Po zevrubném prozkoumání možností nového foťáku OM-1 od OM System (Olympus) jsem vyrazil se skupinkou fotografů na plánovanou výpravu do Ekvádoru. Nejednalo se o projekt od OM System, ale o soukromou fotovýpravu, která by se uskutečnila s novým foťákem i bez něj. Že se podařilo takto sladit termíny, je spíše dílem náhody a zejména aktivní pomoci českého zastoupení OM System, které mi pomohlo získat foťák k testování ještě před oficiálním uvedením na trh. Za to ještě jednou děkuji! Ekvádor je nádherná a rozmanitá země, která se stala symbolem přírodní biodiverzity. Ne náhodou jsem tam pozval skupinku fotografů hned dvakrát za sebou (9/2021 a 2/2022). Foťák OM-1 jsem měl přirozeně až na té druhé cestě v únoru. Skvělé bylo, že jsem ho mohl používat v kombinaci s nedávno zakoupeným objektivem Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, který jsem na předchozí výpravě ještě nevlastnil. Díky tomu jsem mohl otestovat novinku nejen v mém nejoblíbenějším biotopu (tropických pralesech), ale zároveň s momentálně nejlepším objektivem na wildlife, s jakým jsem dosud pracoval. Zatímco v prvním článku jsem se zaměřil především na popis funkcí a novinek OM-1, v tomto článku se dozvíte, v jakých situacích jsem je na cestě do Ekvádoru využíval. Během obou výprav jsem navštívil řadu odlišných biotopů severní části Ekvádoru – nadmořské výšky od 1000 m n. m. – 4000 m n. m. na východní i západní straně And. Abych zde představil úžasnou biodiverzitu Ekvádoru, doplním sem i fotky ze zmíněné cesty 9/2021, kde jsem fotil primárně na Olympus E-M1 III a Panasonic 200mm/2.8. Při poslední cestě s OM-1 jsem si ještě krátce splnil jeden dávný sen – navštívit Galapágy, ale o tom později.

BONUS | ZÁZNAM ONLINE STREAMU
OM-1 V EKVÁDORU

Pozn. Není mým zvykem hned po návratu z cesty upravit velké množství fotek. Obvykle mi to trvá týdny, než se jimi proberu a publikuji v rytmu jedna fotka za dva dny. Výběr fotek z cesty 2022 není proto kompletní. Pokud vás zajímají další fotky, které jsem na cestě vytvořil, sledujte můj Instagram a Facebook, budou tam k vidění i záběry, které se do tohoto článku nevešly. Fotky se po rozkliknutí zobrazí v lepším rozlišení. Chcete-li vidět fotky zcela bez komprese, doporučuji otevřít v novém okně. Fotky na šířku jsou v rozlišení 1600 px na delší straně, fotky na výšku 1400 px.

Leguán mořský, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 8-25mm/4, ISO 1600, f/8, 1/100s

Země kolibříků

Kolibříci patří neodmyslitelně k hlavním atrakcím každé cesty do Ekvádoru, však jich tam poletuje přes 130 druhů. I když jsem si před odjezdem na poslední 6. cestu říkal, že je už fotit nebudu, těžko se jim odolává. Díky cestám v odlišném období roku není nouze o překvapení ani při opakovaných návštěvách téže oblasti. Příkladem je dvojí návštěva oblasti Sumaco Napo, kde byl rozdíl výskytu druhů nejvýraznější. Zatímco v září dominoval mezi kolibříky jednoznačně kolibřík fialovouchý (Brown Violetear), v únoru po nich nebyla téměř ani památka a dlužno říci, že díky tomu chybělo mezi kolibříky dost agresivních výpadů. Ne, že by se to bez nich obešlo úplně, ale četnost byla mnohem nižší.

Kolibřík fialovouchý, Ekvádor 2021, Olympus E-M1 III, Panasonic 200mm/2.8 O.I.S., ISO 3200, f/2.8, 1/800s

V komunitě kolibříků jsme narazili i na zajímavé srovnání populací kolibříků ostrochocholatých (Wire-crested Thorntail). Zatímco na záříjové cestě bylo přítomno několik plně vzrostlých samečků s typickou chocholkou a ocáskem do špičky, únorová populace byla sice co do kusů početnější, ale už tak drobní kolibříci postrádali jak chocholku, tak ve většině případů i ocásek. Evidentně mladá generace, která vypadala dost srandovně.

Přínos OM-1 pro focení kolibříků

Právě při focení kolibříků v akci jsem poprvé pocítil přínos nového systému ostření OM-1 oproti předešlé generaci. Ten aktuálně zajišťuje 1053 ostřících bodů, které jsou mnohem menší než dříve a odezva je citelně rychlejší. Po mnoha pokusech jsem odladil nastavení s pomocí detekce ptáků v kombinaci s dobře nastaveným limiterem. Tím se značně uvolňuje prostor pro zachycení atraktivních momentů. Z mého pozorování funguje ostření opravdu skvěle a z každé série mám řadu ostrých fotek, kde mohu vybírat nejlepší fázi křídel. K tomu jsem několikrát využil i novou extra rychlou sérii focení 50 sn/s s doostřováním. Na videu níže je vidět příklad takové série 91 expozic jdoucích za sebou při focení kolibříka u květu. Fotky jsem seřadil za sebe bez jakýchkoli úprav. Pro účely publikování stačí z takové série vybrat jednu či dvě fotky s nejlepší fází křídel a pozicí kolibříka, zbytek mohu s klidnou duší vymazat. Je jasné, že jsem neměl jen série dokonale ostrých fotek, pochopitelně byla i řada fotek, které nebyly dokonale zaostřené. Nicméně počet ostrých fotek v sérii je o poznání vyšší, než tomu bylo dosud. Detekce si k mému úžasu poradila i s rozčileným samečkem sylfy vlajkové (Booted Rocket-tail), který náhle vzlétl do výšky, aby s roztaženými ocasními pery zahnal svého soka. To jsou naprosto nahodilé momenty, které v bláznivém reji kolibříků zaberou okolo jedné vteřiny. Pro zajímavost stejný druh kolibříka se vyskytuje na východním i západním úpatí And. Na západě mají jeho typické „bačkorky“ bílou barvu.

Ukázka sekvence vyfocené rychlostí 50sn./s v plném rozlišení v RAW

Sylfa vlajková, Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 2500, f/4.5, 1/3200s

Kolibřík nazlátlý, Ekvádor 2021, Olympus E-M1 III, Panasonic 200mm/2.8 O.I.S., ISO 800, f/2.8, 1/4000s

Přes 1600 ptačích druhů

Spolu s kolibříky poletuje v Ekvádoru neuvěřitelných 1600 druhů ptactva. Jinými slovy prakticky každý šestý pták na naší planetě je k vidění v Ekvádoru (rozlohou je přitom jen 3,5x větší než Česká republika). A nejsou to druhy ledajaké, najdeme tu trogony, tukany, tangary, lesňáčky, skalňáky a hromadu dalších nádherně barevných druhů. Focení se pak dá rozdělit v zásadě na dvě kategorie – ptáky nalákané na banán (či hmyz) a ptáky volně se vyskytující. Přirozená ptačí potrava se často nachází v korunách stromů. Proto nějak rozumně ztvárnit hejno tangar 30 m nad hlavou je téměř nemožné. Už se tedy stalo takovým standardem, že v okolí ubytoven jsou více či méně povedené krmné stanice, kde se ptáci podle potřeby zastavují. Pro fotografy to má samozřejmě jasný benefit, stačí si sednout na terasu a počkat, co přiletí. Nabídka je různorodá a závislá na mnoha okolnostech. Zajímavě se na tom podílela i pandemie koronaviru. Při zářijové návštěvě jsme byli ubytováni v úžasném prostředí a opravdu nádherných lodgích, majitelé ovšem z důvodu úspor evidentně několik měsíců ptactvo nekrmili a ti si snadno našli přirozenou potravu v lese. Čekání na ptáky na připravený banán bylo tak zdlouhavé a druhy se objevovaly sporadicky. Většinou se začaly pravidelně objevovat až poslední den našeho 4 denního pobytu, kdy se obnovení banánového příkrmu v ptačí říši „rozkecalo“. Naopak místa, která nebyla obtěžkána tíhou nákladů na udržení ubytovacích zařízení a personálu, mohla investovat pouze do levných banánů na příkrm ptactva. Aktivita na takových krmítkách byla pak mnohem vyšší. Nevýhodou focení na krmítku je fakt, že velmi brzy začnou všechny fotky vypadat stejně, asi jako naše sýkorky přilákané na slunečnici. Druhou nejběžnější formou příkrmu jsou noční světla, která lákají můry, na nichž v brzkých ranních hodinách hodují různé druhy hmyzožravých ptáků. Další sortou jsou ptáci, které nenaláká ani banán, ani můry a je třeba se za nimi vydat do lesa. Taková setkání jsou plná autenticity, fotky jsou méně „dokonalé“ a vtipné na tom je, že díky neuvěřitelné spletitosti pralesní vegetace je největším úspěchem získat fotku čistou bez rušivých prvků – tedy vlastně takovou, jaká nás před tím nudila u krmítek. Dalo by se namítnout, že řešením je právě využití prostředí, kde pták žije. Prales má přeci tolik co nabídnout. V teoretické rovině to zní naprosto rozumně a pokud to podmínky umožňují, beru takovou fotku všema deseti :-). Prostředí pralesa je bohužel v drtivém množství případů natolik chaotické a nepřehledné, že zakomponování ptáka do jeho kontextu (mému) oku nijak nelahodí. „Ptáčka na větvičce“ jen nahradí „ptáček v chroští“. Samozřejmě, jsou místa, kdy je prales sám o sobě nádherný, jen to vypadá, že ptáci v tu chvíli totálně ignorují mé estetické vnímání a vybírají si k odsedávkám ta nejnemožnější místa (přitom kousek od nich jsou krásné bromélie a mechem porostlé větvičky). Pro představu, jak vypadají ekvádorští ptáci ve svém „typickém prostředí“, vkládám takovou mozaiku. Předpokládám, že z těchto „autentických“ fotek byste si asi moc obrázek o možnostech OM-1 neudělali. Níže tedy popíšu to, co mi nejvíc pomáhalo vykřesat z takových situací aspoň tu atlasovku, kde je zvíře poměrně dobře čitelné.

Ptáci Ekvádoru ve svém přirozeném prostředí aneb jak často vypadá scéna, ze které se snažím vykřesat aspoň trochu koukatelnou fotku … 

Přínos OM-1 pro focení ptactva v pralese

Stejně jako u kolibříků opět hraje prim nový systém ostření OM-1, který mi usnadnil tvorbu mnoha fotek. Tentokrát ovšem v trochu jiném kontextu než u kolibříků. Zatímco u nich je nejcitelnějším přínosem rychlejší a přesnější zaostřování, pro vytažení ptáka ze zmatku větví v pralese přináší OM-1 jedno nenápadné a přitom podstatné zlepšení – možnost využít detekci ptáků i v režimu S-AF a C-AF bez trackingu. Příkladem je fotka kvesala zlatohlavého (Golden-headed Quetzal), který se tu a tam objevil v lese, jež navazoval na naši ubytovnu. Pták je to impozantní, konečně sedí tak, že není vidět zespodu a má za sebou dokonce zelené pozadí pralesa. Problémem je ovšem to, že je dost daleko. V tu chvíli oceňuji hned několik věcí najednou. Předně je to obří rozsah objektivu 150-400 mm/4.5, kde se dostávám s aktivovaným konvertorem na 500 mm, tedy na 1000 mm eq. vůči FF. Kvesal se krásně odpoutává od pozadí a pomáhám si i tím, že ho fotím skrze díru ve vegetaci před sebou. Pod kvesalem je ale velký lesklý list a vím, že ho budu muset při úpravách oříznout, aby obraz tolik nerušil. Řešením bylo přidání konvertoru 1,4x, kde se dostávám na ohnisko 700 mm, tedy 1400 mm eq. Teoretická poučka velí vybrat malý ostřící bod, posadit ho na oko a vyfotit. Jenže praxe je taková, že stojím na špičkách, aby kvesala nezahalovala vegetace v popředí, ale zároveň trochu maskovala okolní vegetaci, mé ruce drží foťák tak pevně, jak to jen jde, ale ohnisko 1400 mm je nemilosrdné – ostřící bod lehounce pluje po celé horní části těla kvesala (to je dílem úžasné stabilizace, bez ní bych kvesala v zorném poli udržel jen těžko). A to je přesně ta chvíle, kdy se spojí dlouhé ohnisko, výborná stabilizace a detekce hlavy ptáka. I když se objektiv mírně hýbe, detekce zafungovala výborně a hlava kvesala je perfektně zaostřená a výsledná fotka je prakticky bez ořezu. Při takto extrémním ohnisku je hodně těžké najít v pralesní vegetaci menší druhy ptáků. Pomáhal jsem si tak, že jsem zcela odzoomoval, ptáka zaostřil a pak přizoomoval na potřebné ohnisko a zaostřil podruhé.

Kvesal zlatohlavý, Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, TC 1.4x, ISO 1000, f/8, 1/250s

Podobný přístup jsem volil i bez možností, které přináší OM-1 a 150-400. Na předchozí cestě jsem měl E-M1 III a Panasonic 200mm. Neustálým nasazováním a odendáváním konvertoru jsem o řadu snímků přišel a už jsem se těšil, až mi přijde vlastní exemplář mého oblíbeného zoomu. Ostření pomocí detekce ptáků by bylo třešinkou na dortu. Jak ale můžete vidět na fotografii trogona škraboškového (Masked Trogon) níže, ani super zoom, ani nové možnosti ostření nenadělají nic s tím, když si trogon sedne konečně tak, aby byl dobře vidět a je to zrovna jako na potvoru na kabel vedoucí od lampy veřejného osvětlení.

OM-1 a šum na vysoké ISO

Hodně lidí samozřejmě zajímá technická kvalita fotografií, zejména na vyšší hodnoty ISO. Jak už víme, foťák disponuje novým typem senzoru a očekávání jsou vysoká, mnohdy až nerealistická. Konečně fotky v RAW otevřou profesionální programy na úpravu fotografií a dá se už něco konkrétního tušit. Nastalo zlepšení v ISO? Podle mě ano i ne. Když porovnám výstupy na ISO do 6400, nějaký markantní rozdíl nespatřuji. Zato u fotek nad 6400 cítím, že nový foťák si i v takových hladinách citlivosti zachovává viditelně více detailů, barevné věrnosti a kontrastu. Díky tomu půjde s takovými fotkami pracovat mnohem lépe než dřív. Je důležité připomenout, že míra šumu je závislá také na správné expozici i množství okolního světla. Fotka, kterou naexponujete správně, případně lehce přeexponujete, bude trpět na šum méně než podexponovaná. Stejně tak použití vyššího ISO při dobrých světlených podmínkách bude na fotce snesitelnější než stejná hodnota v totálním šeru. Zajímavý je i rozdíl ve zpracování stejné fotky v programech OM Workspace/Capture One/Lightroom. Já posuzuji fotky výhradně s nastavením redukce šumu na „0“ a i v takovém nastavení je v pojetí fotek mezi programy rozdíl. Každý by si proto měl výstupy vyhodnotit tak, jak má nastaveno vlastní workflow úprav. Já osobně hodnoty ISO nad 6400 prakticky nepoužívám a to ani v historickém kontextu, kdy jsem fotil na full frame. Zároveň nepatřím ani k jednomu táboru extremistů, kdy jedni tvrdí, že výstup z full frame je zlatý grál a do hodnot 12800 není třeba šum řešit a na fotky z m43 senzoru se nedá dívat už od hodnot 800, stejně tak si nemyslím, že po stránce šumu je nový foťák prakticky identický s výstupy z full frame. Můj pohled je následující. Šum byl (u všech foťáků obecně) vždycky velkým strašákem, protože často výrazně degradoval kresbu. Jenže jak všichni víme, zpracování fotky má dvě fáze – pořízení snímku a zpracování v počítači. V obou rovinách dochází k neustálému vývoji a v mém workflow došlo ke dvěma důležitým událostem. První z nich je fakt, že míra šumu z foťáků Olympus, včetně novinky OM-1, ovlivňuje ostrost fotek mnohem méně, než jsem byl zvyklý u předešlých modelů, a druhou událostí jsou současné nástroje na práci se šumem v postprocesu. V době, kdy píšu tyto řádky, jsou na trhu minimálně 3 silní hráči na poli redukce šumu u vysokých ISO – Topaz DeNoise, DxO PureRAW a ON1 NoNoise. Všechny tři už umí pracovat přímo na RAW snímcích, což je extra důležité jak pro redukci šumu, tak i zachování klasického workflow přímo na RAWu. Aby pracovaly co nejlépe, je třeba splnit jednoduchou podmínku – fotky musí být ostré. Neostré fotky se snažím z výběru na úpravu eliminovat, takže pokud na to přijde, udělat z fotky na ISO 3200 fotku blízkou ISO 400 je otázka pár vteřin a to prakticky bez ztráty detailů. Čili, o kolik procent nový foťák šumí méně než předešlá generace (či více než aktuální fullframy) vypočítat nedokážu. Můj styl focení nevyžaduje hodnoty ISO vyšší než dejme tomu 3200 a nástroje, které mám ke zpracování takových fotek k dispozici, jsou pro účely prezentování na webu a zejména tisku metrových fotoobrazů naprosto famózní. Nový foťák OM-1 bez debat posunuje hranici použitelnosti fotek s vyšší hladinou ISO, než tomu bylo dříve. Níže najdete ke stažení 4 fotky z Ekvádoru pořízené na vyšší ISO i sadu fotografií v RAW z OM-1 a E-M1 III, kde můžete zkoumat rozdíly, případně je využít na vlastní testy redukce šumu různými programy. Pokud byste chtěli vědět, jak v principu fungují výše zmíněné programy, koukněte na můj článek o DxO Pure RAW, kde je celá řada ukázek redukce šumu z full frame i m43. Jen upozorním, že článek je asi 1 rok starý a od té doby se zase vše o kousek posunulo – ať už svižnost software po nových updatech, tak v neposlední řadě svižnost mého počítače (aktuálně MacMini M1). Zpracování fotky v DxO Pure Raw mi aktuálně zabere 23s.

Pozn. V době psaní těchto řádků (28. 2.) ještě ani jeden ze zmíněných programů na redukci šumu RAW z OM-1 nepodporoval. Plná podpora je však jen otázkou času a na principu to nic nemění. 

Porovnání detailů fotek zvětšených na 100% na různě vysoká ISO z OM-1 (fotky v RAW ke stažení zde)

Arassari rudokostřecový, Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 1250, f/4.5, 1/50s

VIDEOKURZY PETRA BAMBOUSKA CAPTURE ONE 7,5 hodinový videokurz
Kurz je určen pro začátečníky i pokročilé a popisuje kompletně nejen rozhraní a nástroje mého hlavního programu na úpravu RAW, ale zejména postupy, které volím a propojení všech nástrojů do kompletního workflow. Na mnoha praktický příkladech vysvětluji vše, co se odehrává před tím, než posunu úpravu fotografie do Photoshop CC.

PHOTOSHOP CC 5 hodinový videokurz
Kurz je určen jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé uživatele. Popisuje detailně moje postupy přesných globálních i lokálních úprav fotografií, které navazují na mé předchozí úpravy RAW. Najdete zde principy práce s vrstvami, maskami, přesnými výběry i ukázku zapojení externích pluginů. TOPAZ LABS 2 hodinový záznam online kurzu
Záznam on-line semináře, kde do detailu popisuji zapojení pluginů DeNoise AI a Sharpen AI do procesu mé úpravy fotografií v návaznosti na předchozí popsané úpravy v Photoshop CC. Vedle zmíněných pluginů je zde ještě ukázka dalších pluginů Topaz - Gigapixel AI a JPG to RAW. V kurzu je plno užitečných postřehů z praxe. OLYMPUS OM-D 3 hodinový videokurz
Snad každý uživatel, který otevřel Menu foťáků Olympus byl konsternován, kolik položek obsahuje a po počátečním nadšení z toho, jaké spektrum funkcí foťák nabízí, přišla bezmoc z toho, co všechny ty položky znamenají a jak se to množství vychytávek správně používá. Kurz vám pomůže foťák pochopit a vytvořit si z něj skvělého parťáka. (PFD) MÉ NASTAVENÍ OLYMPUS 66 stránkové PDF
V PDF materiálu jsem dopodrobna popsal, jak využívám různé kombinace nastavení pro řešení 16 scénářů v žánrech Wildlife, Makro a Krajina. Kromě popisu zmíněných scénářů zde najdete všechna nastavení také v podobě souborů určených pro přímé nahrání do foťáku bez nutnosti nastavovat každou položku zvlášť. VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE

Skalňák andský, Ekvádor 2021, Olympus E-M1 III, Panasonic 200mm/2.8 O.I.S., ISO 2000, f/2.8, 1/320s

Makro a Close-up

Jak asi víte, ve své tvorbě se zdaleka nezaměřuji jen na ptactvo, to mi přijde příliš jednostranné, ale fascinuje mě příroda jako celek od nejmenších tvorů po největší. Z pohledu fotografa je pro mě pak otázkou, jak a zda vůbec dokážu drobné živočichy zaznamenat. Na rozdíl od fotografie ptactva, je pro makro zapotřebí speciální vybavení jako blesk (někdy dva), rozptylka, odrazka, občas stativ, atd. Příroda Ekvádoru samozřejmě není rozmanitá jen z pohledu fotografa ptactva, ještě mnohem větší diverzitu najdeme ve hmyzí, žabí, ještěrčí i dalších říších (já tomu celkově říkám drobotina). Zatím jsem do Ekvádoru nejel na výhradně makro výpravu, ale je mi jasné, že k tomu v budoucnu dojde. Za drobotinou se tak zatím vydávám převážně v noci. Jednak dost druhů právě v noci ožívá a jednak mě neuvěřitelně baví práce se světlem na černém pozadí. Občas dostávám dotazy, jestli si černé pozadí vozím s sebou, jestli je to tedy focení ateliérové, nebo jak to vzniká. Je to jednoduché, díky tomu, že fotky pořizuji v noci, je to černé pozadí zkrátka tma. Světlo z blesku nasvítí jen to, co chci, a zbytek je přirozeně černý. Pár let dozadu jsem prakticky upustil od jakýchkoli aranží a 99% fotek, které publikuji, jsou tzv. in-situ, tedy „tak jak jsem to našel“. Do určité míry se tím sníží množství zachycených druhů, protože stejně jako ptáci i drobotina si nezřídka vybírá naprosto neestetická místa. Stačí ovšem ignorovat ty jedince, kteří nesedí dostatečně hezky, a soustředit se na ty, kteří nějaký smysl pro estetiku mají. Pak už je to hlavně o trpělivosti a ochotě něco s fotkou vymyslet. Popravdě, je to hodně o vůli, neboť večer už má člověk z celodenního focení utahané úplně všechno. Noční procházky za pár dnů způsobí značný spánkový deficit, protože ráno je třeba vstávat zase ještě před svítáním. Ale stojí to za to. Jedním z mých oblíbených druhů drobotiny jsou třeba ostnohřbetky.

Ostnohřbetka, Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 60mm/2.8, ISO 80, f/5.6, 1/100s, skládané makro – 15 sn., posun 2

Přínos OM-1 pro focení makra a close-up

Už se stalo takovou tradicí, že na cestách po tropech hledám různé ostnohřbetky. Už jsem pochopil, které rostliny mají rády. V Amazonii jsou mnohem rozmanitější druhy než v horách, ale i tam se dají najít krasavice. Většinou najdu 1-4 kousky. V horské ubytovně Guango to však bylo jiné. Na jednom stromě jich byly desítky. Pro fotku jsem si vybral jedince, který chrání vajíčka (viz výše). Některá už byla vylíhnutá. Díky tomu, že se jedná o velmi drobné živočichy, využil jsem na foťáku OM-1 vestavěnou funkci skládaného makra. Ta je nyní dostupná na jediný dotyk tlačítka, stejně tak i nastavení parametrů. Uživatelsky je to opravdu posun, neb dříve každá změna parametru znamenala 8! kliknutí v menu. Nebylo to ono? Tak dalších 8 a pak zas. Teď je to otázka okamžiku. Druhá pozitivní věc, která se na OM-1 odehrála, je zvýšení synchronizace blesku s el. závěrkou (skládané makro funguje výhradně v tomto režimu) na 1/100s (bylo to 1/50s). Vím, že tyhle drobnosti samy o sobě lepší fotku neudělají, ale z pohledu uživatelského komfortu je to super posun. Právě pro potřeby skládaného makra v exteriéru, kde svítí slunce, bylo omezení na 1/50s limitující, s 1/100s se už dá pracovat lépe. Třetí pozitivum, které se v režimu skládaného makra odehrálo, je rychlost zpracování složené fotky. Dá se tak mnohem snáze vyhodnotit, zda zvolené parametry plní svůj účel a fotka nenese „hluchá“ místa díky příliš velkému rozestupu. Maximální počet expozic, které se ještě ve foťáku dokáží složit do jedné fotky, je 15. Využívám to dvojím způsobem. Po nastavení 15 fotek zjistím, zda jsem zvolil správný rozestup ostření mezi jednotlivými snímky i to, zda těch 15 snímků bude na proostření celé scény stačit. Jakmile se potvrdí, že zvolený rozestup je správný, ale objekt vyžaduje více než 15 snímků, dají se parametry použít i na metodu Focus BKT. Zde už se dá zvolit libovolný počet snímků až do 999. V kombinaci s radiovou řídící jednotkou blesku FC-WR se dá odpalovat blesk FL-700WR i mimo foťák a nasvětlovat scénu přímo nebo využívat k modelování třeba protisvětlo. Pro tvorbu makro fotek tak nevidím na foťáku omezení, stačí se tedy jen nechat unášet krásou vší té drobotiny, kterou lze v pralese najít.

Žabka Pristimantis sp., Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 60mm/2.8, ISO 200, f/6.3, 1/125s

Nový život, Ekvádor 2022, Olympus OM-1, Olympus 60mm/2.8, ISO 200, f/6.3, 1/125s

Rosnička, Ekvádor 2021, Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8, ISO 400, f/2.8, 1/100s

Přínos OM-1 pro focení krajiny

OM-1 je pro focení krajiny vybaven všemi vychytávkami, které známe z předchozích modelů a prakticky v každé z nich je nějaký posun. Vytvoření HiRes fotek trvá kratší dobu (5s místo 12s), ND filtr má novou hodnotu 64 a umožňuje použít samospoušť, foťák ostří na hvězdy, bulb režimy opět umí živě zobrazit vývoj expozice, Live Composite nově podporuje stabilizaci a všechny zmíněné funkce se dají pro rychlou aktivaci přiřadit na jakékoli tlačítko. Sekundárně k focení přispívají i další vylepšení jako je větší rozlišení displeje pro analýzu ostrosti fotky už v terénu, stejně tak se bude hodit deklarované zvýšení dynamického rozsahu o 1 EV. Jak je to v přesných číslech a zda je to třeba 0,5 EV ve světlech a 0,5EV ve stínech, to asi odhalí nějaká sofistikovaná analýza. Já osobně jsem s dynamickým rozsahem Olympusu hodně spokojen a někdy mě překvapí, co se dá v RAW zobrazit. A kdybyste si chtěli jo zalumpačit, tak se vám mohou hodit následující řádky.

ND Filtr v praxi

OM-1, ISO 80, ND64

Fotografie potoka vyfocená výše popsaným způsobem s vytaženými stíny v postprocesu (Capture One)

1:1

Detail 1:1 ze scény výše ukazuje, kolik dat se v takové fotce skrývá

OM-1 ISO 80
ND 64, 3s OM-1 ISO 80
1/20S

Vestavěný ND filtr je moje oblíbená funkce, kterou lze se širokými ohnisky používat i z ruky

Jaký je OM-1?

Jsme téměř na konci mého dvoudílného povídání o novince OM-1. Pokusil jsem se nejprve představit všechny pro mě podstatné novinky a v tomto článku ukázat jejich užití v praxi. Z mého pohledu foťák přináší velké množství inovací, které jsme v předešlých modelech neměli (zejména nový snímač a procesor, zcela nový systém AF, nový koncept Menu, nevídanou rychlost snímání v plném rozlišení RAW či výborný hledáček), zachovává všechny vychytávky E-M1X a E-M1 III a všechny nějak inovuje. Kladných stránek má nepočítaně. Věci, které bych na něm změnil, mají vesměs softwarový charakter a byl bych potěšen, kdyby se nějaká moje myšlenka ujala pro budoucí update firmware. V minulém článku jsem zmínil tři hlavní přání (vylepšení chování AF Home, umožnit snímání bez blikání i pro mírně pomalejší časy a zobrazení časů při změně ISO v hledáčku), dlouhodobě volám po možnosti vybrat expozice pro HDR v pořadí -/0/+. Ještě bych se přimlouval za dvě úpravy v detekci objektů. Pokud by se to podařilo vyladit, rád bych viděl v nabídce variantu AUTO (míněno automatický výběr), která by sama vyhodnotila, na co se dívám (pták, savec, moto, …) a podle toho ostřila a to při zachování možnosti ruční volby. Jako druhou věc bych uvítal, kdyby do seznamu detekovaných objektů přibyla současná detekce obličeje, která je momentálně, bůh ví proč, jako samostatná jednotka. Pro obsluhu by to bylo velmi jednoduché – všechny automatické detekce lidí, zvířat, vozidel by byly na jednom místě a tato nabídka by se pak mohla objevit i v OK menu tam, kde se momentálně nachází pouze detekce obličeje. Celkový koncept foťáku se mi hodně líbí, zvykl jsem si na něj během pár dnů a těžko si umím představit, že bych foťák odevzdal a dál fotil na (jinak skvělý) E-M1 III. Chodí mi dotazy, zda se upgrade z E-M1 III/X vyplatí? Zda nejsou přínosy jen kosmetické. Pokud váháte, doporučuji využít nějakou akci, kde bude možné se s foťákem seznámit a aspoň půl dne reálně fotit. Z papíru těžko získáte ten pocit, který se dostaví při reálném focení. Ergonomie, rychlost AF a snímání viděné skrze nový hledáček to lze jen těžko zprostředkovat psaným textem. Bude dělat lepší fotky? Lepší fotky dělá fotograf. Možnosti, které OM-1 nabízí, vám k tomu rozhodně pomohou. Ať už si foťák pořídíte či nikoli, já mám jasno. OM-1 je pro mě teď jasnou jedničkou. Další, velmi častou otázkou, je – co je to to SULASULA? Díky výletu na Galapágy vám mohu konečně ukázat, co to je. To je totiž pták, který má v češtině celkem nicneříkající jméno – terej červenonohý. V angličtině má ovšem mnohem přesnější označení – Red-footed Booby, tedy Trouba s červenýma nohama 😀

Galapágy

Po dvou týdnech strávených v pralesích Ekvádoru jsem se rozloučil s fotografy, kteří byli se mnou, a vyrazil jsem si splnit jeden z životních snů – navštívit Galapágy. Díky tomu, že mě oslovilo hned několik lidí, kteří se tam se mnou chtějí podívat, chtěl jsem ostrovy zažít nejprve osobně. Věděl jsem, že je to hodně odlišné od všeho, na co jsem zvyklý. Strávil jsem tam pouhé 4 dny a je to opravdu jiný svět. Ještě jsem ani nestihl všechno vstřebat, protože pocitů z výletu mám na rozdávání.  Těch kladných i hodně smíšených. Z pohledu milovníka přírody je to nefalšovaný ráj. Z pohledu fotografa je to ovšem dost peklo – spousta restrikcí, které vás neúprosně tlačí fotit v tom nejhorším světle, minimum míst, kde se můžu pohybovat sám, minimum možností, jak zůstat na místě, kde se mi líbí, tak dlouho, jak bych si přál, obří kontrast bílých pláží, černých lávových kamenů, 16 km nachozených za den, puchýře na nohou, spálené ruce a nohy, foťák zapatlaný od slané mořské vody, zrníčka písku i v trenkách, ale víte co? Jel bych zas. Klidně hned. Z pohledu přínosů OM-1 bych řekl asi tolik, že jsem zužitkoval všechno, co jsem popsal na předchozích řádcích. Hodně jsem ocenil odolnost vůči vodě, když jsem řešil, jak foťák zbavit povlaku ze slané vody a písku. Stačilo ho krátce osprchovat a byl jak ze škatulky. Zkrátka Galapágy mi daly vše, co jsem očekával a OM-1 mi to pomohl zachytit tak, jak nejlépe dovedu. Výběr několika fotek bez dalšího komentáře najdete níže. Další fotky budu průběžně přidávat na internety, hlavně na ty fejsbůky a instagramy. TIP! Už 14. března od 18:00 se můžeme vidět on-line na živé besedě na YouTube kanálu OM SYSTEM o zkušenostech s OM-1. Kdyby Vás k foťáku ještě cokoli zajímalo, neváhejte se při vysílání zeptat.

Pozn. Pokud vás láká se se mnou podívat na Galapágy a zažít to na vlastní kůži, napište mi prosím přes tento formulář. Jakmile se bude výprava reálně rýsovat, ozvu se primárně těm, kteří se takto zaregistrovali. 

Leguán mořský, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 320, f/4.5, 1/800s

Volavka galapážská, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 8-25mm/4, ISO 320, f/4.5, 1/1000s

Jespák písečný, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 800, f/4.5, 1/4000s

Krab světlonohý, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 640, f/9, 1/400s

Leguán mořský, Galapágy 2022, Olympus OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC, ISO 80, f/8, 1.3s, ND filtr 64

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com