OM System 90mm/3.5 IS Macro v Kostarice

Když jsem před několika měsíci poprvé slyšel o tom, že OM System/Olympus chystá nový makro objektiv s ohniskem 90mm/3.5 (což je ohnisko v přepočtu na FF 180mm), byl jsem trochu v rozpacích. To je na makro sakra dlouhé ohnisko, jak asi bude fungovat v praxi? A jak obstojí před famózním objektivem 60mm/2.8, který má ve výbavě skoro každý fotograf s OM/Olympusem včetně mě? Uběhlo několik měsíců a měl jsem příležitost si objektiv vyzkoušet ještě před oficiálním uvedením na trh a to během cesty do Kostariky v únoru 2023. Jak jsme se skamarádili? Tak o tom je dnešní článek.

Ghost Glass Frog, Kostarika 2023, OM System OM-1, OM System 90mm/3.5 IS, ISO 200, f/8, 1/100s, blesk s rozptylkou

Pár slov k mému testování

Než se do toho pustím, rád bych trochu zarámoval okolnosti mého testování. Objektiv jsem měl možnost vyzkoušet na třítýdenní cestě do Kostariky se skupinkou fotografů. Zní to možná idylicky, ale cesta samotná nebyla cíleně určená k testování možností nového makro objektivu, naopak fotili jsme řadu rozmanitých motivů místní fauny od opic po mravence a všechno mezi tím. Podle počítadla na hodinkách jsem během cesty nachodil okolo 150 km ve dne i v noci (v tropech ožívají ty nejzajímavější druhy na makro právě v noci). Přestože jsem si dal několik ryze testovacích chvilek, objektiv jsem především využíval ve chvíli, kdy mi to dávalo smysl a nefotil jsem “cokoli” jen proto, abych si vyzkoušel, že to umí fotit zblízka. Během cesty jsem si i tak vyzkoušel různé metody snímání a rozhodně se mám o co opřít. Samozřejmě, stejně jako všechno, i focení s tak nevšedním objektivem chce trochu víc času a praxe na další testování. V důsledku mám pocit, že jednodušší (alespoň zpočátku) je focení v našich končinách. V tropech samozřejmě oceníte svou schopnost (a ochotu) fotit ve tmě, dešti a blátě, zároveň však často nemáte tolik prostoru si fotky vypiplat. Třeba i jen proto, že místní hmyzáci jsou prakticky stále aktivní, neb tam nenastávají (makro fotografy tolik oblíbená) chladná rána, kdy se objekty našeho zájmu ani nehnou a trpělivě snášení desítky fotek skládaného makra či přesouvání stativu. U mnoha fotek jsem měl jen jednu šanci, skládané makro jsem využil párkrát a to především z ruky. I tak jsem si stihl ověřit, jak výjimečný objektiv se mi dostal do spárů a už se těším, až navážu tam, kde jsem při testování skončil. Teď si jen počkám, až mi dorazí vlastní vzorek a jaro. V následujících řádcích se pokusím shrnout své dojmy, pocity a hlavně zkušenosti z praxe, které se do suchých technických dat jen obtížně zapisují a o to hůře se z nich pak vyčtou. Názvy focených zvířat jsem ponechal v angličtině, kde mají výraz pro všechno. Za zapůjčení objektivu děkuji českému zastoupení OM System. 

SLOVNÍČEK POUŽITÝCH ZKRATEK || M43 – foťáky (např. Olympus/OM System) s rozměrem čipu 17.3mm x 13mm, označovány také jako MFT – Micro Four Third, FF – foťáky (např. Canon R5, Sony A7 VI, Nikon Z7 II,…) s rozměrem čipu 36mm x 24mm,  AF – auto focus, neboli automatické zaostřování,  MF – manual focus, neboli manuální zaostřování, EQ – ekvivalent, neboli odpovídající čemusi, HO – hloubka ostrosti, někdy se používá zkratka DOF z anglického Depth of Field, EV – expoziční stupeň z anglického Exposure Value

Dead-leaf Katydid, Kostarika 2023, OM System OM-1, OM System 90mm/3.5 IS, ISO 200, f/10, 1/100s, blesk s rozptylkou

Aha momenty

Ještě před tím, než se mi poprvé objektiv dostal do ruky, jsem měl k dispozici seznam parametrů, které shrnují jeho nejvýraznější rysy. A popravdě to byl jeden velký aha-moment. Psalo se tam, že má zvětšení až 2:1 s podporou AF (aha!). Podporuje konvertory, takže zvětšení může být až 4:1 (aha!). Disponuje stabilizací až 7EV (AHA!). Podporuje stativovou objímku (aha!), která ovšem není součástí balení (aha), ale je možné na něj využít tu z objektivu 40-150/2.8 nebo ji dokoupit (aha). Když jsem pak vzal objektiv poprvé do ruky, čekalo mě ještě jedno překvapení. V porovnání s 60mm/2.8 je to sklo o poznání robustnější, proto mě potěšilo, že je objektiv při svých rozměrech pocitově celkem lehký (453g). Pro zajímavost jsem si dohledal hmotnost tří profi AF 100mm makro objektivů (se zvětšením 1:1) na FF různých značek a potvrdilo se mi, že mají při podobných rozměrech zhruba o 200-300g více. Bonusem je pak to, že nový objektiv OM 90mm/3.5 patří do řady PRO, kde mají skla špičkové optické vlastnosti a dokonalé utěsnění proti vlhkosti. Celé to znělo opravdu hodně slibně a neuvědomuji si, že bych kdy podobnou kombinaci vlastností zaznamenal u nějakého jiného makro skla. A jak je to v praxi?

Porovnání velikosti makro objektivů OM System 90mm/3.5 IS a Olympus 60mm/2.8 v kontextu stativu Peak Design Travel Tripod

Minimální ostřící vzdálenost

Tohle je velmi důležitý parametr, který má zásadní vliv na to, jak se bude focení v terénu odehrávat. Když jsem měl před léty v ruce (jedinkrát v životě) legendární objektiv Canon MPE 65mm, který má zvětšení 1-5x, a snažil jsem se zaostřit hlavu kudlanky, nedokázal jsem to. Tak dlouho jsem se k ní blížil, až jsem se přední čočkou dotknul její hlavy. Díky extra velkému zvětšení a minimální hloubce ostrosti jsem si vůbec nevšiml, že jsem minul rovinu zaostření. O to větší jsem pak pojal respekt ke všem fotografům, kteří s tímto objektivem dokázali vyfotit precizní detaily hmyzáků, protože mi bylo jasné, že s takovým zvětšením se nedá pracovat konvenční cestou. Od přední čočky je u MPE 65 vzdálenost objektu cca 4 cm. Olympus 30mm/3.5 má při maximálním zvětšení (1.25x) dokonce mezeru pouhých 3,5 cm. V čem je problém? Ve dvou věcech. Prvním je limit trpělivosti živého objektu (hmyz, ještěrka, žába). Některé druhy vás prostě tak blízko nepustí (pokud hovoříme o aktivních nikoli přírodně či uměle podchlazených jedincích). A druhá neméně důležitá prekérka nastává s tím, jak do takové pidimezery dopravit světlo z blesku. Fotit při takovém zvětšení v přirozeném světle je sice možné, ale extra limitující na volbu objektů (houby, mechy, lišejníky, mrtvoly, …). Nový OM 90mm/3.5 má při největším zvětšení (2:1) prostor mezi přední čočkou a objektem téměř 9 cm, což je z pohledu osvětlení naprosto ideální hodnota. Na obrázku níže je vidět rámcová vzdálenost objektu od přední čočky u Olympusích makro objektivů. Žádný z nich při dosažení maximálního zvětšení nemění své fyzické rozměry, což je hodně praktické. Takto se dá vypočítat vzdálenost i u ostatních značek. Pamatujte, že k výpočtu je vždy třeba použít rozdíl výrobcem uváděné nejkratší vzdálenosti ostření (tedy od čipu) a fyzické délky objektivu. Není to samozřejmě na milimetry přesné, ale to pro představu to bohatě stačí. U speciálních objektivů, kde s rostoucím zvětšením výrazně roste jejich fyzická délka (MPE 65, Laowa 2,5-5x), je pak třeba brát v úvahu aktuální rozměr objektivu v daném zvětšení, nikoli údaj odpovídající “klidové” fázi ve specifikaci.

Porovnání minimálních ostřících vzdáleností od přední čočky tří makro objektivů, Hourlglass Frog, Kostarika 2023, OM System OM-1, OM System 90mm/3.5 IS, ISO 200, f/9, 1/125s, blesk s rozptylkou

1:1 vs 2:1 – je to vůbec poznat?

Skok ze zvětšení 1:1 na 2:1 je mnohem zásadnější, než se na první pohled může zdát. Samotných objektivů se zvětšením 2:1 (a větším) na trhu moc není, jedná se o jednotky produktů. Ještě větší rozdíl nastane, pokud se bavíme o rozdílu 1:1 na Full Frame a 2:1 u M43. Pobuřuje vás toto tvrzení? Vydržte, já vám to vysvětlím, protože vím, že to budí v diskuzích vášně. Existuje dlouhodobý spor o interpretaci toho, jak funguje crop faktor (2x) u foťáků s čipem m43. Jedni (většinou uživatelé systému m43) tvrdí, že mají v podstatě dvojnásobné ohnisko či zvětšení, druzí (většinou uživatelé FF) tvrdí, že je to nesmysl, ohnisko, světelnost a zvětšení jsou pevně dány a je jedno, na jaký formát se fotí (ideálně doplněno mým oblíbeným “protože jako fyzika” nebo “fyziku neošálíš”). A kde je tedy pravda? Tradičně tak nějak na obou stranách. Určitě nelze polemizovat s tím, že 90mm je 90mm a zvětšení 2:1 je zkrátka 2:1, jak správně tvrdí zastánci fyziky. Rozdíl je ovšem v tom, jak se to projeví pohledem do hledáčku. Pokud si uživatel FF zvyklý dejme tomu na klasický 100mm objektiv se zvětšením 1:1 vezme do ruky sestavu m43 s 90mm a zvětšením 2:1 ve snaze vyfotit mravence, bude asi dost v šoku. To, co uvidí v hledáčku a to, jak se objekt v hledáčku chová, je vjem, který by na FF zažil až s objektivem zvětšujícím 4:1. Co konkrétně to při focení lesního mravence znamená? Zprvu bude problém ho v hledáčku vůbec najít, přes celé políčko pak uvidí mnohem větší detail (menší část mravence) a bude dost složité z ruky udržet zaostřenou rovinu (vlivem přirozeného kývání těla). Nedej bože, kdyby mravence napadlo začít pobíhat, s čímž jsem se už taky setkal. To vám pak vědomí, že fyzika je fyzika, nebude moc platné a bude třeba se k tomu v lese nějak postavit čelem. V textu budu pro pořádek dál používat označení podle klasické specifikace, na obrázku níže si však můžete prohlédnout, co znamená dané zvětšení pohledem do hledáčku na FF a M43.

Pozn. Z diskuzí na internetu jsem vyčetl, že toto téma je živnou půdou pro úžasné debaty, které bych interpretoval asi takto: “… jenže na FF si to můžu vyříznout a mám to stejný, vořechu” – “když budeš mít 20 mpx foťák, tak to není stejný, joudo” – “jenže když budu mít 50mpx, tak klidně a ještě mi zbyde, trubko” – “tak to já si můžu vyříznout taky a pak zvětšit přes Topaz, ludro” – “tak to já můžu taky, fouňo” …. Pokud máte zájem si vjet do vlasů, na internetu najdete nespočet běžících diskuzí, které vám to umožní. Já toto téma uzavírám a vracím se k meritu věci.

Listovnice na fotce má (řekněme) 3,6 cm na délku, takže v klasickém pojetí makra 1:1 bude na FF vyplňovat celou plochu snímku. U M43 bude mít uživatel stejný zážitek u zvětšení 1:2. Při nastavení 1:1 na M43 budete vidět přes celou plochu stejnou část žabky jako u FF při zvětšení 2:1. Dosažením zvětšení 2:1 na M43 bude obrázek odpovídat tomu, co na FF zažijete až s objektivem se zvětšením 4:1. Pro představu uvádím i příklady objektivů, kterými daný výřez uvidíte přes celé políčko.

Ostření

OM 90mm/3.5 IS je první makroobjektiv, který při zvětšení 2:1 umí automaticky ostřit. A co víc, AF lze využít v celém rozsahu od zvětšení 2:1 až po nekonečno (pro využití tohoto celého rozsahu bude třeba jednou přepnout mechanický limiter na těle objektivu). Otázkou je, jestli je AF vůbec potřeba? Vždyť většina makroobjektivů stejně AF nepoužívá a fotky z toho lezou pěkné. Sám jsem testoval třeba manuální objektiv Laowa 50mm/2.8 se zvětšením 2:1 a fotky jsou ostré jako víno. Jenže právě tehdy mi došlo, jak moc je pro mě absence AF bolestivá. U makro fotek je totiž při takovém zvětšení už opravdu hodně malá hloubka ostrosti (HO) a ne náhodou to makro fotografové začali řešit pomocí skládaného makra. Přítomnost AF u makro objektivu vnímám proto jako extra přínosné, nikoli jako rozmar. Všechny foťáky Olympus/OM System funkci skládaného makra podporují a není třeba k tomu používat žádné externí zařízení jako makrosáňky s mikroposuvem. Stejně tak není díky AF třeba ručně přeostřovat pokaždé, když u běžného motivu chcete změnit měřítko záběru. Při focení ze stativu, trpělivém objektu a obou rukách volných je to asi celkem jedno, tak se holt posune stativ, přeostří a je to. Jenže já takhle (zatím) fotím zřídka. Drtivá většina mých fotek z tropů (dosud) vzniká na celkem aktivních objektech, z ruky, nezřídka v dešti, foťák v jedné ruce, blesk s rozptylkou v druhé a tam bez AF nastává celkem trabl. Navíc s příchodem 90mm makra s funkcí AF mě to přímo vybízí, abych se titěrnostem věnoval do budoucna mnohem více, protože nyní, a to si přiznejme, jsem mnoho makro motivů ignoroval prostě proto, že jsem na jejich atraktivní zachycení neměl techniku. Jinak z pohledu výkonu je AF u OM 90mm/3,5 IS velmi dobrý zejména za příznivých světelných podmínek v základním rozsahu do 1:1. Naopak pokulhává za slabého osvětlení s aktivním režimem S-Macro, tedy až do 2:1. Typický příklad je noční focení detailů za slabého přísvitu pomocného LED svítidla. Tady se nabízí zdánlivě jednoduché řešení – použít silnější světlo, jenže na živých objektech se tím sníží jejich tolerance k fotografovi, u žab to zase evokovalo reflex pro zavírání očí, takže to v praxi není až tak snadné. Celkově vidím přítomnost AF na tomto objektivu jako klíčovou pro pohodlné focení skládaného makra ze stativu a velmi užitečnou pro focení všeho ostatního. V případě potřeby se dá samozřejmě AF vypnout. Já osobně k tomu nepoužívám určený přepínač na objektivu, ale řeším to kombinací ostření na palec a nastavením AF+MF v Menu AF. Tím mám k dispozici kombinaci AF/MF kdykoli potřebuji, aniž bych musel cokoli přepínat.

Treehopper Bocydium globulare, Kostarika 2023, OM System OM-1, OM System 90mm/3.5 IS, ISO 250, f/9, 1/125s, blesk s rozptylkou, složeno z 5 fotografií focených z ruky

Co se mi na objektivu líbí?

Jak vidíte, nový makro objektiv OM 90mm/3.5 nabízí obdivuhodnou kombinaci vlastností, které v současné době nenajdeme na žádném jiném makro objektivu na trhu. Umí dosáhnout zvětšení až 2:1 (EQ 4:1) s konvertory pak až 4:1 (EQ 8:1) a to stále při zachování dostatečné vzdálenosti pro osvětlení bleskem. Přítomnost AF v celém rozsahu umožňuje naplno využít funkce skládaného makra a vyřešit tak problémy s miniaturní HO. Účinná stabilizace (kompenzace až 7 EV) pak přímo vybízí zkusit focení skládaného makra z ruky, zejména u motivů, které jsou aktivní a nepříliš tolerantní vůči fotografovi. To vše je zabaleno do stále ještě kompaktních rozměrů, které se fyzicky nemění ani po využití maximálního zvětšení. Skvělým bonusem na práci v terénu je extra vysoká odolnost vůči dešti či prachu a samozřejmě dost nekompromisní kvalita výstupů.

Red-eyed Tree Frog, Kostarika 2023, OM System OM-1, OM System 90mm/3.5 IS, ISO 200, f/4.5, 1/100s, blesk s rozptylkou

Co mě na objektivu nebaví?

Opravdu si myslím, že se objektiv nad míru povedl. Narazil jsem prakticky jen na dvě věci, kdy jsem skřípal zuby. První je už zmíněný AF při velkém zvětšení za špatného osvětlení. Na druhou vlastnost jsem narazil při touze fotit si jak celky, tak detaily větších objektů (typicky u žab). U většiny bylo nutno při přechodu z celku na detail přepnout limiter na těle objektivu, protože S-macro ostří jen do 50 cm od roviny čipu, a klasický režim 1:1 zase neumožnil využít plně potenciál velkého zvětšení. Rozumím, že to tak asi technicky musí být, u hmyzu bych to patrně ani neřešil, tam je člověk rád, že se tam pidi hmyzák vůbec vejde celý. A to mě vede k jedné myšlence, kterou asi bude řešit nejeden fotograf …

Dobře, tak mám si ho koupit?

Investice do nového OM 90mm/3.5 není nijak malá, a tak se logicky otevírá otázka – “Mám si ho koupit? Nebude mi stačit 60mm (který už mám)?” Tyto dotazy dostávám poměrně často a hodně mi připomínají repliku z mého oblíbeného filmu: “Pane Lorenz, uvezu to?”. Finální rozhodnutí musí zvážit každý sám. Myslím, že vám v tomto dilematu napoví úvodní obrázek kapitoly „1:1 vs 2:1“ a odpověď na následující otázky …

+ Chcete se zanořit do opravdového makro světa a fotit i titěrné hmyzáky, detaily objektů, které jsou menší než 2-3 cm?

V tu chvíli je podle mě OM 90mm/3.5 IS jasná volba, jděte do toho! Možná budete zpočátku trochu bojovat, protože to přiblížení je skutečně hodně výrazné. Díky kombinaci parametrů, které jsem v článku popsal, to však takhle snadno ještě nešlo. V tom je opravdová síla nové devadesátky a také důvod, proč jsem si ji objednal já. Přichází jaro a máme toho spolu hodně co objevovat.

Záznam on-line streamu na YouTube

Jak jsem psal v úvodu, má sedmá výprava do Kostariky nebyla zaměřená výhradně na makro. Měl jsem příležitost fotit v krásných biotopech řadu atraktivních druhů. Pokud vás zajímá větší škála motivů, koukněte na záznam online streamu (2h), kde jsem se o cestě rozpovídal ještě o něco víc 🙂 Samozřejmě doporučuji sledovat mé sociální sítě INSTAGRAM a FACEBOOK, kam přidávám pravidelně nejnovější fotky. Jako ambasador značky mám tu a tam přístup k zajímavým akcím fototechniky OM System/Olympus, proto mi neváhejte napsat, pokud budete něco kupovat. Mou tvorbu můžete samozřejmě kdykoli napřímo podpořit zakoupením výukových videokurzů (Capture One, Photoshop, …) a PDF (mé nastavení OM-1 či E-M1 III pro wildlife fotografii).

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com