Jak vnímám úpravy fotografií
„Mě by jen zajímalo, jak ta fotka vypadala před zpracováním?“ | „Je mi jasný, že člověk musí u fotky z Olympusu strávit hromadu času u počítače, aby vypadala jako ze zrcadlovky“ | „Stejně je na těch fotkách polovina práce ve Photoshopu“.
Po mém přechodu na techniku Olympus jsem zaznamenal řadu debat o tom, jak moc použitelné jsou výstupy, jak moc je třeba fotky upravovat v postprocesu a jak moc je třeba manipulovat s pozadím, aby vypadalo jemně. Byl jsem několikrát vyzván, abych ukázal RAW a nebo nezpracovanou fotku. Nejsem zastánce názoru, že věrná fotka je taková, do které už fotograf nezasáhl v postprocesu. Formát RAW nemá moc co do činění s věrností toho, co se odehrává před našima očima. Pro mě je to balík dat, který si přinesu domů, abych z něj divákům prezentoval své vidění dané situace. Snažím se zachytit maximum kresby a detailů, abych mohl fotky tisknout na větší formáty. Někdo si ale postproces vysvětluje jako totální změnu reality (trochu dovedeno do absurdity u obrázku výše), klonování velkého množství rušivých prvků, rozmatlání pozadí aby bylo jemné, výměnu oblohy a další hrubé zásahy do obrazu. Můj postproces je postaven na něčem trochu jiném. V kurzech fotografie se snažím lidem vysvětlit, jak spolu souvisí jednotlivé kroky, které vedou ke vzniku fotografie. Že bez řádné přípravy vzniknou kvalitní fotky jen výjimečně. Že být ve správnou chvíli na správném místě ještě neznamená, že dokážu vyfotit poutavou fotku, když neumím aplikovat známá pravidla kompozice a pohotově ovládat svůj foťák. Že Photoshop otevře jen to, co mu přinesete, a že je to jen hromada nástrojů, které vám jsou bez jasné vize k ničemu. Můj postproces tak volně navazuje na to, co mu předchází – tedy vhodně zvolená lokalita, práce s prostředím, vnímání pozadí, focení na maximální možné rozlišení (do fotek řežu opravdu velmi výjimečně), data nafocená tak, aby se s nimi dalo dobře pracovat. V galerii mám aktuálně 340 fotografií z Olympusu. Na základě několika vášnivých debat (ať už vážných, či spíše veselých) jsem vybral pár fotek z Olympusu, které reprezentují můj typický postproces (čímž netvrdím, že ve výjimečných případech do fotky více nezasáhnu, ale to jsou max. jednotky kusů) – jsou tam fotky, které byly na titulkách časopisů nebo jinak publikovány, fotka, která vyhrála kategorii Bezobratlí v soutěži Czech Nature Photo, typická fotka z noční procházky pralesem, atd. Pokud chcete proniknout do tajů vzniku fotografií, které není třeba v počítači zdlouhavě upravovat, důležité je vědět, jaké nástroje slouží k tomu, abyste předali světu svou vizi. Můžete k tomu využít i mé aktuální Videokurzy na Capture One, Photoshop, Topaz Labs nebo Lightroom.
Fotky Před a Po (typický postproces)
Takto nějak vypadá můj typický postproces. Fotka v RAW je vlevo (bez ořezu, bez úprav, tak jak fotka vylezla z foťáku), výsledná fotka po úpravách a ořezu je vpravo. Z aktuálních 340 fotek v mé galerii z Olympusu se jedná o nějakých 95% fotek. (Aktualizováno 11. 3. 2021)
Fotky Před a Po (výjimečné zásahy do fotek)
Toto je pár fotografií, kde jsem do fotografie zasáhl více, než je u mě obvyklé. Největší zásah byl u fotky tukanů, u ostatních se jedná hlavně o kosmetické úpravy a klonování věcí, které odvádějí pozornost. Momenty, kdy potřebuji do fotek takovým způsobem zasáhnout, tvoří asi 5% mmého portfolia.
17 Comments
Je to jednoduché jako facka. Mnohem důležitější než „čím“ je „jak“ a nejdůležitější je „kdo“. Jenže-když lidi vidí fotky Petra Bambouska, Martina Pelánka, Rosti Stacha a dalších celebrit českého wildlifu, tak si myslí, že je to Olympusem a běží ho koupit. Velký omyl. Je to fotografem. Olympus je menší, lehčí a má funkci procapture. Jinak je to fuk, jestli canon, Nikon, nebo Sony. Prostě kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten neustále mění techniku. Bylo by super mít všechno a sahat pro to do skříně dle momentální nálady :-).
Škoda, že nefotíte něčím odpovídajícím, ty fotografie mají potenciál. Ovšem dynamika malého snímače je zcela zabíjí, kdo nevidí rozdíl pouhým okem od FF vs m43 měl by fotografování zanechat. Tím nemyslím Vás, nicméně vaše slepé obhajování této techniky mi přijde nezdravé. V nějaké diskuzi jsem četl věty kde vlastně popíráte fyziku, byla na téma šum a dynamický rozsah, která je vlastně jasně vidět na fotografiích nad diskuzí. Černá místa která ten snímač vůbec nevykreslil o příšerné hloubce ostrosti se kterou vlastně skoro nejde pracovat, vše je fádně ostré od začátku do konce, na fotkách není nic vypíchnuto, vše je ploché. Kdy naposledy jste si půjčil nějaké vašim schopnostem odpovídající tělo a vhodné sklo na FF? Vám nevadí ty milióny barev které tam pro lidské oko schopné zachytit až někam okolo 30EV chybí? Mě fascinuje jak se tak technicky vzdělaný a nadaný fotograf zahazuje s touto technikou kterou bych díky jednoduchému ostření díky ohromné HO a finanční nenáročnosti doporučil začínajícím fotografům.
Milý „kolemjdoucí“, obdivuji vaše oči. Když tak čtu, co všechno jimi vidíte, musím uznat, že pro mě by byla FF škoda. Cítím, že bych nedokázal využít jeho potenciál. Zároveň jsem rád, že procházíte kolem, a máte tak brilantní cit pro rozeznání FF a m43 na první pohled. To se mi zrovna moc hodí, protože si marně lámu hlavu s jedním obrázkem. Nevím, jestli jsou na něm fotky z malého čipu nebo velkého nebo jestli je to nějaký mix. Budu moc rád, když na to hodíte své zkušené oko a pomůžete mi to rozlousknout. Předem moc děkuji! https://sulasula.com/olymp/ff_m43.jpg
bylo by fajn, kdyby pan kolemjdoucí dal odkaz na svou galerii, případně ukázal jakou cenu – třeba v nature photo dostal
Pro vyjádření názoru není třeba obhajovat svou vlastní pozici, to je typický argumentační faul. Jako bych nikdy nesměl říct, že Zeman je blbec, protože jsem to sám nikdy na prezidenta nedotáhl. Takhle věcná diskuse nefunguje.
Nemilý kolemjdoucí, kdybyste někdy Petra poslouchal, dozvěděl byste se, že si je vědom určitých limitů u Micro Four Thirds, které jistě nepopírá, ba naopak, ale jako racionálně smýšlející člověk se zaměřuje na to, co jde Olympusu dobře. Je mi jasné, že jako typický Čech papírově sice hledáte tu nejlepší variantu (přece musím mít lepší auto než můj soused), na kterou, „báj-d-vej“, byste šetřil asi celý život nebo si dokonce musel vzít i půjčku, ale pak Vám to bude stejně k ničemu, když nebudete s to využít plný potenciál daného přístroje, protože jediné, co Vás bude limitovat bude vaše mysl a kreativita, neboť to už tak cítím z toho Vašeho „uplakaného“ příspěvku. Kdežto Petra můžete vyslat s mobilem do přírody a jsem si jist, že přinese takové snímky, o kterých vy si můžete nechat zdát i s tím největším snímačem na světě, smutný příběh. Domníval jsem se, že doba, ve které se hrálo na velikost snímače a pixely, je dávno pryč, bohužel, některé to pořád žere, ach jo. Víte co, navrhuji, abyste vzal svůj full-frame nebo snad i středoformát, abyste neměl problém se šumem 🙂 a ukázal nám to na Vašich fotografiích. Rád bych někdy koukl i na jiný web, který je plný inspirace, skvělých článků a návodů, a konečně u někoho jiného než u Petra :-).
Právě jak se trh s fototechnikou smršťuje, tím víc tam zůstávají znalci, kteří si to mohou dovolit. A jako obvykle se rádi povyšují nad uživateli menších formátů. FF je lepší, ale ne za každou cenu a pro každého.
Tak teď jste mě Petře dostal ještě víc. Po tom posledním komentáři od RoKro jsem si ten úvodní dvojobrázek prohlédl pořádně a zjistil jsem, že i vlevo je žába… 🙂 Původně jsem to moc nestudoval, myslel jsem, že to jen obrazotvorně vyjadřujete podstatu úvodních komentářů, že ze sra..k vyleze nakonec takový výsledek… což mě právě na úvod hodně, ale hodně pobavilo… ale i takto…
Kdo Vás zná, tak už ví, jaké zásahy do fotografií provádíte a kdo bude chtít hledat víc, vždycky si něco najde. Díky za Vaši práci.
Je tam, mrška 🙂
Úžasná práce Petře. Jak v přípravě na focení, tak i v postprocesu.
Byl jsem v Kostelci nad Orlicí na vaší výstavě velkoformátových fotek – kam se hrabe sebelepší monitor,
byl to úžasný zážitek. Děkuju za pocit, být tam aspoň na hodinu a půl s vámi (tak dlouho jsem si výstavu užíval).
PS: jen blbá rejpavá poznámka – ledňáček (pp_08) a vrána na kapybaře (pp_14) není nalevo a napravo tatáž fotografie.
Děkuji za koment. Potvrzuji, že u všech příkladů je RAW vlevo a upravená vpravo a to i v případě těch dvou zmíněných 🙂
Vnímám postproces velmi podobně, Petře. Možná bych dodal, že tak trochu pořád ještě zkouším dodat mým snímkům tu barevnost a „prosvícenost“ žárovkou známou z diáků, kterou jsem měl velmi rád. Zpracování směřující k finálnímu výstupu je pak na cítění každého z nás, a to je na tom to pěkné. Vůbec není důležité, abychom se zavděčili všem. Především se musíme zavděčit sami sobě – svému cítění a jestli se to pak bude někomu i líbit, bude to fajn. Jestli ne, je to celkem jedno. I když se ve fototechnice moc nenimrám, protože je to pro mě spíš jen prostředek k tomu zásadnějšímu, stejně jako třeba auto, chtěl bych napsat, že výstup z Olympusu vypadá velmi dobře. Dík za článek.
Díky za koment. Také si myslím, že vnímání úprav je velmi individuální. V tomto článku jsem se snažil „odhalit“, jak vypadají mé fotky v syrovém stavu a jaké zásahy považuji ve svém pojetí za standardní a nadstandardní. Každý má tu hranici jinde, to je jasné.
Přesně tak si představuji fotografa – minimum zásahů do foceného snímků. Smekám! Parádní fotky…
Děkuji 🙂
Chacha, ten první dvojobrázek pod citovanými výkřiky mě pobavil, smál jsme se nahlas. Dík
Popravdě, mě to taky pobavilo 🙂