M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS je prvním ze dvou ohlášených superzoomů na rok 2020 od Olympusu, který se dostává do prodeje. Měl jsem příležitost objektiv několik týdnů testovat (děkuji Olympusu CZ&SK za zapůjčení) a rád bych se s vámi podělil o své pocity. Na úvod ještě upřesním, že jsem měl k dispozici předprodukční vzorek a výsledky se mohou v některých ohledech od finálního produktu lišit.
Sysel obecný, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 400mm, ISO 200, f/6.3, 1/250s, z ruky
Co je to za objektiv
Jedná se o objektiv střední třídy, ale vykazuje celou řadu prvků profesionální řady objektivů PRO. Na první pohled a dotyk je to velmi precizní dílenské zpracování, stativová patka s profilem Arca-Swiss a naprosto jemný chod prstenců na ovládání zoom a ostření. Ty jsou od sebe rozlišitelné i hmatově díky použití jiné formy vroubkování. S řadou PRO objektiv také sdílí dokonalou odolnost vůči rozmarům počasí, neb je odolný vůči prachu, vodě a mrazu. Kdo někdy zkoušel objektivy od Olympusu v rozmarném počasí, tak ví, že to nejsou jen prázdné věty na papíře, ale že se jedná o odolnost výjimečnou.
Olympus E-M1 II, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS – praxí ověřená odolnost vůči dešti
Velikostí i vahou je objektiv téměř totožný s legendárním M.Zuiko 300mm/4 IS. Proč legendárním? Protože ten objektiv je pro fotografy zvířat opravdový klenot a kdo jednou pocítil jeho schopnosti, ten má hodně vysoko nastavenou laťku vůči jiným objektivům. Opticky se mu z teleobjektivů vyrovná asi jen Panasonic 200mm/2.8 OIS a počítám, že dost pravděpodobně i profi M.Zuiko 150-400mm/4.5 IS s vestavěným konvertorem 1,25x, který bychom mohli vidět v prodeji ke konci roku 2020.
Labuť velká, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 400mm, ISO 250, f/6.3, 1/1600s, z ruky
Stabilizace
M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS má, jak už název napovídá, s 300mm/4 IS shodnou také přítomnost stabilizace. Jedná se zatím o třetí stabilizovaný objektiv (spolu s 300mm, 12-100mm). Stabilizaci ovšem nedokáže synchronizovat s tělem. Zároveň jsem měl pocit, že nabíhá pomaleji. Při používání na těle OM-D E-M1 III mi lépe fungovalo vypnout stabilizaci na objektivu a upřednostnit tu v těle, která sama osobě zvládá až -7 EV kompenzace. Náběh i výkon stabilizace mi pak připadal mnohem lepší. Otázkou je, která stabilizace bude výhodnější na nižších modelech, jako je řada E-M10/E-M5. Novým majitelům objektivu doporučuji vyzkoušet, která stabilizace jim přinese lepší výsledky.
Olympus M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS
Obří rozsah
Při prvním pohledu na objektiv nevypadá 100-400mm tak zásadně. U Canonu je to například již tradiční a oblíbený zoom. Jenže ve světě čipu m43 je to rozsah, který svým úhlem pohledu pokrývá dvojnásobek, tedy 200 – 800mm. A to už je rozsah, který bychom u samotného objektivu bez konvertorů hledali marně (nejblíže tomu byla skoro 6kg Sigma 300-800mm/5.6). Na snímcích je vidět, jaký je rozdíl obou konců zoomu.
Pokud fotíte na ohnisku 400mm (eq. 800mm) můžete celkem snadno při hledání objektu „zabloudit“ a chce to určitou praxi, abyste měli v hledáčku zvíře okamžitě. Při focení od země s vyklopeným displejem je to ještě zábavnější. To poznáte hlavně ve chvíli, kdy si začnete užívat další vlastnost tohoto objektivu – minimální ostřící vzdálenost od 1,3m. Otevřou se vám možnosti focení i menších druhů hmyzu, než jsou vážky nebo motýli. Při použitém ohnisku 400mm (eq. 800mm) máte k dispozici „makro“ zvětšení 0,29x (eq. 0,57x) a to je skvělý pomocník. (Např. 300mm/4 má zvětšení 0,24x). Jen vám bude možná chvíli trvat, než motýla v hledáčku objevíte.
Šidélko páskované, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 400mm, ISO 500, f/6.3, 1/400s, z ruky
Clona 6.3
Vedle mnoha skvělých parametrů je tu jeden, který bude asi hodně lidí řešit, a to je minimální clona. Na ohnisku 300mm a 400mm je minimální clona na hodnotě 6.3. To je samozřejmě při takto kompaktních rozměrech objektivu pochopitelné, v praxi to má samozřejmě vliv na jemnost pozadí, výsledné časy i ostrost objektivu. Při kompozici je dobré mít na paměti, že čím vzdálenější pozadí od objektu, tím příjemnější bude. Do otevřených biotopů, jako jsou louky, rybníky, mokřady, pole, to problém není, stejně tak na statické lesní motivy (orchideje, sovy, …) to nebude v kombinaci se stativem takovou překážkou. Pokud je vaším hlavním cílem fotit souboje muflonů v lese po západu slunce, není to ideální nástroj. Jednak budete muset posouvat ISO hodně vysoko, tím si od určitých hodnot zasáhnete do kresby a případné zaclonění požene ISO ještě výše. Jestli je vaším hlavní cílovkou focení v ZOO, focení kachen, volavek, bahňáků, motýlů, vážek, orchidejí, a já nevím, co ještě, pak věřím, že může být tento objektiv vaším skvělým společníkem.
Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS – velikost objektivu
Kresba
Než napíšu něco o kresbě, rád bych si nejprve srovnal názvosloví. Často se při rozhovorech s fotografy o kresbě objektivu setkávám jen se dvěma konci. Hovorově řečeno jsou vyjádřené „je to bláto“ nebo „řeže jako kráva“. Já bych svou škálu, na které hodnotím objektivy, trochu rozšířil, a podobně expresivně bych ji mohl popsat asi takto „je to bláto“ – „je to slabota“ – „kreslí dobře“ – „kreslí velmi dobře“ – „řeže jako kráva“. Osobně si myslím, že kresba M.Zuiko 100-400mm je na svou třídu, rozsah a cenu velmi dobrá. K tomu nejvyššímu stupni to občas svádí, protože pohledem na samotné fotky je kresba opravdu hodně příjemná, ale když pak dáte vedle nich fotku pořízenou třeba zmíněným Olympusem 300mm/4 IS, pak zjistíte, že té kresby může být ještě víc. Ten rozdíl bych popsal absencí mikrodetailu, kterým zmíněná třístovka oplývá. Kdo čekal, že za poloviční cenu bude kresba tohoto objektivu stejná jako u pevné 300mm, ten bude díky nereálnému očekávání zklamán, i když je jí v mnoha situacích hodně blízká. Jak jsem ale psal, škála ostrosti má mnohem víc stupňů než „řeže“ nebo „bláto“ a opravdu si myslím, že 100-400 se nemusí za svůj výkon vůbec stydět.
Sojkovec jihočínský, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 100mm, ISO 1600, f/5, 1/13s, z ruky
Porovnání s Panasonic 100-400mm/4.5 – 6.3 IOS (podmínky testování)
Když jsem měl objektiv od Olympusu k dispozici, po chvíli jsem pocítil, že bude užitečné vyzkoušet ho i bok po boku s objektivem Panasonic 100-400, který je už nějakou dobu na trhu. Nakonec se to podařilo (děkuji za zapůjčení FotoŠkoda). Měl jsem tak v jednu chvíli možnost otestovat Olympus 100-400mm/5.0-6.3 IS a Panasonic 100-400mm/4.0-6.3 OIS vedle sebe. V tu chvíli jsem se dostal do testovací spirály, protože kombinací ohnisek a clon je strašně moc. Na divokých zvířatech se srovnávací testy dělají dost těžko, protože bůh ví proč, zvířata pořád někam odcházejí nebo odlétají. Po několika statických testech – focení z okna – jsem se na jeden den vypravil do ZOO Praha. Bylo zataženo hodně nízkou oblačností a většinu dne lilo. Asi těžko hledat lepší podmínky na test – v příznivějším počasí se dají očekávat výsledky jen lepší, takže to byla zároveň i zatěžkávací zkouška. Před testováním jsem znal zoom Panasonicu pouze z obrázků a několika kusých zpráv od fotografů. Ti většinou hodnotili jeho delší konec (400mm) jako „bláto“. Jak víte, moje škála je trochu jemnější a na ní bych zdaleka Panasonic tak příkře nehodnotil. Do „bláta“ má podle mě hodně daleko. Já bych jeho výkon viděl jako „dobrý – velmi dobrý“. V ZOO jsem „zaparkoval“ na několik hodin u výběhu pelikánů, kde je vždy dost postávajících i poletujících divokých volavek a kvakošů. Koncept výběhu bohužel není vybudován fotograficky, a tak je okolní vegetace většinou příliš blízko opeřencům, aby z toho mohla vzniknout nějaká zajímavější fotka. Naštěstí se ptáci v dešti skoro nehýbali a stáli jako pecky. Stihl jsem tak většinou mezi snímky prohazovat objektivy a k pevné 200mm i konvertory. Fotil jsem výhradně na nejnižší dostupné clonové číslo, protože tam je podle mě srovnání kresby nejdůležitější – na clonu 8 toho moc nevykoukám. I tak jsem se díky totálně zatažené obloze a deštivému počasí dostával při focení z ruky na celkem hraniční časy kolem 1/60s. Na některých fotkách si můžete také všimnout, že i přes veškerou snahu se mi nepodařilo vytvořit zcela identický snímek (zvířata jsou prostě potvory). Během návštěvy ZOO jsem prošel i několik dalších výběhů, nafotil několik set fotek a mám myslím celkem obrázek o tom, jak si objektivy vzájemně stojí.
Výběh pelikánů v ZOO Praha a dvě volavky, na kterých jsem ověřoval kresbu objektivů
Ukázka kresebnosti objektivů na 400mm a otevřenou clonu
Porovnání s Panasonic 100-400mm/4.5 – 6.3 IOS (moje pocity)
Pokud se fotí na ohnisko okolo 200mm, oba zoomy kreslí velmi dobře. Na ohniscích 300mm a 400mm byly výsledky také celkem srovnatelné, přesto jsem mezi objektivy vysledoval rozdíl v podání kresby. Někdy mi přišel lepší Panasonic, jindy Olympus, ale téměř vždy jsem u Panasonicu pozoroval ne zrovna lichotivé zobrazení oblastí, které jsou těsně mimo zaostřenou rovinu, což pocitově zhoršovalo vnímání kresby jako celku. Zatímco zoom Olympusu vykazoval jen úbytek kresby, u Panasonicu se projevilo zjemnění kresby spojené s chromatickou aberací a mírným závojem (těžko to asi popisovat slovy, na odkazu níže najdete několik příkladů). Ostrost mi proto připadá u Olympusu o chlup lepší. Také z pohledu ovládání mi připadal Olympus o dost příjemnější, kde i přes své větší rozměry, umožňuje naprosto hladký chod obou otočných prstenců, zatímco u Panasonicu docházelo na zoomovacím prstenci k jakýmsi skokům (při záměru trefit třeba přesně 200mm jsem potřeboval asi tři pokusy). Je možné, že by se to časem nějak rozchodilo, ale chvilkami mě to dost zlobilo, zejména když jsem chtěl porovnat stejná ohniska a volavka během mého „šachování“ opustila stanoviště.
Není 400mm jako 400mm
Jednu zajímavost jsem pozoroval také při testování doma na maketách ještěrek. To, že zoomy mají trochu menší přiblížení než pevná ohniska se stejným počtem mm, jsem věděl už dříve. Co mě ale překvapilo, byl rozdíl u obou zoomů. Pokud u zmíněných objektivů porovnáte velikost foceného objektu na ohnisko 400mm, pak se ze stejné vzdálenosti liší. U Panasonicu 100-400 je objekt menší a odpovídá zhruba tomu, jak vypadá u Olympusu 100-400 ohnisko 342mm. Největší je pak objekt na pevné dvoustovce s konvertorem. Co je (pro mě) neméně zajímavé, že na větších vzdálenostech se rozdíl prakticky smazává, jak je patrné i z testovacích fotek v kapitole níže. Z praktického hlediska se to uplatní pro focení detailů (close-up), kde bude ze zoomu Olympusu ze stejné vzdálenosti objekt kapku větší.
V ČEM MÁ NAVRCH OLYMPUS?
+ Dílenské zpracování – Olympus má (podle mě) preciznější zpracování, i když pocit je více „plastový“, Panasonic působí více stroze (věc osobního vkusu).
+ Hmatové oddělení kroužků zoom a MF – Olympus má výborně hmatově oddělené prstence ostření a zoom, při držení foťáku u oka člověk přesně ví, jaký kroužek drží, u Panasonicu jsou tři stejně rýhované kroužky za sebou a někdy chytnete místo ostření kroužek zámku zoom.
+ Preciznost zoomování – Olympus má mnohem jemnější a přesnější chod zoomu, při otáčení dvěma prsty na Panasonicu hodnoty v celém rozsahu přeskakují.
+ Preciznost MF – Olympus má naprosto jemný prstenec na ostření, Panasonic klade znatelně větší odpor.
+ Vysunutí zoomu – Olympus se vysouvá méně, lépe se drží těžiště.
+ Otáčení objímky – Olympus umí otáčet stativovou objímkou kolem dokola, Panasonic jen o 90°a navíc jen na jednu stranu – nelze natočit tak, aby spoušť byla směrem dolů.
+ Stativová patka – Olympus má vestavěnou zaoblenou ArcaSwiss patku – lépe se drží než hranatá patka Panasonicu.
+ Limitery AF na objektivu – Olympus má na objektivu 3 nastavení limiteru, Panasonic 2.
+ Zvuk IS při zatřesení – Olympus má člen IS mnohem lépe upevněný, při zatřesení nevydává skoro žádný zvuk, u Panasonicu v tom IS „klachtá“ a působí jako chyba objektivu s uvolněnou čočkou uvnitř.
+ Telekonvertor – Olympus umožňuje připojit TC 1.4x i TC 2x, Panasonic neumožňuje TC připojit vůbec.
+ Přiblížení – Olympus přiblíží na 400mm více než Panasonic. 400mm na Panasonicu odpovídá zhruba 342mm na Olympusu (na vzdálenost okolo 2m), na větší vzdálenost se rozdíl smyje.
+ Plná funkčnost s Oly tělem – Olympus umožňuje využívat všechny „features“, Panasonic neumožní ProCapture L (pouze ProCapture H) a skládané makro.
+ Sluneční clona – Olympus využívá mechanicky naprosto jednoduchou sluneční clonu, Panasonic má clonu s malým bočním šroubem, která se připojuje na druhou (výsuvnou) část na objektivu. Popravdě je s tím trochu boj to obojí rychle spojit a podle mě je ten mechanismus zbytečně komplikovaný.
V ČEM MÁ NAVRCH PANASONIC?
+ Celková délka – Panasonic je kratší (172mm vs. 206mm).
+ Celková váha – Panasonic je lehčí (985g vs. 1120g).
+ Odejmutí stativové patky – Panasonic umí patku odšroubovat, aniž je nutné odpojovat objektiv od těla. Lze ji používat z/na Panasonic 200mm (stačí 1ks a střídat), Olympus umožňuje sundat celý kroužek po odpojení objektivu od těla.
+ Více popsaných pozic mm – Panasonic má na objektivu naznačených více pozic zoomu – 100 – 150 -200 -250 – 300 -350 -400 (Oly – 100- 150 – 200 – 300 – 400).
+ Zámek zoom – Panasonic lze zamknout kdekoli, i když zámek není pevný a lze zoomem otáčet, ovšem jen ztěžka, Olympus lze zamknout na 100mm.
Hadilov písař, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 314mm, ISO 250, f/7.1, 1/320s, z ruky
Jeden obrázek vydá za tisíc slov
Abyste si mohli udělat vlastní obrázek nad optickým výkonem nového zoomu od Olympusu, najdete na odkazu níže složky na Google Drive s několika ukázkovými fotkami. V první složce je porovnání kresby obou zoom objektivů a ve druhé je 27 fotek z Olympusu 100-400 v plném rozlišení (název v sobě nese použité ohnisko). Obsahově to není žádná hitparáda, ale jako ukázka to myslím postačí. Jak jsem psal v úvodu, jednalo se o předprodukční vzorek a ten může od finální verze vykazovat i drobné odchylky v kresbě. RAW fotky nerozdávám, i tak věřím, že na přímo vyvolaném JPG můžete najít odpověď na své otázky stran ostrosti a kresebnosti. Fotky jsou bez úprav (někdy jen s mírným ořezem) s plným exif, pouze jsou převedené do jpg pomocí Capture One v maximální kvalitě. Můžete si tak fotky ze zmiňovaných objektivů různě porovnávat mezi sebou.
Fotografie slouží POUZE pro vaši osobní potřebu. Otevřením odkazu souhlasíte s tím, že fotografie, které obsahuje, budete používat výhradně pro vlastní potřebu a bez svolení autora je nebudete šířit dál ani jiným způsobem využívat.
Vážka ploská, Olympus E-M1 III, M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS, 400mm, ISO 400, f/6.3, 1/400s, z ruky
Závěrem
Olympus M.Zuiko 100-400mm/5.0-6.3 IS určitě udělá radost všem, kdo hledají ekonomicky zajímavé řešení teleobjektivu s velkým rozsahem a naplno využijí možnosti, které ohnisko 200-800mm ve spojení s krátkou ostřící vzdáleností (1,3m) přináší. V kompaktním balení okolo 1,2 kg, které umožňuje fotit hodně motivů z ruky je to rozsah extra zajímavý. Minimální clona 6.3 jej předurčuje pro focení spíše v otevřených biotopech, kde odvede hodně kvalitní práce. Mně se osvědčilo fotit v krátkých sériích a vybrat tu nejostřejší. Kdo potřebuje pro své fotky stejný rozsah, ale nejvyšší standard kvality výstupu, může vyčkat do zimy 2020, kdy má na trh dorazit druhý ohlášený objektiv M.Zuiko 150-400mm/4.5 IS s vestaveným konvertorem 1,25x. Ale to bude dost jiný příběh. Pokud budete o zakoupení M.Zuiko 100-400mm uvažovat, rozhodně doporučuji si jej zapůjčit a osobně vyzkoušet, jak vám osobně sedí jeho ovládání i výstupy. Já osobně jsem byl mile překvapen.
<<< Přečtěte si také postřehy Rosti Stacha >>>
14 Comments
Zdravím. Musím říct, že po shlédnutí fotek na netu z M.Zuiko 100-400mm mě moc výstup nenadchl. Asi je to ostré sklo, ale jakoby mu chyběl detail. Zaostřena je vždy část objektu a zbytek je jakoby mdlý. Asi bych radši připlatil za M.Zuiko 300mm f4. Tak, jak mě nadch 40-150mm f4 a f2.8, tak mě tato Sigma nepřesvědčila.
Děkuji za velmi užitnou recenzi doplněnou typicky bambousovskými obrázky nejvyšší třídy :DD. Nebudu zapírat, že tahle recenze byla mým naprosto zásadním hybatelem k tomu, že jsem si 100-400 někdy v květnu loňský rok koupil. Je to opravdu velice schopný objektiv s velmi dobrou kresbou a překvapující ostrostí.
Ještě bych dodal, že nemám zkušenosti s rychle se pohybujícími zvířaty (krom nějakých kachen a tak), ale všiml jsem si, že se rozhodně vyplatí používat oba stabilizátory, je vidět i v hledáčku, jak se obraz významně zklidní. Na focení statičtějších věcí rozhodně s oběma stabilizátory zároveň. Naopak na stativu je třeba oba vypnout – Pavel Pližingr nechává stabilizátor běžet i na stativu, ale u tohoto skla to není dobrý nápad.
Takhle precizní rozbor objektivu jsem nikdy nezažil. O 100-400 uvažuji nějaký čas. Teď už vím že do něj jdu. A už jsem taky plně pochopil jak je možný že máte tak super fotky. Díky👍
Díky za prakticky pojatou a srozumitelně popsanou recenzi. I ty „blbé ilustrační“ fotky, ač to nejsou topky na výstavu, jsou dost dobré. Objektiv vypadá dost dobře, ale svého miláčka třístovku za něj nevyměním 😉
Nádherná recenze a krásné fotky
Ahoj Mirku, díky za koment 🙂 Ať se ti daří 🙂
Petře děkuji, za pěkné srovnání skel. Vlastním Panasonic 100-400 4-6,3. Když jsem jej kupoval neměl Olympus tak dlouhé sklo. Ještě se zmíním o tom že když mám 400 mm a fotím třeba Brabce, vlaštovka na 10m je kresba dokonalá, na 20-30m je to bláto.
Tak zvažuji toto sklo na motejle. Jen nevím zda a jak bude ostřit s G9 od Panase. Ta možnost telekonvertoru se mi moc líbí. Využívám Panasonic Leica 50-200 s 1,4 TCN a delší ohnisko by se hodilo, snad nebude kresba výrazně horší. Pokud v dohledné době nebude nástupce G9 budu muset koupit i tělo od Olympusu, neb G9 mi přišla lepší od jedničky mark ll, teď zas nová mark lll posunula laťku výše.
Na motýly mi to připadá fajn sklo. Kresba se dá doufám +/- vyčíst z těch souborů v plném rozlišení, které jsem dal ke stažení, i když porovnání hned vedle sebe je samozřejmě lepší. A s těmi foťáky, kdo ví jak to bude. 🙂 E-M III je super a co když vyjde G10 a co když po tom zas E-M IV? 😀 Je to boj, já to znám 🙂
Skvělý článek, nádherné fotky.
Bylo při focení Vážky ploské, použité nějaké externí osvětlení?
za odpověď děkuji.
Děkuji za koment. Vše je foceno v přirozeném světle (často spíš nesvětle). Fotka vážky ploské prošla postprocesem, kde jsem ji kapku prosvětlil. 🙂
Děkuji moc za podrobnou recenzi! Velmi poučné a podrobné!
Pro mě osobně je velkým zklamáním, že nefunguje synchronizace stabilizace objektivu a těla, podle kusých předchozích „fake“ informací měla a na tu jsem se těšil (u Panasonicu 100-400 na těle Panasonicu funguje) 🙁
Tak nevím…. samozřejmě pevná 300 to není, ale zase je to zoom (což 150-400 bude také, ale zároveň to bude „vysavač“ na peníze 🙁 )…. no, asi zkusím… 🙂
Pro mě ta absence synchronizace byla taky překvapením (na papíře), ale v reálném životě to asi problém není. Stabilizace E-M III je -7 EV, synchro by měla -7,5 EV, to asi není tak snadno k rozeznání. Moje pevná Panaleica 200/2.8 taky nemá synchro stabilizaci, ale netrápí mě to, protože z testování mi vychází, že udržím 1/6s prakticky vždycky. A jestli to způsobuje synchro nebo nesynchro je mi celkem fuk 🙂 Já myslím, že nejlepší je to zkusit, až to půjde a pak se rozhodnout. 150-400 bude jinde asi ve všem, od stabilizace, ostrosti i po cenu. Ale tak to je jiná dimenze. Na druhou stranu takový rozsah zoomu na trhu není, těžko to s něčím porovnávat.