Sparta – Slávie. Praha – Brno. Montekové – Kapuleti. Full Frame – m43. Slipy – trenky. Věčný boj. Neustále máme před sebou nějaké významné volby, zaujímáme vyhraněná stanoviska a bojujeme s okolím o jejich obhajobu. Naposledy jsme si tím prošli u volby prezidenta, kdy se naše země prakticky rozřízla na dvě nesmiřitelné části. Slovy klasika, marně sháníme „srdcaře, kterej to tmelí, jestli mi jako rozumíš“. U foťáků to známe velmi dobře. Rivalita výrobců a zejména pak uživatelů fototechniky je proslulá. Na trhu najdeme naštěstí i výrobky, které naopak rozvášněné tábory vzájemně propojují a vzniká tak určitá křehká názorová rovnováha. Jedna značka se úkolu „tmeliče“ zhostila s velkou bravurou a to, že ji užívají fotografové bez ohledu na barvu pleti či barvu objektivu, poznáme snadno – na foťáku visí kotvička s písmeny PD.

Takhle to vypadá, když se v Kostarice (2023) sejdou 4 fotografové a zjistí, že dohromady mají od Peak Design prakticky celý sortiment

Na počátku byla …

… PD kotvička. Když si na internetu důkladně prohlédnete foťáky řady uživatelských recenzí, velmi často z nich uvidíte viset kulaté poutko z tvrzeného plastu a očkem z vrstveného provázku. Jedná se o nejtypičtější znak uživatele Peak Design příslušenství. K těmto kotvičkám se dá připojit hned několik popruhů a časem možná přijdete na to, že se jimi dají vybavit různé kusy (nejen) fotografické výbavy. Očko provázku má chytře vymyšlenou indikaci opotřebení pomocí různě zbarvených vrstev, jejichž obnažení vás upozorní na nutnost výměny. Myslím, že stojí za zmínku, že za celou dobu používání PD kotviček jsem viděl vždy jen horní vrstvu a o tom, že má nějakou vnitřní červenou, vím jen z obrázku na krabičce k popruhu SLIDE.

PD kotvička

Peak Design SLIDE

Asi jako u většiny, i u mě to vše začalo popruhem. Patrně to znáte. Jsou chvíle, kdy se popruh hodí, jindy zas ne, ale s klasickým typem, který se běžně dává k foťákům, to je spíš o nervy. Radši bych foťák zahodil, než tam ten klasický popruh pořád nasazovat a zase ho sundávat. Výsledkem bylo, že jsem popruhy prostě přestal používat. Když jsem změnil techniku (na Olympus v roce 2016), bylo téma popruhu najednou velmi aktuální, protože kompaktnost výbavy úplně vybízela k tomu, abych ji nosil přes rameno a fotil ještě víc z ruky. Na doporučení prodejce jsem si koupil svůj první popruh – PD Slide. Nejdříve to byla užší verze Light, protože ta je prý určená pro bezzrcadlovky a já měl přeci bezzrcadlovku. Po týdnu jsem si šel pro klasickou verzi, protože při větším zatížení teleobjektivem mě ta Light verze dřela do krku. Naopak ta klasická byla přesně to, co jsem hledal. Píše se rok 2023 a já mám pořád ten první Slide a je naprosto funkční.

I když mám popruh především na foťák, třeba v brazilském Pantanalu ho často připínám na dalekohled, když zkoumám břehy z lodi

Postřehy z praxe a pár tipů

Za těch 6 let používání jsem dospěl k určité rutině, jak s kotvičkami a popruhem pracuji, třeba se vám to šikne. Na foťáku používám trvale přidělanou l-destičku (dále LD), na ní mám PD destičku s profilem Arca Swiss (dále AS). S LD se mi foťák lépe drží (malíček se má kde opřít), a zároveň to ze dvou stran chrání tělo foťáku. Hlavní přínos je samozřejmě v možnosti měnit orientaci snímku bez nutnosti vyklápět hlavu stativu (o tom za chvíli). LD má také univerzální profil AS, takže další destička by za normálních okolností nebyla třeba, já ji tam i přesto mám a to z velice praktického důvodu (taky za chvíli).

PD kotvička, PD destička, L-destička – takhle nějak to názvosloví vypadá v praxi

Kotvičky kam se podíváš

Kotvičky PD mám permanentně přidělané jak na těle foťáku, tak i na zmíněné PD destičce. Pokud mám nasazený malý/střední objektiv, využívám na nošení tuto kombinaci uchycení popruhu Slide (jedna kotvička nahoře na těle, druhá zespodu na PD destičce – viz obrázek výše). Jakmile nasadím na foťák velký teleobjektiv 150-400mm, z kotvičky na těle přenesu těžiště na kotvičku trvale umístěnou na teleobjektivu, druhá zůstává zespodu foťáku na destičce PD. A tím to nekončí. Abych nemusel v případě potřeby hledat náhradní kotvičky někde uvnitř fotobatohu, mám jich několik trvale přidělaných k jezdcům na zipy. Kotvičky mi také visí z poutek dalekohledu, takže v případě průzkumu stačí přepnout popruh z foťáku na dalekohled. To jsem hojně používal v Pantanalu na loďkách k průzkumu břehů při pátrání po jaguárech. V neposlední řadě mi relativně nově visí kotvičky i na každé straně popruhu. Dlouho jsem totiž řešil, jak to udělat, když potřebuji foťák z popruhu odpojit a popruh samotný nemám kam odložit. Typicky k tomu dochází v pralese, když fotím nějakou drobotinu jako hmyzáky či žabky a foťák potřebuji z popruhu odepnout, abych mohl využít více úhlů záběru. Po odepnutí foťáku mi popruh visel na krku a nezřídka pak skončil na bahnité zemi pode mnou. Původně jsem to chtěl vyřešit proužkem samolepícího magnetu, který bohužel neměl dostatečnou sílu na to, aby u sebe volné konce popruhu udržel. Když jsem se s tímto problémem svěřil kamarádovi, ten se na popruh asi 10s zadíval a pak řekl: „no tak si na něj dej tu kotvičku a máš to, ne?“. A mám to! Mimochodem, kdyby se to někomu hodilo, mám asi 1m samolepícího magnetu, který nevyužiji, tak se když tak ozvěte 😀 Popruh samotný nosím v „mrtvé“ části batohu. Je to prostor, který v mém batohu vznikl mezi modulárním boxem a vnější kapsou. V tomto prostoru mám umístěnou pláštěnku a popruh Slide, jsou tak vždy po ruce a nezabírají místo v přední velké kapse batohu. Poslední tip je trochu, no, kapánek nechutný, ale vy to zvládnete. Jak známo v tropech je vedro a vlhko. Když k tomu přidáte fyzickou zátěž (v Kostarice jsem teď naťapal asi 150 km), tak se člověk nezřídka pěkně zpotí. Sprcha a suché tričko jsou darem z nebes. Tím, jak mám prakticky stále batoh na zádech a foťák na popruhu PD Slide přes rameno (co kdyby odněkud vykoukl mravenečník nebo tapír), tak se ten pot nedostává jen do triček, ale i do látkového povrchu obou pomůcek. První dny to jde, ale po třech týdnech páchne batoh i popruh tak, že je mi až žinantní je na sebe znovu brát. Zejména ve chvíli, kdy si dám sprchu, vezmu čisté voňavé tričko, puch z popruhu či batohu ho brzy zcela znehodnotí. Zkoušel jsem lecos, třeba obojí pořádně vydrhnout houbičkou napuštěnou sprchovým gelem, ale vše vzalo za své. Pak mě napadlo, jestli se něco takového nevyrábí. A vyrábí. Existuje několik postřiků, které na bakteriální úrovni řeší zápach třeba z moči koček v kanapi, apod. (já používám Sanytol na tkaniny). Stačí nastříkat na povrch a nechat do zaschnutí působit. A světe div se, ono to bezvadně funguje i na zpocený batoh a popruhy. Vždy jsem to řešil až doma, ale pak mě to teprrve trrklo, jestli si třeba neodlít do malého ostřikovače a vzít si to s sebou (to je brilantní myšlenka, což?). Takže od příště se budu desinfikovat průběžně 😀 Popruhu jsem věnoval celkem rozsáhlou část, to proto, že je to pro mě nejvýznamnější pomůcka, kterou od PD prakticky denně používám. I když, poslední dva roky mi do života vstoupilo něco, co mi taky dost změnilo návyky.

„Chcete, aby vám držel popruh na těle a nikam nepadal? Ale vždyť je to tak prosté, milý Watsone.“ 

Peak design TRAVEL TRIPOD

Na cestu do Kostariky v lednu 2020 jsem měl k dispozici zapůjčený stativ PD Travel Tripod. Byl v hliníkové verzi a byl jsem na něj hodně zvědavý. Jak je patrné z postřehů, které jsem na základě cesty sepsal v samostatném článku, stativ splnil přesně mé požadavky. Od té doby ho mám (v karbonové verzi) stále s sebou. To v reálu znamená, že jsem ho zatím využil na 10 výpravách do tropů, kde si se mnou užil litry deště, bahno v horských lesích, písek na plážích i různé nárazy o kamení na kluzkém potoce apod. Zkrátka dostává ode mě celkem zabrat. Zajímavostí je, že stativ PD do jisté míry změnil mé chování.

Technika to se mnou nemá v terénu snadné, proto potřebuji, aby to zvládla

Postřehy z praxe a pár tipů

Mojí dominantou je dlouhodobě focení z ruky a na tom se nic nezměnilo. Pokud se nejedná o noční fotky krajiny s hvězdnou oblohou, jen relativně mizivé procento fotek jsem tvořil ze stativu. I díky tomu jsem si dřív rozmýšlel, jestli si klasický stativ do pralesa přes den brát či nikoli. Stativ jsem tradičně vnímal jako vesměs zbytečné a neforemné závaží, které v drtivé většině případů stejně ani nevyužiju. Úplně si vzpomínám, jak jsem to řešil před mnoha lety na Borneu při cestě z resortu Mesilau (1900 mnm) na první odpočívadlo (2100 mnm). Na tomto úseku se jde prakticky kilometr po vysokých schodech z kořenů a hlíny do strmého kopce. Tenkrát jsem si v rámci váhové úspory stativ nakonec nevzal, což jsem při výstupu hodně ocenil. Ovšem na vrchní stezce bych si za to nafackoval. Byly tam láčkovky, krásný mlžný prales, miniaturní orchideje a já to mám všechno nafocené z ruky se značnou mírou neostrosti (to ještě nebyly stabilizace v tělech jako dnes). Teď bych se nad tím vůbec nerozmýšlel, PD Travel Tripod mám u sebe neustále. Je tak skladný a lehký, že mě nijak netrápí, když se stane, že ho táhnu zbytečně. A i to se samozřejmě děje. Jenže už mi mnohokrát pomohl vytvořit fotky, které bych jinak řešil jen obtížně nebo bych na ně rezignoval. Ať už to bylo focení volavky v peřejích říčky, nečekané setkání se sovou na jejím deništi v potemnělém pralese nebo dvojice leguánů mořských z Galapág bičovaných vlnobitím. Stal se z něj zkrátka můj parťák.

Z pohledu funkčnosti si nemám ani po těch 10 náročných výpravách na co stěžovat. Stativ funguje stále spolehlivě. Co je ale jasné, že jisté mechanické opotřebení na něm znát je, zejména na namáhaných částech jako je úchyt destičky na hlavě. To jsem si uvědomil teprve ve chvíli, kdy jsem si pořídil jako backup ještě hliníkovou verzi. Funkčně na tom byly oba stativy stejně, jen zbrusu nová verze tváří v tvář té intenzivně používané fungovala o něco plynuleji a postrádala šrámy z terénu. Že to nebyl až tak obří rozdíl způsobila jedna vlastnost, kterou mám na PD Travel Tripod také rád – možnost ho rozebrat na prvočísla a vyčistit. Zhlédl jsem několikrát rozborku a sborku na videu od PD a už jsem asi dvakrát stativ kompletně zbavil všech nasbíraných nečistot.

Čištění stativu může být povrchové i velmi hloubkové. Než se do tohoto dobrodružství pustíte, projděte si určitě několikrát video na YT nebo to svěřte servisu.

Při prvním testování jsem na stativu narazil asi na jediný limit v tvorbě, totiž překlápění vestavěné kulové hlavy do stran. Díky konstrukci není možné některých úhlů naklonění docílit, respektive když to nejde na jednu stranu, je dobré zkusit hlavu překlopit na druhou stranu. Pohodlné to však není, a pokud to někdo potřebuje často, jisté omezení v tom spatřuji. Mně osobně vrtalo hlavou, proč jsem na tenhle limit vlastně v praxi nikdy nenarazil. A pak mi to došlo. Může za to již zmíněný fakt, že mám na foťáku trvale umístěnou L-destičku (LD), proto překlápění foťáku na výšku řeším s menšími objektivy právě pomocí LD, nikoli překlopením hlavy stativu. Větší objektivy mají zase stativovou objímku, kde se k přetáčení úhlu pohledu opět nevyužívá hlava stativu, ale otáčení objektivu uvnitř objímky, takže jsem se s tímto neduhem v praxi vlastně vůbec nesetkal. Řešení je hned několik. Jedním východiskem je zmíněná kombinace L-destičky a objímek. Další možností je využití jiné (klasické) stativové hlavy. Já osobně se tomu vyhýbám, protože kromě zmíněného naklánění je pro mě osobně právě řešení kulové hlavy na PD Travel Tripod naprosto geniální a hodně jsem si na něj zvyknul. K uchycení klasické hlavy se dá dokoupit náhradní zakončení středové tyče stativu, výměna je snadná. To bude nejlépe vyhovovat asi krajinářům, kteří chtějí fotit krajinu třeba s přesným panoramatickým posunem, častým naklápěním orientace foťáku, apod. Pokud máte pocit, že byste klasickou hlavu použili jen občas (až zřídka), dá se využít i to, že na klasickou kulovou hlavu zespodu přiděláte PD destičku a tu pak uchytíte do stávající hlavy PD stativu. Není třeba nic demontovat a vracet zpět, operativně to funguje výborně zejména u malých objektivů. Samozřejmě stabilita u větších objektivů je s tímto provizorním řešením už vrtkavá. Pokud chcete využívat klasickou kulovou hlavu nebo masivnější gimbal trvale, pak bych doporučil jít cestou uchycení pomocí originálního adaptéru na klasické hlavy.

Různé momentky z používání stativu na mých cestách. Nejen krajinky, potůčky, vodopády, samozřejmě i ptáci jako třeba kolibříci nebo bukač v peřejích říčky (viz výše). Zrovna tady byl stativ použit hodně extrémním způsobem (vysunuté všechny nožičky stojící na kořenech stromu, vysunutá středová tyč, extrémní ohnisko (900mm), čas 3.2s). V terénu je třeba zahodit obecné poučky za hlavu a hledat reálné limity. Vždy je lepší to aspoň zkusit a pak to třeba smazat, než se bát cokoli vyzkoušet jen proto, že všichni tvrdí, že to nebude fungovat. 

Jak jsem zmínil, mám k dispozici dva PD stativy a pokud jsou v pouzdře, nepoznám, v kterém je karbon a kde hliník. To jsem vyřešil umístěním poznávačky na pouzdro – to s karbonovým stativem má na sobě kotvičku PD. Pro vyšší odolnost a příjemný pocit při držení stativu jsem si nechal od Lens-protect ustřihnout tři proužky neoprenu, který jednak chrání nohy před nárazy a zároveň příjemně hřeje zejména na hliníkové verzi. Popruh a stativ od PD jsou mým klíčovým příslušenstvím, které mi pomáhá být v terénu pohotový. Tím ovšem výčet nekončí. Další z pomůcek, které od PD s oblibou využívám, je úchyt PD Capture.

Tady jsem využil umístění kotvičky jako rychlou poznávačku, v jakém pouzdru mám karbonový/hliníkový stativ.

Peak Design CAPTURE

Kromě toho, že foťák nosím na popruhu, tu a tam nastanou situace, kdy buď potřebuji mít po ruce dva foťáky (jeden s dlouhým, jeden s krátkým ohniskem), nebo potřebuji uvolnit ruce a zamezit „bimbání“ foťáku na popruhu (zejména při výstupu do kopců v pralese). Z toho důvodu mám na foťáku k LD upevněnou ještě PD destičku, která je kompatibilní s rychloupínákem Capture. Ten mám trvale upevněný na levé straně popruhu k batohu a kdykoli potřebuji foťák zafixovat, stačí ho zacvaknout. Operativně jsem držák Capture využil i při pobytu v Anglii, kde jsem si omylem zapomněl popruh Slide v autě a foťák s teleobjektivem jsem nesl několik kilometrů v ruce. Zátěž 2,5 kg není nijak hrozná, ale po chvíli se pronese. Nacvakl jsem sestavu na Capture a liboval si, že mi konečně neomrzaly ruce a to bylo toho nečekaně mrazivého rána vážně fajn. Při takové zátěži teoreticky hrozí, že se šroub na těle vylomí, já si to dovolil s vědomím, že destičku mám uchycenou na LD. Díky tomu, že mám Capture trvale umístěný na popruhu, který je celkem dost polstrovaný, změnil jsem původní rychloupínací šrouby za delší (jsou v balení). Ty nejsou tak pohotové na demontáž (je třeba využít inbus), ale o to jsou pevnější a nemají tendenci se pnutím povolovat, jak se mi to stávalo u klasického upnutí. Na užší a méně polstrovaný popruh budou i ty původní fungovat asi dobře.

Peak Design CUFF

Když už jsem u těch upínáků a držáků, tak mým nejnovějším doplňkem je pásek na zápěstí s úchytem na kotvičku – Cuff. Je vtipné, že jsem tuhle blbůstku mohl mít už dávno, ale odmítl jsem ji se slovy, že pro ni nemám využití. Foťák přeci nosím na popruhu nebo na Capture, rozhodně nemám důvod držet ho na řemínku. Jsem snad trubka, aby mi vypadl foťák při focení z ruky? Mno. Uplynula nějaká doba a já si jdu fotit skokany do vody – žáby, ne lidi, to dá rozum. Žbluňk, foťák E-M10 II utopen. O rok později jedu fotit pelikány. Abych měl jejich fotky pěkně od hladiny, vykloním se z loďky na velikém jezeře a dojde mi, jak rychle může nastat pomíjivost radostného okamžiku, proto držím foťák tak pevně, že mě po focení vzala asi na čtvrt hodiny křeč. Jsem neponaučitelný a říkám si, že je to výjimka. Jenže pak přijedu do Panamy a tam (i přes mravenčení v celém těle) vyšplhám na 30m vyhlídku v korunách stromů, což považuji jako šokově vyléčený závratista za úspěch. Abych neměl na fotce konstrukci rozhledny, držím ruce natažené nad propastí pode mnou. A znovu mi buší ve spáncích z představy, že mi to celé vypadne z ruky. A výsledek? Stále nic, po návratu je tato vzpomínka vytlačena, řešení opět oddáleno. A je tu cesta do Kostariky, jsem na jezírku s volavkami a pisilami, vykloním se z loďky a už je to tu zas. Držím sestavu křečovitě, abych o ni nepřišel a přitom stačí taková drobnost. Po návratu vedla moje první cesta do obchodu s fotografickými laskominami a PD Cuff je už natrvalo v mém fotobatohu. Že to ale trvalo. Myslím, že teď už budu při takových hrátkách mnohem klidnější. Tedy, pokud si nezapomenu vzít batoh s sebou.

PD Cuff je praktická blbůstka, která mi mohla ušetřit hodně vrásek. 

Tohle je přesně ten případ, kdy jsem za fotku rád, ale vznikala nebezpečným nahnutím přes okraj loďky a následky upuštění foťáku by mohly být osudné. Kdepak, od příště už zásadně v Cuff na ruce, nervy mám jen jedny.

Peak Design SLING 6l

(Zatím) posledním dílkem do skládačky mé výbavy od Peak Design je malá taška přes rameno jménem Sling. Dělá se ve třech velikostech, já jsem zvolil verzi 6l. Využívám ji dvojím způsobem. Původně jsem ji chtěl jako příruční tašku do letadla, kam se mi vejde vše, co na cestu potřebuji mít vždy při sobě – tedy iPad 11”, velká sluchátka Sony, voňavku, SSD disky, doklady, peněženku, psací pera, nabíječku USB-C a kapesníky. Na cestách ji ale využívám jako lehkou tašku s potřebnou výbavou pro denní i noční makro vycházky do zahrady kolem ubytovny. Díky miniaturizaci výbavy od Olympusu/OM System v této nenápadné brašničce mohu ubytovat foťák, až 4 objektivy, blesk, náhradní baterky a díky vychytanému úchytu na spodní straně i stativ. Stejně tak je to fajn na návštěvu skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě, kde je komplikované chodit s klasickým fotobatohem.

Sling je s pouhými 6l objemu nečekaně prostorný, a proto ho používám nejen do letadla, ale i na krátké makro procházky. Díky kompaktním rozměrům techniky Olympus/OM System se mi tam vejde hromada vybavení. 

Peak Design má spoustu dalšího vybavení na cesty – fotobatohy, pouzdra na telefon, celý systém držáků do auta i na kolo, organizéry a další vychytávky. Mně se líbí, že je vše z hodně kvalitních materiálů, které dlouho odolávají opotřebení a jednotlivé výrobky jsou často vzájemně kompatibilní. Budu rád, pokud si v článku najdete nějakou užitečnou informaci a tip na využití. Jestli máte tipy na další vychytávky, které s popsanými výrobky používáte, určitě se o ně podělte v komentářích. Fantazie uživatelů je někdy úžasná, kamarád třeba využívá upínák Capture na nošení mačety, viděl jsem, jak si popruhem Sling udělat očko pod teleobjektiv a nést ho jako nákupní tašku, inovacím se meze nekladou.

Promazávání fotek v Pantanalu, obklopen technikou protože, co kdyby … 

Petr Bambousek

OM SYSTEM AMBASADOR | Více než 20 let se věnuji fotografii zvířat. Za nimi jsem podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě. Mé fotografie můžete vidět na autorských výstavách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Řada mých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, Big Picture Awards, Nactus Awards nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Tam se moje fotografie v roce 2015 umístila ve finále a stala se hlavním motivem celého ročníku a navazující velkolepé výstavy, která cestovala po celém světě. Pokud vás mé články baví a chcete mě v tvorbě podpořit, koukněte se do sekce Autor - Podpora a spolupráce, kde se dozvíte více. www.SulaSula.com