Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC 1.4x, magnetický filtr VFFOTO řady GS 95mm
Můj postoj k ochranným filtrům
Kdysi se mi na první cestě do Thajska stala taková nemilá věc. To jsem ještě fotil na Nikon a odjel jsem tam s čerstvě pořízeným objektivem 300mm/4. Z rychlého domácího testování opravdu špičkový krásně ostrý objektiv. Štěstí nám přálo a hned první den jsme viděli věci – tu trogon, tam slon, onde srnka, ale sakra, sakra, ani jedna fotka nebyla brilantně ostrá. Zkoušel jsem snad všechno: rychlé časy – nic, foťák na stativ – nic, foťák na stativ a samospoušť – nic, všechno takové divné, neostré. Vrcholem bylo, když jsme na procházce pralesem potkali na břehu řeky krokodýla. Věděl jsem, že v Thajsku krokodýli už prakticky nejsou a že se jedná o vzácný nález. Ale, co vám budu povídat, nic. Bláto, bláto, bláto – tedy na fotkách, já stál na břehu v relativním suchu. To je hrůza, běží mi hlavou, jako kdybych to fotil doma přes okno. A v tom se mi nad hlavou (patrně) objevila taková ta žárovka, co známe z kreslených filmů. Mlčky jsem odšrouboval ochranný UV filtr, který jsem na objektiv ráno před odletem našrouboval, a…! Bylo to tam! Krokodýl měl kontury ostré jak břitva (na svou dobu). Vidím to jako dnes. UV filtr padá k zemi, moje pohorka na něj dupe, a ještě jednou a ještě, veškeré mindráky předchozích dnů se mění v drtičku skla. Patou vzniká důlek v měkké zemi, sklo a rámeček v něm mizí, vrstva popadaného listí a na to kámen! R.I.P. Dnes tomu bude 14 let, co v thajském pralese zhynul jeden UV filtr a zrodil se můj odpor ke všemu, co se zepředu na objektivy šroubuje.
Thajsko 2007, Nikon D200, Nikkor 300mm/4, UV Filtr … už ani nevím jaký
Filtry v mé současné výbavě
Jak to mám s filtry dnes? Samozřejmě jsem od té doby nějakou tu cestu vývoje urazil a nějaké filtry ve výbavě mám, ovšem žádný z nich není ochranný/UV. Na širokáče používám Polarizační filtr (CPL), který je tam téměř permanentně (Olympus 8-25mm a Laowa 7.5mm) a v zásobě mám ještě několik ND filtrů. Abych nemusel mít na každý objektiv sadu filtrů, mám to vyřešeno tak, že CPL mám přesné velikosti širokáčů 72mm a 49mm (ten sedí i na můj makro objektiv), ostatní filtry jsou o průměru 77mm. To mi umožňuje v případě potřeby dát ND filtr na jakýkoli objektiv výbavy skrze jeden až dva redukční kroužky. Vtipně to vypadá třeba na malé Laowě 7.5mm, která má závit 49mm, ale funguje to. Jakmile Olympus přinesl možnost vestavěných ND filtrů, ty klasické jsem prakticky nepoužil. Kdybych byl krajinář, tak bych je samozřejmě postavil jinak a využíval často. Pro mé focení je ovšem typické, že potřebuji maximálně dostat u tekoucí vody expoziční čas někam k hodnotám 1“ – 5“ a na to mi vestavěný ND filtr zatím vždycky stačil. Podtrženo sečteno, z filtrů používám především jen polarizační a jen na širokáčích, občas na makru. Pokud potřebuji nasadit ND, využívám redukce závitů. Jinak na objektivech žádné filtry nenosím, především ze strachu, že začnu přicházet o kresbu a v lese přibudou další střepy. Za těch 14 let se ovšem postupně technologie výroby filtrů změnila a to mému vyhraněnému černobílému pohledu na ně přidalo poměrně dost odstínů šedé a obrousilo hrany.
Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC 1.4x, magnetický filtr VFFOTO řady GS 95mm
Olympus 150-400mm/4.5 IS TC
Před časem jsem si pořídil nový hlavní objektiv na focení zvířat – Olympus 150-400mm/4.5 IS TC. Protože to není levná položka a trvalo delší dobu, než jsem na ni poskládal peníze, rozhodl jsem se, že ho co nejvíc ochráním před potenciálním úrazem. První volbou byl polep, který jednak objektiv chrání před poškrábáním a zároveň původně bílý objektiv lépe zapadne do designu mé ostatní výbavy. V terénu je obecně lepší, když je objektiv nenápadný a nepřitahuje zbytečnou pozornost zvířat. A co v zimě? Kdo si pozorně prohlédne portfolio mých zimních fotek, které neobsahuje žádné fotografie, snadno zjistí, že mi současné tmavé odstíny zimní focení kazit nebudou. Druhou ochranu jsem chtěl nasadit na přední čočku, která se rozměry (95mm) vymyká všemu, co bych na ni mohl z vlastních zdrojů našroubovat. A to měl vyřešit, tedy, skoro se to bojím vyslovit, nějaký, já to snad neřeknu – UV filtr. A je to venku. K tomu jsem chtěl ještě pořídit polarizační filtr (CPL), který se tu a tam na dlouhém skle hodí, zejména při focení vodního ptactva nebo v lese po dešti. Dnešní nabídka filtrů je tak ohromující, že je to při výběru až ochromující. Když jsem před lety doplňoval výbavu o výše zmíněnou sadu ND filtrů, po osobním testování jsem zvolil zlaté série české značky VFFOTO. Kde jsem tedy před tím skončil, tam jsem nyní začal. V nabídce VFFOTO se nacházejí unikátní magnetické filtry, kterými jsem chtěl vyřešit zejména přidání polarizačního filtru. Pokud jste někdy fotili s „polarizákem“ v přírodě zvířata, asi jste narazili na to, že někdy je fajn, odstraní odlesky, ale taky vezme světlo. Pokud najdete motiv, na který je CPL filtr vhodný, ale během focení zjistíte, že úbytek světla je příliš velký, potřebujete filtr rychle demontovat, neboť ptáček, na rozdíl od potůčku, nepočká. Právě magnetické řešení se mi pro focení zvířat zdálo jako ideální. Místo postupu: focení s polarizákem, ale není to ono + sundání sluneční clony (už to samo zdržuje) + šroubiky-šroub-šroubiky-šroub-šroubiky-šroubiky + focení + šroubiky-šroub-šroubiky-šroub-šroubiky-šroubiky (navrácení CPL na jiný motiv) + nasazení sluneční clony zpět, by s magnetickým CPL mohlo vypadat: focení + sundání sluneční clony + šup CPL dolů + focení + šup CPL zpátky + nasazení sluneční clony. Uznejte, že to je značná úspora času, už jen když to čtete. Díky dobrým kontaktům na společnost VFFOTO jsem požádal o zapůjčení tří výrobků – adapter magnetických filtrů 95mm, UV filtr GS 95mm (který zároveň slouží jako držák na magnetické filtry) a CPL filtr GS L 95mm, který je speciálně koncipován pro teleobjektivy.
Jak magnetické filtry fungují?
Jak jsem pomocí citoslovcí výše popsal, rozdíl klasických a magnetických filtrů spočívá hlavně v rychlosti uchycení. Existují dvě možnosti. V prvním případě se na objektiv našroubuje adaptér ve formě tenkého filtrového rámečku bez skla (3,8mm) ze slitiny hliníku a oceli. Na něj se pak přikládají filtry, které obsahující v rámečku magnetickou složku, nic už se nešroubuje, filtr se prostě jen nacvakne. Filtry se pak na sebe dají i vrstvit. Můj předpoklad byl takový, že na objektivu budu mít právě tento rámeček, na něj nacvaknu magnetický UV filtr, v případě potřeby UV sundám a nacvaknu magnetický CPL, abych nevrstvil skla. Druhá varianta, které jsem moc nevěřil, je možnost našroubovat UV filtr, který už v sobě má magnetickou část a slouží tak zároveň jako ochrana i adaptér pro přiložení dalších filtrů, třeba právě CPL. Hrozně mě zajímalo, jak jednotlivé kombinace budou fungovat, a tak nic nebránilo tomu začít testovat. Ačkoli …
Olympus E-M1 III, Olympus 150-400mm/4.5 IS TC 1.4x, magnetický filtr VFFOTO řady GS 95mm (přes sklo expozice)
Přípravy testování a „profi“ metodika cedulí
Pro testování jsem měl jasný plán. Chci vyzkoušet, jak filtry v reálu fungují, tedy magnetický koncept v praxi, a za druhé samozřejmě dopad filtru na skvělou optiku nového objektivu, který má opravdu výbornou kresbu, o kterou nehodlám přijít. V hlavě stále nosím svůj frustrující zážitek z Thajska, brrrr. Pokud bych řešil filtry pro širokoúhlý objektiv, asi bych si vystačil s fotkami své knihovny (ostatně jako vždycky) a pak něco cvaknul z okna. Jenže testování objektivu s ohniskem v přepočtu 300 – 1000mm to je v domácích podmínkách celkem k ničemu. Vše jsem si dopředu promyslel a po návratu z rodinného (sluncem zalitého) prodlouženého víkendu na Lipně jsem si vyzvedl filtry v Zásilkovně. Těšil jsem se na pondělí, až půjdou děti do škol a školek a já vyrazím (po měsíci jejich ošetřování) ven. A jak to dopadlo? Už večer po příjezdu se zatáhla obloha, začal foukat vítr a do rána sfoukal většinu barevného listí. Příbram se vnořila do inverze a lezavé teploty se držely okolo 5°C. Moje plány na kýčovité fotky podzimu se rozplynuly. Do tří dnů byly děti opět doma a začal mi další osobní lockdown. Stihl jsem tedy tři „testy“. Test první – i přes inverzní počasí jsem si sbalil batoh a vyrazil alespoň na poutní místo Svatá Hora, kde je takový příjemný klid. Plán byl, že si tam venku sednu a nafotím alespoň nějaké texty z cedulí. Pokud je foťák na stativu a text dostatečně daleko, dá se vyvodit, jak se filtry na kresbě podílejí. Vytvořil jsem si sadu fotografií jedné cedule na všechna klíčová ohniska objektivu (150, 200, 300, 400) a to s aktivovaným i vypnutým konvertorem 1,25x a vše ještě v kombinaci – bez filtru, s UV filtrem a UV filtr, na kterém je CPL filtr. Asi v polovině tohoto sofistikovaného testu ke mně přišla jedna moc milá paní a chvíli pozorovala mé počínání. Dělal jsem, že ji jako nevidím a tvářil jsem se zaměstnaně. Pak na mě promluvila a zeptala se na naprosto nečekanou věc – dostala prý od Boha vnuknutí, že má někoho obejmout a předat mu lásku, jestli bych do toho šel? Upřímně, tohle mě dost rozhodilo, protože tak trochu vím, na co se mě lidé v takovou chvíli ptají – co to mám za dělo, kolikrát to přibližuje, proč to dělám, apod. Tohle bylo úplně mimo výseč, a tak jsem jí svým zaváháním asi dodal trochu falešných nadějí. Když jsem se vzpamatoval, tak mile, jak to jen šlo, jsem její lukrativní nabídku odmítl. Paní se mile omluvila a já za půl hodiny dokončil testování. Když jsem, promrzlý jak preclík, všechno balil, objevil se kousek ode mě stín, který patřil opět té milé paní, která se mě přišla zeptat, jestli jsem si to nerozmyslel. Mile jsem ji odmítl a naše milé cesty se rozešly zcela. Tedy, já ji odmítl tím nejpitomnější způsobem na světě. Pod velmi čerstvým dojmem z telemarketingového telefonátu jsem na ni totiž zareagoval: „Děkuji, ale já vaši nabídku nyní nevyužiju“.
Testovací scéna na Svaté Hoře v Příbrami
Výsledky prvního testování
Na obrázcích níže najdete výřezy 1:1 z ukázkových fotografií pořízených z nějakých 25m na ohnisku 300mm. Abyste výřezy fotek viděli bez zkreslení, doporučuji otevřít v novém panelu prohlížeče nebo si je pak prohlédnout v plném rozlišení na odkazu na konci článku. Počasí nebylo ideální, inverzní tma a mžilo. Přesto je patrné, že fotografie mají plno detailů a rozdíl kresby je patrný jen při extra detailním zkoumání = neznatelný, v porovnání s tím, co mi před lety způsobil UV filtr v Thajsku, je to neskutečný posun v optické kvalitě současných filtrů.
Přestože se nejednalo o úplně vysněné testování, došel jsem po vyhodnocení snímků k těmto závěrům:
- Kdybych si nenapsal podrobně, jaké filtry jsem měl/neměl nasazené, prakticky bych to ze snímků nedkázal rozeznat
- Díky kvalitě a zachování ostrosti ve snímcích jsem se rozhodl využívat variantu 2 – trvale nasazený UV filtr + CPL nacvaknout dle potřeby
- UV filtr řady GS je barevně naprosto neutrální a není možné jeho použití rozeznat změnou barevného podání
- CPL GS L má mírný teplejší nádech
- Magnetický CPL nacvaknutý na UV filtru velmi dobře drží, není třeba se obávat, že samovolně spadne
- Další testování se pokusím realizovat jinde, abych nemusel odmítat milé ženy, které mají potřebu se se mnou objímat
Ukázka teplejšího podání barev u CPL
Druhý a třetí test v ZOO
S poznatky ze „studiového“ focení jsem se zajímal, jak se filtry projeví v praxi, která je mému srdci bližší, tedy na zvířatech s jemnou strukturou peří a srsti. V přírodě už je teď ticho, a tak můj druhý a třetí test proběhl v pražské ZOO. Tam je vám v listopadu takový klid, to je prostě paráda. Za celý den je tam okolo 300-500 lidí, což při rozloze zoo znamená, že potkáte lidi asi tak jednou za půl hodiny. Opravdu skvost. Stejně jako při testování na Svaté Hoře, i teď mě především zajímal dopad na kresbu. Díky tomu, že se zvířata přeci jen hýbou o něco víc než plastová cedule, nedělal jsem snímky před/po, ale zkrátka jsem fotil s trvale umístěným UV filtrem, tu a tam jsem nacvaknul CPL. Nešlo mi o nějaké velké umění, takže jsem vytvořil hlavně sérii portrétů. Díky tomu, že jsem si nepsal, které fotky byly s CPL a které bez, sám to nepoznám. Nicméně platí, že na všech fotkách byl použit jeden nebo oba filtry. Kdybyste si chtěli fotky prohlédnout ve větším rozlišení, najdete je na odkazu níže. Zde je několik ukázek výřezů z fotek 1:1, na všech fotkách je UV filtr, některé jsou kombinací UV + CPL. Zoo jsem pak po dalších třech týdnech osobního lockdownu s dětmi navštívil podruhé. Právě tyto tři výlety (1x Svatá hora + 2x ZOO) mimo domov jsou jediné chvíle, kdy jsem se za poslední dva měsíce dostal ven.
Pár slov závěrem
„Kauza krokodýl“, kterou jsem popsal v úvodu, ve mně zanechala hlubokou rýhu nedůvěry vůči ochranným filtrům. Z mého pohledu ale filtry VFFOTO zkouškou prošly na výbornou a přiznávám, že se tím můj dosavadní pohled na UV filtr coby ochranu objektivu kapku (víc) změnil. Jak UV filtr, tak magnetický polarizační filtr VFFOTO se díky tomu staly trvalou součástí mé výbavy. Skvělé je, že současný trh takové volby nabízí a je z čeho vybírat. Řešení magnetického připevnění CPL přesně splnilo to, co jsem očekával – rychlost instalace a nepostřehnutelný dopad na kresbu. Podle informací na webu výrobce nemá použitý magnet žádný vliv na techniku, sám jsem také žádné anomálie nepozoroval. Rád bych závěrem firmě VFFOTO poděkoval za možnost vyzkoušení magnetických filtrů v praxi. Myslím, že do budoucna jich ještě přibude.
Snímky v plném rozlišení
Na odkazu níže najdete výběr 12 fotografií, které tento text doprovází, v plném rozlišení pro vlastní zkoumání. Testovací fotky byly jen vyexportovány z RAW do JPG s mírnou korekcí expozice. Zvířecí RAW fotky ze ZOO prošly v úvodu pluginy On1 NoNoise nebo DxO Pure RAW na eliminaci šumu, tedy můj standardní postup, a pak jsou téměř bez zásahu převedeny do JPG.
Fotografie slouží POUZE pro vaši osobní potřebu. Otevřením odkazu souhlasíte s tím, že fotografie, které odkaz obsahuje, budete používat výhradně pro vlastní potřebu a bez svolení autora je nebudete šířit dál ani jiným způsobem využívat.
2 Comments
Dobrý den,
dovolím si s dovolením „druhý pohled“. K těm magnetickým filtrům by se možná mělo pro nás, majitele pevných objektivů olympus, dopsat, že:
1) VFFOTO v dohledné době nepočítá s tím, že by uvedl přechodové magnetické filtry v průmeru 62 mm (např. pro objektivy olympus 17, 25 a 45 – vše f/1,2, a dále např. pro záklaďák 12-40/2,8) – nabídka končí na 67 mm;
2) VFFOTO v dohledné době nepočítá s tím, že by uvedl jakékoli magnetické filtry v průmeru 46 mm (např. pro objektivy olympus 12/2 , 17/1,8 a 25/1,8) – nabídka končí na 49 mm;
3) VFFOTO v dohledné době nepočítá s tím, že by uvedl redukci – step up ring – magnetický systém 46 mm na 62 mm.
Takže komu se líbí malá pevná skla od olympusu a chtěl by na ně magnety od VFFOTO, má docela smůlu. Resp. skončí „na půl cesty“ (magnetické CPL a ND filtry 62 mm jsou super a pěkně se vejdou pod nasazené originální sluneční clony; přechoďáky ale nejsou; stejně tak redukce pro občasné použití magnetů na „malé řadě“ ). Problém je prý v cenách subdodavatelů. Co dodat, škoda.
Dobrý den,
netrvalo to ani dva roky ;o) a přechodové magnetické filtry v průmeru 62 mm (ve verzi ND 0,9 2/3 a ND 0,9 1/3) jsou na světě (oba už za mnou spěchají)! Hodí se nejen pro f/1,2 objektivy olympus: 17, 25 a 45 a pro záklaďák 12-40/2,8, ale relativně nově také pro makro 90/3,5 a minitele 40-150/4.