Je pochopitelné, že při výběru techniky pro focení zvířat bude fotograf zpočátku koukat po nějakém delším ohnisku. To je naprosto logický krok – zvířata jsou, potvory, dost plachá. Pak se většinou hodí nějaký univerzál (typicky v rozsahu kolem 70-200mm) na fotky s trochou kontextu. Když máte chuť fotit makro, tak se ve výbavě mihne i nějaký makroobjektiv. Sestavu pak doplní nějaký „širokáč“ pro krajinky nebo zachycení zvířete s ještě větším kontextem prostředí. Fotky zvířat širším ohniskem mají velmi zajímavou perspektivu a jsou atraktivním protikladem k fotkám s klasickým dlouhým ohniskem, které vypíchnou zvíře od pozadí. Protože se těmto motivům dlouhodobě věnuji, rád bych toto téma trochu zpracoval a podělil se s vámi o své praktické zkušenosti. Doprovodných fotek je poměrně hodně, tak jsem ke každé připojil exif a krátkou poznámku k okolnosti jejího vzniku.
Ropucha zelená, Chorvatsko, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 12-100mm/4 IS, ISO 200, f/5.6, 1/20s, složeno pomocí focus stacking z 8 snímků. Funkci Focus Stacking jsem použil z ryze praktického důvodu. Pro potřebnou hloubku ostrosti by bylo zapotřebí clonit na f/22, ale difrakce objektivu by způsobila ztrátu detailů. Navíc by pak bylo nutné znatelně zvýšit ISO, protože už tak se časy pohybovaly na hranici 1/20s. Pro správné nastavení funkce Focus Stacking jsem si foťák otestoval na nedalekém kamenu, který měl podobné rozměry jako ropucha, abych se tím pak při focení nezdržoval a o záběr ropuchy nepřišel.
MÁM RÁD ROZMANITÉ PORTFOLIO
Stejně jako je má vášeň pro přírodu podpořena její nekonečnou rozmanitostí, i v tvorbě se snažím měnit různé postupy a úhly pohledu. Baví mě kochat se detailem kresby dokonalého portrétu, kde vyleze hromada struktur, užiju si enviromentální fotku, kde je zvíře jako doplněk, klidnou kompozici, dynamický snímek, fotku ve dne, fotku v noci, atd. Tímto způsobem se snažím i skládat a publikovat své portfolio || NAVŠTIVTE MOU GALERII || NAVŠTIVTE MŮJ INSTAGRAM || Osobně tedy nejsem zastáncem nějakého konkrétního „stylu“ – fotky pojaté jako poctivý popisný portrét miluji, ale pokud se dlouhodobě opakují, začnou mě brzy nudit stejně jako nekonečné opakování fotek s prostředím. Spíše než nějaký styl mě baví pestrost. Každou speciální techniku beru jako příjemné koření tvorby, proto si pojďme okořenit své portfolio širokoúhlými záběry zvířat.
Ukázka biotopoivých fotografií, které vznikly jinou metodou, než jaká je popisována v článku. Pro podobné fotky se výborně hodí zoomové objektivy, které umí perfektně orámovat jen potřebnou část scény.
CO JE PRO MĚ ŠIROKOÚHLÝ ZÁBĚR?
Typ fotografie, o kterém píšu, přináší záběr zvířete s jeho přirozeným prostředím. Ke vzniku není využito jen „širší“ ohnisko, jako u fotografií terejů nebo volavky výše. To jsou sice záběry, které také pomáhají odhalit prostředí, kde se zvířata vyskytují, ale za použití středně dlouhého ohniska nebo delšího ohniska na velkou vzdálenost. Fotky s prostředím pomocí širokého ohniska mají totiž jednu naprosto odlišnou vlastnost – ke zvířeti musíte být blízko. A tím myslím hodně blízko. U větších zvířat (např. menších a středních druhů savců do velikosti opice) je to od přední čočky třeba třeba 20-30cm, u malých živočichů, jako jsou ještěři a žáby, to znamená vzdálenost okolo 5cm a u drobného hmyzu potřebujete být téměř na dotyk. Důležitý je proto výběr správného objektivu. Pokud vám půjde o focení větších druhů, tak si vystačíte prakticky s jakýmkoli širokáčem okolo 12-16mm. Při snaze vyfotit podobným způsobem rosničku nebo ještě drobnější žabku už můžete narazit na technický limit – jste pořád moc daleko, aby bylo zvíře na fotce patrné. Důležitým parametrem vašeho širokáče pro tyto účely bude minimální ostřící vzdálenost (čím menší, tím lepší) a výsledný poměr zvětšení (čím větší, tím lepší). Králem mezi objektivy pro širokoúhlé záběry zejména menších živočichů a rostlin je Laowa 15mm/4 Macro 1:1. Koho láká podobný typ fotek, nenajde patrně lepší volbu. Alespoň z pohledu možností atraktivní kombinace velkého malého zvířete včetně jeho biotopu. Focení s tímto objektivem ovšem vyžaduje dost času a prostoru, protože je plně manuální. Autofocus může však při tvorbě těchto fotek hodně pomoci. Počet zvířat, která jdou takto fotit, se rapidně snižuje, čím blíže potřebujete být. Ne každý tvor je tak trpělivý, aby čekal, až si nastavíte foťák, kterým mu cloníte ve výhledu ze dvou centimetrů od čumáku. Aktuální přehled o všech vhodných objektivech, které mají schopnost ostřit zblízka a přitom zachovat široké ohnisko, už nemám, ale osvědčenou volbou byly například Sigma 15mm/2.8 Fisheye nebo Tokina 10-17 mm f/3,5-4,5 AT-X. Pokud používáte jako já Olympus, pak je jednou z voleb rybí oko M.Zuiko 8mm/1.8 nebo manuální objektiv Laowa 7.5mm/2. Velmi dobré vlastnosti ostření na blízko na širokém ohnisku mají i objektivy M.Zuiko 12-40mm/2.8, M.Zuiko 12-100mm/4 IS a M.Zuiko 12-45mm/4. Svým ohniskem „24mm“ (po přepočtu na FF) jsou tyto objektivy vhodné na větší objekty, kde nemusíte být tak blízko a tím se zachová i dostatek prostředí. Výčet objektivů zdaleka není kompletní, spíše takovým vodítkem. Se všemi zmíněnými objektivy mám svou zkušenost, a proto o nich mluvím. U objektivů, kde je minimální zaostřovací vzdálenost pro tento typ použití příliš velká, je dobré vyzkoušet nasazení tenkého mezikroužku. U Olympusu to bohužel nepomáhá, respektive zaostřovací vzdálenost zmíněných objektivů se změní v nepoužitelnou. Další možností je sestava s CCTV čočkou, ale s tím osobní zkušenost zatím nemám. Další zajímavou možností je využití GoPro kamery. Řešení je tedy celá řada, každé má své výhody i slabé stránky. Dokonalé řešení asi neexistuje. Nicméně výběrem techniky to nekončí, postupně zkusím zmínit aspekty, které je dobré při focení zvířat na široko vzít v úvahu.
[separator color=“ thickness=“ up=’30‘ down=’30‘]
Lemur vari, Madagaskar, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 200, f/1.8, 1/500s. Fotka vznikla velkou náhodou při mém odjezdu z ubytovny. Na zádech fotobatoh, v ruce velká cestovní taška a na krku foťák s rybím okem, abych si na rozloučenou vyfotil okolí ubytovny. Přímo u cesty odpočíval lemur vari. Zahodil jsem všechno na zem a vyfotil aspoň pár fotek.
PRACOVNÍ VZDÁLENOST
Techniku jsme si tedy vybrali a jdeme na to. Chceme si vyfotit něco s prostředím. Nasadíme široké ohnisko a blížíme se k objektu svého zájmu. Pokud se jedná o orchidej nebo houbu, tak se jedná o motivy veskrze trpělivé, které před námi neutečou. Složitější to bude, když se naším objektem zájmu stane včela na orchideji nebo brouček na houbě. Jak jsme si řekli, potřebná pracovní vzdálenost se bude pohybovat v řádech centimetrů. Tu zjistíme, že včelu tento typ fotografie neláká, brouček se bude tvrdohlavě schovávat z druhé strany houby, ať už si stoupneme kamkoli. Když ho překvapíme shora (chachá), tak uletí (chachá!). U zvířat se tedy dá tato technika využít zejména s druhy a jedinci, kteří mají podobné vnímání estetiky jako my a chápou náš umělecký záměr. Pravda, není jich moc, proto možná budete moci využít svůj širokáč jen jednou za Uherský rok. TIP! Zejména při focení jedovatých druhů je dobré mít na paměti, že nás mohou zabít.
Vážka, Česká republika, Olympus E-M1 III, Laowa 7.5mm/2, ISO 1250, f/2, 33s, blesk Olympus FL-700WR, stativ Peak Design Travel Tripod. Fotka je pořízena během úplňkové noci, takže jsem využil osvětlení na vážku pomocí blesku, okolí osvítil měsíc během dlouhé expozice.
Pralesní motýli, Thajsko, Canon EOS 70D, Samyang, ISO 800, 1/800s. K fotce už nemám originál, tak nemám plná data Exif. Fotku jsem si vysnil před odjezdem na cestu, ale realizace byla o život. Motýli se zdržují na březích potůčku, kam s oblibou čůrají sloni. Minerály z moči je pak lákají. Aktivní jsou ale pouze za silného slunce a byla s nimi velmi těžká domluva. Buď jim moje přítomnost vadila a odlétli na jinou loužičku, nebo se mi podařilo k nim přiblížit, ale nechtělo se jim vzlétnout. Nakonec se to povedlo, ale s editací fotky bylo hodně práce, protože kontrast a dynamický rozsah scény byl poměrně extrémní.
Kolibřík skvostný, Kostarika, Olympus E-M1X, Laowa 7.5mm/2, ISO 800, f/2, 1/1000s. Kolibříci jsou na některých místech hodně krotcí a přímo vybízejí k podobným hrátkám. Fotka je vyfocena z ruky. Po chvíli si kolibříci na mou přítomnost zvykli a létali na kvítky o sto šest.
Makak chocholatý, Sulawesi. Potřebná vzdálenost na focení je klíčem k výsledné fotce, a tak máte radost, když narazíte na zvíře, které je ochotno se focení zblízka účastnit. Někdy je té radosti trochu moc. Pokud je to třeba na Sulawesi, pak se vám může stát, že místní makakové nejen že se nechají fotit, ale chtějí se sami do focení zapojit. A tak místo toho, abyste si přivezli domů zajímavé snímky širokáčem, jeden ze zvědavých makaků připlácne svou tlapku na přední čočku objektivu. Díky tomu, že před tím tou packou něco štrachal v zemi a pak si ji olíznul, máte po focení. I když jsem myslel, že to bude při mém pobytu v pralese denní chleba, takto blízko jsem se k sedící tlupě dostal jen dvakrát. A situace, kdy mě makakové doslova obklopili a vzali mě mezi sebe, se stala jen jednou. Mám na to aspoň veselé vzpomínky.
POROVNÁNÍ ZVĚTŠENÍ ŠIROKOÚHLÝCH OBJEKTIVŮ
Na obrázku vidíte porovnání vybraných širokoúhlých objektivů pro účely „wide-angle macro“. V horní řadě je vidět nejkratší možná zaostřitelná vzdálenost daného objektivu, na obrátku ve spodní řadě pak výsledné foto. Pro vytvoření snímku byla použitá nejmenší clona, která definuje objektiv. Posoudit tak můžete čtyři parametry – zvětšení objektu z dané vzdálenosti, množství prostředí, které se na snímku zachytí, rozostření pozadí a v neposlední řadě prostor mezi objektem a objektivem, kterým je třeba pro osvit doručit světlo z blesku. Fotky jsem pořídil původně pro své vlastní potřeby (tak je prosím berte s rezervou), nakonec mě napadlo, že by mohly být užitečné při rozhodování nad koupí objektivu i pro ostatní fotografy.
OSTŘENÍ
Pokud máme dostatečně trpělivý objekt, který toleruje naše hrátky, pak je nejlepší cestou focení ze stativu. Tak získáme největší kontrolu nad celou scénou, máme prostor precizně zaostřit a pomocí clony určit správnou hloubku ostrosti podle našeho záměru ideálně pomocí live view a lupy. Sám jsem se v mnoha případech na možnosti focení ze stativu spolehnout nemohl a v tu chvíli je velkým pomocníkem autofocus. Při focení z ruky nejraději používám výklopný displej, který umožní zaujmout i takové úhly, které bychom pohledem do hledáčku díky fyzickým limitům nikdy neobjevili. Průběžně si pak pomačkávám tlačítko ostření (v mém případě zadní tlačítko AF) a jakmile se naskytne ten správný moment, tak zmáčknu spoušť. V tom je limit podobného typu focení s manuálními objektivy od Laowy (ale i jiných výrobců), kdy musíme mít dopředu představu o nejvhodnější vzdálenosti. Samozřejmě se dá ostřit ručně, ale moje zkušenost říká, že na neutrálně černý foťák reagují zvířata relativně dobře, jakmile se před objektivem objeví ruka (světlá, teplá), tak se začnou klidit z cesty. Prsty se při použití AF dají trochu schovat za foťák. Představa, že chřestýšovci dám před čumák teplou ruku, abych si zaostřil, mi není příjemná, a to i přes to, že jsou to vysloveně klidná zvířata. Další možností, jak se dostat ke zvířeti blíže, je umístit foťák na nějakou tyč (selfie) a blížit se k němu takto. To už vyžaduje trochu pevnější úchop tyče, protože foťák se na ní bimbrlá. Alternativou je využít rovnou třeba GOPro kameru, která je na manipulaci jednodušší a umožňuje získat hodně zajímavý úhel pohledu. Já osobně jsem tedy pro účely tohoto typu focení zastáncem AF a budu doufat, že se časem objeví nějaký objektiv, který se přiblíží úhlu pohledu a velikostí zvětšení legendární Laowě 15mm i na formát m43. Mým ideálem by byl objektiv 7.5mm/4 se stabilizací a zvětšením ideálně 1:2 – 1:1. To by byl sen! TIP! Pokud jsou zvířata hodně plachá a přítomnost by je rušila, dá se využít i umístění foťáku na vhodném místě s nastaveným časosběrem. Jako fotka nesyta na obrázku z Pantanalu níže.
Nesyt americký, Pantanal, Olympus E-M1 II, Laowa 7.5mm/2, ISO 500, f/8, 1/1250s. Na toto místo se slétali ptáci pravidelně, ale přítomnost lidí je rušila. Po tři rána ještě za tmy jsem nechal foťák pod mostem, přes který jsme jezdili, nastavil jsem časosběr, umístil blesky a nechal snímat každých 30s fotky. Nejvýživnější bylo první ráno, kdy se na „louži“ objevilo nejvíc ptáků. Bohužel jsem opomněl jednu důležitou věc, že při tichém režimu je synchronizace s bleskem jen 1/50s. Výsledkem bylo asi 700 fotografií, kde postupně přibývá ptáků, ale jakmile se do záběru dostalo sluníčko, fotky byly totálně přeexponované. Použitelných bylo asi posledních 50, kdy se vybily baterie v blesku. Z nich jsou použitelné tak tři, kde jsou ptáci nějak rozumně poskládáni. Poučen nezdarem jsem to druhý den nastavil správně, ale na lagunu ptáci nepřiletěli a vody znatelně ubylo. Třetí den také nic a pak laguna vyschla.
Ploskorep, Madagaskar, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 64, f/5.6, 1/40s, blesk Olympus FL-700WR. Dokonale krypticky zbarvení ploskorepi mě pro široké záběry lákali. Byl s nimi jen jediný problém – najít je.
DYNAMICKÝ ROZSAH A SVĚTLO
Další věc, na kterou je třeba se při focení takto širokoúhlých záběrů připravit, je značný dynamický rozsah scény. V takto širokém záběru je často vidět i obloha nebo interiér lesa, a pokud je jasné počasí, pak je dost složité dostat se k dobrým výsledkům. Jednou z věcí, která mi v takových situacích pomáhá, je použití polarizačního filtru. Ten eliminuje odlesky hladiny nebo listí a pomáhá tak aspoň částečně ukočírovat složité podmínky. Dalším skvělým nástrojem je použití blesku na dosvícení popředí a lehké podexponování pozadí. To už vyžaduje trochu praktických zkušeností a testování nanečisto. Vyvážení blesku a ambientního světla je celkem náročná disciplína. Mně v tomto směru značně pomohlo cvičení s maketami ještěrů v přírodě. Možná je to úsměvné, ale věřte mi, že zjišťovat, jak spolu vše spolupracuje až ve chvíli, kdy máte tu tu jedinečnou příležitost vyfotit si zvíře zblízka, bývá většinou už pozdě. Na snímcích níže můžete vidět, jak jsem nasvěcoval umělé ještěrky, abych byl maximálně připraven na cestu na Madagaskar. Úvaha byla jasná – až potkám zajímavého chameleona, nechci o fotku přijít svou vlastní neschopností. Pár dní u rybníka s maketami ještěrů mě naučilo celkem solidně zvládat základy boje zblízka s bleskem. Správně nastavit intenzitu blesku, aby objekt nebyl přesvícený, správně umístit rozptylku, aby ji neustále nezabíral širokoúhlý objektiv (a věřte mi, že rybí oko od Olympusu vidí všechno kolem sebe), i zjistit potřebnou pracovní vzdálenost pro tento typ záběru. Pod ukázkami z tréninku je pak vidět výsledek, když mi na Madagaskaru zkřížil cestu krásný chameleon Parsonův.
Ukázky z mého trénování na maketách ještěrů. Vlevo je fotka bez blesku, vpravo s jemným dosvícením bleskem. Kromě sady ještěrů disponuji také maketami žabek, u kterých jsem dbal hlavně na to, aby měly lesklý povrch. Při testování rozptylek a difusérů se pak dobře odhaduje, jak bude rozptyl světla jemný i na vlhkém těle žabek.
Chameleon Parsonův, Madagaskar, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 200, f/4, 1/40s, blesk Olympus FL-700WR. Jeden z největších chameleonů, jaké jsem na Madagaskaru potkal. Dokonale se mi osvědčil trénink s maketami, protože nastavení foťáku i blesku bylo dílem vteřin. Biotop nebyl příliš atraktivní, tak jsem nízkou clonou akcentoval hlavně hlavu chameleona. Tmavá část obrazu úplně vpravo dole diváka patrně neruší, já ovšem vím, že ji tvoří můj odložený fotobatoh. Tady to ještě dopadlo dobře, ale při focení s extra širokými ohnisky je třeba dát věci pryč, ideálně do jiného lesa, protože rybí oko nemá slitování.
ATRAKTIVITA PROSTŘEDÍ A HLOUBKA OSTROSTI
Při focení teleobjektivem za nás většinou udělá „špinavou práci“ nízká clona, která odpíchne objekt od okolí. Z něj se stane jednolitá plocha. Při focení biotopové fotky hraje okolní prostředí klíčový moment. Nemělo by to být tedy jen nutné zlo, ale důležitý výrazový prvek scény. S tím může nastat problém ve chvíli, kdy je prostředí značně neatraktivní. V tu chvíli je lepší zvolit nízkou clonu nebo fotit zvíře klasickou formou. Je také pravda, že téměř „nekonečná“ hloubka ostrosti, kterou disponují široké objektivy a zejména rybí oka, při focení hodně zblízka mizí. V případě, kdy fotíme saranče ze dvou centimetrů, budeme potřebovat hodně clonit, abychom mohli ukázat, v jakém biotopu žije. Tím se budou prodlužovat potřebné časy, případně poroste ISO. Pokud se objekt nehýbe, je jednou z cest, jak se s tím vypořádat, použití skládaného „makra“ metodou Focus Stacking (viz první fotka ropuchy zelené). Čím dále od objektu, tím více prostředí bude na fotce patrné, ale tím také objekt bude menší. Někdy je to naopak žádoucí, všechny fotky nemusí nutně vzniknout tak, že se nalepí objektiv zvířeti na čumák. Větší druhy, jako jsou veverky, sysli nebo mravenečníci takové nároky na clonění vyžadovat nebudou, protože pracovní vzdálenost bude už celkem velká a tudíž bude okolní prostředí dobře patrné. Aktivní práce s hloubkou ostrosti nám tedy i v tomto případě pomůže buď okolí víceméně eliminovat, nebo naopak akcentovat.
Mravenečník velký, Pantanal, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 6400, f/1.8, 1/10s. Když jsme se unavení vraceli z výletu za ptactvem, zjistili jsme, že se naším rančem prochází mravenečník. Honem jsem nasadil rybí oko a zkusil využít jeho krotkost. Bohužel už byla prakticky tma, a tak bylo třeba nastavit poměrně divoké expoziční hodnoty. Kéž by mě tehdy napadlo vzít si blesk. Ale bylo to příliš emotivní setkání a já byl příliš unavený. Nicméně, památku mám.
Veverka obecná, Česká republika, Olympus E-M1 II, Laowa 7.5mm/2, ISO 1600, f/5.6, 1/60s. Veverky jsou boleslavském lesoparku Štěpánka na lidi zvyklé. Ale i tak si drží trochu odstup a pro focení zeširoka bylo nejjednodušší nechat foťák stranou a fotit pomocí propojeného mobilu z pohodlí nedaleké lavičky. „Stativ“ jsem vytvořil pomocí klacíků a šišek, protože na všech klasických stativech by byl záběr příliš z výšky.
Užovka podplamatá, Chorvatsko, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 500, f/6.3, 1/40s. Užovka podplamatá není žádná obryně, ale skrze rybí oko umístěné do její blízkosti má najednou vizáž anakondy.
Křovinář, Panama, Canon EOS 6D, Canon EF 17-40mm/4 M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 2500, f/4, 1/60s. Jedna z mých nejoblíbenějších fotek, která ukazuje krásu biotopu horského lesa. Dominantními rostlinami jsou bromélie, tilandsie a orchideje. Objektiv 17-40mm není díky své delší minimální ostřící vzdálenosti na širokoúhlé „makro“ úplně vhodný, ale v tomto případě posloužil velmi dobře.
Pelikán kadeřavý, Řecko, Olympus E-M1X, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 640, f/5, 1/125s. S pelikány se dá na širokém ohnisku hodně vyblbnout. Tady jsem neodolal, když to jeden z pelikánů nevydržel a šel žebrat o rybu přímo na loď.
Kolibřík skvostný, Panama, Canon EOS 6D, Canon EF 16-35mm/4 IS, ISO 2500, f/8, 1/15s. Největší koncentraci kolibříků najdeme v horských mlžných lesích. Pro mě je to nejkrásnější biotop, jaký jsem kdy viděl a ty malé drahokamy to jen dovádějí k dokonalosti.
FOCENÍ V NOCI
Při nočním focení máme situaci ohledně prostředí o něco jednodušší, protože okolí objektu bude vidět jen v případě, že ho sami nasvítíme. Dá se tak pracovat s několika blesky nebo světly, které osvítí scénu přesně tam, kde potřebujeme. Takové focení je už značně náročné a k dobrým výsledkům nám většinou pomůže pomoc nějakého asistenta. Skvělým pomocníkem na tyto speciální typy focení jsou funkce Live Time a Live Composite v Olympusu, kde můžete světelný vývoj scény průběžně sledovat a v případě potřeby dosvítit tam, kde bylo světla málo. V některých situacích pomůže expozici i úplněk měsíce, který dodá snímkům zvláštní atmosféru. Níže je několik ukázek fotografií, které vznikly pomocí širokého objektivu v noci.
Kobylka, Kostarika, Olympus E-M1X, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 400, f/8, 10s, blesk Olympus FL-700WR. Pro noční záběry širokým ohniskem mám rád jasné noci, kdy svítí měsíc. Jeho světlo pomáhá doplnit scénu buď tím, jak nasvětlí okolí, nebo svou přítomností v záběru.
Svlek strašilky, Borneo, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 8mm/1.8, ISO 200, f/13, 1/100s, blesk Olympus FL-700WR. Když jsem na své noční procházce pralesem (viz video na YouTube) potkal tuhle obří strašilku ve fázi svleku, strávil jsem u ní asi hodinu. Fotil jsem ji na různé způsoby, zkusil jsem i širokoúhlý záběr. Celá scéna se odehrávala asi 20cm nad zemí, a tak bylo nezbytné pro zvolený úhel pohledu strčit foťák pod strašilku. Kompozici výrazně pomohl výklopný displej, kde jsem na mnoha fotkách viděl i svou hlavu. Byl pak celkem oříšek jednou rukou držet blesk a k tomu najít úhel záběru, který dává smysl, a ve kterém jsem zároveň neměl vidět hlavu. Nakonec to nějak vyšlo.
Lepoještěr, Borneo, Olympus E-M1 II, M.Zuiko 12-100mm/4 IS, ISO 100, f/13, 1/100s, blesk Olympus FL-700WR. Na větší druhy jako jsou hadi nebo větší ještěrky výborně funguje objektiv 12-100. Dá se s ním dostat hodně blízko a případně kombinovat široký záběr s klasickým portrétem bez nutnosti měnit objektiv.
Hlemýžď, Česká republika, Olympus E-M1 III, Laowa 7.5mm/2, ISO 640, f/4, 38s, blesk Olympus FL-700WR, stativ Peak Design Travel Tripod. Další fotka z úplňkové noci, která vznikla při návštěvě mé oblíbené zříceniny větrného mlýna. Původně jsem chtěl fotit nějaký hmyz v okolí, ale díky velmi chladnému počasí a začínajícímu podzimu se mi nic k focení nenaskytlo. Až tenhle hlemýžď běžící po zdi zříceniny mě na hodinku zaměstnal.
SHRNUTÍ
Pokud chcete své portfolio fotek okořenit, nebojte se při vhodné příležitosti využít široké ohnisko. Je s tím kapku (no, o dost) víc práce než s teleobjektivem, ale výsledky jsou často hodně atraktivní a skvěle doplní sérii fotek. Co se může stát horšího, než že to nevyjde? Vznik takové fotky bude zábavný a hlavně hodně poučný, protože budete muset řešit spoustu okolností, které vás třeba u běžného focení ani nenapadnou. A co je lepším prostředkem k učení, než vlastní praxe? 🙂
5 Comments
Nikdy mě nepřestane fascinovat Tvé zaujetí, oko a preciznost. Paradoxně, nejvíc mě dostal“ ten hlemýžď z Příčov. Skvělý článek. Lehkost a vytříbenost, s jakou popisuješ krkolomné situace a přitom velkorysé předávání draze zaplacených zkušeností. Proto mě baví sledovat Tvou práci, přestože mě bavilo portrétovat jen naší kočku a tropy mě nelákají.
Paráda! Díky, že se s námi dělíš o nápady a postupy.
Rádo se stalo 🙂
Perfektný článok v ktorom sa odrážajú Vaše dlhoročné skúsenosti pri fotení prírody a ktoré pomôže nejednému fotografovi pri fotení. Teším sa na ďalšie Vaše príspevky ako aj krásne fotky hodné majstra.
Děkuju, jsem rád, že jste si v článku našel něco zajímavého 🙂