Vážky Asie

V prosinci 2011 a březnu 2012 jsem uspořádal dvě výpravy do jihovýchodní Asie. Konkrétně do Thajska a na Borneo. Během výprav jsem se věnoval fotografii zvířat a tamní přírody, přičemž dost času jsem strávil s místními vážkami. V následujících řádcích bych rád představil ty, které se mi podařilo zachytit na kartu svého fotoaparátu. Dlouho jsem váhal, jestli fotografie vůbec publikovat. Většina z nich zdaleka nespolňuje mé představy o dobré fotografii. Pak jsem si ale řekl, že pro milovníky vážek to může být zajímavý přehled, i když se jedná jen o střípek z místní populace vážek. Na podzim se do oblasti vracím a pevně věřím, že se mi zase nějaké fotografie podaří zachytit. V říši hmyzu jsem úplný nováček a do jejích tajů pronikám jen velmi zvolna. Zatímco ptačí druhy se mi daří určit relativně snadno a poznám jich řadu po hlase, vážky Asie pro mě byly jen odrazem krásy zdejší přírody, ovšem zařadit je do druhů je pro mě dosud nedostižná hádanka. Pořídil jsem si příruční atlas vážek, který mi v pojmenování pomáhá, přesto je možné, že zdejší názvy neurčím zcela přesně a budu vděčný za jakoukoli korekturu. Také některé fotografie nejsou technicky dokonalé, hned první dvě jsou toho zářným příkladem.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

ČERVENÉ VÁŽKY

Takto jsem si je narychlo pojmenoval. V národním parku Pang Sida v Thajsku jsme měli velmi početnou populaci vážek roku Neurothemis. Mezi ty nejběžnějsí patřily vážky Neurothemis tullia. Vlevo nahoře je zobrazena samička, vpravo pak sameček. Sedící vážka focení zvrchu je pro focení tak trochu oříšek. Hlava je od roviny křídel o dost níž a zachytit je ostře se mi dlouho nedařilo. Nakonec jsem začal vážky fotit na dvě expozice, první prokreslí křídla, druhá hlavu a pak je v počítači spojím. Paradoxně u tohoto nejběžnějšího druhu se mi vlastně nepovedla ostrá fotka. Jak můžete vidět, sameček nemá hlavu ostrou. Vinu na tom mám pochopitelně já, protože jsem v euforii nepořídil druhou expozici. Trochu to kompenzuje pozice ze strany, kterou vidíte dole vlevo, i když k dokonalosti má tato fotka hodně daleko. O pár týdnů později jsem potkal další exemplář, který na první pohled vypadal hodně podobně, ovšem nesl výraznější barvy a postrádal světlý pruh podél celého těla. To mi ovšem došlo relativně pozdě a tak jsem pořídil jen jednu fotku pro srovnání. Jedná se patrně o druh Neurothemis fluctuanus (dole uprostřed). Poslední zástupknyni „červených vážek“ jsem potkal na Borneu. Krytí červenou barvou je nejvýraznější. V tomto případě se jedná o druh Neurothemis terminata (dole vrpavo).

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

STRAKATÉ VÁŽKY

Řekl bych, že se jedná o důležitou část mých fotografií vážek z Asie. Zobrazené druhy byly pro mě zajímavé zjeména možností focení v protisvětle a nefotil jsem je klasickým stylem. Fotkám to myslím prospělo, přesto dodatečně nejsem schopen určit, o jaký druh se jedná. Takže to jsou vážky jen tak pro oko.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’10‘]

Stejně jako u nás, patří asijské motýlice mezi velmi atraktivní druhy. Na rozdíl od běžných vážek, motýlice sklápějí křídla k sobě a jejich krása je vidět zejména při letu nad vodou. V thajském parku Khao Yai jsme objevili u jednoho potůčku opravdový ráj na vážky. Bylo jich tam na relativně malém území velké množství, co do počtu jedinců i druhů. Motýlice nešlo přehlédnout. Jeden poměrně nenápadný druh měl bohužel tu vlastnost, že si vybíral k usedání jen suchý strom s chaotickým větvovím uprostřed potůčku a odmítal si sednou na nějaké atraktivnější místo. V době naší návštěvy bylo celkem prudké slunce a jediné, co bych o ni mohl říci, je to, že byla černá. Druhově ji zařadit nedokážu. O to krásnější bylo setkání s výraznou motýlicí Neurobasis chinensis, které se zkrátka nedalo nevšimnout. Samečci mají leskle zelené vnitřky křídel, které lze spatřit pouze za letu nebo při lákání samičky. Fotka vpravo zachycuje „bliknutí“ křídly, které má samičku upoutat. Sameček sedí na nějakém přehledném místě a v nepravidelných intervalech prudce roztáhne a složí křídla. Rychlost se dá přirovnat k lusknutí prsty. Vychytat tuto chvíli mi trvalo hodně dlouho a stálo mě řadu neúspěšných pokusů. Tato fotka vznikla tak, že jsem ležel v potoce na zádech na jednom kameni, hlavu jsem měl přitom zalomenou tak, že byla částečně ponořena v ledové vodě. S takto chladnou hlavou jsem se snažil zachytit moment „bliknutí“. Jednou se to podařilo, i když pokusů jsem měl asi 100. Řešil jsem to často tím, že jsem pustil dávku 8sn/sec. ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že vážka už dlouho neblikla.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

Ještě krásnější byly společné lety samečků nad vodou. Nezřídka se potkali tři nebo čtyři a pravidelných kruzích tancovali nad vodou. To, co se mi „poveldo“ zachytit, nestálo za to, ale bylo mi to inspirací, abych se k potůčku vrátil. Bohužel, v ten den dorazilo k potůčku taky asi 60 školáků s učiteli a vybrali si ho jako základnu pro hry v přírodě. Bylo po focení motýlic a přibyl důvod se jim příště věnovat. Nevalné úspěchy vidíte na dvou fotkách níže.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’0′]

Níže jsou fotografie vážek, které jsem fotil víceméně do počtu a poučen předešlým neúspěchem v určení vážek v protisvětle, snažil jsem se je vyfotit alespoň pro dodatečné určení. Většinou se nenacházely v nějak atraktivním prostředí, ale portfolio vážek, které lze v Asii potkat, rozšířily. První dvě se mi podařilo určit jako Aethrimata aethra (vlevo) a Diplacodes trivialis (vpravo).

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

Níže uvedené vážky se mi určit nepodařilo. První je jakési bornejské šidélko, které úspěšně odlovilo potravu, na druhém snímku je hodně běžná thajská vážka, ale můj určovací průvodce na ni nestačí.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

Pravým opakem výrazně zbarvených vážek jsou Tyriobapta torrida. Zatímco sameček je relativně pestře zbarvený, samička je prakticky neviditelná. Tyto vážky žřídka sedají jinam než na kmeny stromů. Jsou si své neviditelnosti vědomy, protože jejich útěková vzdálenost byla téměř nulová. Trpělivě čekaly na místě a doufaly, že nejsou vidět.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

Na 23 fotografiích jsem se pokusil shrnou svá pozorování vážek v Asii. Jak jsem psal v úvodu, nebyly vážky hlavním tématem mých výprav a dalo by se jich zaznamenat mnohem více. V budoucnu bych jim rád věnoval více času, tak snad další druhy přibudou. Pokud vás focení vážek oslovuje a chcete navštívit nějakou tropickou oblast, kde byste jim věnovali hodně času, pak mohu vřele doporučit Thajsko. Na každém ze tří míst, kde jsme pobývali, byla lokalita, kde se to vážkami doslova hemžilo. Na Borneu jsme je potkávali také pravidelně, i když zdaleka ne v takové koncentraci.

[separator color=’#EFEFEF‘ thickness=’1′ up=’25‘ down=’25‘]

Budu rád za komentáře, které povedou k určení neurčených druhů a doufám, že budete schovívaví ke kvalitě publikovaných fotografií.