fw 3.0) navíc modře.

Rohatý drahokam

 

V praxi to vypadá asi takto. Stojím před třicetimetrovým pásem keře Verbena, který je obalen stovkami drobných kvítků a doufáte, že se u jednoho z nich objeví kolibřík rozměrů většího čmeláka. Zatím se kolem kvítků motají běžné druhy, jejichž agresivita silně kontrastuje s jejich něžnou krásou. Po půl hodině skenování kvítků se skutečně kolibřík půvabný objeví. Dosud jsem ho viděl jen na obrázku a najednou je přede mnou. Netrvá to dlouho a dominantní druhy se do něj pustí. Malý „čmeláček“ se to snaží ustát a k jeho cti je třeba říci, že celkem s úspěchem. U keříků vydrží okolo jedné minuty. Z pohledu fotografa je to ovšem dost peklo. Aby si ho ostatní druhy nevšimly, drží se ve spodních patrech keře a prakticky znemožňuje nějaký rozumný záběr. Jakmile se odváží do vrchních pater, je po několika vteřinách nemilosrdně napadán ostatními kolibříky. Jedním stisknutím tlačítka přepínám foťák na vyladěný mód C4 (nastavení podrobněji popsáno v předchozím článku) a zkouším to, co zafungovalo na kondorda královského. Limiter jsem přenastavil na mód 1 (1,4 – 5m). Jenže ani tak to moc nefunguje, výběr většího množství bodů je u tohoto drobka utopií. Rychle měním velikost AF bodu na jeden – standardní velikosti. Kolibřík zatím oblétává kvítky v nižších patrech a u každého stráví zlomek vteřiny, opravdu v mnohém připomíná čmeláka. Zkouším ho zaostřit a moc se to nedaří, rušivých elementů ve scéně je příliš mnoho. Kolibřík dostává od většího druhu poslední kapku a odlétá. Sedá si do bezpečí hodně daleko a hodně vysoko. Touha po fotce sedícího krasavce je ta tam, kolibřík ví dobře, že se musí držet co nejdál od všech konkurentů.

Biotop kolibříka půvabného s kvítky keře Verbena, Kostarika 2020, foto z mobilu

Pro mě byl první přílet dobrým vodítkem pro nastavení a přípravu na další přílety. Předně, musím se soustředit na ty mikrochvíle, kdy se kolibřík odváží do vyšších pater a má za sebou jemné pozadí tvořené protějším kopcem, honit ho v chroští nemá mysl. I když tam tráví drtivou většinu času, fotky z této fáze jsem stejně zase vymazal. Kolibřík se u kvítku zdrží nejdéle jednu vteřinu, během toho je třeba kolibříka lokalizovat, zakomponovat, zaostřit a vyfotit. Nebylo příliš vhodné používat tichou elektronickou závěrku, která v určitých situacích deformuje tvar křídel letícího kolibříka. Zvolil jsem mechanickou závěrku. Série s průběžným zaostřováním (L) se jevila jako logická, ale v tomto případě byla poměrně kontraproduktivní. Fotek, kdy jsem stihl zachytit kolibřík ve správné pozici, bylo pomálu a nebylo moc z čeho vybírat. Proto jsem vsadil na maximální dosažitelnou rychlost snímání. Tedy na sérii bez doostřování (H) a úpravu několika doplňujících parametrů. Ostření na kolibříka jsem pak vyvolal v době jeho dotyku s kytkou. V Menu C1 (Nastavení H) je třeba nastavit nejrychlejší sérii 15sn/s a vypnout omezovač snímků. Další nastavení, které je třeba změnit, je Priorita spouště (C1) a priorita IS (C2). Prioritu spouště jsem u módu S-AF i C-AF nastavil na Zapnuto, což umožňuje foťáku snímat bez ohledu na to, zda je kolibřík precizně zaostřený. Vím, zní to asi divně, vždyť o ostrou fotku mi jde. Nicméně návštěva tohoto konkrétního kolibříka je tak krátká, nevyzpytatelná a ideální kompozice trvá opravdu jen zlomek vteřiny, že je praktičtější vybírat z mnoha pořízených fotek než se spolehnout, že těch pár bude obsahovat i správnou pozici křídel. Stejně tak jsem nastavil v C2 Stabilizaci obrazu na – Priorita fps (priorita rychlosti snímání). Místo spoléhání na stabilizaci jsem upřednostnil vyšší ISO (1600), kde jsou časy kolem 1/400s pohodlně udržitelné. Rychlost snímání se tím dostane na maximum a foťák má podobný zvuk jako šicí stroj. Za normálních okolností by možná podobné nastavení nedávalo tolik smysl, ale tady to výborně zabralo – někdy se vyplatí trochu experimentovat bez ohledu na obecná doporučení.

Focení kolibříka půvabného v horském biotopu, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS

Dva dny jsem tak strávil čekáním na chvíli, kdy se kolibřík vrátí na své oblíbené kvítky. Návratů bylo v řádech jednotek. S ohledem na velikost kolibříka, nevyzpytatelnost jeho výskytu a nutnost častých přesunů na to správné místo, jsem znovu ocenil kompaktní rozměry E-M1 III s nasazeným objektivem M.Zuiko 300mm/4 IS. Celá sestava má okolo 2kg a úhel záběru je příjemných 600mm. Stavět foťák na stativ bylo ztrátou času. V důsledku popsaného nastavení mám okolo dvaceti brilantně zaostřených fotografií kolibříka půvabného u kvítků s příjemným pozadím. Vybrat jeden nejvíce reprezentativní bylo už celkem snadné.

Kolibřík půvabný, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1600, f/4, 1/400s, z ruky

Zmíněné nastavení se mi osvědčilo jen u tohoto poměrně extrémního druhu. Pro focení ostatních druhů, které u kvítku setrvají 2 a více vteřin, jsem se vrátil k původním hodnotám mého režimu C4, včetně skupiny 3×3 zaostřovacích bodů. Vzhledem k tomu, že navštěvovaných kvítků bylo mnohem méně, dalo snáze předvídat, ke kterému se kolibřík vrátí. Tady se mnohem více osvědčila strategie postavit foťák na stativ, předem zakomponovat fotku, nechat volný prostor pro kolibříka, do něj umístit skupinu AF bodů a čekat na přílet. Dá se to ještě zjednodušit tím, že se jedna větvička s oblíbeným kvítkem odstřihne a umístí na strategičtější místo. Pak je to opravdu jen o pohotovosti a schopnosti neprospat po půlhodině čekání ten správný moment. Ukázku toho, jak zhruba vypadalo komponování fotky, vidíte na snímku kolibříka kostarického (Black bellied Hummingbird), což je zajímavý druh, který je k vidění jen v úzkém pásu pohoří mezi Kostarikou a Panamou.

Ukázka kompozice fotografie kolibříka kostarického

Kolibřík kostarický, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, ISO 1600, f/4, 1/160s, z ruky

 

 

Koupání v ledovém bazénu

 

Když sledujete sedící kolibříky, máte pocit, že to s nimi každou chvíli praští. Prudce jim tluče srdíčko, překotně dýchají a neustále se rozhlížejí kolem sebe, aby jim náhodou někdo neobsadil oblíbený zdroj potravy. Krása některých druhů kolibříků pak nejlépe vynikne právě v těchto chvílích. Když se to povede a správně se na vás otočí miniaturní druh vousatého kolibříka – kolibřík vulkánový (Volcano Hummingbird), nestačíte zalapat po dechu nad barvami, které zahrají. Totéž platí o ikonickém druhu – kolibříku ohnivobradém (Fiery-throated Hummingbird) nebo kolibříku skvostném (Talamanca Hummingbird). Tady se víc než kdy jindy vyplatí trpělivost. Pokud se vám podaří objevit jejich oblíbené místo k odpočinku, stačí se pozvolna přibližovat. Dlouhé ohnisko vám pomůže zabrat drobného ptáčka v dostatečné velikosti bez nutnosti většího ořezu. K tomu výborně poslouží velmi krátká minimální ostřící vzdálenost (1,4m) objektivu M.Zuiko 300mm/4 IS. Jakmile se kolibřík vrátí na svou větvičku, je dobré nešetřit na sérii snímků (doporučuji tichý režim L). Onen moment, kdy se kolibřík správně pootočí, je celkem nevyzpytatelný a jedinečný. Udělat ostrou fotku není vůbec složité, ale dokonale natočenou hlavu kolibříka najdete jen u jednotek z nich. Tichá závěrka s 18 snímky za vteřinu bývá ideální řešení. Po odletu kolibříka stačí projít pořízené fotky, uzamknout ty nejlepší momenty a hromadně promazat zbytek. Jak jsem podrobněji popsal výše, touha po portrétu kolibříka půvabného byla díky jeho chování ta tam. Jako odpůrce mandarinek s peckami a studené vody jsem si tak bez uzardění mohl dovolit smělé prohlášení – „jestli se mi podaří vyfotit portrét kolibříka půvabného podle mých představ, skočím do toho ledového bazénu před naší horskou ubytovnou“. Vnímal jsem to jako naprosto bezpečné prohlášení, protože kolibřík celý předchozí den odsedával na naprosto nefotitelných místech. Osud je ovšem někdy neúprosný, a tak se stalo to, v co nikdo nevěřil. Po dvou dnech čekání na kolibříka půvabného se mi nakonec podařilo objevit místo, kam párkrát na chvíli odsedl. A jako na potvoru zapózoval ve své celé kráse. V kombinaci 300mm objektivu a konvertoru 1,4x jsem nakonec pořídil sérii jeho portrétů (asi 300) přesně podle svých představ. Mé nadšení neznalo mezí a po kontrole několika posledních fotek jsem odhodil foťák, bundu, kalhoty, stud a odpor a dal si několik temp v bazénu, který jsem vždy obcházel velkým obloukem a zásadně v čepici a rukavicích. Trochu toho kolibříka podezřívám z toho, že si na větvičku sedl na just. A já mu za to děkuji.

Kolibřík půvabný, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 300mm/4 IS, TC 1.4x, ISO 640, f/5.6, 1/250s, z ruky

Je to tam!

Jak zvýšit přesnost AF

 

Ostření je na E-M1 III výborné, ale abyste z něj dostali maximum, nestačí jednoduše změnit S-AF na C-AF. K ostření se váže celá řada doplňujících parametrů, jejichž kombinace může značně ovlivnit vaše pocity z výsledků. Proto se mi maximálně osvědčilo poznat možnosti foťáku hodně do hloubky a využít konkrétní nastavení na konkrétní objekty. Před každou podobnou cestou je dobré si sednout, sepsat nejpravděpodobnější motivy a co konkrétně od chování foťáku chci. Dají se vyladit dvě nebo tři nastavení, která lze pak uložit pod custom režimy C a ideálně je měnit podle potřeby stiskem přiřazeného tlačítka. Pak z foťáku můžete dostat strašně moc. Tím netvrdím, že je AF neomylný, jen že mu můžete hodně pomoci. Pokud nejsou výsledky ostření podle vašich představ, zkuste upravit některý z těchto parametrů:

+ nastavení limiteru – (až 3 možnosti s nastavením na jedno kliknutí)
+ redukce matice (např. 5 x 5) pro rychlou změnu AF bodů
+ zvětšení AF bodů (např. 3×3 nebo 5×5)
+ zapnout nebo naopak vypnout prioritu stabilizace
+ zapnout nebo vypnout prioritu zaostření
+ uložit si změnu velikosti AF bodu pod tlačítko joysticku pro rychlou změnu

Listonos citrusový, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 500, f/13, 1/80s, 4x blesk Olympus FL-700WR, stativ Peak Design

Focení „nočních kolibříků“

 

Fotografii kolibříků lze pojmout mnoha různými způsoby, já popsal ten nejjednodušší, kde stačí jen foťák, objektiv a přirozené světlo. Existují například metody, jak zcela zmrazit pohyb jejich křídel s maximem detailů. K tomu se využívá sestava několika blesků a umělého pozadí. Vznikne tak jakýsi ateliér, který umožňuje zachytit momenty jinak nemyslitelné. Prakticky stejném principu funguje focení „nočních kolibříků“ – netopýrů. Několik druhů, které žijí v Kostarice, se totiž živí sáním nektaru z květů. Není třeba řešit umělé pozadí, to tvoří černá tma. Zde se mi fantasticky osvědčil foťák v kombinaci s radiovým odpalovačem Olympus FC-WR a 4 blesky Olympus FL 700WR. Nastavení není složité, a pokud se scéna nastaví správně, fotky padají rovnou hotové. Dají se tak zachytit velmi zajímavé pozice netopýrů. Přesné nastavení zde popisovat nebudu, to patří mezi věci, se kterými rád pomohu fotografům, s kterými podobné fotky tvořím na cestách. Olympus tak není o tuto zajímavou kratochvíli nijak ochuzen a funguje naprosto perfektně.

Vampýr dlouhojazyčný, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 400, f/14, 1/80s, 4x blesk Olympus FL-700WR, stativ Peak Design

Co E-M1 III přináší z pohledu fotografa krajiny?

 

Zatím jsem popsal, jak využít naplno možnosti E-M1 III pro focení zvířat. Olympus však skvěle vybavil své foťáky i na focení krajiny. Pro focení bez stativu se například výborně osvědčuje objektiv M.Zuiko 12-100mm/4 IS se stabilizací (v kombinaci se stabilizovaným tělem až 7,5 EV), který zejména na širokém konci umožňuje udržet extra dlouhé časy z ruky (není tak složité dostat se až k 10“ expozici). K tomu je možné použít nízké hodnoty ISO (100 a 64). V tomto režimu mírně klesne dynamický rozsah a nízká ISO je dobré volit na uzavřených scénách, jako jsou tekoucí vodopády v lese, nebo za sníženého množství světla ráno či navečer. V menu je možné zvolit, jakou má obraz s nízkým ISO prioritu – já mám nastavenou prioritu kvality výstupu. Výstupy jsou po technické stránce výborné. I když jsou na trhu foťáky, které nabízejí větší dynamický rozsah, doporučuji vyzkoušet, co všechno foťák zvládne. Možná budete překvapeni, co všechno jde z fotky vytáhnout. Příkladem je například fotka naší ubytovny s tekoucím potokem, ta je výsledkem jediné expozice na ISO 64.

Bosque de Paz Lodge, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, Laowa 7.5mm/2, ISO 64, f/11, 8s, stativ Peak Design

Pro zachování maxima informací není nic jednoduššího než využít expoziční BKT a snímky klasicky spojit v postprocesu. Pokud je scéna klidná, dá se využít snímání s vysokým rozlišením (HiRes). V E-M1 III nově přibyl režim focení HiRes fotek z ruky, který využívá přirozeného pohybu fotografa.

Vodopád La Paz, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, Laowa 7.5mm/2, ISO 64, f/11, 5 expozic pomocí funkce Expoziční BKT, stativ Peak Design

V případě, že je ve scéně více světla a pro výsledný efekt je třeba nastavit delší čas, je k ve foťáku k dispozici režim vestavěného ND filtru. Ten spojí několik expozic dohromady a výsledný efekt způsobí například rozmazání vody ve vodopádu i v podmínkách, kdy je dosažení času kolem 1“ nemyslitelné. Samozřejmě je možné použít konvenční ND filtry a vestavěným ND filtrem násobit jejich sílu bez nutnosti skládat více filtrů na sebe. Skvěle funguje náhled výsledné fotky ještě před stisknutím spouště. Podle toho si můžete zvolit optimální sílu filtru a zjistit, jak by fotka vypadala. Někdy je problém, když fouká větřík, který rozmaže pohyblivé větve. Když jsme byli u nejvyššího vodopádu v Kostarice, Catarata del Toro, foukal hodně silný nárazový vítr. Kromě čisté kompozice, jsem naopak vyhledával i pohled orámovaný stromy, kde mi právě jejich pohyb na fotce připadá zajímavý. ND filtr se tak dá využít k různým kreativním účelům. Využití ND filtru je nejlepší ze stativu. Já měl v Kostarice zapůjčený nový stativ Peak Design a to je pro kompaktní těla Olympus dokonalá volba. O tom ale více v samostatném článku.  U některých expozičních časů se obejít i bez stativu. Určitě stojí za to experimentovat. Najednou zjistíte, že můžete fotit mnohem častěji z ruky, než byste si mohli připustit.

Vodopád Catarata del Toro, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 12-100mm/4 IS, ISO 64, f/10, 6s, funkce ND filtr 32, stativ Peak Design

Samostatnou disciplínou je focení nočních krajin. E-M1 III přináší novou funkci ostření na hvězdy. Pokud fotíte krajinu osvětlenou měsícem, určitě doporučuji vyzkoušet, co udržíte z ruky. I když rozum velí dát foťák hned na stativ, možná budete překvapeni, co jde z foťáku v kombinaci s širokými objektivy dostat z ruky. Samozřejmě jsou chvíle, kdy bude stativ nutností. Pro tyto situace je zase možné využít i režimy Live zobrazení, které umožňují sledovat vývoj expozice online. Režimy Live Bulb, Live Time a Live Composite (např. malování světlem, rotující hvězdy, apod.) najdeme aktuálně na samostatné pozici hlavního otočného voliče s písmenem „B“. Od předchozího modelu se tak výrazně zrychluje jejich volba. Pro fotografy časosběrů je v menu nově možné nastavit snímání až 9999 snímků (dříve 999). Díky tomu, že foťák disponuje až 4 uživatelskými režimy (na stejném otočném voliči jsou označené C1 – C4), může si fotograf – krajinář foťák dokonale přizpůsobit. Dejme tomu, že si foťák nechá v režimu nejběžnějších hodnot. Na volbu C1 si například nastaví focení s ND filtrem pro vynucení delších časů, na C2 řekněme focení ve vysokém rozlišení, na C3 si nastaví expoziční bracketing pro situace, kdy má scéna příliš velký dynamický rozsah a na C4 přidá focus bracketing pro motivy, které vyžadují extra velkou hloubku ostrosti. Na B jsou pak zmíněné režimy pro noční focení. Jak už víme, není třeba režimy C1-C4 vybírat otočným ovladačem, ale dají se naprogramovat k libovolně zvoleným tlačítkům. Na nich je možné zvolit další podpůrné funkce jako je zesílený náhled. Ten umožní vidět obraz i v situaci, kdy je tak málo světla, že za normálních okolností na displeji nevidíte prakticky nic. E-M1 III umožňuje nastavit si aktivaci Zesíleného náhledu na tlačítko a navíc nově zobrazuje viditelný nápis Boost, který vás na aktivovaný režim upozorní. Při manuálním ostření můžete využít i pomocníka MF, který pomocí barevného zvýraznění ukazuje zaostřené roviny obrazu. Aby toho nebylo málo, fotograf si toto nastavení může ještě uložit do počítače například pod názvem krajina_em13 a před cestou s krajinářským zaměřením si ho nahrát komplet do foťáku. Pro účely focení zvířat si může vytvořit podobně specifickou sadu nastavení třeba zvířata_em13 a vyrazit na „lov“ tukanů a kolibříků do Kostariky.

Díky kompaktním rozměrům se dají fotit dlouhé expozice i z ministativu Joby s využitím funkce ND filtru

Tak co, Vincente, máme radost?

 

Pokaždé, když přijde na trh nový foťák (napříč značkami), strhne se vášnivá diskuze na téma jeho přínosů, radostné i zklamané ohlasy. Stejně tomu bylo i při uvedení novinky E-M1 Mark III. Kdyby se mě Jules Winnfield zeptal „Tak co, Vincente, totiž Petře, máme radost?“, asi bych mu odpověděl stejně jako Vincent Vega – „Jo, máme radost“. (Pokud nevíte, co mám na mysli, tady je odkaz na video). Jednoduše řečeno, foťák přináší super výkon E-M1X do kompaktních rozměrů E-M1 II a řadu příjemných novinek, které mi pomáhají v reálné tvorbě. Na mnoha příkladech v posledních dvou článcích jsem se vám pokusil přiblížit to, z jakého úhlu na foťáky koukám já. Pro mě zkrátka není nejdůležitější, jestli je foťák nejvíc trendy, jestli svůj výkon dosahuje jedním, dvěma, třemi nebo deseti procesory, ale jak se chová v reálném prostředí a jestli se jeho chování dá přizpůsobit k mým potřebám. V debatách se hodně řeší využití stále stejného hledáčku EVF a LCD. Netvrdím, že by mě nepotěšilo mít v EVF větší rozlišení, ale zároveň říkám, že mě současný hledáček v ničem neomezuje. Nedokážu si vybavit jedinou fotku, o kterou bych díky současnému hledáčku přišel. Z mého pohledu zobrazuje dostatečně věrně to, co fotím, a ani při akčnějších scénách mě nelimituje. Stejně je na tom LCD. Pokud by měl větší rozlišení, proč ne, ale to současné mi nebrání komponovat a kontrolovat ostrost fotek (TIP: pokud obtížně rozlišíte, které fotky jsou ostré od těch méně ostrých, nastavte si zobrazení ostrosti na +1. Na RAW to nemá vliv a garantuji vám, že ostrou fotku při zvětšení 1:1 poznáte). Dále jsem zaznamenal rozladění z využití stejného rozlišení 20 MPX. Ano, pokud by vyšší rozlišení přineslo vyšší kvalitu, proč ne, já využiji každý pixel. Ale kdyby to mělo znamenat jakékoli omezení současného stavu – například zvýšení šumu, snížení dynamického rozsahu, rychlost reakcí foťáku, ukládání fotek v sérii, atd., jsem naprosto spokojen s tím, co umí foťák teď. Z foťáku mám několik desítek tisků na 1m a jejich technická kvalita je výborná. Takže zcela upřímně říkám – aktuálně nepostrádám ani lepší rozlišení LCD, EVF ani více pixelů, ale samozřejmě by mi ani jedno nevadilo. Níže najdete moje shrnutí toho, v čem mi nový foťák opravdu pomáhá a co tam pro svou tvorbu postrádám. Každý máme prostě své priority a ty mé více vycházejí z reálných situací v přírodě po kotníky v bahně než z porovnávání technických parametrů po kotníky v bačkorách. Už jsem totiž zažil situaci, kdy majitel foťáku s krásnějším hledáčkem foťák odkládal stranou, kdykoli se dělo něco akčního, a vracel se k záložní zrcadlovce. Stejně tak jsem měl možnost vyzkoušet si peklo, jaké to je, mít foťák s obřím rozlišením a kontrolovat si ostrost série zvětšených fotek 30 sekund místo 3 sekund. Každý foťák na trhu má svoje silné stránky a své slabiny, se kterými je třeba se umět vyrovnat. Volba správného foťáku tak musí vycházet z reálných potřeb a očekávaných situací vlastní tvorby než z čistého výpisu parametrů stylem „kdo vejš“.

Listovnice červenooká, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 64, f/2.8, 1/125s, blesk FL-700WR, z ruky

Co mě na novém foťáku nejvíc baví (řazeno náhodně)

 

+ Odolnost vůči rozmarům počasí – Nemít strach z tropického lijáku nebo naopak mrazu je tak osvobozující, že rozmary počasí na vaši tvorbu nemají prakticky žádný vliv – jinými slovy, ten foťák vydrží všechno.

+ Nový materiál pogumování těla – Na těle je nový druh pogumování, které by mělo být mnohem méně náchylné o odlepování než u E-M1 II.

+ Ergonomie – Foťák padne dokonale do ruky s gripem i bez něj a přizpůsobení tlačítek je pro mé účely téměř dokonalé.

+ Možnosti přizpůsobení – Foťák umožňuje tolik různých variací, že jsem i po letech v úžasu, díky tomu se z něj stává naprosto univerzální nástroj, který zvládá focení krajiny, zvířat i makra a ke každému motivu nabízí naprosto nebývalé množství pomůcek.

+ Stabilizace – Opakuji to stále, jsem na stabilizaci Olympusu prakticky závislý a řadu fotek bych bez ní prostě neměl a stativ jsem s sebou nevláčel ani během své dlouhé éry s full frame.

+ Rychlost – Samozřejmě mě baví možnost snímat fotky v extra rychlých sériích, ale to není jediná rychlost, kterou mám na mysli; foťák je extrémně responzivní, všechny ovladače reagují bez prodlevy a příjemně se jimi otáčí, a reakce na pokyny jsou bleskové.

+ C1 – C4 na tlačítka – Možnost přidat si konkrétní režimy C1-C4 k tlačítkům a ve zlomku vteřiny reagovat na situace před vámi z něj dělá naprosto nový stroj (v tom vnímám jeden z největších přínosů vůči E-M1 II); stejně tak je super možnost průběžné aktualizace C1-C4 bez nutnosti vstupu do Menu.

+ Nové funkce k tlačítkům – Aktuálně lze každému z tlačítek přidat jednu z 35 funkcí.

+ Senzor EVF – Nově lze nastavit, že senzor EVF nereaguje při vyklopeném displeji, při zaklopení ano, to je super drobnost, která značně ulehčí komponování ze složitějších úhlů bez obav, že při pohybu ruky před hledáčkem nebo přiblížením foťáku k tělu obraz z LCD zmizí.

+ Časovač Live Composite – Možnost nastavit třeba hodinu na snímání rotujících hvězd pomáhá dosáhnout přesnějších výsledků bez nutnosti průběžné kontroly.

+ Rotace AF bodů – Po zvolení krajního AF bodu je možné dostat se na druhou stranu jedním stiskem a není třeba přebíhat zpět.

+ Uživatelské nastavení AF bodů – Možnost nastavení vlastní matice a velikosti AF bodů je dalším značným posunem oproti E-M1 II, který extrémně rychle dokáže reagovat na situaci před vámi, to je podle mě opravdu „game changer“ v oblasti AF u Olympusu a zamiloval jsem si to už u E-M1X.

+ Osobní Menu – Funkce, která mi u předchozího modelu chyběla, naprosto dokonale vymyšlené nastavení a 5 záložek o 7 položkách snad nemůže limitovat nikoho.

+ Detekce obličeje – Zcela nový level oproti všemu, co zatím Olympus vyprodukoval, značný posun oproti E-M1 II i E-M1X, to nevyužiji jako fotograf zvířat, ale jako otec dvou princezen.

+ Zobrazení Boost – Při aktivaci zesíleného náhledu se zobrazí nápis boost, který neruší a i tak je dobře vidět, což pomáhá uvědomit si, proč se displej chová jinak než obvykle.

Pralesnička drobná, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 30mm/3.5, ISO 320, f/11, 1/125s, blesk FL-700WR, z ruky

Kde vidím prostor ke zlepšení (řazeno náhodně)

 

– Způsob přiřazení funkcí k tlačítkům – Přestože miluji možnosti, které lze k tlačítkům přiřadit, samotný mechanizmus je hodně neefektivní; při výběru je vidět jen jedna položka, a pokud netušíte, jak jdou za sebou (a to u 35 nastavení asi nedáte), může se stát, že listujete 35x dolů, abyste zjistili, že šlo stisknout jednou nahoru; jako ideální bych viděl možnost změnit tento vzhled na mřížku (stejná je třeba u výběru jazyka); zde by byly jednotlivé volby ve formě ikon funkce (stejně už ji většina má) a název by se zobrazoval v záhlaví; přiřadit funkci by pak bylo snadné pomocí křížového pohybu joysticku nebo křížového voliče u „OK“, přínos v rychlosti volby by byl podle mě enormní.

– Možnosti funkcí tlačítek – I když je možností funkcí u tlačítek celá řada, já bych tam uvítal ještě alespoň dvě; tlačítko Menu se díky joysticku přesunulo k očnici, což mi nevadí, ale kamarád, který fotí úplně jiný žánr, si nad tím dost posteskl, podle mě by to vyřešilo jednoduché přidání možnosti Menu do seznamu funkcí u tlačítek a tlačítka Menu do seznamu programovatelných tlačítek; druhá věc, která by výrazně změnila mé chování v terénu, by byla rychlá volba nejpomalejšího času pro AUTO ISO – podle potřeby by se dalo podržet tlačítko, otočit kruhovým voličem a vybrat s ohledem na záměr nejvhodnější hodnotu; opět drobnost, která by posunula rychlost reakcí na novou úroveň.

– Pořadí expozičního BKT – Při snímání scén s velkým dynamickým rozsahem se vytvoří fotky v pořadí 0/-/+ tedy správně exponovaná, pak podexponovaná a pak přeexponovaná; to značně omezuje schopnost sledovat nasnímaný gradient, přidáním možností -/0/+ a +/0/- bych používal automatický BKT mnohem častěji a neřešil to raději ručně.

– AF tracking zvířat – AF-C tracking nefunguje tak spolehlivě jako například detekce objektů na E-M1X. Jako fotografa přírody by mě potěšilo, kdybychom se dočkali algoritmu, který by uměl zaměřit oči zvířat podobně jak to umí třeba u právě E-M1 III u očí lidí.

– C1 – C4 aktivovaná tlačítky – Pokud se volby C1-C4 aktivují pomocí tlačítek, dá se nastavení měnit pomocí Supermenu po stisku OK; jakmile vkročíte do Menu, režim se zruší; jedinou cestou, jak vkročit do Menu je zvolit režim přes otočný volič; nad tím jsem nejednou zaprskal.

– Absence zpoždění mechanické závěrky v Live režimech – Při aktivaci Live režimů je natvrdo nastavena mechanická závěrka, které nelze nikde přiřadit zpoždění, při delších expozicích tak může dojít k rozmazání záběr při nešetrném stisku spouště nebo používat dálkovou spoušť (ale proč se starat o další externí zařízení, kdyby se dalo v menu nastavit zpoždění stejně jako u elektronické závěrky nebo alespoň umožnit přepnout na mechanickou samospoušť).

– Zmenšení fotky po vymazání – Když si kontrolujete sérii snímků při zvětšeném náhledu, ten se po vymazání fotky resetuje na zobrazení přes celou obrazovku, rozhodně bych uvítal, kdyby vymazání fotky nemělo vliv na zvolené zvětšení fotky a následující fotka zůstala zvětšená jako ta předchozí.

– Focus BKT – Možnost vestavěného skládaného makra je famózní, ale neexistuje reálné vodítko, jak správně zvolit posun expozic a jejich potřebný počet; kdyby byla možnost kromě ručního nastavení aktivovat „průvodce nastavením“, dalo by se využít vestavěného dálkoměru, který se aktivuje třeba u PreMF (musel by mít citlivější hodnoty než desetiny metru); pak by stačilo zaostřit a potvrdit nejbližší místo, poté nejvzdálenější a foťák by podle aktuálního ohniska a clony sám dopočítal potřebný počet snímků a potřebných kroků; nebyla by to bomba?

– 2 objektivy v nabídce – Moc by mě potěšilo, kdyby v nabízených objektivech Olympusu přibyla dvě ohniska. První by byl 250mm/2.8 IS – aktuálně mi připadá skok mezi objektivy 40-150 a 300 dost velký (po přepočtu jde o úhel pohledu 300, pak dlouho nic a pak 600); Na mnoho situací je jeden příliš krátký, druhý zas dlouhý, konvertor je jen přechodné řešení. Objektiv s úhlem pohledu 500mm, světelností 2.8 a rozostřením pozadí na úrovni 5.6 a výkonnou stabilizací by byl neskutečným hitem. Umím si představit, že by stále disponoval velmi kompaktními rozměry. Stejně tak bych strašně uvítal, kdyby do portfolia přibyl objektiv na širokoúhlé makro (1:1), který pro FF nabízí Laowa. Představa, že bych měl s možnostmi foťáku v ruce dejme tomu 7.5mm/4 IS, který by měl úhel pohledu 15mm při zachování zvětšení 1:1 a stabilizace, kterou se dají udržet vteřiny z ruky, asi byste mě museli z pralesa vynést v rukou … a stejně bych vám tam zas utekl.

– EVF, LCD – Kdyby měl ten foťák větší rozlišení obou displejů, jsem klidně pro. Na rozdíl od výše uvedených věcí to sice nemá na tvorbu fotek vliv, ale zvýšenému komfortu se bránit nebudu.

Listovnice červenooká, Kostarika 2020, Olympus E-M1 mark III, M.Zuiko 40-150mm/2.8, ISO 200, f/2.8, 1/160s, blesk FL-700WR, z ruky

Dočetli jste až sem?

 

Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv. Pro zajímavost, oba články mají dohromady 14 stran A4 textu. To je skoro malá knížka. Ale myslím, že nový foťák za to stojí. Chtěl jsem, abyste měli představu, jak ty papírové parametry přenést do praxe, a že těch praktických vylepšení oproti E-M1 II je mnohem více, než se na první pohled zdá. Ať už fotíte čímkoli, ať už fotíte cokoli, hlavně si to užívejte a nebojte se využít foťák na maximum. Když s tím budete chtít pomoci, rád vám poradím na individuálních či skupinových kurzech nebo ve svých videokurzech. Koukněte také na první zkušenosti Rosti Stacha.

Sledujte můj Instagram

 

  • Roberto Silverio

    E’ sempre un piacere leggere le tue recensioni
    I migliori complimenti
    Roberto

    Odpovědět
  • Pavel Jelínek

    Přečetl jsem celý článek jedním dechem, zajímá mne fotografie s poznámkou : Biotop kolibříka půvabného s kvítky keře Verbena, Kostarika 2020, foto z mobilu. Stále používáte Honor View 10 ?

    Odpovědět
  • Rostislav Stach

    Petře super práce, jako vždy (y)

    Odpovědět
  • Michal

    Zdravím a především opět chválím perfektní práci! 😉
    Při pohledu na tu fotku z Laowy mě napadlo, tu rybinu 8mm už nepoužíváte? V seznamu výbavy na dpreview ji máte, ale v poslední době u Vás registruji spíš tu Laowu. Zaujala Vás víc (jakkoliv se s tou rybinou dá fotit i “klasicky” a má AF)?
    Docela by mě případně Vaše postřehy k těm dvěma objektivům zajímaly. 😉

    Odpovědět
    • Petr Bambousek

      Používám oba objektivy, ale každý na něco jiného. Laowu používám častěji na krajinu – má rovnější linie, jde na ni dát polarizák, případně na větší druhy zvířat. Rybí oko 8mm je zase super, že umí vytvořit pocit většího zvětšení a raději ho používám na drobná zvířata jako je hmyz, ještěrky, hadi, apod. Pokud by vznikl objektiv 7.5mm/4 IS s AF a zvětšením 1:1 s možností našroubovat polarizační filtr, používal bych jen ten a to tak intenzivně, jak nikdy 😀 Takhle to “musím” přehazovat podle motivu.

      Odpovědět
      • Michal

        Díky za osvětlení. Na tu Laowu (a vlastně i tu rybinu, resp. jen jeden z nich) si tak trochu myslím.
        Podle testů má trochu slabší rohy (i když tyhle čistě technický testy beru s rezervou), zrovna na tu krajinu to není nic limitujícího?

        Odpovědět
  • Karel Kašák

    Dobrý den Petře, nevím, jestli to bylo výběrem, ale Vaše starší publikované snímky jsou focené většinou na ISO 200. Na snímcích z poslední cesty používáte už vyšší ISO. Protože se pracovně pohybuji stále v oblasti špatných světelných podmínek /koncerty, divadla/, kde nelze používat blesk, a je nutná vyšší rychlost, nezbývá mi, než pracovat s vyšším ISO a boj s šumem je mým denním chlebem. Ve všech propagačních materiálech se prezentují novinky a výhody, o ISO se v podstatě nemluví. M1-III má nový procesor. Zaznamenal jste nějaký kvalitativní posun ve zpracování šumu?
    /Exceletní články, díky./

    Odpovědět
    • Petr Bambousek

      To je dáno skutečně spíš výběrem. Pokud jsou to noční fotky, tak tam mi nedostatek světla doplní blesk a ISO může zůstat nízké. Jinak používám ISO kdekoli mezi 64 a 2000. Porovnat ty foťáky z pohledu šumu zatím nedovedu, neb není aktuálně RAW z E-M1 III podporován programy, kde to vyhodnotit umím. Na jaře bych si rád půjčil všechny foťáky Olympus a zkusil je nějak jednotně porovnat mezi sebou. Třeba něco vykoukám. 🙂

      Odpovědět
  • Martin Fara

    V článku uvádíte černě, že jde uložit (tedy i na e-m1 II) c1 až c3 na PC. Je to pravda? mám hledat dál? Nebo to jde jen na III? Jen tři režimy mi přijdou málo. Upgradoval jsem z e-m5 II a tam byly 4 :>(
    Díky moc
    MF

    Odpovědět
    • Petr Bambousek

      Ano, E-M1 II umí své nastavení včetně C1-C3 do PC. Na E-M1 II se vešla nastavení na otočný ovladač, asi proto jsou jen tři. E-M5 II má volbu “jen” v Menu, proto jich tam je více. Já bych využil klidně i 10 C nastavení 🙂

      Odpovědět
  • MartinB

    E-M1ii umí namapovat na tlačítko AF-Limiter. Lze konečně u E-M1iii přiřadit tlačítku i C-AF Lock (Citlivost AF)?
    Překvapuje mě, že neaktualizovali SCP o užitečnější položky, než jsou Gradace/Ostrost/Saturace…, které jsou pro RAWisty k ničemu. Dal bych tam právě C-AF Lock a AF-LImiter.
    Asi i jako ambasádor značky nemáte moc velký vliv na to, co tam dají/nedají, na základě vašich doporučení…?

    Odpovědět
    • Petr Bambousek

      Pokud si vybavím, tak AF Lock mezi funkcemi na tlačítku není. Jestli Olympus naslouchá mým přáním, to je těžké říct 🙂 Je pravda, že na E-M1X se objevila řada věcí, které jsem si přál (a jako feedback odeslal) na E-M1 II. Teď jsem předal opět zcela konkrétní zpětnou vazbu (identická s tím, co je na konci článku), tak uvidíme, jestli něco klapne 🙂

      Odpovědět
  • Zbyněk Hromek

    Článek (i první část) je perfektní mucholapka na koupi tohoto fotoaparátu. Jinak objektiv 250/2.8 by mohl alespoň částečně nahradit výborný Panasonic/Leica 200/2.8 (momentálně v akci za cca 50 tisíc na oehling.cz).

    Odpovědět
    • Petr Bambousek

      Díky za tip. Ten Panasonic se mi líbí, jen je na mé potřeby krátký a neběhala by synchronizace stabilizací. Uvidím, co přinese čas 🙂

      Odpovědět

Post a comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..