OM System (Olympus) uvádí na trh novinku s jednoduchým označením OM-1, která je (nejen ve své třídě) v mnohém revoluční. Hodně o tom svědčí už samotný výčet parametrů. V následujících řádcích se na ně podívám trochu podrobněji, protože v detailech jde foťák opravdu daleko. Jaký je tedy nový foťák OM-1? Pro ty, kdo preferují krátkou verzi, bude nejlepší asi toto:

Novinka má zcela nový vrstvený CMOS senzor s rozlišením 20 Mpx, jehož výstupy zpracovává nový procesor TruePic X. Jejich společný výkon umožňuje snímat fotky rychlostí až 120 sn./s bez průběžného zaostřování nebo až 50 sn./s s průběžným ostřením. Systém zaostřování (AF) je tvořen 1053 křížovými ostřícími body, které pokrývají 100% zorného pole. AF umí automaticky rozeznat nejen objekty jako jsou auta, motorky, letadla, vlaky, ale též ptáky a nově i zvířata (kočky, psy) a to jak v režimech jednorázového (AF-S) i průběžného ostření (AF-C). Expoziční časy v rozsahu 1/32000s – 60“ jsou podpořeny extra silnou stabilizací dosahující kompenzace až -8 EV, což v praxi umožňuje při použití širokoúhlých objektivů udržet z ruky časy v řádech vteřin. Obraz se přenáší do zadního LCD displeje s rozlišením 1620 bodů a do hledáčku osazeného OLED panelem s rozlišením 5,76 Mpx. Pozadu nezůstávají ani možnosti pro video, které umožňuje snímání s HDR kodekem ve 4K/60p bez omezení délky záznamu. Současným uživatelům foťáků Olympus neunikne ani další novinka – zcela nové Menu. To vše při zachování stávajících funkcí, jako je snímání ve vysokém rozlišení ze stativu (80Mpx) nebo z ruky (50 Mpx), režimy pro živé sledování vývoje expozice nočních fotografií, integrovaný ND filtr umožňující dopředu vidět výsledný efekt prodloužení času, časosběr s možností až 9999 snímků, režim ProCapture, který umí zaznamenat snímky ještě před domáčknutím spouště nebo oblíbené funkce skládaného makra. A prakticky i všechny tyto funkce nesou nějakou inovaci oproti předchozím modelům. Novinek je opravdu několik desítek a rád bych vám je v následujících řádcích představil.

Momentky z testování OM-1 v Ekvádoru

Upozornění: Než budete číst dál, mám pro vás upřímně míněné varování. Bude to dlouhé a vesměs technické čtení. Mnoho informací na následujících řádcích ocení zejména současní majitelé foťáků řady Olympus E-M1 (II, III, X), kteří budou moci porovnat možnosti svého dosavadního foťáku s novinkou OM-1. V době, kdy jsem měl foťák na testování (konec ledna 2022), zuřila u nás špička pandemie doplněná naprosto zdrcující absencí zvířeny. Stihl jsem dvakrát krátce navštívit pražskou ZOO a vyfotit pár portrétů několika prokřehlých zvířat. Součástí článku proto nejsou zatím žádné fotografie, které by demonstrovaly silné stránky foťáku. Cílem první fáze testování tak bylo pro mě zejména vstřebání všech novinek (o kterých je tento článek), nastavení optimálních parametrů a příprava na nadcházející cestu do Ekvádoru. Pávě teď, když čtete tyto řádky, skončilo mé testování foťáku na kolibřících a dalších pralesních klenotech. Jakmile se po návratu trochu vzpamatuji, najdete zde druhý článek s praktickými zkušenostmi a snad i fotkami. Jak se ještě dočtete níže, zpracování a vyhodnocení kvality fotek mi při sepisování článku neumožnila absence podpory v profesionálních editorech Capture One nebo Lightroom. Ale už to vypadá, že brzy i tohle pomine a k tématu se vrátím v druhé části článku s fotkami z Ekvádoru. Pokud vás to stále neodradilo, tak přeji pěkné čtení … Praktické ukázky využití novinek najdete v druhé části tohoto článku, případně na záznamu Online streamu o focení OM-1 v Ekvádoru níže: 

BONUS | ZÁZNAM ONLINE STREAMU
OM-1 V EKVÁDORU

KDYŽ VEZMETE FOŤÁK POPRVÉ DO RUKY

Když jsem přemýšlel, jak novinky nového foťáku poskládat za sebou, řekl jsem si, že nejjednodušší bude to vzít z pohledu uživatele, který už foťáky Olympus používal a zajímá ho, co je nového oproti předchozím modelům. Díky tomu, že OM-1 vychází koncepčně i rozměrově z modelu E-M1 III, budu hledat rozdíly především oproti němu. Proto některé věci označím jako nové, i když mohly být viděny i u jiných modelů (E-M1X). Takže, vezmeme foťák do ruky a už je tu změna č. 1 – nový úchop gripu. Pro mě zatím nejlepší profil, jaký jsem na foťáku měl, prostě padne jako ulitý. Když jsem hledal rozdíly oproti E-M1 III, našel jsem jen o něco více rozšířenou horní hranu, která má na pocit z úchopu nečekaně velký vliv. Rozmístění tlačítek je prakticky identické jako u předchozího modelu, jen si můžeme všimnout dvou novinek – původní tlačítko AEL/AFL se proměnilo ve dvě AEL a AF-ON a otočné rolery jsou kvůli zvýšené odolnosti zapuštěné do těla podobně jako u E-M1X. Díky tomu mají mírně menší rozsah na jedno otočení (cca 1,7 EV oproti 2,0 EV) a je možné, že za určitých podmínek se budou hůře otáčet. I když, strávil jsem při testování v zimní zoo 2h focením pelikánů a plameňáků v rukavicích a nenarazil jsem v ovládání na problém, jde tedy spíš o pocit, když máte oba foťáky vedle sebe, v praxi vás to třeba ani nenapadne řešit. Foťák má opět dva sloty na SD karty, přičemž oba podporují UHS-II a dvířka mají tradiční řešení otvírání stejné jako E-M1 III. Novinkou, které si možná na první pohled nevšimnete, je snadno ovladatelný dvojitý zámek očnice, která bez jeho povolení prakticky nejde sundat a nemělo by docházet k nečekaným ztrátám. Tolik tedy k dojmům po prvním uchopení do ruky.

KDYŽ FOŤÁK ZAPNETE

Další první dojmy a vylepšení objevíte hned po zapnutí foťáku. To lze jako u předešlých modelů řešit klasicky přepínačem ON/OFF nebo (jako v mém případě) přeprogramovat na páčku kolem tlačítka AEL. Jestli jsem při focení v rukavicích na něco narazil, tak to byla spíš o něco horší nahmatatelnost této páčky, která je oproti předchozímu modelu subtilnější. Obraz na zadním displeji je díky většímu rozlišení 1,6K bodů nejen jemnější, ale fotky po zvětšení vykazují více ostrosti. Lépe se tak už přímo na foťáku určuje, která fotka je opravdu ostrá. Při snímání zobrazuje displej tradiční údaje o expozici, vodováhu, histogram či přepaly jejichž kombinaci lze nastavit v Menu. Zajímavou novinkou je možnost tyto údaje schovat ve chvíli, kdy namáčknete spoušť. Obraz se vyčistí, můžete se věnovat kompozici a po uvolnění se zase hodnoty ukážou. Přiblížením k oku přepne senzor pohled ze zadního displeje do hledáčku. Ten je opět vylepšen konstrukcí OLED (je možné použít i polarizované brýle) s rozlišením 5,76 Mpx, pokrývající 100% zorného pole. Obraz působí oproti E-M1 III velmi přirozeně a jemně, ovšem při zvětšení detailu za zhoršených světelných podmínek pocitově více zrní. Jak jsem si ale mohl vyzkoušet na hledáčcích foťáků jiných značek, jedná se spíš o vlastnost OLED než nějaké specifikum Olympusu/OM System. Další užitečnou drobností, kterou můžete nově nastavit v Menu, je přenos obrazu ze zadního displeje do hledáčku, aniž by se přepnul režim aktuálního zobrazení. Například při prohlížení zvětšených fotek vám vadí sluníčko, přiložíte foťák k oku a v hledáčku je stále daná fotka zvětšená. Oddálíte oko a obraz se nemění, jen je na zadním displeji. Do hledáčku se bez dalšího nastavování promítá jak Supermenu (tlačítko OK), tak i klasické Menu. Praktické Supermenu, kde nastavíte drtivou většinu parametrů expozice/snímání/ostření/nastavení tlačítek, má nyní nový design. Font hlavních parametrů je větší, díky tomu je v základním pohledu parametrů o něco méně, ale všechny předchozí jsou k dispozici po aktivaci dané funkce – například ruční posun vyvážení bílé či detailní nastavení zvoleného profilu Standard, apod. Řekl bych, že je to velmi vítaná evoluce. Po stisku klasického tlačítka Menu však přichází doslova revoluce.

Nový vzhled Supermenu (OK) 

NOVÉ MENU

Když jsem v roce 2016 poprvé otevřel Menu Olympusu, chvíli jsem lapal po dechu. Tolik položek, to si snad dělají srandu! Menu se v extrémních momentech (nastavení parametrů Skládaného makra) větvilo do neuvěřitelných 5 podúrovní. V praxi to znamenalo například 8 kliknutí pro nastavení počtu rozestupu mezi snímky skládaného makra. Časem jsem ale strukturu hlavního Menu akceptoval a co je šílené, oblíbil jsem si ho a klidně bych tam řadu položek přidal. A teď? Všechno je jinak. A můj pocit? Je to mnohem lepší a díky několika vychytávkám v nastavení asi nejpraktičtější Menu, s jakým jsem dosud pracoval. Takže, co je nového? Menu se aktuálně nevětví zleva doprava, ale shora dolů a jednotlivé sekce jsou jednoznačně barevně odlišeny. Použitý font i barvy jsou velmi střídmé a nejvíc „doma“ v něm budou asi současní uživatelé foťáků Canon. Ovládat se dá předním a zadním kolečkem, joystickem, křížovým voličem či jejich vzájemnou kombinací.

Pohyb v Menu má opět několik praktických vychytávek. Například přední kolečko (pod spouští) mění hlavní kapitoly a zadní (u palce) jednotlivé sekce dané kapitoly. To šlo v tomto nebo obráceném pořadí nastavit už dříve. Nově lze ale zadat, že otáčením zadního kolečka neopustíte danou sekci a záložky se v ní točí dokolečka. Víte třeba, že hledáte nastavení AF, předním kolečkem najedete do AF kapitoly a pak zadním kolečkem listujete a hledáte v 6 záložkách stále dokola, aniž byste sekci AF opustili. Pokud je evidentní, že nastavení je jinde, můžete poskočit na novou sekci buď opět předním kolečkem, nebo po dosažení krajní záložky další posun uděláte joystickem/křížovým voličem. Tím skočíte do vedlejší sekce, ve které se opět můžete probírat zadním kolečkem, aniž by vás to „vystřelilo“ vedle. Druhá velmi šikovná věc umožňuje uložit poslední pozici výběru pro každou záložku. Při listování v Menu se tak snadno dostanete na volbu, kterou jste volili naposledy a nemusíte na ni vždy najíždět shora. To je další urychlení pohybu. Nakonec nechybí ani Osobní Menu, které umožňuje rozdělit 35 položek do 5 záložek a nastavit spouštění Menu právě zde. Zajímavé je, že reaktivace do Osobního Menu nastane až po namáčknutí spouště, do té doby se můžete vracet k poslední zvolené položce i mimo Osobní Menu. Já vím, lepší fotku to za vás neudělá, ale rychlost přístupu do Menu a volba konkrétní položky je často pro tvorbu fotky se speciálním parametrem klíčová. Když tomu dáte hodinku tréninku, pak nebudete chtít jinak. A zrychlení najdete i v dalších detailech, které si popíšeme dále.

FUNKCE TLAČÍTEK

OM-1 opět posouvá komfort rychlé volby funkcí pomocí programovatelných tlačítek. Těch najdeme na těle hned 8 (na E-M1 III jich bylo 7). Kterékoli z tlačítek může mít jakoukoli ze 47 vlastností (dříve 38). Čeho si současný uživatel Olympus určitě všimne, je nabídka funkcí v rastru, kde je vidět 8 funkcí tlačítek najednou a pro jejich volbu už nemusíte kliknout 46x dolů, abyste zjistili, že stačilo 1x nahoru. Aktuálně jsou všechny funkce vidět na pouhých 6 záložkách. To, co navýšilo počet možností programovatelných tlačítek, je přidání přímých voleb konkrétních funkcí (HiRes, Skládané makro, detekce objektu, jednotlivé bracketingy, …).

DALŠÍ VYCHYTÁVKY A DROBNÁ VYLEPŠENÍ

Drobných nuancí oproti předchozím modelům se dá najít opravdu hodně. Na první pohled vypadají dané položky stejně, ale OM-1 rozšiřuje mnoho z nich o nové detaily. Zde je přehled těch, které mě okamžitě zaujaly a to bez nějaké snahy o hierarchii – jak jsem je objevil, tak jsem si je zapsal.

NOVÝ SENZOR = NOVÉ MOŽNOSTI

To, co budí u nového OM-1 největší očekávání, je bezesporu nový vrstvený (či chcete-li skládaný) čip. U m43 formátu je použit vůbec poprvé. Rozlišení zůstalo na 20 mpx, což je podle mě dobře, protože to umožňuje opravdu věci nevídané. Nejviditelnější přínosy tak nejvíce poznáme ve třech hlavních oblastech. Jsou jimi: rychlost snímání, ostření (AF) a zpracování obrazu z pohledu ISO a dynamického rozsahu (DR). Tak to vezmu pěkně popořadě. Jen upozorňuji, teď tu bude fakt hodně čísel.

A/ RYCHLOST SNÍMÁNÍ

Přesně si pamatuji doby, kdy měly profesionální foťáky rychlost sériového snímání až 10-12 sn./s a bylo to považováno za malý zázrak. Pak se to trochu zvrtlo a posunulo se to na nějakých až 16 sn./s. Což je fakt hodně. Jenže doba šla dál a v době, kdy jsem přecházel na Olympus (2016), se objevil údaj, že Olympusí foťák má snímání 60 sn./s bez průběžného ostření a 18 sn./s s průběžným ostřením. Wow, tak to je už fakt mazec. Samozřejmě na to potřebujete i odpovídající expoziční časy a hodně rychlou kartu. No a je tu rok 2022 a já čtu v parametrech opět něco nevídaného – až 50 sn./s s průběžným ostřením a až 120 sn./s bez průběžného ostření. Jistě si všimnete toho „až“. To si teď popíšeme podrobněji. Nejprve k možnostem toho šílenějšího – 120 sn./s. Buffer má limit 92 snímků, takže počítejte s tím, že scéna, kterou chcete zaznamenat, nebude trvat ani 1s. Obnovení bufferu k 92 snímkům trvá na mé kartě ADATA 64 GB asi 15s. Rychlost frekvence se dá zkrotit na 100 nebo 60. Označení této metody je nově SH1. Volbou SH2 získáte maximální rychlost až 50sn./s a to s průběžným zaostřováním. Tady už je třeba splnit dvě podmínky. Jednak je zde pevně nastaven minimální čas, který je v tomto případě 1/640s (rozumějte 1/640s a rychlejší). Druhou podmínkou je podporovaný objektiv, neb tuto rychlost snímání podporuje aktuálně 6 objektivů z řady Pro (12-40/2.8 I a II, 12-100/4, 40-150/2.8, 300/4 a 150-400/4.5). Jakmile je expozice delší, začne údaj expozice blikat a fotka vyjde podexponovaná. Frekvence se dá snížit na 25 sn./s, která vyžaduje o něco kratší čas a to 1/320s. Tento parametr se automaticky nastaví u objektivu, který podporu 50 sn nemá. Je důležité poznamenat, že v případě SH1 a SH2 se jedná o focení bez blackoutu – obraz je během snímání plynulý a nebliká. Třetí volba je klasická série „s blikáním“, která má nově frekvenci až 20 sn./s při průběžném ostření. Všechny uvedené hodnoty jsou při focení do RAW v plném rozlišení. Rychlost snímání se stejným způsobem zvýšila i u funkce ProCapture, která umožňuje snímat fotky ještě před domáčknutím spouště. Nově lze uchovat až 70 sn. před úplným domáčknutím (bylo to 35). Vím, že je to hodně čísel, proto velmi pozitivně hodnotím nový vzhled položky v Menu, kde se spojila hned tři nastavení z minulých let – tedy možnost některé režimy z nabídky snímání vyloučit a nastavení konkrétních rychlostí pro jednotlivé z nich. Na obrázku výše vidíte všechny aktuální možnosti snímání s nastavenými hodnotami, to je možná lepší než tisíc slov. Osobně se moc přimlouvám za to, aby v některém budoucím update přibyla v SH2 volba pomalejší sekvence s průběžným ostřením a bez blikání (např. 15 sn./s s minimálním časem 1/160s a klidně i 10 sn./s s minimem třeba 1/100s či něco podobného).

Ukázka série po sobě jdoucích fotek při snímání v režimu SH2 (v RAW) za pomoci AF s detekcí ptáků. ISO mezi 2000 – 4000, fotky bez úprav.

B/ OSTŘENÍ (AF)

Když už jsme v tom, tak ani u ostření se neubráním několika číslům. Počet ostřících bodů se u modelu OM-1 zvýšil ze 121 na 1053, pokrytí body je teď 100% obrazu, což je z předchozích 70% opět citelný rozdíl. Při volbě ostřících bodů už nyní nevidíme rastr, bod se dá umístit prakticky kamkoli. Stejně jako u E-M1 III je možné i zde vytvořit další 4 vlastní AF body, kde se volí velikost bodu a jemnost rastru, po kterém se pohybují. Já si to nastavil tak, aby změna AF bodů gradovala od nejmenšího k největšímu.

Významnou novinkou OM-1 je automatická detekce objektů. Nabídku, kterou jsme mohli vidět u E-M1X (auta, letadla, vlaky a ptáci), nově doplnila zvířata (psi a kočky). Díky novému procesoru má být detekce a ostření až 3x rychlejší. Aktivace/deaktivace detekce objektu se nyní odehrává rychle přes libovolné programovatelné tlačítko, volba konkrétního režimu pak podržením tlačítka a zatočením roleru. A jak funguje AF v praxi? Neumím změřit, jestli je AF rychlejší 3x nebo 2,7x. Z dosavadních zkušeností mohu ale potvrdit, že detekce funguje velmi dobře. Mám ji nastavenou jako výchozí typ ostření a v případě, že se nechytá, rychle ji vypnu tlačítkem AEL, kde mám funkci detekce objektů nastavenou. V drtivé většině případů mi v tvorbě pomáhá, zejména při focení z ruky na ohnisku eq. 1000 mm (Olympus 150-400mm/4.5 s aktivovaným konvertorem 1.25x). Při takovém ohnisku je i drobný kmit ruky hodně znát a udržet malý ostřicí bod na oku ptáka je skoro nemožné. Pokud se detekce chytí, pak není třeba takové věci řešit. Navíc přesnost a úspěšnost auto detekce výrazně zvyšuje zapojení dalších dvou parametrů – Omezovač AF (kde se dají nastavit tři různé vzdálenosti s přesností na 0.1m) a velikost / umístění AF bodu. Pokud budeme fotit na volném prostranství (letovky vodních ptáků, apod.), skvěle funguje větší ostřicí bod klidně přes polovinu okna. V členitějším prostředí, jako je les, se mi naopak osvědčily body menší. Nastavením malého AF bodu, zapojení omezovače AF a detekce mi výrazně usnadnilo focení ptáků v průzoru mezi větvemi. Skvělá zpráva je, že detekce funguje i v režimu S-AF. Ideální řešení na klasické atlasové fotky ptáků a větvích. Díky tomu, jak příjemně mě kvalita detekce překvapila, vidím zde trochu promarněný potenciál foťáku. V předchozích modelech jsem miloval funkci Home AF, která umožnila naprogramovat 3 parametry ostřícího bodu – velikost, umístění a režim ostření (S-AF/C-AF). Na jeden dotyk se tak dalo změnit chování ostření a dalším dotykem se vrátit zase zpět. Mrzela mě jen jedna věc, že v parametrech chybí režim stabilizace, který by se například u S-AF nastavil na IS-1 a C-AF na volbu IS-2. U nového foťáku je pro mě Home AF prakticky nepoužitelný. Nejen, že tu není možnost stabilizace, ona tu chybí i možnost nastavení režimu ostření, takže lze měnit jen velikost a umístění bodu. Navíc nově aktivace Home AF funguje jen jednosměrně, nedá se vracet tam a zpět. Taková škoda! Osobně bych jako ideál viděl možnost nastavit na Home AF hned 5 parametrů – velikost AF bodu, umístění AF bodu, režim ostření, detekci objektu a režim stabilizace. Jediných tlačítkem by se tak dalo dostat z focení statického tukana na větvi na jeho letovku a to bez nutnosti ukládat tyto režimy pod speciální C profil. Ideálně umožnit stiskem zvoleného tlačítka režimem Home AF rovnou ostřit (něco jako AF-ON Home AF). Jestli to čte někdo z vývojového oddělení, moc se přimlouvám za aktualizaci firmware, protože detekce objektů se hodně povedla a tohle by hodně posunulo reakceschopnost fotografa. Nová detekce zvířat má primárně fungovat na kočky a psy, ale dalo by se říci, že reagovala na cokoli, co mělo oči – opice, klokan i dikobraz (ten má oči hodně zapadlé, takže s ním jsem chvilku bojoval). Pro úplnost uvádím, že OM-1 má samozřejmě i detekci lidských obličejů i ostření na hvězdy, jak jsme je mohli vidět u E-M1 III.

Aktivní detekce ptáků s ohraničením těla a indikací oka

Prioritu jednoho ze dvou objektů lze určit zmenšením ostřícího pole a jeho posunem na daný objekt. Obdélník kolem objektu s prioritou má zvýrazněné rohy.

C/ ISO A DR

Pozn. V době psaní těchto řádků jsem měl k dispozici pouze originální program OM Workspace (OMW), který jako jediný uměl načíst fotky v RAW. Je mi jasné, že ruku v ruce s ostřením bude každého nejvíce zajímat i výsledná obrazová kvalita. Tady se přiznám, že potřebuji více času, až budou RAW podporovat běžné editory fotografií. Aktuálně mám na disku několik tisíc fotek z výpravy do Ekvádoru a na Galapágy, které budou součástí druhého dílu tohoto článku. 

Rozsah ISO u E-M1 III byl 200 – 25600, u OM-1 je to 200 – 102400. Zpracování šumu v OMW je na mě dost hrudkovité a nějaký obří rozdíl ve zpracování šumu nevidím. Čeho jsem si ale jednoznačně všiml, že na extrémnějším konci hodnot (ISO 12000 a výše) si OM-1 rozhodně lépe vede v zachování detailů, kontrastu a barev. Z toho usuzuji, že v reálu budou vyšší hodnoty ISO určitě použitelnější. OMW nově disponuje funkcí AI Denoise, která funguje opravdu dobře a už při aktivaci síly efektu na úroveň „Nízký“ je rozdíl ve zpracování ISO opravdu jasně viditelný. Technologie vrstveného senzoru by měla v principu přinést zlepšení cca o 2 EV, v tuto chvíli vidím zlepšení určitě o 1 EV. Když si vezmu, co s fotkou dokážou udělat programy typu DxO Pure Raw, On1 NoNoise nebo Topaz DeNoise, jsem přesvědčen, že „použitelné“ ISO se určitě posune ze současného 6400 někam k hranici kolem 10 000+.

Focení černých mořských leguánů na bílé pláži na ISO velké nároky neklade, ale pro dynamický rozsah je to opravdový oříšek

Druhá věc, která s ISO úzce souvisí, je dynamický rozsah (DR), který se při úpravách projeví jako schopnost obnovení detailů ve stínech a ve světlech. Zde je opět deklarováno, že foťák OM-1 má DR o 1EV vyšší, což bych i okometricky dokázal potvrdit. U fotek podexponovaných o -2 EV se po korekci expozice o + 2EV objevuje méně šumu a více jemnějších detailů než u E-M1 III. Naopak u fotek, které jsou přeexponované o +2EV a posléze korigované o -2EV v OMW se zdá obnova detailů prakticky totožná. Když ovšem otevřu fotku z E-M1 III například v Capture One, je obnova detailů v NAPROSTO jiné úrovni, tam, kde OMW už vidí jen plochu bez kresby, je hromada detailů a struktur. Níže můžete porovnat detaily fotky v originále +2 EV a obnovu detailů v OMW a C1. A to je fotka z předchozí generace čipu. Na nějaké závěry ohledně možností vrstveného čipu bude proto ideální počkat do chvíle, kdy jeho možnosti odkryjí profesionální editory jako Capture One nebo Lightroom. Zklamání rozhodně nečekám.

Ukázka dynamického rozsahu E-M1 III – originální foto +2 EV

KOREKCE -2 EV
OM WORKSPACE ORIGINÁL
VÝŘEZ

Výřez originální fotky nafocené +2EV a korekce expozice -2 EV (maximum) v OM Workspace

KOREKCE -2 EV
CAPTURE ONE 22 KOREKCE -2 EV
OM WORKSPACE

Korekce expozice -2 EV v OM Workspace a Capture One 22

KOREKCE -4 EV
CAPTURE ONE 22 ORIGINÁLNÍ FOTKA
+2 EV

MOJE PRVNÍ A DRUHÉ DOJMY

Jaké mám tedy z novinky pocity? Díky tomu, že jsem měl příležitost tři týdny foťák používat v reálných podmínkách, mám vedle fotek hřbetů knížek v mé knihovně a několika zvířat v zoo na kartách několik tisíc fotek kolibříků, tukanů, leguánů, žabek a hromadu další nádherné havěti z Ekvádoru. Řekl bych, že díky tomu mám celkem jasnou představu o tom, v čem je novinka silná i kde pokulhává. Silné stránky jsem myslím dost podrobně popsal na předchozích řádcích. Foťák nese tolik vylepšení oproti předchozí generaci, že se jen obtížně hledá nějaké výrazně slabé místo. Z uživatelského hlediska mám tři postřehy, nad kterými kroutím hlavou – tím prvním je pro mě těžko stravitelná změna chování Home AF, kterážto funkce má podle mě obří potenciál. Druhá podivnost se děje při změně ISO v režimu EVF displeje 1 a 2, kdy se (na rozdíl od E-M1 III) nezobrazuje vliv ISO na hodnoty expozičního času. Obě popsané věci by se daly snadno odstranit pomocí aktualizace firmware. Poslední věc, kterou jsem musel na cestě skousnout, je nový typ baterie v kombinaci s absencí klasické nabíječky. Pravdou je, že nová baterka vydrží opravdu hodně a za celodenní focení jsem ji nikdy úplně nevybil. Dvě baterky tak budou patrně na jeden den intenzivního focení zcela dostatečné. Dokoupení nabíječky i tak vnímám pro účely cestování jako klíčové. A to i přesto, že jsem celé tři týdny v Ekvádoru jel na jedinou baterku dobíjenou skrz foťák. Je to zkrátka méně komfortní. Na druhou stranu, několikrát jsem využil focení s připojenou powerbankou. Tato funkce je hodně šikovná, neboť foťák se z PD powerbanky nejen napájí, ale zároveň i nabíjí a funguje to opravdu skvěle. Co tedy říci závěrem? Na svět přišel foťák nové generace MFT, který posouvá téměř všechno stávající kupředu. Poté co jsem si foťák proklepl v podmínkách, které jsou mi nejbližší, nemám co řešit. Novinka přináší tolik vylepšení, že OM-1 bude jednoznačně mým novým hlavním tělem.  Navíc je omyvatelný, což se po návratu z focení leguánů na písčité pláži sakra hodilo. O tom se něco dočtete v připravované druhé části tohoto článku …

AKCE !!! Pokud jste po přečtení těchto řádků po foťáku zatoužili a chcete podpořit mou tvorbu, pak využijte při nákupu na oficiálním e-shopu slevový kód FZ3BAMBOUSEK1214. Získáte tím poukaz na 2 hodinové online zaškolení na nastavení OM-1 zdarma, kde vám předám veškeré své praktické zkušenosti s foťákem. Platí do odvolání.

Po návratu z focení mořských leguánů na pláži jsem hodně ocenil voděodolnost OM-1 a objektivu 150-400mm/4.5 IS TC podle standardů IP53. Jemný písek byl ten tam a foťák ani neškytnul.

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com