Olympus OMD E-M1X

Jako fotograf přírody a uživatel techniky Olympus jsem uvítal zprávu, že Olympus vyvíjí nový fotoaparát OMD E-M1X, který výkonem předčí současnou vlajkovou loď OMD E-M1 Mark II. Popravdě, už sám tento foťák mě nadchl svými možnostmi a své uživatelské zkušenosti jsem popsal v mnoha článcích na webu a přednáškách. Vývoj výkonnějšího stroje mě tedy zajímal i z pohledu – co nového tam chtějí vymyslet? Když jsem měl příležitost nový foťák vyzkoušet na dva týdny v praxi, musím uznat, že vylepšení překonaly má očekávání. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nástupce E-M1 II, ale o novou vyšší řadu, která je určena především fotografům sportu a wildlife, některá vylepšení se týkají i samotné odolnosti a nejsou na první pohled hned patrná. Pokusím se shrnout své postřehy, které jsem během testování poctivě zapisoval. Jaký je tedy nový Olympus E-M1X z mého pohledu?

Porovnání E-M1X vs. E-M1 Mark II

Porovnání velikosti Olympus E-M1 Mark II s gripem (vlevo) a Olympus E-M1X (vpravo)

Velikost a odolnost

Foťák staví na možnostech a schopnostech E-M1 II, takže je jasné, že přímému srovnání neujde. Ve zkratce by se dalo říci, že umí všechno, co E-M1 II, a přidává spoustu nového. Na první pohled foťák zaujme svou velikostí. S ohledem na předchozí foťáky v řadě OMD je to bezkonkurenčně největší stroj. Výškou a hloubkou je podobný jako E-M1 II s gripem, ale je asi o 1 cm širší. V rukou máte pocit, jako když držíte klasickou zrcadlovku. Běžní uživatelé OMD řady ho mohou vnímat jako velký těžký foťák, který už nemá klasické parametry malého kompaktního těla, které lze strčit pohodlně do kapsy u bundy. Naopak z pohledu majitele vlajkových lodí zrcadlovek (D5, 1Dx II) je tělo Olympusu stále o dost kompaktnější a lehčí (zhruba o polovinu). Já osobně používám E-M1 II se stále nasazeným gripem, tak mi nárůst velikosti nepřipadá tak výrazný, jako třeba pro majitele řady E-M5/E-M10 bez gripu. Je to foťák určený pro focení v nehostinných podmínkách. Už E-M1 II je dle mé zkušenosti opravdu hodně odolný a nějaký ten stříkanec mu nevadí. E-M1X je na tom ještě o další stupeň lépe. Náročné testy, kterými při vývoji prošel, ho předurčují pro ty nejdrsnější podmínky jako je focení Dakaru, zvířat v deštných lesech i za polárním kruhem.

Uspořádání tlačítek a ovladačů

Díky integrovanému gripu je místo na tlačítka i pod displejem a přibylo jich tam hned několik. Vedle Menu a Mazání jsou novinkou samostatná tlačítka pro přepínání mezi kartami, vyvážení bílé (WB). Shora přístroje je pak vedle Record samostatné tlačítko na ISO a kompenzaci expozice. Nově přibyl velmi užitečný joystick na rychlejší výběr AF bodů, režimu AF nebo pohybu v menu. Joystick má několik vlastností, které klasický křížový volič na E-M1 II postrádá. Jde především o možnost volit AF body i našikmo, měnit body automaticky pouhým držením v určitém směru nebo zvolit prostřední AF bod krátkým stiskem joysticku. Ergonomicky je foťák velmi povedený a díky uspořádání tlačítek je téměř identický při klasickém úchopu i při úchopu vertikálním. To platí i o zmíněném joysticku, které na těle najdeme dva. Oproti E-M1 II jsou přední a zadní otočné voliče zapuštěné do těla. Změnami a rychlejší volbou režimů prošel i otočný volič režimů, kde se místo režimů Auto a ART objevily pro profesionály praktičtější volby „B“ (k rychlému přístupu do Live režimů delších expozic) a „C4“ (čtvrté uživatelské nastavení foťáku). Na levé straně přístroje zůstalo klasické zapínání foťáku, ale na voliči nad ním přibyl rychlý přístup k Bracketingu (BKT). Celkově tedy přibylo několik tlačítek a voleb, které výrazně zrychlují přístup k užitečným funkcím. Jak se dočtete dále, tak jsem si nastavení rychlého přístupu upravil ještě o krůček dále.

Baterie a karty

Skvělá zpráva – Olympus E-M1X využívá stejný typ baterie jako E-M1 II. Ale i zde došlo ke zlepšení. Podle materiálů vydrží baterie na jedno nabití déle a jde ji nabíjet i pomocí Powerbanky přes USB-C/USB-C konektor. Powerbanka s USB-A/USB-C kombinací nefunguje. Při takovém nabíjení lze nadále fotit, takže se dá zachránit situace, kdy vám baterie docházejí. Tento způsob nabíjení nefunguje, pokud je kapacita baterky 10% a nižší. Stejně jako E-M1 II i E-M1X umožňuje využívat dva sloty na karty, tentokrát už oba podporují standard UHS-II, takže se fotky zapisují stejně rychle na první i na druhou. Kvůli většímu utěsnění se slot na karty otevírá speciální páčkou. Ta míří směrem dolů a je třeba jí otočit směrem k sobě. Za sebe mohu říci, že když už tam taková páčka přibyla, bylo by její horizontální směrování a pohyb od foťáku mnohem praktičtější. To člověk zjistí, když drží foťák v levé ruce a dvěma prsty se snaží páčkou pootočit. Tady jsem, pravda, dost povytáhl obočí.

Obě karty podporují standard UHS-II

Další novinky

Zadní displej obou foťáků je stejný s možností jej vyklopit a otáčet, zato EVF hledáček je v porovnání s E-M1 II větší. A to nijak kosmeticky. Když jsem po dvou týdnech testování pohlédl do hledáčku E-M1 II, bylo mi hned jasné, že tady něco nehraje. Na internetu se objevily spekulace, že má foťák vestavěný blesk, protože na horní straně je viditelně ohraničený díl, který E-M1 II postrádá. Nejedná se o blesk, ale o vestavěný Field Sensor. Ten sbírá nejen data o poloze GPS, ale také o tlaku, nadmořské výšce a teplotě. Data se pak dají využít pro přesnou lokalizaci foceného zvířete apod. Poslední novinkou v designu u E-M1X je možnost definovat zámek (C-LOCK) aktivních tlačítek proti nechtěnému zmáčknutí. Ten se nastavuje v menu a do něj se nyní vydáme.

Samostatné tlačítko na přepínání karet. Samostatnému tlačítku WB jsem přiřadil nastavení C4.

Menu a vlastní menu

Popsal jsem dvě stránky a to jsem teprve zmínil to, co je na E-M1X nového zvenčí. Jenže tím to samozřejmě nekončí, mnoho důležitých novinek má foťák uvnitř. Začnu Menu. To má stejnou strukturu jako E-M1 II, ale díky různým stupňům šedého podkladu se v něm lépe orientuje. Za mě má foťák to nejpodstatnější, co u E-M1 II postrádám – vlastní menu. Jeho strukturu si můžete nadefinovat do 5 záložek o 7 položkách, takže si můžete vytáhnout až 35 nejčastějších nabídek. Skvěle vymyšlený je výběr a organizace položek pomocí horního tlačítka Record (jediné červené). Pořadí položek se tak dá dodatečně jednoduše posouvat i napříč záložkami. Tady velký palec nahoru.

VIDEOKURZY PETRA BAMBOUSKA CAPTURE ONE 7,5 hodinový videokurz
Kurz je určen pro začátečníky i pokročilé a popisuje kompletně nejen rozhraní a nástroje mého hlavního programu na úpravu RAW, ale zejména postupy, které volím a propojení všech nástrojů do kompletního workflow. Na mnoha praktický příkladech vysvětluji vše, co se odehrává před tím, než posunu úpravu fotografie do Photoshop CC.

PHOTOSHOP CC 5 hodinový videokurz
Kurz je určen jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé uživatele. Popisuje detailně moje postupy přesných globálních i lokálních úprav fotografií, které navazují na mé předchozí úpravy RAW. Najdete zde principy práce s vrstvami, maskami, přesnými výběry i ukázku zapojení externích pluginů. TOPAZ LABS 2 hodinový záznam online kurzu
Záznam on-line semináře, kde do detailu popisuji zapojení pluginů DeNoise AI a Sharpen AI do procesu mé úpravy fotografií v návaznosti na předchozí popsané úpravy v Photoshop CC. Vedle zmíněných pluginů je zde ještě ukázka dalších pluginů Topaz - Gigapixel AI a JPG to RAW. V kurzu je plno užitečných postřehů z praxe. OLYMPUS OM-D 3 hodinový videokurz
Snad každý uživatel, který otevřel Menu foťáků Olympus byl konsternován, kolik položek obsahuje a po počátečním nadšení z toho, jaké spektrum funkcí foťák nabízí, přišla bezmoc z toho, co všechny ty položky znamenají a jak se to množství vychytávek správně používá. Kurz vám pomůže foťák pochopit a vytvořit si z něj skvělého parťáka. (PFD) MÉ NASTAVENÍ OLYMPUS 66 stránkové PDF
V PDF materiálu jsem dopodrobna popsal, jak využívám různé kombinace nastavení pro řešení 16 scénářů v žánrech Wildlife, Makro a Krajina. Kromě popisu zmíněných scénářů zde najdete všechna nastavení také v podobě souborů určených pro přímé nahrání do foťáku bez nutnosti nastavovat každou položku zvlášť. VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE VÍCE ZDE

2 procesory

Foťák E-M1X přináší celou řadu nových funkcí a možností, za nimiž stojí použití dvou procesorů TruePic VIII (stejný typ procesoru je použitý u E-M1 II, ovšem jen jeden). Když tato informace prosákla před oficiálním spuštěním na veřejnost, někteří lidé cítili roztrpčení, že nebyl vyvinut nějaký nástupce, který by prospěl rychlosti foťáku. Nicméně využití dvou procesorů je v důsledku pro používání mnohem praktičtější, než jednoho, dejme tomu, výkonnějšího. Okamžitý přínos uživatel pozná hned. Například se foťák spustí mnohem rychleji, stejně tak mnohem rychleji nabíhá z režimu spánku. Dalším praktickým přínosem je to, že je možné prohlížet fotografie nebo vstoupit do Menu i při probíhajícím ukládání fotek. Milovníci sérií zjistí, že mohou nafotit až 287 fotek v RAW za sebou při rychlosti 10 sn/s (u E-M1 II je to 148). To je možnost snímat touto rychlostí děj dlouhý téměř až 28 vteřin. A tím to zdaleka nekončí. Za funkcemi, které níže popíšu, často stojí právě možnost kombinovat práci dvou procesorů.

HiRes fotky z ruky

Model E-M1 Mark II umožňuje fotit ze stativu fotky ve vysokém rozlišení, tzv. HiRes (až 80 mpx). Novinka E-M1X tuto možnost zachovává a přidává zcela novou variantu – focení snímků HiRes z ruky (až 50mpx). Před oficiálním oznámením fotoaparátu se hodně spekulovalo, zda má funkce HiRes z ruky nějaké reálné využití. Vždyť kolik je motivů, které se ani nehnou? Já musím říci, že je to funkce značně návyková. Samozřejmě tím nejde fotit všechno, ale pro ty, kdo se rádi kochají detaily a dělají velké tisky, to je funkce užitečná. Dá se využít u focení makra, krajiny, architektury, produktů a všeho, co není dynamické. Během testování jsem měl funkci nastavenou na rychlý přístup (C1) na tlačítku kompenzace expozice. Tomu jsem přiřadil osobní profil vyladěný pro HiRes shot z ruky. Jakmile se naskytla příležitost, stačilo jedním stisknutím foťák nastavit pro HiRes fotky a druhým stiskem vrátit zpět. Deklarovaná schopnost složit obraz (pomocí snímků vzniklých přirozeným pohybem foťáku) je až do času 1/60s. Povedlo se mi složit fotku i z 1/50s, ale tento čas bych bral opravdu jako minimum. Čím rychlejší časy se podaří nasnímat, tím snáze se skládá výsledný snímek. Jako příklad jsem využil HiRes pro fotky z poutního místa Svatá Hora u nás v Příbrami a pražského Motýlího domu Papilonia. V obou případech bylo hodně špatné okolní světlo, ale jako ukázka to, věřím, poslouží. Pokud máte chuť se ve fotkách vrtat, můžete si stáhnout pro vlastní potřebu uvedené fotky ze Svaté Hory ve vysokém rozlišení.

Testování HiRes režimu na Svaté Hoře v Příbrami

Svatá Hora – pro zajímavost si můžete prohlédnout příklad porovnání HiRes fotky zmenšené na velikost 20 mpx, běžně nasnímaného obrázku a HiRes fotky v plném rozlišení. Množství detailů je opravdu nepopiratelné a těžko byste pouhým resamplováním běžného snímku dospěli k témuž výsledku jako u HiRes. Určitě si všimnete hodně zajímavého fenoménu. Vypadá to, že HiRes fotka byla pořízena téměř bez sněhu, zatímco klasická fotka ve vánici. Pravdou je, že fotky vznikly ve stejných podmínkách, ale skládáním fotek se HiRes snímek vyčistil. Na fotkách je tedy lepší kontrast. Na druhém příkladu je ukázka několika míst HiRes fotografie v plném rozlišení.

Svatá Hora Příbram – příklad 1

Svatá Hora Příbram – příklad 2

Motýlí dům Papilonia

Motýli – Jako druhý příklad využití HiRes fotek uvádím fotky motýlů. Ti byli foceni v motýláriu Papilonia v centru Prahy. Prostředí není moc připraveno pro vážnější fotografování, ale oku lahodí a je celkem vkusné, jak je patrné z fotky níže. Strávil jsem tam asi hodinku a vytvořil menší sadu HiRes fotografií. Níže přikládám jednu za všechny.

Prostředí motýlího domu Papilonia, Olympus E-M1X, Laowa 7.5mm/2

Olympus E-M1X, M.Zuiko 40-150mm/2.8

Způsobů využití by se našlo určitě více. Záleží totiž na úhlu pohledu. Jak jsem zaznamenal, diskutující lidé často poukazují, na co všechno to využít nejde, já se snažím vyhledávat situace, kdy to použít jde. Čím klidnější je objekt, tím snáze se k dobrým výsledkům dá dopracovat. Celkově hodnotím HiRes z ruky jako výborný doplněk, který je hodně pohotový, a podle mě se budu pokoušet o HiRes fotky častěji než dosud. Nutnost použití stativu byla pro mě nepraktická, i když nutno dodat, že i mód se stativem je ve foťáku zachován. Fotograf si tak může zvolit, co je pro něj vhodnější. Pro zajímavost, složení jedné fotky trvá asi 13s a pokud fotku začnete tvořit pohledem do EVF, tak se průběh zobrazuje tam a nepřepne se automaticky na zadní displej. Rád bych, pokud by se podařilo třeba novým firmware tuto funkci zavést. Bylo by to v reálu praktičtější. Uvidím v Kostarice, jak s tímto módem půjde fotit třeba tukany, těm by to ve velkém rozlišení určitě slušelo.

Živý ND Filtr

Další hodně sympatickou funkcí je elektronický šedý filtr (ND filtr). Ten pomáhá zpomalit expozici a docílit tak zaznamenání pohybu i v situacích, kdy je příliš světla. Síla ND filtru se dá před snímáním měnit v hodnotách ND2 (1 EV) – ND32 (5 EV). Kouzlo této funkce spočívá v tom, že je výsledný efekt vidět hned na displeji ještě před stisknutím spouště. Například při focení vodopádu si můžete prohlédnout efekt ještě před samotným snímáním, a tak určit rozmazání vody v míře, kterou na fotce očekáváte. To ušetří drahocenné vteřiny až minuty při testování nejvhodnější expozice. Režim funguje v módech S (priorita času) a M (manuál). Rychlá volba režimu ND filtru se dá přiřadit všem programovatelným tlačítkům. Pokud ovšem jako já fotíte nejčastěji v režimu A (priorita clony), moc vám to platné nebude, protože stiskem programového tlačítka se nestane nic. Já jsem to vyřešil tak, že jsem vytvořil Custom režim C2 s aktivním ND filtrem, nízkým ISO a clonou f/8, tedy hodnotami, které beru jako výchozí. Mód C2 jsem přiřadil hornímu tlačítku ISO a ND filtr mám na jedno namáčknutí dostupný i v režimu A. Musím říci, že se mi použití filtru hodně zalíbilo. Dokonce bych řekl, že mi z rozmaru chybí vyšší hodnoty. Kdyby se povedlo v příštím firmware přidat ještě dalších 5 EV a dosáhnout hodnot až k ND1000, byla by to opravdu polnohodnotná náhrada ND filtrů. Pro majitele skvělého objektivu M.Zuiko 7-14mm/2.8, který nemá závit na filtry, a je třeba používat složitější redukce, je to i tak určitě výborná zpráva. ND filtr samozřejmě kooperuje s nasazeným ND filtrem, takže když potřebujete zpomalit expozici více, než umožňuje našroubovaný filtr, dá se elektronicky dosáhnout ještě o 5EV pomalejší expozice.

Zde je porovnání snímku bez ND filtru (1/3s) a s aktivovanou variantou ND 32 (25s), při zachování nastavení clony i ISO se čas sám změní

ND filtr 32, 25s Bez ND filtru, 1/3s

Stabilizace až 7,5 EV

Už Olympus E-M1 Mark II má neuvěřitelně silnou stabilizaci až 6,5 EV, která výrazně pomáhá v získání ostrých snímků i při horším světle. Samozřejmě za předpokladu, že nefotíte noční útok pouštní zmije na probíhajícího tarbíka. Zvykl jsem si tlačit možnosti expozice na hranu a nechat hodně práce na stabilizaci. S objektivem M.Zuiko 40-150mm/2.8 udržím bez problémů na delším konci (300mm v přepočtu na FF) 1/10s, s M.Zuiko 300mm/4 IS a konvertorem (840mm v přepočtu na FF) mám ostré fotky pralesního ledňáčka z Bornea na 1/25s. Výbornou zprávou pro mě je, že stabilizaci u Olympus E-M1X se podařilo posunout o další stupeň EV. Kromě toho, že to pomáhá držet ISO na nižších hodnotách, dá se do fotek dostat i dynamika pohybu v kontrastu se statickými prvky ve fotce, což mě hodně baví. Stativ používám prakticky jen na noční expozice. I když i tenhle práh se posunuje. Na fotce níže zachycen výhled z okna na naši ulici zapadanou sněhem. . Expoziční čas je 10s. M.Zuiko 12-100mm/4 IS je v kombinaci s E-M1X prostě neskutečný.

Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-100mm/4 IS, 10s expozice z ruky

Ostření (AF)

Ostřící systém nového foťáku vychází z osvědčeného modelu E-M1 II, tedy máme opět v nabídce 121 křížových ostřících bodů, které pokrývají prakticky celé zorné pole. Zatím jsem nenarazil na situaci, že by mi body někde chyběly. Nicméně celý mechanismus AF byl posunut o výrazný krok kupředu a to hned v několika směrech. Hlavní novinkou je algoritmus, který umí rozeznat (zatím) tři motivy – Motosport, Vlak a Letadlo. Funguje to opravdu dobře a pozitivní je, že vývoj počítá s rozšířením, o další motivy. Další velmi zajímavou novinkou je možnost zredukovat a uspořádat AF body kombinací sloupců a řad a vytvořit si až 4 vlastní nastavení, která se připojí k existujícím. Pro výběr AF bodů přibyl na těle joystick, který je zvlášť pro horizontální i vertikální držení, aby byla zachována ergonomie a foťák měl dostupné ovladače vždy na stejném místě. Ten na rozdíl od křížového voliče umí několik věcí navíc. Jednak jím lze volit AF body diagonálně, dále je možné podržet jej jedním směrem a body se samy mění, prostřední AF bod se zvolí krátkým stisknutím joysticku (u křížového voliče je třeba na necelou vteřinu podržet OK) a stejný pohyb bez aktivované mřížky AF bodů lze v menu naprogramovat na rychlou změnu chování AF – například z S-AF na C-AF[TR]. V menu je pak novinkou možnost aktivace Manuálního ostření při zapnutém AF pouhým otočením ostřícího prstence na objektivu. Změnila se také citlivost AF, která se posunula z -2 na -6 EV (s objektivy 1.2)! Tak a teď by měla přijít fáze, kdy napíšu, jak moc přesný nebo nepřesný AF je, jak funguje v různých režimech na různých motivech a procentuální vyjádření úspěšnosti ostření. A ta nepřijde. Během dvou týdnů testování jsem neměl prostor dělat tak rozsáhlé exaktní testy a je možné, že k tomu asi ani nedojde. Moje pocity jsou takové, že AF funguje extra rychle (možná o něco rychleji než na E-M1 II) a pro účely, které jsem potřeboval, spolehlivě. Občas se stalo, že se těžko chytal poskakujícího ptáka v šeru Sečuánského pavilonu Zoo Praha, ale vždy jsem si ze série odnesl ostrou fotku, lépe řečeno ostré fotky. Během mého testování panovalo dost nevlídné počasí a fotil jsem zvířata v chumelenici nebo hodně potemnělých pavilonech a vždy jsem fotky pořídil. Já jsem s výkonem AF spokojen, ale já jsem s ním spokojen i na E-M1 II. V tomhle směru budu moudřejší, až budu mít za sebou nějakou reálnou fotografickou výpravu (na jaře), kde budu fotit zvířata v podmínkách, které znám, a budu moci vyhodnotit, zda došlo k nějakému výraznému posunu schopnosti ostřit. Na obrázcích níže je několik ukázkových záběrů z testování foťáku ve výbězích ZOO. Věřím, že brzy bude na internetu k dohledání nějaká vysoce sofistikovaná metoda, která prozradí, o kolik procent je ostření (ne)úspěšnější než u modelu E-M1 II.

Autofocus (AF) – JIŽ BRZY UPDATE

Update 19. 2.: Od napsání článku už uplynula určitá doba. Již brzy zde najdete článek, který popisuje moje zkušenosti s AF v reálném prostředí. Jednak z výpravy za pelikány do Řecka a z nadcházejícícho workshopu s dravci. 

Ledňáček říční – ZOO Praha (volně žijící), Olympus E-M1X, M.Zuiko 300mm/4 IS

Sojkovec jihočínský – ZOO Praha, Olympus E-M1X, M.Zuiko 12-100mm/4 IS

ISO a šum

Stejně jako ostření bude velmi žhavé téma šum na vyšší ISO. Došlo tady k nějakému posunu? Na to mi dejte také trochu času a to z jednoduchého důvodu – v době mého testování nepodporoval RAW žádný z editorů, se kterým umím dosáhnout špičkové výsledky stran kombinace hladiny šumu a míry ostrosti. Jakmile bude RAW podporovat Lightroom/Photoshop CC a Capture One 12, budu moci říci něco konkrétnějšího. Zde je třeba také dodat, že Olympus s uvedením foťáku spouští také zcela nový originální program na převod RAW, který má mnohem mnohem mnohem lepší odezvu než ten předchozí a reaguje opravdu dost svižně. Nicméně musím říci, že právě metoda zpracování šumu na vyšší ISO mi v tomto programu nepřipadá úplně ideální a vím, že dokážu získat lepší výsledky v LR/PS CC nebo Capture One 12. Pocitově bych řekl, že se podání šumu foťáku oproti E-M1 II zlepšilo v řádu o 0,7 – 1 EV. Bude to zatím takto stačit? Pro mě je podstatné, zda foťák umí udržet při vyšších hladinách šumu kresbu a to bych si troufl říci, že umí na celé čáře. Citlivým lokáním odšuměním se dá dosáhnout skvělých výsledků i u hodnot, které by v případě výrazné redukce detailů nemělo význam pokoušet. Novinky hmatatelné i bez RAW editoru jsou u modelu E-M1X právě i v možnostech nastavení ISO. Nově například přibyla volba ISO 100 a filmaře jistě potěší taková drobnost, že při natáčení je možné využít Auto ISO i při volbě módu „M“. Na obrázcích níže vidíte uživatelské rozhraní nového programu Olympus Workspace a pod ním výřez testovací fotografie pořízené za velmi špatného osvětlení na ISO 6400 v rozlišení 1:1. Jak jsem popsal výše, já na ní vidím dvě podstatné informace – v kresbě je zachováno velké množství detailů, nicméně zpracování šumu v pozadí fotky („hrudkování“) není pro další práci příliš ideální. Věřím, že v horizontu několika týdnů po zahájení prodeje budu moudřejší. Dlužno ještě dodat, že využíváním extra účinné stabilizace na maximum mám nejvyšší hodnoty ISO okolo 1600 a do uvedených výšek (6400) jsem se pouštěl ryze za účelem testování. Pohledem na fotky, které jsem vyfotil za dva roky s E-M1 II je jasně vidět, že používám nejčastěji ISO 200 – 400 – 800. Ostatní hodnoty je vesměs doplňují. Ještě doplním, že jsem měl k testování předprodukční vzorek a u finálních produktů může dojít i k nějakému posunu ve zpracování.

Update 30. 1. 2019: Kdybyste měli touhu si prohlédnout nějaké testovací fotky na vysoké ISO v plném rozlišení, tak jsou ke stažení k vašemu vlastnímu použití zde [Stáhnout ukázky]. Jsou to fotky, které jsem si fotil pro vlastní potřebu během testování. Nejedná se o žádné skvosty, ale byly pořízeny v temném prostředí, jsou pouze otevřeny v Olympus Workspace a bez jakékoli úpravy převedeny na jpg v plném rozlišení. Jakmile bude k dispozici můj klasický sw, přidám trochu ukázek rozdílného zpracování, kde umím z fotek v RAW dostat lepší data.

Update 19. 2. 2019: Aktuálně podporují RAW z E-M1X programy Adobe Lightroom a Photoshop. Již brzy zde bude update ohledně obrazové kvality a ISO

Rozhraní nového programu od Olympusu na editaci RAW – Olympus Workspace

Ukázka zpracování fotky na ISO 6400 v Olympus Workspace – kresba má spoustu detailů, šum vytváří hrudky, což znesnadňuje následnou lokální práci se šumem

Závěrem

Snažil jsem se popsat hlavní rozdíly a novinky, které se v Olympus E-M1X objevily oproti modelu E-M1 Mark II. Vidíte, že toho není málo a foťák je opravdu o třídu výše. Samozřejmě, není to foťák pro každého, ostatně jako všechny nejvyšší modely ostatních značek. Ti, co potřebují strčit foťák do kapsy, mají v nabídce Olympus mnoho jiných řešení – řada PEN nebo E-M10. Stejně tak si nemyslím, že by tímto modelem Olympus vzkázal, že kompaktnost je pro něj v budoucnu pasé. Naopak, udělal odvážný krok do vod, kde má každá značka jediný model nabitý výkonem, Olympus určitě v této kategorii upoutá skvělou výbavou, ergonomií i váhou. Podle mě bude na trhu jen málo foťáků se srovnatelnou výbavou. E-M1X toho umí opravdu nevídaně mnoho, je extrémně odolný a výkonný jako blesk. Pro lidi, kteří dokáží využít jeho potenciál a mají kreativní duši, je v nabídce špičkový stroj. A že má ten foťák malý čip? Ano, má. Dají se s tím čipem nafotit fotky, které snesou kvalitní metrový tisk? Ano, to si piště. Líbí se mi? Moc. Ježkovo voko, jak já jsem ho nerad vracel … Další postřehy najdete v článku Rosti Stacha, který foťák také pár dnů testoval …

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com